Pavla Haflantová

Inscenaci určitě více ocení ti, kteří jsou obeznámeni s původní inspirací. A tu se povedlo na divadelní prkna převést obdivuhodně. Inscenace je přes množství střihů čitelná a velice zábavná, více takového divadla!

Tři postavy, tři rozhodčí, tři propletené osudy. Kariéra je spojuje i rozděluje, ale nakonec jsou jeden za všechny, všichni proti nim. Prostě rozhodčí.

Edit: Inscenace je hrána ve dvou alternacích a každá nabízí hodně odlišné pojetí postav. Určitě stojí za to vidět obě verze!

Po více než roce si pamatuji především úvodní monolog, který zmiňuje Jiří Koula. Ale pravda, už ten za to stojí :-)

Tato hra vyniká skutečně tísnivou severskou atmosférou. Takové to malé městečko, kde je tak nějak všechno špatně. Představení mě hodně bavilo, režisérka dokázala herce dovést k velice přesvědčivým výkonům.

Tento typ inscenací mě baví. Svou roli hraje rytmus, v mnoha podobách, v pohybu, přednesu, v tempu celé inscenace. Výsledkem je tvar, který skvěle drží pozornost a baví, přestože spěje k tragickému konci.

Inscenovaný koncert je přesné označení tvaru této inscenace a mně to tedy hodně sedlo. Tvůrci dali dohromdy tým velice talentovaných lidí. Díky tomu mělo představení spád, bylo zábavné, většinu času bez problémů udrželo pozornost. Zároveň nezůstalo nic dlužno antické tragédii tak, jak ji známe z hodin literatury.
Opravdu povedený počin se skvělou atmosférou.

Přes jednotlivé zajímavé momenty a výborné herecké výkony mě celé představení poněkud minulo.

Strhující, náročné, depresivní...a dechberoucí výkon Jana Vlasáka.

75%
Hodně zajímavý počin s množstvím nepopiratelných kladů. Jelikož Erika Stárková již byla vychválena mnohými dalšími, zmíním především Igora Orozoviče - jeho hlas i projev k Bowieho hudbě dokonale sedí. Také Pavol Smolárik mě hodně bavil.

Do puntíku mohu podepsat blog Lukáše Holubce. Hra je svým tématem nadčasová a nebylo třeba takové doslovnosti, aby byla analogie všem zřejmá.
Vynikající herecké výkony, výborně frázovaný rap Dana Kranicha a působivá scéna.

Zrodila se nám tu zjevně kontroverzní inscenace. Mám štěstí, že patřím do skupiny těch, kterým se líbí.
Především první polovina úžasně buduje atmosféru a dává dostatek prostoru nahlédnout do složitého Einarova nitra. Hudební čísla vhodně zvolená a umístěná, scéna s písní Girls and Boys byla pro mě vrcholem inscenace.
Po přestávce se ústřední dvojice rozděluje a tím se bohužel tříští celistvost inscenace. I když bych v tom možná dokázala najít režijní záměr, celkový dojem to u mě sráží.

Výkon Dana Krejčíka fenomenální.

Groteskní inscenace o míru a blahobytu pro všechny. Dostatek jídla pro všechny, na věčné časy! Odkud? Ale, kdo by se ptal. A kdyby se někdo přeci jen ptal, čeká ho cesta do ráje - do Masoráje!
Velice nadějný činoherecký ročník předvedl vyrovnané výkony, stejně jako mnozí další i já musím vyzdvihnout Jindřišku Dudziakovou a Vojtu Vodochodského.

75%
Kdyby byl původní muzikál nazván Vlasy I a Formanův film Vlasy II, pak režisér Caban přišel s Vlasy III. Inscenace kombinuje obě verze a přináší i nadstavbu. Zároveň jsem přesvědčena, že bez znalosti předchozích "dílů" se divák musí téměř jistě v ději ztratit.
Za mě perfektní nastudování, které se snaží ukázat nadčasové poselství. Zároveň v mnou viděných alternacích (jedna z předpremiér a repríza 26.10.2019) jednoznačně nejlépe zazpívaný kalichovský muzikál, bez slabších článků.

Jidášova zpověď. Pozoruhodný text v neméně pozoruhodném provedení. Pánové Řezníček a Jeřábek si zjevně umělecky vyloženě sedli a výsledná inscenace stojí za to!
Monodramata se stávají vlajkovou lodí OLDstars.

Povedená imerzivní inscenace, která dává velký prostor k přemýšlení těm, kdo o to stojí. Mladí herci ve svých rolích obstáli a návštěvníci měli dostatečnou možnost zapojit se nebo být jen pasivními diváky, podle vlastních preferencí.
Jak už to u imerzivního divadla bývá, neviděla jsem vše a mrzí mě, že už nejspíš nebudu mít možnost to napravit - určitě nejsem sama, kdo by si přál, aby Lístky pokračovaly!

Nepopsatelně bohatý zážitek. Projekt s takovým rozsahem, že lze jen těžko uvěřit, jak se vše povedlo.
Východiska žánru science-fiction umožňují tvůrcům vyjádřit se k mnoha problémům dnešní globální společnosti a poukázat na jejich nejednoznačnost. Najdete zde vše, co si jen od dramatu můžete přát - vybrat si z tak našlápnutého menu je téměř nemožné.
I přes šestihodinové trvání bych si přála, aby inscenace pokračovala dál a dál. Nasazení všech herců (a vlastně určitě i další spousty lidí kolem) je obdivuhodné a já tleskám.

Musím říct, že text mi přišel nápaditý a zajímavý - nikoliv dějem, ale množstvím nicneříkajících vět a celých dialogů. A to myslím v dobrém. Nejvíce se to projevuje v rozsáhlých promluvách manažera Douga, který za použití opravdu mnoha slov neřekne nikdy nic konkrétního.
Herecké výkony vyrovnané. Závěr poněkud neurčitý (takže diváci i celkem dlouho čekali s potleskem).

Myslím, že velice dobře provedená klasika pro tu část diváků, která se nepohrne na veršované drama do Národního. Hudba Ondřeje Brzobohatého je opravdu kouzelná, některé árie mě nadchly. Stejně tak mě velice potěšil výkon Ernesto Čekana.
Jediná výtka směřuje ke špatné srozumitelnosti některých textů - především u sborových scén a také při příliš hlasitém reprodukovaném doprovodu na loutnu, přes který prostě nebylo zpěv slyšet.

S touto hrou jsem se nějak minula. Nemám konkrétních výtek, jen mi zhlédnutí představení nic nepřineslo, neuhodilo na žádnou strunu a odcházela jsem v rozpacích.
Velice kladně lze hodnotit originální a funkční scénu, hodne mě bavila Diana Toniková.

Naprostá esence hereckého divadla. Od první chvíle, kdy Beáta Kaňoková promluví jako 12letá Chloe, jsem byla představením naprosto pohlcena. K tomu vynikající Tomáš Drápela a Pavel Oubram v též velice náročné roli.
Bavilo mě, že hra nedává jasné mantinely, jednoznačné odpovědi, ale jen naznačuje východiska a z těch čerpá psychologii postav.
Pokud je toto jihočeský standard, potom věřím, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý (kdo má rád divadlo).

75%
Dle komentářů mají jednotlivá představení kolísavou kvalitu. Já měla včera štěstí. Výkon Ládi Hampla byl soustředěný a vášnivý. V jednu chvíli mi přišlo, že představení trochu ztrácí dech a jede tak nějak totéž stále dokola. Ale pak došlo na zpěv a mě to všechno začalo obrovsky bavit. A najednou konec. Rozhodně příjemně strávená hodinka a půl.

Olemu je 25 let a ocitl se na životní křižovatce, kterou však sám vidí jako slepou, nikam nevedoucí uličku. Ole se nevzdává, hledá cestu, zkouší si ji proházet míčem, protlouct kladívkem. Má dost času. Čas totiž neexistuje...
Zábavná jednohubka, jsem ráda, že jsem ji stihla zhlédnout.

Tíživou atmosféru se dařilo držet po celou dobu představení. Líbila se mi celková neukotvenost příběhu. Každá postava vyvolávala řadu otázek, na které divák nedostal odpovědi.
Minulost, motivace, východiska - to vše jen v několika málo náznacích. Možná proto, že vv extrémní situaci je každý sám za sebe, tady a teď, každý den znovu na začátku?

Je to více než rok, kdy jsem tři ze čtyř hereček Mámy viděla naposledy. Proto jsem nyní zcela ohromena. Takto zvládnuté ryze herecké divadlo je klenot, malý zázrak.
Tragická sága jednoho rodu, ve které všechny matky chtějí pro své děti lepší život, než jaký poznaly samy. Ale tak nějak jim v tom brání... mateřství.