Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 1.3.2018)
Nadčasové drama o zneužití moci za účelem osobního prospěchu a o manipulaci s realitou bylo v DnV inscenováno důstojně. Nepopisná scéna nepostrádala nápad, ale nebyla adekvátně zakomponována. Režisér stavěl na hercích. Někteří postavy naplnili a posílili inscenační záměr (T. Pavelka, A. Elsnerová, I. Bareš, T. Terberová, D. Ratajský), jiní se však k tak přesnému ztvárnění nedobrali, případně nebyli dostatečně výrazní (hlavně J. Kotrbatá v klíčové roli). Bylo zřetelné, o čem se hraje a proč. Náboj, který v sobě hra má, však nebyl zprostředkován v plné míře, k opravdovému zážitku „něco“ chybělo.
(zadáno: 28.2.2012)
Záslužné uvedení u nás neznámé hry. I když text sám o sobě může mít v dnešní době problematičtější vypovídací schopnost, jistě by dokázal při správné realizaci obstát i na současném jevišti. Ročník měl opět (podobně jako u Médei) smůlu na režiséra, který hru nezvládl. Nešťastné bylo už samotné scénografické řešení, které ztěžovalo orientaci v ději. Nebylo vidět, o co se tvůrci a špatně vedení herci snaží. Aktéři byli ve snaze o „dramatičnost“ často směšní (především V. Čelebić, Z. Volavá a T. Vaněk), pokud se měli snažit o parodii, nezvolili správné vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 19.3.2019)
Temná pohádka byla v přehledné dramatizaci srozumitelná. Inscenace zaujme především propracovanou a technicky dořešenou výtvarnou a světelnou koncepcí, která vytvářela příhodnou atmosféru. Režisér se bohužel s herci nedobral patřičné hloubky výkladu a ztvárnění charakterů. Důraz na vnějškové prostředky v hereckém výrazu vedl k povrchnějšímu vyznění, některé postavy se dostaly až na hranici karikatur, což sílu zážitku poněkud oslabilo.
(zadáno: 24.2.2015)
Režijně a dramaturgicky nevyvážená inscenace. Přemíra „free“ atmosféry, byť možná záměrná, odváděla pozornost od narážek na život a dílo Čechova a lidí kolem něj. Jestli bylo smyslem ukázat komediální talent absolventů, povedlo se to např. P. Šmídovi, W. Valeriánovi nebo M. Dancingerové. Na některých však bylo vidět, že mají ještě v komediálním žánru co dohánět (afektovanost herečky Knipperové se A. Daňkové poněkud vymkla, A. Nesvadbová zůstala své roli dost dlužna, R. Müller byl zejména hlasově velmi slabý). Nic více než zapomenutelná studentská etuda.
(zadáno: 9.11.2016)
V komedii o fiktivním setkání dvou skutečně existujících párů autor volně nakládá s fakty o nich více či méně známými. Intenzivní a chvílemi drsné manželské přestřelky se nesou v odlehčenější, divácky vděčné formě. Hře pomohla pečlivá úprava spočívající v přidání citací z Čechovova Racka a v popřeházení či rozdělení některých dialogů na kratší úseky. Herci se občas velmi odvázali, pohybovali se až na hranici (autorem asi nezamýšlené) karikatury, nicméně ve vhodné režisérově koordinaci se nedostali přes míru a ve výsledku vedl tento přístup ku prospěchu. Zdařilá realizace spíše tuctového textu.
(zadáno: 12.7.2013)
65%. Inscenace o lidech, kteří už nejsou mladí, ale ještě ani nejsou staří. Vtipné i hořké postřehy jsou často spojené s osobnostmi herců, kteří koncepci výborně slouží. Zmíněné postřehy se skládají v trefné pojmenování pocitů a křižovatek (nenapadá mě méně klišovité označení) spjatých s tímto věkem. Slabinou je trochu bezradně vyznívající vyústění, je však obtížné dobrat se k efektnímu shrnutí, když jsou tématy mimo jiné stagnace a pocity zmaru. Zakončení je však zajímavým námětem k přemýšlení o možném řešení. A je třeba zdůraznit, že jde o vtipnou originální inscenaci, která stojí za vidění.
(zadáno: 26.7.2010)
Slavné absurdní drama mě v této interpretaci naprosto minulo. Existenciální příběh byl koncipován jako show, herci často vystupují z rolí, „předvádí se“. Nejsem schopen příliš popsat myšlenkový potenciál inscenace, který patrně nějaký je, ale pro mě zůstal nečitelný. Herci se snaží, ale jejich snaha mě minula stejně jako celá inscenace, při jejich „exhibicích“ jsem spíše trpěl. Bezmála tříhodinová stopáž byla pro mě nesnesitelná, málem jsem nevydržel ani do konce. Protahování částečně improvizovanými výstupy dle mého soudu hře nesvědčí.
(zadáno: 20.6.2011)
55%. Inscenace měla zatím za sebou pouze předpremiéry, nepochybně se na ní ještě pracovalo. Příběh mě v této interpretaci zaujal, v některých okamžicích jsem byl dojatý i více než u známého filmu, který byl ale jinak vyváženější. Na dramatizaci mi vadila nepřítomnost důležité postavy Flapa, o němž se jen mluvilo. Dobře roli vystavěla J. Čvančarová. Silná místa zahrála i J. Janěková, ale zvláště ze začátku nebyla zcela přesvědčivá. Nešťastěné obsazení A. Pyška, jenž byl nepřirozený a přehrával.
(zadáno: 13.5.2012)
V mnohém souhlasím s komentářem M. Nováka. Doplnil bych, že kromě paradoxů mi velmi scházela ironie, kterou mám na Allenovi rád. Režisér nedovedl herce k obsáhnutí vrstevnatého textu, který aktéři více či méně přesvědčivě odříkali. Nevím, čí výkon byl podle MN nepovedený, za mě byla slabá zejména A. Fixová, která nebyla na roli dostatečně zralá a která si nerozuměla se sarkasmy, na nichž part víceméně stojí. Naopak velmi dobrý P. Stach, ostatní v mezích standardu. Repríza měla u publika velmi živý ohlas, ale o ten se postarali převážně pozvaní kamarádi, upozorňující na sebe hlasitým smíchem.
(zadáno: 20.2.2014)
Monodrama na dobré téma, ale bohužel v nepříliš šťastné inscenační koncepci. Patrně bylo záměrné, aby jediný člověk na obrovské hrací ploše vypadal ztraceně, ale toto řešení zároveň přineslo přílišný odstup a omezení intenzity diváckého vnímání. Režisérka nepřišla s vnějškovými prostředky, které by ve velkém sále dostatečně fungovaly, nedovedla ani I. Uhlířovou, aby svým příliš úsporným projevem prostor odpovídajícím způsobem obsáhla. Přestože se herečce podařilo přeměnit do „bezpohlavnosti“ a pojetí postavy smysl mělo, obsazení mužské role herečkou nemusí každý přijmout.
(zadáno: 10.11.2010)
Hra, ve které muslimské ženy vypráví o svých rozličných osudech, se zajímavým a netradičním způsobem zabývá tématem postavením ženy. Inscenace jako taková hru interpretuje zdařile, herečky dobře hrají. Přesto mi nejvíce upoutala asi zvolená forma uspořádání jeviště prolínajícího se s hledištěm. I když jsou herečky oblečeny v civilních kostýmech jako ženy kolem nás, nepocítil jsem dostatečné souznění s realitou života v naší zemi.
(zadáno: 20.2.2018)
55%. Text sám o sobě vyznívá poněkud vyumělkovaně, až „sterilně“, ale poskytuje hercům značný prostor pro rozehrání dalších významů. Během představení vystřídá I. Uhlířová širokou škálu poloh, zatímco V. Fridrich obžalovaného promyšleně postupně odhaluje. Komorní hra pro dva herce, jejíž inscenace je postavena především na práci s detailem a drobnými nuancemi, by lépe obstála na menší studiové scéně. Snaha o rozpohybování otáčivé dekorace, ani další scénické prvky zvlášť nepomohly. Vzhledem k odstupu jeviště od hlediště může být i menší prostor Činoherního klubu někdy přece jen příliš velký.
(zadáno: 6.3.2017)
Prvotinu CC jsem viděl paradoxně až po Plejtvákovi a Kvidouli 3+KK, v lehce poupravené verzi pro nové působiště na malé scéně DpP. Vykazovala ještě známky začátků, ale zaujala především úžasnou prací s jazykem, kterou účinkující umějí vypointovat. Písně v první části výborné, fraška Borůvčí ukázala, že M. Šotek umí slovní hříčky použít i v delším dramatickém textu.
(zadáno: 29.1.2014)
75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.
(zadáno: 30.10.2020)
(zadáno: 21.6.2011)
Dobré téma, záslužné je upozornění na opomíjené údobí našich dějin. Autor snad postihl smysl situací a vystihl odlišné pozice jednotlivých hrdinů. Osobně si však myslím, že mohl hru napsat srozumitelněji a více divákům zpřístupnit své sdělení. Řada diváků bude mít určitě s pochopením problém. Samotné režijní uchopení a herecké ztvárnění problémům textu pomohlo.
(zadáno: 24.6.2015)
Téma české národní povahy bylo zpracované již mnohokrát, vážně i s humorem. Ve hrách Davida Drábka se zvířecí postavy vyskytují často, v tomto případě zastupují rozličné vlastnosti, mnohdy typické pro český národ, a z nich vyplývající chování a postoje ve vypjatých a v dějinách často se opakujících situacích. Inscenace není žádným vysloveně objevným příspěvkem, ale záslužně a trefně připomíná, na co by se nemělo zapomínat. Drábkův typický humor se možná do popředí dostává až příliš, ale sehraný silný herecký soubor jej umí správně interpretovat a obstojí i ve výrazné hudební složce.

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>