Tereza Szkatulová

Co chtěl autor říct, nevím. Na jeviště vhodil několik nápadů a myšlenek, v tom všem se ale zamotal a na výběr těch pravých už nějak nezbyl čas, tak je tam všechny nechal. Takový divadelní eintopf. Alespoň díky pánům I. Ozoroviči a K. Dobrému jsem po konci představení neodcházela úplně zklamaná. A děti, ty nechte rozhodně doma! Atraktivita pro prcky je totiž na bodě mrazu.

Turgeněv v DISKu, zajímavá volba. Téma, které mě neurazilo, bohužel ani nenadchlo. Nutno ocenit scénu. Molo, které lemuje dějiště ze tří stran, utváří ideální prostor pro život a akci celého představení. V mých očích se ale akce dostaví jen zřídka. Představení žalostně chybí herecká kázeň, především pak na tzv. herecké střídačce na levé straně. Divák je díky smíchu "zleva" schopen jasně definovat veškerá přeřeknutí, ticho, které je způsobeno výpadkem textu… Kouzlo jakékoliv improvizace je tak pryč. Vojtěch Bartoš a Josefína Voverková, herci, jejichž výkony stojí za to vyzdvihnout.

Naléhavá touha bavit diváka od začátku představení až do jeho konce je úctyhodná. Účinkem se ale naprosto míjí. Je až s podivem jak smích, který na jevišti vypadá tak přirozeně, nudí obecenstvo k smrti. Samozřejmě, že úprava původní hry je pro současného diváka v mnoha ohledech nutná, ale vážně takovým způsobem? Co říct? Ale ano, zasmála jsem se… Zasmála jsem se v momentech, kdy na muších křídlech přinesl David Prachař alespoň trochu humoru. Ale jinak… Inu něco pozitivního na závěr? Potlesk pro hudbu Darka Krále a kostýmy Simony Rybákové. Těm se poklona upřít nedá.