Pavla Haflantová

Dá se Hamlet zahrát v šesti mužích? Rozhodně ano a Tomáš Staněk to se svými svěřenci dokazuje. Ve své jednoduchosti geniální kostýmy umožňují bezpečnou orientaci v postavách tam, kde musí herci stihnout více rolí.
Na prostoru necelé hodiny a půl nedochází k žádné zásadní zkratce, z takto inscenovaného Hamleta by mohli psát studenti čtenářský deník. Přesto je inscenace svěží, mladá, moderní, nechybí nadsázka, groteskní prvky, vtípky...bavilo mě to, díky :-)
75%

Vynikající šílenství Ofélie, skvělá druhá půlka, strhující závěrečná scéna. Vlastně mi tam téměř nic nevadilo, ale zároveň mě skoro nic nenadchlo.

Myslím, že mě Ibsen prostě moc nebaví. Také myslím, že mě úplně moc nebaví zmučený výraz Jany Strykové. Ale světlé okamžiky to také mělo ? entrée Martina Pechláta (mé první setkání s ním, připadal mi v tu chvíli velice impozantní), postava JUDr. Bracka v podání Luboše Veselého...váhám mezi 60-70%, ale stojí za to to vidět a 70% je přesvědčivějších.

Vynikající výkon Petra Lněničky, bohužel Monice Zoubkové to vyšlo méně a hlavně v závěru bych čekala citlivější podání.

Fascinující výpověď vyžadující veliké soustředění diváka. Eva Salzmannová podává strhující výkon.

Zábavná a originální jednohubka mé první setkání se stylem a humorem Jana Šípala.
I když už se roky nehraje, inscenace má své místo v mém žebříčku oblíbených vzpomínek.

Skutečně pouze valčík na rozloučenou. Tečka za uplynulými roky a inscenacemi, kde slova rozhodně nechybí. Ale určitě to není hra, kterou by měl vidět někdo, kdo jen "chce stihnout aspoň jednou zajít do Komedie, než to zavřou." A nebo vlastně, proč ne?

V obnoveném uvedení si inscenace podržela vše, co z ní činí výjimečný zážitek. Mrazivé momenty ukazují, že hranice násilí je možná mnohem blíž, než si myslíme a "oni, ti zlí" jsme možná i my.

85%
Musím pochválit dramaturgii a režii této inscenace, jak mám Mikuláška v oblibě, tak tímto mě nejen potěšil, ale zároveň dost překvapil.
Mladí herci byli většinu času velice přesvědčiví, občas jsem ani nedýchala, běhal mi mráz po zádech, potlačovala jsem slzy...jen v některých scénách (a nejen při přeřeku) bylo poznat, že smích je skutečný, že nedokáží ještě vždy udržet herecký výraz...maličkost, kterou bych nejspíš z jiné než první řady ani nezaznamenala.
Je vždy těžké loučit se s dalším ročníkem v DISKu a tento rok pro mě alterna vyhrála.

I když nedostatky by se našly (ostatně jsou popsány v jiných komentářích a s většinou souhlasím), tak jsem si představení moc užila. Energie účinkujících byla strhující, melodie připomněly dávné hity.
Asi to bude delší dobou od premiéry, ale podle mě Přemysl Pálek předvedl skvělý taneční i pěvecký výkon a rozhodně mu nechybělo charisma potřebné pro tuto roli.

65%
Zajímavá hra, přesvědčivé herecké výkony většiny představitelů ve většině scén. Vůbec není třeba přimhouřit oko, naopak, doufám, že některé mladé herce uvidím časem jako Kareniny, Cyrany a podobné.

To se nedá popsat, to se musí zažít...jo a tím zažít nemyslím dnes, ale v devadesátých letech :)

Nedokázala jsem smazat úsměv z tváře po většinu času, protože House of love mě dokázal vrátit o spoustu let zpátky. A ještě se tam vrátím, to tedy ano!

Dávám stejné procento jako prvnímu dílu, protože...asi proto, že jsem si vzpomněla, že před Backstreetboys byli ještě Worlds Apart a Caught in the Act a i když dnes dávám přednost "zvacení do mikrofonu", tak tohle cestování v čase je naprosto úžasné.

O něco slabší než první a druhý díl, také vážnější, ovšem scény s nenarozeným mimčem naprosto dokonalé - jak myšlenkou, tak provedením. Jaromír Nosek rulezzz!

Zpracování bez přesahových ambicí, ale mně se to líbilo. Pravda je, že člověk si prostě nemůže pomoct a od Dlouhé čeká vždy něco navíc, ale snižovat proto hodnocení by nebylo fér.

Potěšilo mě velice nenásilné zakomponování dvou hudebních motivů z Tenkrát na západě. Celkově je hudební stránka představení povedená, přestože nejsem přesvědčena o její nutnosti.

Jan Meduna se v průběhu času stále zlepšuje a věřím, že působení v tomto souboru jej nakopne tím nejlepším směrem.

Tato hra patří díky výkonu Jaroslava Plesla v Činoherním klubu k mým nejoblíbenějším. Na podání v DISKu jsem byla tedy velice zvědavá. Pro soubor to byla skvělá volba a mladí herci obstáli na výbornou. Musím vyzdvihnout především Barboru Váchovou v roli Pegeen Mikeové, ta byla prostě fenomenální.

Na Vinohradech jim to jde lépe...

Dala bych 60%, nicméně nakonec navyšuji, protože:
1) je dobré, když se autoři snaží o aktuální sdělení, která pro mě mohou být banální, ale pro jiné objevná;
2) líbilo se mi inteligentní použití metafor, nadsázky, narážek;

Ve finále jsem přesvědčena, že má smysl takovou hru uvádět.

Tak nějak mě to...bavilo :)

Na jednu stranu mě štve, že jsem nedokázala pochopit vše, na druhou stranu mě alespoň nerozčilují nepřesnosti ve fyzikálních vtípcích.
Líbil se mi herecký projev Cyrila Drozdy při přednášení a souhra celého souboru v druhé půli.
Závěrečná scéna naprosto lahůdková, Dáda Němeček je scénografický génius a jeho spojení s Havelkou nechť trvá věčně!

Váhám mezi slovy "banální" a "nesrozumitelné".

Vyprázdněnost dnešní doby je rozhodně aktuálním (a také oblíbeným) tématem, nicméně ztvárnění v iPlay mi nepřišlo ničím obohacující.

75%
Zajímavý text, dobře uchopený režisérem. Hra je zábavná a vtipná (žádná řachanda), i přes použití vulgárních výrazů nesklouzává k laciné vulgaritě.
A nakonec i poučné poselství, ale ocenila bych, kdyby nebylo servírované na zlatém podnose - aby si divák mohl trochu popřemýšlet sám.

Zajímavý a do značné míry originální koncept, který stojí za vidění. Mladí divadelníci si k inscenování rozhlasové hry vybrali "Sinclairovku", která jim dala dostatek prostoru vyřádit se v různých prostředích a na skutečně velice rozličných postavách.
Přes všechny klady ale vyznělo představení nekonzistentně, vizuální stránka místy mátla či rušila a konec, jakkoliv vtipný, byl poněkud násilný.