Pavla Haflantová

Inscenovat Monty Pythona je odvaha. Zde se ovšem risk vyplatil a tak se diváci dočkali vskutku Pythonovských skečů. Nejsou to Cleese a Chapman, ale je to Hána a Dvořák (a další).

Michal Dlouhý je herec, jehož osobitý styl a projev si dávkuji opatrně, s rozmyslem, ale když už na něj jdu, tak se bezvadně bavím. Nejsem si jistá, zda se zde pan Dlouhý svlékal (s tím nemá problém, jak znám z jiných her), ale když mi málem skončil na klíně a pohladil mě po vlasech, že to je v pořádku, tak to byl dostatečný zážitek...a ta modřina z toho jak jsem vylekaně ucukla :-D Kdo je tady ředitel je rozhodně obecně doporučeníhodná komedie.

Je tam všechno, co člověk chce a čeká. Problém je v tom, že tam není nic víc a kdo viděl seriál, zná většinu vtipů dopředu, čímž se inscenace posouvá směrem k ?milým komediím?. Nicméně nechci být nespravedlivá a tak hodnotím nadnadprůměrně.

Odpočívejte v pokoji Mistře. I když to byl boj, povedlo se nám dostat na tuto hru, vidět ji a užít si ji. Vladimír Dlouhý a Michal Dlouhý spolu na jevišti, pro mě poprvé, pro nás všechny naposledy.

Myslím, že mě Ibsen prostě moc nebaví. Také myslím, že mě úplně moc nebaví zmučený výraz Jany Strykové. Ale světlé okamžiky to také mělo ? entrée Martina Pechláta (mé první setkání s ním, připadal mi v tu chvíli velice impozantní), postava JUDr. Bracka v podání Luboše Veselého...váhám mezi 60-70%, ale stojí za to to vidět a 70% je přesvědčivějších.

V rámci her Paulová + Zedníček slabší...asi proto, že k nim přidali další herce, což této dvojici prostě moc nesvědčí.

Mé první setkání s Lucií Žáčkovou, má první ženská láska na divadle. Děsivý příběh, emoce akcentované malým prostorem Kolowratu...a dokonalá Žáčková. Škoda pro každého, kdo neměl možnost vidět.

Když se občas někdo ptá na doporučení typu "co dát k Vánocům někomu, kdo je konzervatinví a chce vidět pořádné divadlo?", je Cyrano v Národním jednou ze tří mých odpovědí. Je neuvěřitelné, jak více než tříhodinové veršované(!) drama dokáže člověka přikovat k sedačce. Hltala jsem každý okamžik. Cyrano z Bergeracu je Divadlo!

Před odchodem do divadla jsem se podívala na film a tolik se bála, jak dostane Hádek od Hoffmana na pr**l. Ale ono ne. Hádkův Benjamin je jiný, ale velice přesvědčivý. Ivana Chýlková je bezesporu naprosto přesvědčivá famme fatale. A po pravdě řečeno ? ostatní herci snad nebyli tak výrazní, ale mě vlastně vůbec nezajímali...

Těžko nesrovnávat s Putykou, takže srovnávat budu. Pokud ta měla být začátkem, experimentem, který Up?n?Down překoná a povýší, tak to se podle mě nepodařilo. Putyka je hravá, hraje si tak nějak hezky česky (brrrr), Up?n?Down se snaží jít víc do hloubky, zasáhnout nitro diváka, snad i vyvolat katarzi?? Jenže to nevyšlo a tak Putyka zůstává tím, čím být měla a Up?n?Down za svým záměrem pokulhává...na obě nohy. Ovšem Dykův hudební doprovod zůstává excelentní!

Tak za prvé - udělat scénu tak, že všichni diváci sedící v hledišti trošku víc vlevo budou mít po představení bloklou páteř, navíc bez nějakého zjevného opodstatnění, to by mělo být zakázáno! Takže - lehce - podprůměrné hodnocení (v rámci této hry) hlavně z tohoto důvodu.

Ale mimo tuto připomínku se jedná o zdařilé dílo pana McDonagha, které drží hlavně pánové Taclík a Finger. Autor je ve formě a servíruje nám pravidelnou dávku syrových absurdit.

Je mi líto, že srážím tak krásně vysoké hodnocení (a nebýt nás tří heretiků, tak i vzácně shodné napříč uživateli a redakcí), ale já jsem se prostě nudila. Přestože paní Bohdanová i pan Somr zahráli skvěle, tak tato hra pro mě byla absolutně o ničem. Ani špatné svědomí, že zanedbávám své rodinné staříčky ve mě neprobudila. Přestávka mezi oběma půlkami byla natolik krátká, že jsem ani nestihla dopít svou dvojku červeného ? bohudík za stolečky. Ovšem doporučuji spíš kávu nebo jiný povzbuzující nápoj - podle mě je potřeba.

Asi jsem divná, ale Příbramské zpracování Pratchetta mě bavilo minimálně stejně tolik, jako inscenace v Dlouhé. Přičítám to hlavně (pro mě) novým tvářím, které neznám z jiných rolí a proto jsem si mohla dosyta užít mimiku, grimasy atd. aniž bych byla zatížena tím, že to už jsem viděla tamhle a tuhle. A trpaslíci na začátku byli naprosto super! A dráček! :)

Toto pro mě byla hra, která vzbudila spoustu otázek ? proč tu jsem? Co se na tom ostatním tak líbí? Proč jsou scéna a herci tak daleko? Co tím chtěl básník říct? Za každý otazník 10% dolů...

Tato ?Pratchettovka? pro mě nevybočuje z řady (těch celkem tří kusů, které jsem viděla). Je to vtipné, je to Dlouhá tak, jak ji milujeme (no, trošku mi chybí Vondráček), ale nic víc. To je prostě můj problém s komediemi, nad 70% jich dosahne jen skutečně velmi málo.

Nádherné, mrazivé, dojemné. Hra si pohrává s divákovým názorem na to, co je a není pravda, stírá hranici mezi dobrým a zlým (bleargh, to je tedy klišoidní věta) a zpochybňuje schopnost toto rozeznat či definitivně pojmenovat.

Dívala jsem se na reality show, Jana Kříze oblibuji jež delší dobu, takže jsem šla na muzikál pozitivně naladěná. Naštěstí znám trošku práci (a humor) paní Osvaldové, proto některé textařské výstřelky vnímám jako vtípky (a nikoliv jako neschopnost najít lepší rým). Celkově jsem se bavila, jednotlivé role byly obsazené poměrně zdařile (s výjimkou pana Podhůrského), mrzí mě, že jsem neviděla čarodějnici Radky Pavlovčinové.

Kombinace poslední řady (má chyba, uznávám), příšerného vzduchu a prakticky nulového děje mě přiměla k odchodu o přestávce. Přestože oba představitele považuji za herecká esa (no, upřímně, paní Stašovou o něco víc), tak hra mě vůbec nezaujala.

75% Myslím, že k jakémusi uchopení a pochopení této inscenance může člověk dojít jen když aktivně chce. Pokud se oprostím od záměru autora (je to kacířská myšlenka?) hru neuvádět, připustím, že jsem předlohu neviděla a soustředím se pouze na sdělení, které mi bylo zprostředkováno, potom musím chválit ? a smířit se s myšlenkou, že manipulace médii je všudypřítomná a týká se i mě.

Poněkud nekonzistentní?lze doporučit jako volbu, pokud chce někdo vidět ?tak trochu jiné pojetí Shakespeara.?

Myslím, že se MDP celkem podařilo vystihnout to, co si lidé představují pod Shakespearovým Learem. Hlavně zásluhou pánů Vlasáka a Dvořáka, kteří hráli naprosto výborně. Bohužel stejný termín jako já navštívila i jakási školní skupina, která zážitek ze hry trošku devalvovala (zpodobnění šílenství zoufalého krále prostě není místo, kde se mají puberťačky hihňat).

Kabaret je útvar, který asi dokážu ocenit jen ve skutečně velkolepém provedení. Dlouhá je mou oblíbenou scénou, ale toto představení mi moc nesedlo (ale díky panu Vondráčkovi za program :)

Hodnocení píšu po roce od shlédnutí a pravda je, že přestože jsem tenkrát byla hereckými výkony nadšena a délka mě nijak neobtěžovala, tak žádný dojem ve mě po roce nepřetrval?. Ale zvedám z původně plánovaných 60 na 70%, protože vím, jak mi to tenkrát přišlo nespravedlivé vůči hercům, že jsou za svou snahu a skvělý výkon (před téměř prázdným hledištěm neošizený) pramálo odměněni potleskem, který v obrovském prostoru téměř zanikal.

Pozor, v této krátké koláži monologů a - více méně náhodných - dialogů se vyskytuje nadměrné množství sprostých slov (nebo chcete-li to intelektuálně - vulgarit). Ale oba herci to podávají kouzelným způsobem :)