PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.2.2012)
Poslední počin dvojice Bambušek & Horák v MeetFactory byl poznamenán tím, že nemohli realizovat původně zamýšlené téma, a tak vybrali „méně konfliktní“ náhradu. Vyšli ze známé a kontroverzní polské knihy. Výsledek realizace ve mně budil částečné rozpaky. Před návštěvou jsem si přečetl, o čem má kniha být a čeho se inscenátoři pokouší svou variací dosáhnout, z jeviště však ke mně toho zdaleka tolik „nedošlo“. Jinak ale dobře zahrané, zaujal mě zejména T. Jeřábek v roli novináře, z dvojice „buzen“ si lépe vedl K. Dobrý. Docela dobře jsem se bavil, ale zvláštním přínosem pro mě návštěva nebyla.
(zadáno: 30.4.2012)
Myslím, že M. Stropnickému se nepodařilo najít klíč pro divadelní interpretaci filmu. Pochybuji už o textu dramatizace, hlavní problém však vidím v režijním uchopení a zejména v kresbě postav. Už samotný hlavní hrdina, pro vyznění klíčový, byl pojat pouze přibližně a V. Preiss v roli zůstal někde na půli cesty. Stejně tak herci ve vedlejších rolích neměli v režisérovi potřebnou oporu. Celek působil „nijace“, do satiry měla inscenace hodně daleko. Řada nudných scén, u jiných zase vázla vypovídací schopnost. A při pohledu na úroveň technického provedení (projekce, opona) mi bylo doslova trapně!
(zadáno: 16.10.2011)
Autor ve hře rozebírá životní okolnosti a duševní stavy několika žen. Velmi podrobně a z mnoha úhlů. Problémy mi dělalo uspořádání textu a časových rovin, které bych nazval chaotickým. Hru jsem nedokázal při sledování pobrat (možná při čtení bych k podstatě pronikl více, ale nemám touhu se k dílu vracet). Režisér navodil vhodnou atmosféru, jeho výklad nebyl zjednodušující. Líbila se mi forma inscenace (uspořádání sálu, dekorace, hudba). Práci hereček rovněž hodnotím jako výbornou. Ovšem co naplat, když jsem se nedokázal vypořádat se hrou samotnou...
(zadáno: 20.4.2011)
Myslím, že potenciál hry z divadelního prostředí je větší, než jaký našel tvůrčí tým inscenace ND. Režijní uchopení mi přišlo ve své podstatě správné, líbilo se mi scénografické řešení. Problém jsem viděl spíše ve ztvárnění a pojetí některých postav, práce s nadsázkou byla dost nedotažená. Scény s Erhardtem, které se odehrávaly až příliš vzadu a k divákům přes značný odstup nedolehly. Z herců mě nejvíce zaujal J. Dolanský. Vadil mi M. Donutil, který chvílemi (možná záměrně) sklouzával k až příliš lacině vyhlížející karikatuře. První půlka vypadala slibně, ale ve druhé u mně převážily rozpaky.
(zadáno: 7.4.2015)
J. Deák selhal o poznání méně než u Zkrocení zlé ženy, ale opět režii komedie nezvládl. Nenašel s herci vnitřní logiku situací ani správnou míru nadsázky. Nesehraný herecký ansámbl. Chvílemi byl doslova záchranou I. Řezáč, jenž vycházel z textu a nešaškoval. Jeho úrovni se v menší roli blížil J. Čapka a částečně i L. Švormová, ale z její monotónní herecké polohy byl cítit nevyužitý potenciál. Trapné a vypískáníhodné kreace F. Blažka a M. Zahálky, na L. Příkazkého a V. Vydru byl pohled snesitelnější. Vedení divadla by se mělo snažit uspokojit po komediích lačné publikum zábavou na vyšší úrovni.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Čeští inscenátoři se u muzikálů častěji drží předepsaného libreta a místo vlastních vkladů se soustředí na nastudování hudby a písní doplněné výpravou a choreografií. Dramaturg K. Pavelka a režisér A. Skala zvolili těžší cestu; v libretu se snažili vyzdvihnout, co pokládali za podstatné a jejich inscenace disponuje nesamozřejmým bonusem. Přestože se některé úpravy a nápady mohou jevit polopatičtější, vždy mají smysl. V povedené scénografii není prvořadý vnějškový oku lahodící efekt, ale služba inscenaci. Vhodně vybrané obsazení zvládá hereckou, pěveckou i pohybovou složku. Nejslavnějších písní večera se M. Tomešová zhostila bravurně.
(zadáno: 5.4.2011)
55%. Inscenovat tuto hru přesvědčivě je dnes velmi těžké, podle mého názoru to bez značných úprav nelze. Výraznou úpravu a režijní pojetí M. Stropnického jsem přijal, líbily se mi některé nápadité významové posuny. Často nebyla nutná taková doslovnost. Některé posuny a způsoby jejich ztvárnění byly nezřídka „neohrabané“. Z herců bych vyzdvihl D. Bambase, J. Šťastného a J. Dvořáka. Roli Caesara P. Rímský pouze nepřesvědčivě odříkal, další z jeho špatných výkonů. Mladí herci v rolích spiklenců příliš splývali, doplatili na nedostatečný režijní výklad svých postav a vedení.
(zadáno: 27.4.2022)
Dramatizace novely J. Štiftera z prostředí budějovických nevěstinců přibližuje divákům tvorbu, která není širší veřejnosti příliš známá. Synopse milostné historky může zavánět tuctovostí, ale autor ji povyšuje důkladným vystižením prostředí a poměrně překvapivým koncem odehrávajícím se po roce 1948. Řemeslně zdatná dramatizace O. Šubrtové je dobrým základem, režisérka M. Schlegelová nepodcenila žádnou složku. Herecky vyvážené, ve velkorysé výpravě a kostýmech vynikají pohybově zvládnuté burleskní choreografie s výraznou živou hudbou J. Čtvrtníka. Inscenací Jihočeské divadlo navíc plní své regionální poslání.
(zadáno: 14.5.2018)
65%. Zatímco dámy mají čajový dýchánek, venku se dějí hrůznosti, o kterých ony vědí, ale snaží se je vytěsnit. Jenže to nejde, protože i do jejich životů předtím zasáhly. Ale ony se přesto marně snaží zavírat oči. Autorka vybízí diváka dávat si do souvislostí, co zdánlivě nesouvisí. Návštěva této inscenace je doslova sázkou do loterie. Někomu se mohou souvislosti pokládat, až pocítí neklid či mrazení, jiný se nenapojí a ztratí se. Hra však smysl má, jen ho není snadné najít. Na jevišti se sešly rozdílné a výrazné herecké osobnosti a je milé je vidět takto pohromadě.
(zadáno: 15.2.2016)
Camus konec života nechvalně proslulého císaře zpracoval s důrazem na paradoxy fungování světa. Stavba až „filozofického“ dramatu není po desetiletích příliš atraktivní, na dnešním jevišti (zvláště velkém) lépe fungují jiné prostředky. Režisér úskalí hry nepřekonal, ale jeho výklad a důsledné hledání smyslu si nezaslouží zatracení. Pozoruhodné prostorové a zvukové řešení. Herci v čele s výborným O. Brouskem nevybočili ze svých standardů, přesto do koncepce zapadli. Inscenace M. Čičváka v DnV mají rezervy, ale na repertoár přinášejí originalitu a hodnotu. Caligula není výjimkou.
(zadáno: 7.6.2019)
CAMPQ - Divadlo Letí 80 %
Velkolepá imerzivní inscenace, která svým rozsahem v českém divadle dosud nemá obdoby. Výtečně vymyšlené a zorganizované, výtvarně pozoruhodné, mimořádné nasazení pohotově reagujících herců. Divácky atraktivní, nenásilně kontaktní formu se povedlo skloubit s myšlenkou. Tábor pro mimozemšťany, čekajících na „pozemský azyl“, je výmluvnou metaforou. Objevuje se zde populismus, intriky, obohacování, manipulace, zkreslování skutečnosti, citové vydírání, ale i účast, pochopení, pocity bezmoci, strach o planetu apod. Délka únosná, ve střípcích informací se lze zorientovat bez problémů. Projekt, jehož ambice byly naplněny.
(zadáno: 15.6.2012)
Miroslav Bambušek si vybírá výborná témata a ztvárňuje je osobitým, razantním způsobem. Náročná inscenace Cantos nabízí nemálo hodnotných myšlenek a působivé obrazy, umocněné výraznou vizuální a hudební složkou. Skvělé herecké výkony s M. Mejzlíkem v čele. Ovšem stále stejný problém – opět nebylo dostatečně myšleno na diváky. Bambuškově záslužnému snažení by prospělo promyšlenější používání vyjadřovacích prostředků a jejich lepší koordinace, čímž by se zajímavý tvar stal stravitelnějším a srozumitelnějším pro více diváků. Z mého pohledu patří Cantos k méně přesvědčivým Bambuškovým počinům.
(zadáno: 10.12.2017)
Hra přehledně shrnuje události z konce Čapkova života, zároveň se autoři snaží o zobrazení dobové politicko-společenské situace. Nemusíme vždy souhlasit s řešením, jaké zvolili autoři textu a inscenátoři (povrchnější dialogy, „dramatické šablony“, nevyužívání možností scénických prostředků apod.). Vytýkáním chyb by však zaniklo, že se především jedná o počin nesmírně potřebný, který se trefil do správné doby. Jedinečným nápadem je paralela Čapek & Havel dodávající nadčasovost a varovný signál. Dojemný závěr s jemným odkazem k současným poměrům je skoro vzorovým případem účinné katarze.
(zadáno: 1.3.2018)
Nadčasové drama o zneužití moci za účelem osobního prospěchu a o manipulaci s realitou bylo v DnV inscenováno důstojně. Nepopisná scéna nepostrádala nápad, ale nebyla adekvátně zakomponována. Režisér stavěl na hercích. Někteří postavy naplnili a posílili inscenační záměr (T. Pavelka, A. Elsnerová, I. Bareš, T. Terberová, D. Ratajský), jiní se však k tak přesnému ztvárnění nedobrali, případně nebyli dostatečně výrazní (hlavně J. Kotrbatá v klíčové roli). Bylo zřetelné, o čem se hraje a proč. Náboj, který v sobě hra má, však nebyl zprostředkován v plné míře, k opravdovému zážitku „něco“ chybělo.
(zadáno: 28.2.2012)
Záslužné uvedení u nás neznámé hry. I když text sám o sobě může mít v dnešní době problematičtější vypovídací schopnost, jistě by dokázal při správné realizaci obstát i na současném jevišti. Ročník měl opět (podobně jako u Médei) smůlu na režiséra, který hru nezvládl. Nešťastné bylo už samotné scénografické řešení, které ztěžovalo orientaci v ději. Nebylo vidět, o co se tvůrci a špatně vedení herci snaží. Aktéři byli ve snaze o „dramatičnost“ často směšní (především V. Čelebić, Z. Volavá a T. Vaněk), pokud se měli snažit o parodii, nezvolili správné vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 19.3.2019)
Temná pohádka byla v přehledné dramatizaci srozumitelná. Inscenace zaujme především propracovanou a technicky dořešenou výtvarnou a světelnou koncepcí, která vytvářela příhodnou atmosféru. Režisér se bohužel s herci nedobral patřičné hloubky výkladu a ztvárnění charakterů. Důraz na vnějškové prostředky v hereckém výrazu vedl k povrchnějšímu vyznění, některé postavy se dostaly až na hranici karikatur, což sílu zážitku poněkud oslabilo.
(zadáno: 24.2.2015)
Režijně a dramaturgicky nevyvážená inscenace. Přemíra „free“ atmosféry, byť možná záměrná, odváděla pozornost od narážek na život a dílo Čechova a lidí kolem něj. Jestli bylo smyslem ukázat komediální talent absolventů, povedlo se to např. P. Šmídovi, W. Valeriánovi nebo M. Dancingerové. Na některých však bylo vidět, že mají ještě v komediálním žánru co dohánět (afektovanost herečky Knipperové se A. Daňkové poněkud vymkla, A. Nesvadbová zůstala své roli dost dlužna, R. Müller byl zejména hlasově velmi slabý). Nic více než zapomenutelná studentská etuda.
(zadáno: 9.11.2016)
V komedii o fiktivním setkání dvou skutečně existujících párů autor volně nakládá s fakty o nich více či méně známými. Intenzivní a chvílemi drsné manželské přestřelky se nesou v odlehčenější, divácky vděčné formě. Hře pomohla pečlivá úprava spočívající v přidání citací z Čechovova Racka a v popřeházení či rozdělení některých dialogů na kratší úseky. Herci se občas velmi odvázali, pohybovali se až na hranici (autorem asi nezamýšlené) karikatury, nicméně ve vhodné režisérově koordinaci se nedostali přes míru a ve výsledku vedl tento přístup ku prospěchu. Zdařilá realizace spíše tuctového textu.
(zadáno: 12.7.2013)
65%. Inscenace o lidech, kteří už nejsou mladí, ale ještě ani nejsou staří. Vtipné i hořké postřehy jsou často spojené s osobnostmi herců, kteří koncepci výborně slouží. Zmíněné postřehy se skládají v trefné pojmenování pocitů a křižovatek (nenapadá mě méně klišovité označení) spjatých s tímto věkem. Slabinou je trochu bezradně vyznívající vyústění, je však obtížné dobrat se k efektnímu shrnutí, když jsou tématy mimo jiné stagnace a pocity zmaru. Zakončení je však zajímavým námětem k přemýšlení o možném řešení. A je třeba zdůraznit, že jde o vtipnou originální inscenaci, která stojí za vidění.
