Pavla Haflantová

Ani nevím co napsat...moc jsem si to užila a ještě prohloubila svou platonickou lásku k Jaroslavu Pleslovi za jeho úžasný zpěv.

Rozhodně jedno z "must see" divadla Komedie. Spěchaj, nebudou... (více v článku na blogu)

Dobře, tak já začnu.

Jediné zklamání bylo pojetí princezny jako znuděné, rozmazlené holky, bez špetky zodpovědnosti nebo zájmu. Lucie Žáčková má na víc (herecky) a je škoda ji takto...osekat, tak :)

Dále už mohu jen chválit: kostýmy a masky nádherné, hudba povedená, říše mrtvých působivá, pan Němec dokonalý zlosyn, Martin a Tončka správně pohádkoví...herce lze skutečně jen chválit. Atmosféra není temná jako ve filmu, ale zase děti z divadla nemají odcházet vyděšené.

Prostě se to povedlo, takže šup do divadla! :)

Odpočívejte v pokoji Mistře. I když to byl boj, povedlo se nám dostat na tuto hru, vidět ji a užít si ji. Vladimír Dlouhý a Michal Dlouhý spolu na jevišti, pro mě poprvé, pro nás všechny naposledy.

Stroboskop na začátku je nepříjemný. Stroboskop na konci vysvětluje a dodává tomu použití smysl. Znepokojivá hra o zlu v ryzí neskryté podobě, o zlu číhajícím ve vnitrozemí afrického kontinentu na nově příchozí. Stanislav Majer dostává velký prostor a ? chvilka napětí ? beze zbytku jej využívá. Další silné postavy v podání pánů Fingera a Zacha dotváří trojúhelník různých stádií duše ? či srdce? ? zasažené zlem pocházejícím snad z jejich samotného nitra.

Před odchodem do divadla jsem se podívala na film a tolik se bála, jak dostane Hádek od Hoffmana na pr**l. Ale ono ne. Hádkův Benjamin je jiný, ale velice přesvědčivý. Ivana Chýlková je bezesporu naprosto přesvědčivá famme fatale. A po pravdě řečeno ? ostatní herci snad nebyli tak výrazní, ale mě vlastně vůbec nezajímali...

Inscenace má silná a slabší místa. Ale ta silná místa jsou prostě natolik výživná (a zapamatováníhodná), že s radostí hodnotím vysoko. A běžím si koupit CD s písněmi právě z této hry!

A mně se to líbilo. A moc!

Skoro mě mrzí, že se cítím být nucena psát komentář jako opozici k ostatním názorům, ale já jsem velmi silně vnímala emoce postav na jevišti. A to je pro mě vždy důvodem hodnotit vysoko - když se na divadlo nedívám, ale když jej vnitřně vnímám.

Dá se Hamlet zahrát v šesti mužích? Rozhodně ano a Tomáš Staněk to se svými svěřenci dokazuje. Ve své jednoduchosti geniální kostýmy umožňují bezpečnou orientaci v postavách tam, kde musí herci stihnout více rolí.
Na prostoru necelé hodiny a půl nedochází k žádné zásadní zkratce, z takto inscenovaného Hamleta by mohli psát studenti čtenářský deník. Přesto je inscenace svěží, mladá, moderní, nechybí nadsázka, groteskní prvky, vtípky...bavilo mě to, díky :-)
75%

Už pár dní přemýšlím, co o Moskoviádě napsat. Ale on už to za mě napsal kolega Lukáš Holubec:
"Divák je přímo konfrontován se smutnou realitou, že všechno co sleduje, není historie, ale i přítomnost a žel i budoucnost, jelikož tento druh boje se zlem nikdy neskončí."
To je pro mě neoddiskutovatelně hlavním poselstvím, které inscenační tým beze zbytku předal.

65%
Inscenace, kde musíte zcela přistoupit na hru tvůrců. Vlastně mě to hodně bavilo sledovat, pomalé tempo nikterak neubíralo na atmosféře. Hodně formální, s vysokým zastoupením techniky a technologií, které ale akorát podtrhovaly celkové vyznění.
Je dost těžké vyjádřit pocit z podobného představení procenty. Nadprůměrně vysoké hodnocení určitě neznamená doporučení širokému publiku.

65%
Nemohu se zbavit pocitu, že jsem viděla méně vydařenou reprízu. Dostala jsem Absolventa s uspokojivými vyrovnanými hereckými výkony. A to je to, s čím mám problém - místy groteskní stylizace nebyla dostatečně vyvážená chemií mezi Benjaminem a jeho dvěma ženami.
Na druhou stranu to může být způsobeno nějakým mým očekáváním, samotné inscenaci nemám co vytknout, velmi mě bavila hudební složka s lehkou připomínkou legendárního filmu.

65%
O přestávce jsem byla poněkud na rozpacích, moderní scénografie rámovala veskrze tradiční až nudné pojetí inscenace. Druhá polovina ovšem celkový dojem velice vylepšila.
Herecky mě nejvíce oslovila Klára Suchá jako Varja.

65%
Potřebovala jsem odstup, abych mohla přemýšlet, co chtěli tvůrci inscenace říct. Skrze až absurdní šovinistické myšlenky O. Weiningera poukazují na skutečnost, že někteří lidé se s podobným nastavením společnosti potýkají i dnes.
Obtížně se mi tvoří procentuální hodnocení. Působivá forma, která i u otrlejšího diváka dokáže vyvolat pozvednuté obočí, možná komplikuje předání sdělení. Obávám se, že inscenace promluví pouze k otevřeným lidem - kteří vlastně tu promluvu nepotřebují. A u těch, kterým snad nastavuje zrcadlo, vyvolá znechucení a utvrzení v jejich názorech. Každopádně podobné projekty mají smysl.

75%
Vtipné, aktuální, s úctou k inspiraci a notnou dávkou osobního vkladu účinkujících. Když byl konec, byla jsem překvapená, že už utekla hodina. Ale ono utnout tok nápadů včas, i to je umění.
Nemůžu se zbavit pocitu, že nemalá část obsahu měla svou insider linii pro zasvěcené, ale to nakonec přispělo k autentickému vyznění.
S tímhle by měl mladý soubor rozhodně pokračovat.

Náročná hra, která na jednu stranu stojí na představiteli hlavní role, na druhou stranu ten potřebuje spolehlivé zázemí v rolích svých parťáků i protivníků.
Žádný problém pro tento velice silný absolventský ročník a tak je výsledkem svižná, zábavná i napínavá inscenace.

Tři postavy, tři rozhodčí, tři propletené osudy. Kariéra je spojuje i rozděluje, ale nakonec jsou jeden za všechny, všichni proti nim. Prostě rozhodčí.

Edit: Inscenace je hrána ve dvou alternacích a každá nabízí hodně odlišné pojetí postav. Určitě stojí za to vidět obě verze!

Po více než roce si pamatuji především úvodní monolog, který zmiňuje Jiří Koula. Ale pravda, už ten za to stojí :-)

Tato hra vyniká skutečně tísnivou severskou atmosférou. Takové to malé městečko, kde je tak nějak všechno špatně. Představení mě hodně bavilo, režisérka dokázala herce dovést k velice přesvědčivým výkonům.

Tento typ inscenací mě baví. Svou roli hraje rytmus, v mnoha podobách, v pohybu, přednesu, v tempu celé inscenace. Výsledkem je tvar, který skvěle drží pozornost a baví, přestože spěje k tragickému konci.

Do puntíku mohu podepsat blog Lukáše Holubce. Hra je svým tématem nadčasová a nebylo třeba takové doslovnosti, aby byla analogie všem zřejmá.
Vynikající herecké výkony, výborně frázovaný rap Dana Kranicha a působivá scéna.

Zrodila se nám tu zjevně kontroverzní inscenace. Mám štěstí, že patřím do skupiny těch, kterým se líbí.
Především první polovina úžasně buduje atmosféru a dává dostatek prostoru nahlédnout do složitého Einarova nitra. Hudební čísla vhodně zvolená a umístěná, scéna s písní Girls and Boys byla pro mě vrcholem inscenace.
Po přestávce se ústřední dvojice rozděluje a tím se bohužel tříští celistvost inscenace. I když bych v tom možná dokázala najít režijní záměr, celkový dojem to u mě sráží.

Výkon Dana Krejčíka fenomenální.