Pavla Haflantová

65%
I přes úpornou snahu tvůrců do inscenace předloha místy prosákla a tyto momenty, takové ty mrazivě dürrenmattovské, mě bavily nejvíce. Herecky vyrovnané na slušné úrovni, ovšem trošinku víc než ostatní mě zaujala Hana Mathauserová.
Přeji inscenaci vysokou návštěvnost, už jen aby se vžilo pojmenování takového toho dne, kdy se člověku prostě nedaří...

Další vtipná hra z produkce CC. Soubor oživil Ivan Lupták s pochopením pro autorův humor a správnou míru nadsázky.

Zajímavý a do značné míry originální koncept, který stojí za vidění. Mladí divadelníci si k inscenování rozhlasové hry vybrali "Sinclairovku", která jim dala dostatek prostoru vyřádit se v různých prostředích a na skutečně velice rozličných postavách.
Přes všechny klady ale vyznělo představení nekonzistentně, vizuální stránka místy mátla či rušila a konec, jakkoliv vtipný, byl poněkud násilný.

75%
Výtečně přednesený zajímavý text, rozehraný děj důsledně dotažený ad absurdum. Což je zároveň pozitivum i výtka. I když to je vyloženě osobní povahy, některé situace se mi dost příčily.
Každopádně palec nahoru pro Violu, tato inscenace je trefou do černého!

Nesdílím nadšení kolegů nad textem, pro mě to byla příjemná, zábavná, brzy zapomenutelná hodinka, kdy se sešly skutečně vynikající mladé herečky.
Jednotlivé postavy byly dobře odlišené, nebylo těžké se orientovat.

75%
Tento text určitě nesedne každému a tak hlavně první polovina může být pro mnohé až úmorná. Mně ovšem představení od začátku do konce bavilo, ve vážnějších i odlehčených scénách. Herecký soubor se předvedl ve skvělém světle.

Zajímavá inscenace, kde i přes nepříliš šťastnou režii zažije divák okamžiky velice silných emocí. Tomáš Krejčíř náročnou roli zvládá, herecky ovšem kraluje Miloslav Mejzlík. Mé první setkání se Strašnickým divadlem rozhodně nebylo poslední!

Když v Československu vycházela předloha jen v samizdatu, nikdo nepotřeboval vysvětlit, jak přesně to odpovídá komunistické době. Tyto doslovné příklady podle mého inscenaci značně ublížily.

Mé hodnocení patří tradičně bezchybnému herectví DPB, stejně jako Mikuláškovu režijnímu stylu (ovšem v kratších inscenacích jej ocením více).

Jedno z mých oblíbených témat (jakkoliv hrůzně to v souvislosti s holocaustem zní), tentokrát v komorním podání. Stanislav Zindulka podává velice přesvědčivý, dojemný výkon a postupně odkrývá divákům, vyšetřovateli i sobě neuvěřitelný příběh.
Při zpětném pohledu mě zaujalo veskrze nejednoznačné vyznění, nelze oddělit dobré od zlého, což je u tohoto tématu unikátní. Zároveň však takové pojetí (ne)viny může být na úkor (dle mého) žádoucí apelativnosti.
Několik nepřesvědčivých, zkratkovitých momentů (jdoucích na vrub částečně autorovi, částečně režii) mě vede k celkovému hodnocení 70%.

Pokud si odpustíme k autorovi přiřazovat slovo „typický“ (vzhledem k jeho věku, i přes autorskou plodnost), řekla bych, že dokázal překvapit, kteroužto schopnost mu kritika v minulé sezoně již upírala.

Režisér Fuit se s přechodem od televizních seriálů vypořádal velice dobře, herce vedl s pochopením pro Kolečkův humor. Všichni tři představitelé hráli přesvědčivě, Jana Pidrmanová udržela správnou míru nadsázky, pro Ondru Pavelku skvěle využitá příležitost.

70% je možná zbytečně lichotivých, ale...je to Rubín a je to Kolečko :)

Racek ve Stavovském byl především skvěle zahraný, paní Medvecká by si zasloužila samostatný potlesk. Přesto mi v tom všem něco chybělo.

Obecný povzdech: asi nikdy nepochopím, proč jsou Čechovovy hry označovány za komedie...

Úvodní představení pana M. včetně ukázky jeho světa je zbytečně dlouhé (navíc se zde nadsázka zčásti mísí s neznalostí, kterou ale povětšinou diváci nejspíš sdílí).

Druhá polovina nabere tempo a švih, jen politické aktualizace vyzněly možná trošku násilně.

65%
Příjemná odlehčená inscenace, velmi dobře jsem se bavila.

Karel Dobrý hraje jako o život...

Povedené zpracování známého filmu (ano, vím, že text Seidler napsal divadelní hru, nicméně film byl přesto první). Myslím, že celý soubor své úlohy zvládl dobře a přestože výsledek z větší části stojí a padá na chemii ústřední dvojice, ostatní rozhodně nebyli do počtu (nemohu nezmínit pana Vlčka).
Rozhodně příjemná, doporučení- a návštěvyhodná inscenace.

Velice pekná scéna, kostýmy, krásné skupinové choreografie hlavně v první půli, roztomilá kočička Alice...no, a to je z mého pohledu vše.

65%
V inscenaci jsem ocenila především Havelkův inteligentní humor, se kterým poukazuje na několik závažných neduhů západní společnosti - ignorace skutečných problémů při současném podsouvání zástupných, globalizace (a tedy vyžadování shody napříč spektrem) jako brzda akce, spousta tlachání místo akce.

Chápu, nebo si to přinejmenším myslím, co tím chtěl režisér říci a předvést. Rozhodně nemám pocit, že by sdělení bylo přebito jinými prvky. Také lze pochopit, že pro některé diváky to bylo "moc."

Já jsem dostala přesně to, co jsem čekala - Mikuláškův typický rukopis a perfektní herecké výkony. Možná malinko zklamání, že se mi nedostalo něčeho nového a proto též v rámci redakce podprůměrné hodnocení.

65%
Plusy: scéna (jméno Dády Němečka si zapamatujte!), kostýmy, hudba, herecké výkony Adama Mišíka a Pavla Lišky.
Mínusy: (ne)herecké výkony obou začínajících hereček.

Od premiéry váhám, jak hodnotit. Z představení jsem měla hluboký zážitek, ovšem s klidným svědomím bych návštěvu inscenace doporučila jen divadelním maniakům (redakce apod.).

Současné divadlo se často zaměřuje na formu a sdělení se vytrácí, nicméně v případě surrealismu mixnutého absurdnem je obrazové vykreslení více než žádoucí.

Viděla jsem v obsazení "Josefíková, Anděl, Vaverka" a inscenaci jsem si velice užila. Tentokrát bych vyzdvihla Karla Heřmánka ml., jeho výkon mi utkvěl v paměti nejvíc.

Přestože se nejedná o novinku napsanou přímo pro tento ročník, opět se setkáváme s tím, že mladí hrajou mladé, spolužáci hrají spolužáky, čímž se odbourávají úskalí jiných absolventských inscenací.

Pocitově bych tedy dala 80%, deset ubírám za výběr hry, ať už je za něj zodpovědný kdokoliv.

Bezprostředně po představení jsem chtěla dát 80%, ale již dnes, následující den, celkový dojem upadá. Oba představitelé hrají typově velice podobné role jako v jejich předchozí spolupráci Láska a porozumění. Jak zajímavé by bylo jim to prostě prohodit...?
Zpět k Deštivým dnům - inscenace má slušně vystavěnou atmosféru, několik mrazivých momentů, pár smutných scén, velice se mi líbila závěrečná scéna Davida Švehlíka.
Divák ví dlouho dopředu, že "tohle nemůže dobře dopadnout," přesto je možných konců vícero a nezbývá, než si počkat na ten autorův...

Vynikající výkon Petra Lněničky, bohužel Monice Zoubkové to vyšlo méně a hlavně v závěru bych čekala citlivější podání.

75%
Tak alespoň derniéru jsem stihla. Vynikající výkon Pavla Rímského coby pyšného Deadala, kterého dostihne jak vlastní svědomí, tak anticky boží trest.

75%
Formálně perfektní inscenace, výborně zahrané hostující představení v Komedii. Vedle výkonů pochválených jinými komentáři musím jmenovat Pavla Majkuse, který byl sice civilnější než stylizované hlavní figury, ale přesto přesný ve výrazu a velice dojemný.