Pavla Haflantová

Klobouk dolů před tvůrci, kteří dokázali vše promyslet, naplánovat a zrealizovat. Klobouk dolů před herci, kteří se v průběhu večera dostávají do paralelních vesmírů vytvořených jednáním spoluúčinkujících "diváků".
Již několik dní nad celým zážitkem přemýšlím. Po přečtení mé role mi přišlo, že je to člověk, se kterým nemám mnoho společného. Velice brzy jsem se ale dostala do konfrontace se svou osobní noční můrou. A zpětně vidím, že jsem tak moc ukotvena ve svém životě, že jsem se z něj ani pro účely hry nedokázala vymanit.
Stálo to za to!

Jsem si jistá, že tato inscenace si své publikum najde. Nicméně pokud si přečtete blog Toho druhého, vytěžíte z něj nejspíš víc, než z dvou a půl hodin v Kalichu.

Přes prakticky bezchybné herecké výkony jsem z představení odcházela rozpačitá. První polovina byla poněkud rozvleklá, druhá určitě mnohem víc udržela mou pozornost. Asi nejvíc jsem postrádala nějaký dějový zvrat, který hry s tímto tématem obvykle obsahují.

Tomáš Dastlík je ďábelský, geniální, mrazivý...Tomáš Dastlík na hrad!

Werner Schwab je pro mě možná příliš náročným autorem. Nicméně herecké výkony předvedené v NNN mě dostaly.

Fáze očekávání byla vystřídána fází zklamání...neuvěřitelně laciný...snad ani ne humor. O burachech, pro...

Pozor, v této krátké koláži monologů a - více méně náhodných - dialogů se vyskytuje nadměrné množství sprostých slov (nebo chcete-li to intelektuálně - vulgarit). Ale oba herci to podávají kouzelným způsobem :)

Ukázka toho, že rasové či národnostní ideologie nerozeznávají ty zlé a ty dobré. Nejsou to cizí vojáci, ale zfanatizovaný dav, který povraždí sousedy, kamarády, dětské lásky ve vlastní vesnici. Obyvatelé, kteří žijí dál, se musí vyrovnat s vlastní vinou, zbabělostí, se svými touhami a posedlostmi. Přežít neznamená zvítězit.

Silná hra, která se určitě dala zrežírovat lépe (bohužel, ten závěr je skutečně příliš zdlouhavý), přesto nelze ignorovat naléhavé sdělení.

Herecky nejlepší Eva Vrbková, líbil se mi též Petr Jeništa.

Naprosto klasický Čechov s jeho smyslem pro absurdní vyhrocení normálních životních situací.

Chápu, nebo si to přinejmenším myslím, co tím chtěl režisér říci a předvést. Rozhodně nemám pocit, že by sdělení bylo přebito jinými prvky. Také lze pochopit, že pro některé diváky to bylo "moc."

Já jsem dostala přesně to, co jsem čekala - Mikuláškův typický rukopis a perfektní herecké výkony. Možná malinko zklamání, že se mi nedostalo něčeho nového a proto též v rámci redakce podprůměrné hodnocení.

Musím se přidat ke spolukomentátorům v tom, že skutečným zážitkem je pouze druhá polovina. Ale na druhou stranu se jedná o něco tak výjimečného, že hodnotím vysoko.
Tip: i přes několikadenní "vyprodáno" na webu bylo komorní hlediště prakticky poloprázdné. Vyplatí se zavolat si na pokladnu.

Samotný text hry mi přijde tak nějak zbytečný...v rámci možností ovšem je co chválit: Karel Heřmánek mladší je v této inscenaci zase trochu jiný, než jinde, odhaluje další svou hereckou polohu. Nikol Kouklová místy předvedla civilnější herectví, než jsou její exaltované výstupy ala Buchty a Bohyně, a byly to chvíle nesporně příjemnější.

Co do formální stránky se mi líbily scénu dotvářející projekce.

64,99%
Stojí za vidění. Jak píší kritiky, ve hře je několik naprosto zbytečných prvků (dirigentka?), nicméně scéna je zajímavá a skvlě využita především pro znázornění sekvencí nočních můr.
Vadilo mi nepochopitelné jednání postavy Daisy - zatímco u jiných postav byly charakter a motivace konzistentní po celou dobu, u Daisy vlastně obojí naprosto chybělo. Vedle Prachařova Berengera, který navíc jako jediný prošel nějakým vývojem, to pak působilo vyloženě rušivě.

Po více než roce si pamatuji především úvodní monolog, který zmiňuje Jiří Koula. Ale pravda, už ten za to stojí :-)

Karel Dobrý hraje jako o život...

Olemu je 25 let a ocitl se na životní křižovatce, kterou však sám vidí jako slepou, nikam nevedoucí uličku. Ole se nevzdává, hledá cestu, zkouší si ji proházet míčem, protlouct kladívkem. Má dost času. Čas totiž neexistuje...
Zábavná jednohubka, jsem ráda, že jsem ji stihla zhlédnout.

Podívaná pro zábavu i k zamyšlení. Komiksové fanoušky mohou trochu rozčilovat (a rozptylovat) některé nepřesnosti, jejichž absencí by podle mě inscenace nijak neutrpěla.

74,99%
Četla jsem knihu a tak jsem se těšila na ceněnou inscenaci. Chvíli mi trvalo se do toho dostat, ale časem jsem si přišla na své. Josef Kubánik v roli Oskara exceluje. Přesto musím říct, že se z inscenace dalo vyždímat více, hlavně v závěru.

Hudební složka často spíše rušila, některé zvuky byly vyloženě nepříjemné.

Viděno dvakrát s různými alternacemi, měla bych své favority.

Co se mi ale vyloženě líbí je skutečnost, že v "nových" muzikálech představitelé hlavních rolí "neodchodí" zpívanou činohru, ale velice aktivně se zapojují (pod režisérskou taktovkou) do tance.

Osmý světadíl má naivní příběh a některými až nesmysly může někoho téměř popudit. Doporučuji tedy především těm, kteří ocení kvalitní hudební a pohybovou stránku a na "myšlenky" si zajdou jinam.