Pavla Haflantová

Valentův Rain man je velmi dobře ztvárněný. Oproti jiným hodnotitelům mi i Konečného Charlie přišel přesný, otravný, rozháraný ale snad kdesi hodně uvnitř dobrý člověk - nebo aspoň člověk se schopností dobro rozpoznat.

Ostatní postavy v podstatě nedělají nic, než že posouvají Rayovo vnímání světa a Charlieho vnímání Raye. A o tom to je.

75%, ale 80% dát nemohu. Jiří Langmajer mě přesvědčil (po Oidipovi jsem váhala), Kláru Issovou mám všeobecně ráda, stejně jako třeba Zuzanu Slavíkovou. Výběr hostů se prostě povedl.

Celkově silná hra, Höfgenovi věřím, že nic než divadlo a vlastní uplatnění v něm jej nezajímá. Tomu odpovídá vlastně i skutečnost, že ostatní postavy jsou o něco plošší, mají málo prostoru - Hendrik Höfgen myslí jen na sebe a strhává si veškerou pozornost.

Určitě stojí za to Mefista vidět.

Zachováno 99% kultovního filmu, nesmrtelné hlášky, atmosféra. Ostatně, na mnou navštíveném představení to diváci zjevně velice cenili.
ALE! Prakticky zdvojnásobit délku filmu, aniž by došlo k nějakým zásadním změnám, které by toto natažení opodstatnily, to bylo na hranici únosnosti.

Přes jednotlivé zajímavé momenty a výborné herecké výkony mě celé představení poněkud minulo.

S touto hrou jsem se nějak minula. Nemám konkrétních výtek, jen mi zhlédnutí představení nic nepřineslo, neuhodilo na žádnou strunu a odcházela jsem v rozpacích.
Velice kladně lze hodnotit originální a funkční scénu, hodne mě bavila Diana Toniková.

Inscenace je zpracována originálně a ztvárnění postavy autistického chlapce funguje velice dobře.

Úlet. Velice slušně zahraný a asi hodinu mě bavilo to sledovat. Závěrečných 15 minut už ale nepřineslo nic nového a spíš jen zdůraznilo šablonovitost postav.

Jestli měl režijní výklad ukázat, jak se jednotlivé postavy míjejí, přestože jsou k sobě přitahovány, pak lze nejspíš mluvit o úspěchu. Z mého pohledu ovšem tento způsob provedení (spolu s groteskní stylizací a záměrným přehráváním) z inscenace zcela odstranil emoce.
Herecké výkony naprosto bez připomínek, nejvíce se mi líbil Solený v podání I. Orozoviče.

5.10. byl asi smolný termín pro představení. Kamil Střihavka měl problémy s hlasivkami, J. Toužimskému nebylo skoro nic rozumět a ani Noida jsem se nedočkala - i když měl být, nakonec hrál Piláta P. Polák (naprosto v pořádku, ale holt mám své preference).
Nad tím vším vysoce čněla bezchybná B. Basiková, ale pro celkový dojem to je trochu málo.

Nejspíš chybou přehnaného očekávání jsem byla lehce zklamaná. Poněkud mě rušily některé do hysterie exponované scény, možná šlo o "větší rozsah" hereckého výrazu, ale pro mě to bylo prostě zbytečné.
Nicméně musím přiznat, že tomuto zpracování Tří sester zase tak moc nechybělo. Herecké výkony mě v dobrém překvapily, Kamila Trnková byla snad nejlepší Olga, kterou jsem kdy viděla.

65%
Zajímavý text, pro mě osobně velice silné téma, které je třeba připomínat. Herecké výkony bez výtky, závěr Ireny Kristekové mi vehnal slzy do očí.
Bohužel mi vůbec nesedlo režijní pojetí, které spíš rozptylovalo, než že by budovalo atmosféru, mnohdy jsem si říkala "proč??".

Přes prakticky bezchybné herecké výkony jsem z představení odcházela rozpačitá. První polovina byla poněkud rozvleklá, druhá určitě mnohem víc udržela mou pozornost. Asi nejvíc jsem postrádala nějaký dějový zvrat, který hry s tímto tématem obvykle obsahují.

Rozhodně slabší kus z kalichovské produkce. Škrty by celé inscenaci velice prospěly (no ale jak se pak dostat na standardní délku, že?), dialogy...škoda mluvit. Bohužel se mi zdálo, že jindy spolehlivý Roman Tomeš měl špatný den.
Mezi klady musím zmínit sóla Alžběty Bartošové (Strom) a Michala Pleskota (Balada o poľných vtákoch), celkové výkony J. Kříže a P. Pálka, zajímavý hlas M. Procházkové. Samozřejmě výborné choreografie, zajímavé aranže některých písní.
Myslím, že výroba hitmuzikálu je velice tenký led, který se v tomto případě poněkud propadl.

Celkem není co dodat k hodnocením kolegů, zábavná hříčka popisující skutečné události (nejen na motivy, pravdy je v tom více, než by se mohlo zdát), nezapomenutelné kreace V. Neužila.

I přes mnohé pozitivní momenty na mě až příliš psychedelická inscenace.

Dobře zinscenovaná naprosto průměrná hra. Bohužel nevidím moc důvod, proč takový text uvádět. Na komedii poněkud málo vtipné, na apelativní divadlo zase málo naléhavé.
Herecké výkony vesměs vyrovnané, nejvíce mě oslovila Zuzana Slavíková.
Od Tomáše Svobody bych čekala trochu víc nadsázky, věřím, že by to celku prospělo.

Co se stane, když vezmete absurdní drama a seberete mu autorův kontext? Bude zábava? Musí být?
Braňo Holiček pokračuje ve své linii divadla kritizujícího stav dnešní společnosti, nicméně tentokrát už podle mě nedokázal vybalancovat sdělení a koukatelnost. Proto bych tuto inscenaci doporučila skalním příznivcům. A nejlépe si před tím ještě přečíst předlohu.

Zábavná podívaná, oba představitelé skutečně hrají s obrovským nasazením. Lze doporučit jako příjemně strávený večer bez dalších nároků.

65%
Vtipná, chytře napsaná hříčka, se kterou si ve Strašnicích celkem dobře poradili.

Mám ráda dramaturgii Divadla Kampa, proto je mi občas zatěžko hodnotit.
Inscenace má svou sílu, obě herečky předvádějí vynikající výkony a vyzařují z nich osobnosti dalece přesahující samotné představení. Přesto, příběh Tonky Šibenice ve mně nezanechal žádný výrazný dojem, jsou to spíše momentky. I tak v žádném případě návštěvy nelituji :)
Malé upozornění: domnívám se, že inscenace není vhodná pro děti mladší řekněme 14 let.

65%
Zajímavá, působivá atmosféra, dobré i vynikající herecké výkony (jak kdo), inspirace Štindlovým Mondscheinem (nemluvila bych o dramatizaci, z příběhu je zachována tak jedna třetina).

Na hře je ruský původ citelně znát (což obvykle považuji za plus), ovšem inscenace mě výrazně nezaujala. Nevím, zda se jednalo o ne příliš povedené představení 24.10., ale jako by kolega Pařízek viděl něco naprosto jiného. J. Voverková mi přišla velice nepřesvědčivá, i mnozí ostatní neudrželi jistotu hereckého výrazu. Více mě zaujaly pouze I. Firlová a I. Holubová.

Jsem velice zvědavá na zbylé absolventské inscenace.

Přestože scénické čtení (v jiném obsazení) slibovalo mnohem zajímavější, syrovější zpracování inscenace, ve výsledku jsem zklamaná nebyla. Inscenace mi přišla čitelná, v ději ani smyčkách jsem se neztrácela.

Škoda (v poslední době poněkud nadužívané) groteskní stylizace, kterou je možné zdánlivě omluvit spoustu nedostatků.