Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.7.2010)
Slavné absurdní drama mě v této interpretaci naprosto minulo. Existenciální příběh byl koncipován jako show, herci často vystupují z rolí, „předvádí se“. Nejsem schopen příliš popsat myšlenkový potenciál inscenace, který patrně nějaký je, ale pro mě zůstal nečitelný. Herci se snaží, ale jejich snaha mě minula stejně jako celá inscenace, při jejich „exhibicích“ jsem spíše trpěl. Bezmála tříhodinová stopáž byla pro mě nesnesitelná, málem jsem nevydržel ani do konce. Protahování částečně improvizovanými výstupy dle mého soudu hře nesvědčí.
(zadáno: 20.6.2011)
55%. Inscenace měla zatím za sebou pouze předpremiéry, nepochybně se na ní ještě pracovalo. Příběh mě v této interpretaci zaujal, v některých okamžicích jsem byl dojatý i více než u známého filmu, který byl ale jinak vyváženější. Na dramatizaci mi vadila nepřítomnost důležité postavy Flapa, o němž se jen mluvilo. Dobře roli vystavěla J. Čvančarová. Silná místa zahrála i J. Janěková, ale zvláště ze začátku nebyla zcela přesvědčivá. Nešťastěné obsazení A. Pyška, jenž byl nepřirozený a přehrával.
(zadáno: 13.5.2012)
V mnohém souhlasím s komentářem M. Nováka. Doplnil bych, že kromě paradoxů mi velmi scházela ironie, kterou mám na Allenovi rád. Režisér nedovedl herce k obsáhnutí vrstevnatého textu, který aktéři více či méně přesvědčivě odříkali. Nevím, čí výkon byl podle MN nepovedený, za mě byla slabá zejména A. Fixová, která nebyla na roli dostatečně zralá a která si nerozuměla se sarkasmy, na nichž part víceméně stojí. Naopak velmi dobrý P. Stach, ostatní v mezích standardu. Repríza měla u publika velmi živý ohlas, ale o ten se postarali převážně pozvaní kamarádi, upozorňující na sebe hlasitým smíchem.
(zadáno: 20.2.2014)
Monodrama na dobré téma, ale bohužel v nepříliš šťastné inscenační koncepci. Patrně bylo záměrné, aby jediný člověk na obrovské hrací ploše vypadal ztraceně, ale toto řešení zároveň přineslo přílišný odstup a omezení intenzity diváckého vnímání. Režisérka nepřišla s vnějškovými prostředky, které by ve velkém sále dostatečně fungovaly, nedovedla ani I. Uhlířovou, aby svým příliš úsporným projevem prostor odpovídajícím způsobem obsáhla. Přestože se herečce podařilo přeměnit do „bezpohlavnosti“ a pojetí postavy smysl mělo, obsazení mužské role herečkou nemusí každý přijmout.
(zadáno: 10.11.2010)
Hra, ve které muslimské ženy vypráví o svých rozličných osudech, se zajímavým a netradičním způsobem zabývá tématem postavením ženy. Inscenace jako taková hru interpretuje zdařile, herečky dobře hrají. Přesto mi nejvíce upoutala asi zvolená forma uspořádání jeviště prolínajícího se s hledištěm. I když jsou herečky oblečeny v civilních kostýmech jako ženy kolem nás, nepocítil jsem dostatečné souznění s realitou života v naší zemi.
(zadáno: 20.2.2018)
55%. Text sám o sobě vyznívá poněkud vyumělkovaně, až „sterilně“, ale poskytuje hercům značný prostor pro rozehrání dalších významů. Během představení vystřídá I. Uhlířová širokou škálu poloh, zatímco V. Fridrich obžalovaného promyšleně postupně odhaluje. Komorní hra pro dva herce, jejíž inscenace je postavena především na práci s detailem a drobnými nuancemi, by lépe obstála na menší studiové scéně. Snaha o rozpohybování otáčivé dekorace, ani další scénické prvky zvlášť nepomohly. Vzhledem k odstupu jeviště od hlediště může být i menší prostor Činoherního klubu někdy přece jen příliš velký.
(zadáno: 6.3.2017)
Prvotinu CC jsem viděl paradoxně až po Plejtvákovi a Kvidouli 3+KK, v lehce poupravené verzi pro nové působiště na malé scéně DpP. Vykazovala ještě známky začátků, ale zaujala především úžasnou prací s jazykem, kterou účinkující umějí vypointovat. Písně v první části výborné, fraška Borůvčí ukázala, že M. Šotek umí slovní hříčky použít i v delším dramatickém textu.
(zadáno: 29.1.2014)
75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.
(zadáno: 30.10.2020)
(zadáno: 21.6.2011)
Dobré téma, záslužné je upozornění na opomíjené údobí našich dějin. Autor snad postihl smysl situací a vystihl odlišné pozice jednotlivých hrdinů. Osobně si však myslím, že mohl hru napsat srozumitelněji a více divákům zpřístupnit své sdělení. Řada diváků bude mít určitě s pochopením problém. Samotné režijní uchopení a herecké ztvárnění problémům textu pomohlo.
(zadáno: 24.6.2015)
Téma české národní povahy bylo zpracované již mnohokrát, vážně i s humorem. Ve hrách Davida Drábka se zvířecí postavy vyskytují často, v tomto případě zastupují rozličné vlastnosti, mnohdy typické pro český národ, a z nich vyplývající chování a postoje ve vypjatých a v dějinách často se opakujících situacích. Inscenace není žádným vysloveně objevným příspěvkem, ale záslužně a trefně připomíná, na co by se nemělo zapomínat. Drábkův typický humor se možná do popředí dostává až příliš, ale sehraný silný herecký soubor jej umí správně interpretovat a obstojí i ve výrazné hudební složce.
(zadáno: 11.11.2020)
Stejnojmennému dílu O. Scheinpflugové kdysi chyběl odstup a v určitém směru i dostatek soudnosti. To autor J. Vedral obstojně vyvážil použitím dalších zdrojů, časových skoků či komentářů. Výhrady ke stavbě „adaptace“ by se našly, nicméně při vstřícném diváckém přístupu se lze nechat obohacovat známými i méně známými informacemi, případně i dojmout situacemi a dobovými paradoxy. Navíc v budově, která s děním značně souvisí. Není samozřejmostí, aby se soubor DnV dokázal takto sehrát. Primitivní těžkopádná scéna patří do dob dávno minulých, kostýmy a práce s hudbou naopak inscenaci slouží dobře.
(zadáno: 27.4.2022)
Dívka a její nevlastní otec řeší na cestě složitý vzájemný vztah a ještě komplikovanější osobní situace jich obou. Autor jde na dřeň, mnohdy pojmenovává kruté pravdy, které se lidé obvykle bojí přiznat druhým i sobě. Některé problémy jsou však kumulovány málo věrohodným způsobem, konstrukcím je těžké uvěřit. K realizaci režiséra M. Dočekala ani práci herců nelze vznést mnoho výhrad. Mladá energie a bezprostřednost A. Šťastné dobře doplňuje zkušeného J. Langmajera, jenž nesetrvává jen v osvědčených a vyzkoušených polohách.
(zadáno: 17.12.2021)
Hříčka o cestování v čase, resp. do minulosti z budoucnosti, jež má s naší přítomností leccos společného. Po slibném startu přibývají další nápady a slovní hrátky, které nepřestávají bavit. Jestli se něco může zdát občas ohrané nebo tuctové, vyústění takové rozhodně není! Škoda, že závěr nebyl příliš obratně napsán a poškodil záslužnou snahu o víceznačnost a „obohacení“. Velkou devízou jsou originálně zhudebněné, dobře otextované a nenásilně zakomponované písně s živým hudebním doprovodem. Energie herců se přenáší i na publikum. V nově vzniklém uskupení dřímá potenciál, na němž lze do budoucna stavět.
(zadáno: 25.9.2013)
65%. Veselé skoky navázali na předchozí projekty a tentokrát v omezené míře zapojili mluvené slovo, jehož kombinace s pohybem dopadla dobře. Nápaditý a vtipný rámec lokálního konkurzu přebila „radost z pohybu“, která se dostala do popředí (ať už záměrně či nechtěně). To by nebyl problém, kdyby tím nebyl nastolený rámec učiněn skoro zbytečným. Ale svěžest a nasazení aktérů opět nezklamaly. A odkazy na známý filmový muzikál Chorus Line, kterých bylo opravdu hodně, potěšily. Stačí-li divákům příjemně strávený večer, Chabrus Line je dobrý tip.
(zadáno: 28.6.2016)
Inscenace je povrchnějším průletem Chaplinovým životem. Chvílemi se hraje navážno, jindy se snahou o nadhled a odstup. Celek pohromadě drží, ale dramaturgicky a režijně trochu skřípe. Pohybově výtečný M. Ruml v titulní roli se víceméně vypořádal s problémy koncepce. Pokus S. Černodrinské o ztvárnění několika epizodek se pro někoho může stát noční můrou. Nespornou hodnotou je i upozornění na méně známé okolnosti Chaplinova života. V Praze či na festivalech by možná inscenace senzaci nezpůsobila, ale divadlo se hraje především pro místní. Pro ty může být návštěva i zážitkem na celý život.
(zadáno: 28.2.2012)
Přestože některé melodie tohoto díla jsou chytlavé, muzikál jako takový se mi nikdy nezamlouval. Zajímavé téma a obraz světa korupce a (bez)právního systému lze vykreslit bez nežádoucích zjednodušení a podstatně výstižněji. Provedení DpP a jednotlivé inscenační složky vidím jako solidní (setkal jsem se už s horším zpracováním), ale nikterak mimořádné. Celkově inscenace „neměla šťávu“. Na hereckých i pěveckých výkonech byly patrné rezervy. Výrazněji mě zaujala jen P. Bartošová, obstojné, ale nikoli nadprůměrné výkony R. Zimy a H. Seidlové. Zklamáním pro mě byla nepříliš výrazná P. Jungmanová.
(zadáno: 12.1.2015)
55%. Postava Pignona prochází více hrami F. Vebera, z nichž nejpopulárnější je asi „Blbec k večeři“. Tato situační komedie nepatří k těm nejnápaditějším a nejzdařilejším. Režisér si nedal dostatečnou práci s postavami a pointováním situací. Solidní úroveň inscenace doslova drželi M. Vladyka a F. Blažek; neuchýlili se k lacinostem, ačkoli na ně v tomto směru číhalo dost nástrah. Naopak v žánru neobstáli A. Stanková a M. Slaný, kteří pro zábavnost nepředstavovali takřka žádný přínos. Ale pokud divák neočekává více než nenáročnou zábavu, může při komedii prožít příjemný večer.