Pavla Haflantová

Po roce a opětovném zhlédnutí musím navýšit hodnocení.
Toto zpracování Wedekindova textu se mi velice líbí a Jiří Maršál s Cyrilem Janečkem jsou pro mě ideální představitelé, ba vyloženě prototypy ústřední dvojice.

Martin Vokoun s Lukášem Pečenkou zvolili originální interpretaci tohoto kdysi skandálního textu. Vše do sebe krásně zapadá, za režii bych přidala samostatný potlesk.
Být to mé první setkání s Probuzením jara, asi bych jásala. Ale některé změny, ať už charakterů nebo scén, nejsou v souladu s mým chápáním textu, proto zůstanu na 70%.

75%
Skvěle využitý prostor, fascinující vizuál, nicméně poslední třetina už mi přišla zbytečně natahovaná. Velice mě zaujaly výkony M. Mejzlíka a J. Černého. Určitě by stálo za minimálně druhé zhlédnutí, v inscenaci je mnoho symbolů a souvislostí, které možná není snadné pochopit na první pokus.

Inscenace nabitá neskutečným množstvím vtipů na všechny možné způsoby. Podle ní by se snad dala napsat učebnice humoru :)
Příběh se surrealistickým laděním a velice uvolněným podáním stojí stoPROTONcentně za zhlédnutí!

Téma dokonalé vraždy je divácky velice atraktivní. Jsem ráda, že Provaz se OLDstars povedl na výbornou.

Neuvěřitelné zpracování slavné hry, více v recenzi.

Tíživou atmosféru se dařilo držet po celou dobu představení. Líbila se mi celková neukotvenost příběhu. Každá postava vyvolávala řadu otázek, na které divák nedostal odpovědi.
Minulost, motivace, východiska - to vše jen v několika málo náznacích. Možná proto, že vv extrémní situaci je každý sám za sebe, tady a teď, každý den znovu na začátku?

Viděla jsem v obsazení "Josefíková, Anděl, Vaverka" a inscenaci jsem si velice užila. Tentokrát bych vyzdvihla Karla Heřmánka ml., jeho výkon mi utkvěl v paměti nejvíc.

Přestože se nejedná o novinku napsanou přímo pro tento ročník, opět se setkáváme s tím, že mladí hrajou mladé, spolužáci hrají spolužáky, čímž se odbourávají úskalí jiných absolventských inscenací.

Pocitově bych tedy dala 80%, deset ubírám za výběr hry, ať už je za něj zodpovědný kdokoliv.

Devadesátky, má srdcovka. Inscenace je originální; když má člověk pocit, že jí dochází dech a není už kde brát, přijde naprosto odlišný pohled na celé téma a zcela nová zásoba narážek a odkazů. A ten závěr? Geniální! Palmoffka má další divácký hit.

Racek ve Stavovském byl především skvěle zahraný, paní Medvecká by si zasloužila samostatný potlesk. Přesto mi v tom všem něco chybělo.

Obecný povzdech: asi nikdy nepochopím, proč jsou Čechovovy hry označovány za komedie...

Valentův Rain man je velmi dobře ztvárněný. Oproti jiným hodnotitelům mi i Konečného Charlie přišel přesný, otravný, rozháraný ale snad kdesi hodně uvnitř dobrý člověk - nebo aspoň člověk se schopností dobro rozpoznat.

Ostatní postavy v podstatě nedělají nic, než že posouvají Rayovo vnímání světa a Charlieho vnímání Raye. A o tom to je.

65%
Podle mě se jedná o inscenaci, kterou tvůrci udělali primárně pro herce - a ti, kterým se podaří u řemesla udržet, za ni budou jednou nejspíš i dost rádi.
Přestože si otevřená výpověď udržela mou pozornost po celou dobu a pomohla mi velice dobře odlišit a zapamatovat si jednotlivé absolventy, jedná se o jednorázový zážitek, který není důvod opakovat.

Příjemný muzikálový zážitek, kterému by se něco určitě dalo vytknout, ale výsledek přesto zůstává velice nadprůměrným.

Roman Tomeš je ve skvělé formě (jeho Glory se mi líbila více než filmová verze) a Míša Nosková, kterou jsem na živo viděla poprvé, byla úžasná. Dále mě velice bavila Tereza Martinková, zaujali Oldřich Smysl a Lukáš Pečenka.

Doufám, že dojde k uvedení české verze muzikálu!

Kombinace poslední řady (má chyba, uznávám), příšerného vzduchu a prakticky nulového děje mě přiměla k odchodu o přestávce. Přestože oba představitele považuji za herecká esa (no, upřímně, paní Stašovou o něco víc), tak hra mě vůbec nezaujala.

Dívala jsem se na reality show, Jana Kříze oblibuji jež delší dobu, takže jsem šla na muzikál pozitivně naladěná. Naštěstí znám trošku práci (a humor) paní Osvaldové, proto některé textařské výstřelky vnímám jako vtípky (a nikoliv jako neschopnost najít lepší rým). Celkově jsem se bavila, jednotlivé role byly obsazené poměrně zdařile (s výjimkou pana Podhůrského), mrzí mě, že jsem neviděla čarodějnici Radky Pavlovčinové.

Geniální herecké výkony celého souboru!

Skuteční Romeo a Julie, mladí, svěží, přesvědčiví. Už teď se těším, až budu chodit na Anežku a Samuela do DISKu. Přestože by se toho dalo vypíchnout více (souhlasím s kolegou Holubcem a přidávám slzy Petra Šedivého), budu se držet názvu. V Roudnici a na Točníku jsem prostě měla oči jen pro Romea a Julii.

55%
Inscenace má své světlé okamžiky, bohužel "to hlavní", kvůli čemu jde člověk na Romea a Julii se nějak nedostává. Více v blogu. (více v článku na blogu)

Tři postavy, tři rozhodčí, tři propletené osudy. Kariéra je spojuje i rozděluje, ale nakonec jsou jeden za všechny, všichni proti nim. Prostě rozhodčí.

Edit: Inscenace je hrána ve dvou alternacích a každá nabízí hodně odlišné pojetí postav. Určitě stojí za to vidět obě verze!

Nesdílím nadšení kolegů nad textem, pro mě to byla příjemná, zábavná, brzy zapomenutelná hodinka, kdy se sešly skutečně vynikající mladé herečky.
Jednotlivé postavy byly dobře odlišené, nebylo těžké se orientovat.

75%
Miluji Čechova a pokud se povede variace na jeho dílo, vždy se ráda podívám. Vyšší procenta nemohu dát, protože po 10 dnech ve mně nezůstalo moc dojmů. Za sebe musím vyzdvihnout výkon Marka Cisovského, který zahrál Lepechina autentického a dojemného.

Na představení jsem ocenila především fakt, že herci ani na vteřinu nevypadli z role - i když zrovna nebyli v centru dění, stále reagovali na vše, co se odehrávalo, a tím dodávali celku na mrazivosti i přesvědčivosti.
Nejvíce se mi líbil M. Etzler coby prohnaný a bezskrupulózní primář. Postava Jana Plouhara se dá chápat jako "primář před dvaceti lety" a potom by jeho chování a pojetí bylo přímo geniálním režijním tahem.
Určitě bych se ale obešla bez (až trapně prvoplánových) narážek na současnou politickou situaci, hra snadno obhájí svou nadčasovost i bez nich.

55%
Jako ano...pokud Vám stačí:
- objevit Martu Sovovou
- užít si příjemně temnou atmosféru a podívat se na povedené kostýmy
- dojmout se při dvou scénách Bohdanky s bratry

..případně pokud pěstujete platonický cit k některému z účinkujících ;)

Jinak ale musím říct, že na mě celek působil jako velmi dobře odzpívaný amatérský kousek, herci (s výjimkou Sovové) své party neuhráli, hudba je náročná, ale pro mě nemelodická.

Hodnotím ovšem nadprůměrně, protože mladé umělce je třeba podporovat a rozhodně to celé mohlo dopadnout mnohem hůře.