Redakce

Pavla Haflantová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (355)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.1.2019)
75%
Zajímavý text, dobře uchopený režisérem. Hra je zábavná a vtipná (žádná řachanda), i přes použití vulgárních výrazů nesklouzává k laciné vulgaritě.
A nakonec i poučné poselství, ale ocenila bych, kdyby nebylo servírované na zlatém podnose - aby si divák mohl trochu popřemýšlet sám.
(zadáno: 20.1.2019)
Inscenace nabitá neskutečným množstvím vtipů na všechny možné způsoby. Podle ní by se snad dala napsat učebnice humoru :)
Příběh se surrealistickým laděním a velice uvolněným podáním stojí stoPROTONcentně za zhlédnutí!
(zadáno: 14.1.2019)
Obrovským kladem této inscenace jsou obě představitelky. A přes výbornou a přesnou Vandu Hauserovou musím vyzdvihnout především výkon Petry Bílkové. Spektrum postav a emocí, které během představení ztvárnila, je prostě úchvatné. Když Vanda Hauserová zpívá dojemné či živelné písně na pódiu, Petra Bílková vše zrcadlí sedíc u klavíru.
Jinak dostanete přesně to, co lze od inscenace na téma Piaf čekat: pohnutý a událostmi nabitý osud vrtošivé talentované zpěvačky.
(zadáno: 9.12.2018)
Hořkosladký vánoční zázrak od Komorní činohry. Někde mezi Dickensem a Simpsonovými žila byla jedna rodina, kde bylo všechno špatně...
(zadáno: 17.10.2018)
Vše podstatné již bylo napsáno. Výborný titul, který se skvěle hodí do prostoru Ungeltu, perfektně zahrané všemi představiteli.
(zadáno: 15.10.2018)
(zadáno: 25.9.2018)
Krásně hravá inscenace, děti byly nadšené.
(zadáno: 25.9.2018)
Velice zábavná a lehce mrazivá podívaná. Nelze nepochválit výkon Dana Krejčíka, jeho Mark je opravdu pošuk non plus ultra.
Bohužel autor vystavěl text skutečně velice předvídatelně - od lehkých náznaků přes veliké náznaky až k "tu máš lopatou po hlavě." Je tedy třeba si užívat herecké výkony, dialogy, vývoj vztahu postav a rozehrané situace. Víc nepřijde.
(zadáno: 19.9.2018)
Jsem nadšena. Během představení jsem si přála, aby nikdy neskončilo. Jelikož mám ráda hudbu (ve velice širokém vymezení) i tanec, potěšila mě naprostá většina písní, i kdyby jen proto, že jsem je dlouho neslyšela.
Výkony úžasné, herci předávali obrovské množství nálad a emocí. Skoro mi nepřijde fér vyzdvihovat jednotlivce, protože na jevišti fungoval skvěle sehraný tým. Ale přesto, velice mě dojímali pan Hábl s paní Čárovou, bavili V. Benoni, P. Šudoma a Ch. Doubravová, vždy ráda vidím pana Mejzlíka. No a Přéma Pálek...on se narodil, aby tančil.
Viděla jsem poprvé, ale určitě ne naposled.
(zadáno: 18.9.2018)
Podívaná pro zábavu i k zamyšlení. Komiksové fanoušky mohou trochu rozčilovat (a rozptylovat) některé nepřesnosti, jejichž absencí by podle mě inscenace nijak neutrpěla.
(zadáno: 25.8.2018)
(zadáno: 16.7.2018)
Samozřejmost, se kterou mladí herci pronášejí své repliky, je obdivuhodná. Rozhodně zábavná podívaná, kterou by si neměli nechat ujít minimálně fanoušci her Václava Havla.
(zadáno: 16.7.2018)
Inscenace je zpracována originálně a ztvárnění postavy autistického chlapce funguje velice dobře.
(zadáno: 16.7.2018)
I zde přidávám 10% po představení v Roudnici 2019. Viděla jsem Fifi třikrát a každé další zhlédnutí mě bavilo více a více. Krátká, přesto promyšlená a dobře vystavěná jednohubka.
_____
Upřímně řečeno tento formát mě úplně neoslovil. Nicméně herecké kreace Vojty Duška pobaví natolik, že se při té vzpomínce směju ještě teď.
(zadáno: 16.7.2018)
Mladí umělci v autorském projektu ukazují velice široký pohled na to, co pro jednotlivce může znamenat tma. Tma kolem nás, tma v nás, tma v ostatních. Na hercích je znát, že se do tématu skutečně ponořili, nevypráví své vlastní příběhy, ale přesto je podání velice osobní a přesvědčivé.
(zadáno: 16.7.2018)
Téma dokonalé vraždy je divácky velice atraktivní. Jsem ráda, že Provaz se OLDstars povedl na výbornou.
(zadáno: 16.7.2018)
54,9%
Hra, která se zabývá věčnými tématy mužů a žen, vztahů a sexu. Ale po dvou dnech si z představení vybavuji velice málo. Pokud vím, bavila jsem se, přepálená vulgarita mě neurážela. Ráda bych viděla kompletní obsazení, je proto možné, že zajdu ještě aspoň jednou. Pak si třeba zapamatuji i jak to končí :)
(zadáno: 16.7.2018)
Edit:
75%
po verzi 2019 přidávám pomyslných 10% - všichni tři představitelé si Art užívají a i když se hraje jednou za rok, stojí jim za to jej ještě trochu vyšperkovat. A přitom nesklouznou k častému nešvaru, kdy si herci užívají představení více než diváci. Kluci díky.
______
S jinými texty Y. Reza mám ten problém, že dobře rozehranou inscenaci a vtipné dialogy zabije neurčitým vyšuměným koncem. Oproti tomu Art je od začátku do konce svěží a nepřináší zklamání.
Herci - za ty roky dobře zabydlení ve svých postavách - podávají suverénní uvolněné výkony. Příjemná oddychovka.
(zadáno: 16.7.2018)
Velice zábavná podívaná, herci si představení v roudnickém prostředí užívali spolu s publikem. Taková nenormální rodinka, která si pozve zabijáka. Love story mezi kapkami piva. Jak tohle může dopadnout?
Rozhodně inscenace, která stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 15.7.2018)
75%
(zadáno: 10.7.2018)
Senzace. I když by se několik výtek najít dalo, celkový dojem byl výborný. Známé písně zůstávají v originálním jazyce, což oceňuji, a i když je ne vždy zpíval hlavní představitel, byly většinou vkusně aranžované a vhodně zasazené do jednoduchého přímočarého příběhu.
Nepřekonatelnou devizou této inscenace je každopádně Michael Kluch (za neopominutelné podpory své kapely Queenie). Hudebně-performerským vrcholem pro mě byla píseň I want it all, ovšem celé představení sršelo energií, která vtáhla i ty z počátku spíš netečné diváky.
Určitě se půjdu podívat znovu, Freddie za to rozhodně stojí!
(zadáno: 29.5.2018)
Pavla Drtinová je naprosto skvělá Anna a chemie mezi ní a Pavlem Krylem funguje bezchybně, scéna plesu byla lahůdková. Stejně tak
Oproti tomu po přestávce se dost rozpadla dějová linka Agáty Duškové s Markem Menšíkem, což mě hodně mrzelo. Nevím, jestli byly nějaké výpadky textu, ale jednání postav nedávalo chvílemi smysl a celé to bylo trošku poněkud nepřesvědčivé.
Zážitek bohužel dvakrát neumocnily divačky pochichtávající se ve scénách, které ostatním zábavné nepřipadaly.
Každopádně ve výsledku jsem si to moc užila a ráda se zase na Kampu vrátím.
(zadáno: 20.3.2018)
Daniel Krejčík svým výkonem posouvá hranice monodramatu. Dokáže velice dobře pracovat s publikem, které se mu stává hereckým partnerem. Výborně odděluje různé životní fáze své postavy, sledovat ho je opravdu výjimečný zážitek. Koncept interakce zaručuje, že každé představení bude naprostý neopakovatelný originál.