PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.3.2016)
Válka - Divadlo X10 80 %
75%. Ke Goetzovu textu je nadmíru obtížné najít inscenační klíč. Režisér J. Frič vlastní invencí a vklady Goetze až přebíjí. Sdělené však smysl dává, i když pro diváka může být chvílemi poměrně těžké se zorientovat. S problematičtějším strašnickým prostorem bylo dobře naloženo. Nelze opomenout, že herci za pomoci zvukového a výtvarného řešení v řadě výjevů dosahují drsnosti a síly málo vídané. Výborná kolektivní souhra slouží koncepci. Inscenace k přemýšlení vybízí dostatečně, ale divák se nesmí vzdát. Smysluplný počin patří v současnosti k tomu nejzajímavějšímu, co české divadlo nabízí.
(zadáno: 30.10.2018)
Souhlasím s redakčními komentáři. Dodal bych, že monodrama drží pohromadě i po letech od premiéry. Postavě přísného pedagoga, poznamenaného svou profesí, jenž se ocitá v nezáviděníhodné situaci, vtiskl Oldřich Navrátil příhodnou a zároveň osobitou tvář.
(zadáno: 3.12.2021)
(zadáno: 14.1.2015)
65%. Autor se pokusil oslovit děti i jejich dospělý doprovod moderněji napsanou pohádkou. Konzervativním divákům, navyklým v Lampionu na určitý standard, se inscenace nemusí zdát dostatečně „výchovná“. Jisté prvky se mohou jevit drsněji, ale podle mého názoru se na scéně nic nepatřičného neodehrává (v kreslených pohádkách jsou i drsnější výjevy). Děti vnímají realitu kolem a nelze je úplně izolovat. Ze svižné a vtipné inscenace je dostatečně zřetelné to hlavní, tedy co je na chování Ludánka i Zuzanky špatně a co by měli změnit. Osobně nevidím důvod, proč před návštěvou varovat.
(zadáno: 18.12.2016)
Nestárnoucí Dickensův příběh v D21 převyprávěli srozumitelně. Propracovaná výprava využívající celý prostor, mnoho prvků v dekoraci postupně překvapovalo více funkcemi. V hudbě byly užity více či méně známé koledy, které se často staly vhodným dodatkem k ději. Hlavní roli P. Pochop promyšleně vystavěl. Ostatní herci vždy vystřídali více rolí; malá škoda byla, že u některých z těchto epizodek se spokojili s prvoplánovějším hraním „pro děti“. Inscenace zvlášť ve vánočním období může potěšit dospělé a zaujmout děti, pro které je dostatečně efektní.
(zadáno: 12.10.2022)
Napínavá komedie s překvapivými zvraty, v níž jedna vyhrocená situace střídá druhou, se slibně rozvíjí, ale je zbytečně překombinovaná a zejména před pauzou v delší první polovině se poněkud „vyčerpá“. Přesto nelze autorské dvojici upřít jistou originalitu a několik postřehů o partnerských vztazích. Solidní nastudování. Pod dohledem režiséra a dramaturgyně se hercům daří udržovat diváka v napětí a trochu uhladit zmíněné problémy. Roli Patty není snadné ztvárnit tak, aby herečka svým projevem neiritovala více než charakter postavy; L. Rybová se s nelehkým úkolem poprala se ctí.
(zadáno: 17.12.2021)
Ocenit je třeba už samotný návrat ke Gorkého dramatu s nadčasovou nemilosrdně pragmatickou titulní hrdinkou. Tvůrci pečlivě promysleli koncepci a důsledně jí vše přizpůsobili. Počínaje volbou první verze, novým překladem a jeho úpravou, přes scénografii, hudbu, až po precizní práci se soustředěnými herci, kteří ctí jednotný styl. Smysluplné využití mikroportů umožňuje zaznamenávat nejjemnější nuance. Pozornosti hodný počin uspokojí spíše náročnější část obecenstva, i při opakované návštěvě lze pochopit mnoho nového. Určitá řešení či symboly mohou mást, je možno je rozporovat, ale i vyvolání diskuze byl třeba záměr...
(zadáno: 19.12.2011)
65%. V budově HDK se zvlášť dobře necítím ani při návštěvách hudebních inscenací. Byl jsem upřímně překvapen, že jsem se zde dokázal koncentrovat na činohru a neměl problém s vnímáním. Nezvykle postavená hra mě zaujala svým humorem a řadou okamžiků s velkým potenciálem napětí, výhrady bych možná měl k několika kostrbatějším a nedomyšleným momentům. Je možné, že při premiéře inscenace nevyzněla dobře, ale já jsem se na reprízu velmi rád podíval a prožil příjemné chvíle napětí. Inscenaci pokládám celkově za zdařilou, jen s drobnými nedostatky (zejména na kreaci A. Stankové).
(zadáno: 24.6.2015)
Twainova hra, kterou v Ypsilonce uvedli jako první na světě, je patrně v původní podobě takřka nepoužitelná. Ypsilonkovské variace a hudební vsuvky přinášejí oživení, občas jsou vtipné a minimálně část z nich je smysluplná. Je otázkou, jak inscenace vypadala v době premiéry a jak moc herecké improvizace pozměnily původní podobu. V současné době je však zmíněných „přidaných“ prvků přemíra, takže ve výsledku neobohacují problematickou předlohu, nejsou myšlenkovou nadstavbou a odvádějí pozornost od obsahu. Připouštím, že jednotlivé reprízy se mohou značně odlišovat.
(zadáno: 29.5.2019)
Množství nastudovaných podkladů a materiálů a skutečností inspirované osudy přispěly k tomu, že fiktivním ústředním hrdinům šlo jejich slova a pocity věřit beze zbytku. Podíl na tom měli i herci, na derniéře suverénně zaskočil P. Neškudla. Z hlediska ucelenosti a práce s tématem šlo o inscenaci takřka vzorovou. Dokumentárně autentický ráz byl podpořen živou hudbou, pohybem a šťastně řešenou jednoduchou scénou ve spojení s videem. Koncept byl naopak záměrně narušován občasným karikováním epizodek hraných stejnými herci s účelem odlišit je od hlavních postav, což mohl mít někdo problém přijmout.
(zadáno: 29.4.2019)
Hra inspirovaná skutečnou událostí. Zodpovědný střihač versus výjimečně talentovaná a velmi neukázněná herečka Tallulah Bankhead. Pracovní setkání obohatí dvojici, která by se jinak těžko sblížila, a ukáže dobré i horší stránky hereččiny osobnosti. Režisér s herci představili text divákům v inscenaci, v níž jsou správnou měrou vyváženy vtipné i vážné okamžiky. Nela Boudová v nesnadné úloze obstála a vlastně i překvapila. Repertoár divadla poslední dobou nabízí hry podobného ražení, slušela by mu větší rozmanitost a neškodilo by se poohlédnout také po dramatice jiného typu.
(zadáno: 20.4.2011)
Hodnocení podle televizního záznamu. Nevím, do jaké míry se kamerám povedlo inscenaci zaznamenat, ale mně se v této podobě nelíbila. Proti hrám A. Procházky obecně nic nemám, čas od času se u nich docela rád pobavím. Tuto hodnotím vysloveně jako slabou. Po slibném rozjezdu nastaly dějové zvraty, které mi připadly stupidní. Nezachránily to ani solidní herecké výkony.
(zadáno: 27.1.2014)
Vzhledem ke složení ročníku bylo nutné přepsat některé mužské postavy na ženské. Změny z toho vyplývající se překvapivě vůbec neukázaly jako problém, ale jako poměrně zajímavé posuny. Převedení do současnosti nenásilné, i když některé prvky ne zcela důsledně. Hra v této interpretaci vyzněla, ale inscenace by si zasloužila důsledněji dbát na téma, případně se více snažit o „nadstavbu“. Hlavní postava je pro studentku mimořádně náročný úkol, M. Wronková se s ním vypořádala obstojně. Práce ostatních herců solidní, případné výhrady směřují spíše k režijnímu vedení.
(zadáno: 10.1.2011)
Líbila se mi formální jednota, důsledné dbaní na souhru scény, světelných efektů, kostýmů, hudby i specifické a výborně zvládnuté stylizace herců (zaujali mě zejména P. Beretová, J. Bidlas či F. Rajmont). Vizuální dokonalost však pro mě byla trochu málo. Režisér text zredukoval, ale vnějškovými prostředky myšlenkové ochuzení nenahradil. S. Červená je výjimečná osobnost, ale přes úctu k ní jsem nemohl uvěřit, že je předmětem touhy tolika mladších i starších mužů. Nenašel jsem smysl režijního pojetí, inscenace na mě působila jako forma bez obsahu, některé výjevy vyznívaly i trapně.
(zadáno: 14.4.2023)
Zbabělé zavírání očí za účelem ochrany vlastní komfortní zóny není autorsky unikátní volbou tématu, přesto M. Charman svým uchopením přinesl nemálo původního a pro herce napsal dobré příležitosti. V „předialogované“ první části se nadmíru konverzuje, aniž by rozhovory vždy přispívaly k tématu nebo děj žádoucím způsobem dynamicky posouvaly. Pointa, přicházející ve druhé části, však má nespornou hodnotu. Zmíněný problém textu se přenesl i do inscenace, jejíž realizaci nelze jinak mnoho vytknout. Režisér D. Šiktanc dovedl herce k přesnému ztvárnění a žádoucí souhře. Zmínit si zaslouží i scénografický kontrast obou částí.
(zadáno: 26.7.2010)
Mnohokrát inscenovanou hru není dobré vidět právě v této interpretaci. Neobjevná, nedotažená režie, většinou špatné herecké výkony (úplně nejhorší T. Palková v roli Šaška).
(zadáno: 3.11.2016)
Nastudování až příliš často uváděné komedie překvapivě může zaujmout i obeznámeného. Pečlivý dramaturgický výklad se stal pevným pilířem pro inscenaci, odehrávající se v současných kulisách, v níž všichni herci bez výjimky vědí, co a proč říkají. S posuny v charakterech nemusíme vždy souhlasit (např. u Orsina), ale žádný není samoúčelný, všechny dávají smysl. Zajímavě a nenásilné pozměnění několika situací. Herci na konci léta byli sehraní a slyšeli na sebe. Snad jen M. Timková v krásné roli Violy působila nevýrazně a Malvolio, obvykle vrchol večera, byl v podání M. Pechláta menším zklamáním.
(zadáno: 13.11.2011)
Další sympatická, zábavná a ironická „Kolečkovská hříčka“ ze současnosti, plná vtipných i trefných narážek na ledacos. Rád jsem se podíval, ale přesto se u mně tento počin nezařadil k tomu nejlepšímu, co autor nabídl, některé jeho hry mě zaujaly (a vlastně i pobavily) více. Režijně by se dalo na inscenaci ještě zapracovat a dát některým scénám i postavám přesvědčivější a zřetelnější vyznění. Herci se rolí zhostili dobře.
(zadáno: 7.9.2021)
Přednosti Quilterovy komedie jsou barvitě napsané postavy tří rozdílných kamarádů a nemálo vtipně vypointovaných situací, s čímž režisér a zkušení herci dovedně naložili. Vstřícný divák, jenž se přišel především pobavit, zřejmě nebude zklamán. Hra je však jen jednou z mnoha, větší míra autorského úsilí by byla ku prospěchu.
