Redakce

Pavla Haflantová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (355)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.11.2012)
75%, nicméně s použitím nápomocné tabulky se musím přiklonit k "zážitek". Určitě se nejedná o inscenaci pro každého (kolik takových je?), ale letošní se KALD předvedl v nejlepším světle.
Čím je inscenace pobuřující? Originální myšlenkou doslovně předvést to, co ve folklóru zůstává pouze naznačeno - ženy touží po muži za každou cenu a muži si berou, co se jim zlíbí.
A tato myšlenka, jakkoliv může znít v 21. století absurdně, dokáže v DISKu vyvolat v někom emoce, v jiném mrazení, místy pobavení a každopádně zajímavý divadelní zážitek!
(zadáno: 14.2.2013)
65%
V inscenaci jsem ocenila především Havelkův inteligentní humor, se kterým poukazuje na několik závažných neduhů západní společnosti - ignorace skutečných problémů při současném podsouvání zástupných, globalizace (a tedy vyžadování shody napříč spektrem) jako brzda akce, spousta tlachání místo akce.

(zadáno: 11.11.2013)
Zajímavá inscenace, kde i přes nepříliš šťastnou režii zažije divák okamžiky velice silných emocí. Tomáš Krejčíř náročnou roli zvládá, herecky ovšem kraluje Miloslav Mejzlík. Mé první setkání se Strašnickým divadlem rozhodně nebylo poslední!
(zadáno: 8.6.2012)
Mrazivé, geniálně zahrané. Myslím, že Fingerův Světanápravce není špatný člověk, manipulant...jen žije v jiném světě než ostatní a to až do trpkého konce.
(zadáno: 10.5.2017)
Práce Martina Satoranského mě vyloženě baví a zde se potkal se souborem, kterému dokázal najít (a přeložit) hru skutečně na tělo. Výsledek je zábavný, poutavý, místy mrazivý i lehce poučný.
(zadáno: 10.10.2012)
Opravdu pecka! Pohled na ženy, prototypy, schémata myšlení, vnější pohled i vhled pod pokličku spokojených úsměvů. Duo Dzurindová + Petrželková si zaslouží velký potlesk, stejně tak všichni čtyři mladí herci. Nebudu prozrazovat úlohu Tomáše Kobra, ale říct mi někdo dopředu, že mu tohle uvěřím, kroutila bych jen hlavou...ale uvěřila jsem a ráda :) Skvělý zážitek a jedna z inscenací, díky kterým mám Rubín tak moc ráda.
(zadáno: 24.10.2022)
65%
Inscenace, kde musíte zcela přistoupit na hru tvůrců. Vlastně mě to hodně bavilo sledovat, pomalé tempo nikterak neubíralo na atmosféře. Hodně formální, s vysokým zastoupením techniky a technologií, které ale akorát podtrhovaly celkové vyznění.
Je dost těžké vyjádřit pocit z podobného představení procenty. Nadprůměrně vysoké hodnocení určitě neznamená doporučení širokému publiku.
(zadáno: 8.4.2012)
74,99%
První předpremiéra - všechno klapalo jak na drátkách, žádný přístup "je to předpremiéra, tak to ještě dolaďujeme".
Především vynikající, citlivý výkon Vladimíra Kratiny. Perfektní scéna, prolínání několik obrazů do sebe, perfektně to zapadalo.

Jediné mínus pro mě (a také důvod pro závěrečné hodnocení) je skutečnost, že i když jsem si uvědomovala všechny klady, emoční náboj, zůstalo to pouze v hlavě, ale nějak mě to nezasáhlo vnitřně. Bez toho bohužel nemůžu jít s hodnocením výš.
(zadáno: 16.11.2011)
Martin Písařík a Ladislav Mrkvička se mi velmi líbili, Lucie Pernetová už méně...pár zajímavých momentů, občas podařeně vystavěná atmosféra, ale celkově zapomenutelné...
(zadáno: 7.1.2012)
(zadáno: 15.4.2012)
Eccem a Orwellem inspirovaný příběh o režimu, kde je čas na práci a čas na zábavu. Přisně vymezený čas na přísně vymezenou zábavu. Vše ostatní musí být zničeno, zapomenuto, zabito.

Oba protagonisté jsou úžasní a v takto náročném žánru srozumitelně zprostředkují divákovi sdělení, které by se ani v dnešní době nemělo brát na lehkou váhu.
(zadáno: 19.9.2018)
Jsem nadšena. Během představení jsem si přála, aby nikdy neskončilo. Jelikož mám ráda hudbu (ve velice širokém vymezení) i tanec, potěšila mě naprostá většina písní, i kdyby jen proto, že jsem je dlouho neslyšela.
Výkony úžasné, herci předávali obrovské množství nálad a emocí. Skoro mi nepřijde fér vyzdvihovat jednotlivce, protože na jevišti fungoval skvěle sehraný tým. Ale přesto, velice mě dojímali pan Hábl s paní Čárovou, bavili V. Benoni, P. Šudoma a Ch. Doubravová, vždy ráda vidím pana Mejzlíka. No a Přéma Pálek...on se narodil, aby tančil.
Viděla jsem poprvé, ale určitě ne naposled.
(zadáno: 25.9.2018)
Krásně hravá inscenace, děti byly nadšené.
(zadáno: 15.3.2019)
Naprostá esence hereckého divadla. Od první chvíle, kdy Beáta Kaňoková promluví jako 12letá Chloe, jsem byla představením naprosto pohlcena. K tomu vynikající Tomáš Drápela a Pavel Oubram v též velice náročné roli.
Bavilo mě, že hra nedává jasné mantinely, jednoznačné odpovědi, ale jen naznačuje východiska a z těch čerpá psychologii postav.
Pokud je toto jihočeský standard, potom věřím, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý (kdo má rád divadlo).
(zadáno: 22.3.2017)
Nejspíš chybou přehnaného očekávání jsem byla lehce zklamaná. Poněkud mě rušily některé do hysterie exponované scény, možná šlo o "větší rozsah" hereckého výrazu, ale pro mě to bylo prostě zbytečné.
Nicméně musím přiznat, že tomuto zpracování Tří sester zase tak moc nechybělo. Herecké výkony mě v dobrém překvapily, Kamila Trnková byla snad nejlepší Olga, kterou jsem kdy viděla.
(zadáno: 23.7.2012)
Wow...to se nedá popsat, to se musí vidět. Neuvěřitelné výkony, propojení obsahu a formy, velice silný text. Klobouk dolů před překladem Ester Žantovské.
(zadáno: 16.11.2011)
Je mi líto, že srážím tak krásně vysoké hodnocení (a nebýt nás tří heretiků, tak i vzácně shodné napříč uživateli a redakcí), ale já jsem se prostě nudila. Přestože paní Bohdanová i pan Somr zahráli skvěle, tak tato hra pro mě byla absolutně o ničem. Ani špatné svědomí, že zanedbávám své rodinné staříčky ve mě neprobudila. Přestávka mezi oběma půlkami byla natolik krátká, že jsem ani nestihla dopít svou dvojku červeného ? bohudík za stolečky. Ovšem doporučuji spíš kávu nebo jiný povzbuzující nápoj - podle mě je potřeba.
(zadáno: 15.11.2022)
Když pominu, že malá část publika měla potřebu na sebe opakovaně strhávat pozornost a celý druhý den jsem nemohla z hlavy vymazat písničky od Lunetic, tak tohle byla prostě jízda.
Skvělý formát, skvělé provedení. Široký úsměv od prvních minut až do posledních tónů. Na inscenacích, které se věnují devadesátkám v Česku, je často vidět ta láska ke všemu, co se zde tenkrát odehrávalo. Láska stejně nepochopitelná a logiku postrádající, jako úspěch titulních Lunetic. Ale prostě je to v nás :-)
(zadáno: 20.5.2012)
Viděno 19.05. v divadle Archa.
Pozor, i přes hodnocení z kategorie "nutno vidět", tohle není "univerzální" divácký zážitek.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do hry ponořila. Některé použité prostředky, myslím, jsem ani nepochopila. Ale...to, co předvedla Ivana Hloužková, to bylo dechberoucí, úžasné, dokonalé, neopakovatelné. Vše ostatní v mé paměti ustupuje do pozadí a stejně tak i při sledování inscenace jsem najednou zjistila, že věnuji svou celou pozornost jen postavě Miroslava Tichého. Tleskám!
(zadáno: 16.7.2018)
Mladí umělci v autorském projektu ukazují velice široký pohled na to, co pro jednotlivce může znamenat tma. Tma kolem nás, tma v nás, tma v ostatních. Na hercích je znát, že se do tématu skutečně ponořili, nevypráví své vlastní příběhy, ale přesto je podání velice osobní a přesvědčivé.
(zadáno: 23.7.2012)
Pohlazení po duši v podání mého oblíbeného souboru. Takřka geniální nápad na ztvárnění jednotlivých složek osobnosti. Incenace, které nechybí vtip a švih. Viděla jsem jednou a doufám, že ne naposledy.
(zadáno: 17.3.2017)
Velice příjemné překvapení!
V první půlce exceluje především Jenda Tyl, jehož rejstřík grimas, šklebů, poloh je nevyčerpatelný. Nejednou jsem se musela smát nahlas (a to není můj styl).
Po přestávce přijde na řadu vážnější poloha a v tu chvíli i Tereza Kaucká ukazuje, že je svému partnerovi naprosto rovnocenným spoluhráčem. Co špendlík, i pírko byste slyšeli dopadnout na zem, jaké napjaté ticho v hledišti panovalo.
Neplánovaně jsem byla na derniéře této inscenace a co mě velice mrzí, že tento chvalozpěv už nemůže nikoho nalákat k návštěvě.
(zadáno: 1.1.2014)
65%
Vtipná, chytře napsaná hříčka, se kterou si ve Strašnicích celkem dobře poradili.
(zadáno: 15.9.2015)
Nádhera...těžko se mi hledají slova, výborně napsané, přeložené, zrežírované, zahrané...tolik emocí na tak malém prostoru. Tleskám, děkuji.
(zadáno: 1.1.2014)
Mám ráda dramaturgii Divadla Kampa, proto je mi občas zatěžko hodnotit.
Inscenace má svou sílu, obě herečky předvádějí vynikající výkony a vyzařují z nich osobnosti dalece přesahující samotné představení. Přesto, příběh Tonky Šibenice ve mně nezanechal žádný výrazný dojem, jsou to spíše momentky. I tak v žádném případě návštěvy nelituji :)
Malé upozornění: domnívám se, že inscenace není vhodná pro děti mladší řekněme 14 let.