Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.8.2015)
Originální nápad spojit funky Romana Holého s tématem komunity popelářů a jejich pouličního života se rozmělňuje v příliš širokém gestu a místy vleklém tempu. Gombárova poetika je výrazně říznuta kritikou společnosti, bohužel režisér místy sahá ke zbytečně laciným výrazovým prostředkům. Cesta k hlubokomyslnému závěru je tak dlouhá, že už si katarzi ani nevychutnáte. Herci jsou výborní, jejich nadšení dává inscenaci šanci na jistý příznivý vývoj.
(zadáno: 26.8.2015)
(zadáno: 17.5.2015)
85% Spojení Pavla Zajíčka, Miroslava Bambuška a DG307 je kombinace jako stvořená pro zachycení syrového obrazu undergroundu. Jako kdyby před vámi ožilo některé ze samizdatových čísel Revolver Revue (především v hudebních vstupech), jenže doplněné o Bambuškův punk a cit pro site-specific, který se projevil i v přístupu k prostoru velkého sálu Studia Hrdinů. Troufám si říct, že tak dobře si s ním doposud snad ještě nikdo neporadil. Pokud nepatříte mezi pamětníky, máte šanci dotknout se jednoho fenoménu - ovšem asi jen v případě, že se s tvorbou P. Zajíčka a DG307 důkladněji seznámíte předem.
(zadáno: 17.5.2015)
85% S takovou ryzí divadelností, jakou nabízí tato inscenace, se divák často nesetká. Vše už bylo řečeno níže, není co dodat - mohu jen doporučit.
(zadáno: 17.5.2015)
75%
(zadáno: 17.5.2015)
Špinar jako by si vzal na paškál už samotný akt dramatizace. Dění na jevišti doprovází komentář sestavený z úryvků literární předlohy i z pokynů ve filmovém scénáři a obraz na scéně s obojím často kontrastuje. Výborná Lucie Polišenská v hlavní roli zosobňuje naddimenzovanou představu ženských vnad i loutkovitou hrdinku á la červená knihovna. Tato literatura mívala pro čtenáře až mírně pornografický podtext, který Špinar elegantním způsobem zvulgarizoval a využil k parodii citových pohnutek postav. Zřejmě ale právě kvůli zcizování prožitku tempo inscenace pokulhává.
(zadáno: 17.5.2015)
85%
(zadáno: 17.5.2015)
Poetičnost a barvitost Drábkova textu je obdivuhodná stejně, jako jeho schopnost vykreslit charaktery a obsáhnout v příběhu jedné rodiny všechny aspekty současného života, k nimž patří i kultura hollywoodských velkofilmů, nezaměstnanost, vyhořelé vztahy nebo indigové děti a esoterika. To vše akcentuje i režie, scéna, kostýmy a hudba. Rozmáchlému gestu ale chybí důsledná dramaturgie. Inscenace připomíná nekonečný televizní seriál, který rozvádí do nepodstatných detailů každou epizodní postavu a téma. Ke všemu musí vyslovit nějaký názor. V divadle je tento postup poněkud kontraproduktivní.
(zadáno: 17.5.2015)
Biľakův duch, téma zvacího dopisu z roku 1968, typové obsazení role Putina a i krysa Angela diváka v úvodu navnadí. O to rozpačitěji pak působí sled různých reakcí podezřívavého diktátora na přítomnost ducha a osobní strážkyně a Biľakovo kolovrátkové odůvodňování zásahu proti Pražskému jaru. Absenci koncepce nezachrání ani vysoké nasazení všech tří herců.
(zadáno: 17.5.2015)
65%
(zadáno: 17.5.2015)
Konflikt znepřátelených rodů je posunut na úroveň současného přetrvávajícího konfliktu mezi dvěma tuzemskými etniky a mezi tradicí a konzumem (a to dokonce s náznakem různých patologií). Romeo a Julie mu čelí z pozice příslušníků internetové generace, která se od svých kořenů do jisté míry osvobodila. Potud je inovace Shakespearovy tragédie společensky přínosným dílem, navíc jí nechybí vtip, slovní hříčky a nadhled. Slabinou je místy zbytečně levný humor a snaha ukázat všechny aspekty daného problému. Polopatický výklad škodí tempu i výpovědi. Herecky zaujala především M. Poulová.
(zadáno: 17.5.2015)
(zadáno: 12.4.2015)
45% Dle mého názoru vyloženě ženská záležitost o přetvářce, intrikách a mantinelech. Všichni o nich vědí, všichni je ale zároveň neustále zpochybňují. Vykročit z tohoto modelu je prakticky nemožné, jak výborně předvádí Ivana Uhlířová. Pohádka tu má archetypální význam. Nevýhodou inscenace je, že osloví jen omezený okruh diváků.
(zadáno: 12.4.2015)
Nic není tak černobílé jako předsudky, naznačují šaškovy xenofobní vtipy. Díky jejich zakořeněnosti je spontaneita životu nebezpečná (viz Desdemona). Dřímající patologii osobnosti dokáže spustit jediná informace (viz Othello). Když čekáte zloducha, dostanete zloducha. Na to jste přišli, ne? (viz Jago). Špinar režíruje Othella částečně jako otřepané téma. S odstupem, nadhledem, mírnou ironií. Současně dává prostor skvělým hercům, aby postavy aktualizovali a rozvinuli. Je to zábavná jízda na syntetickém tygrovi z kolotoče zprofanované klasiky, kterému občas pohlédnete do sakramentsky živých očí.
(zadáno: 11.4.2015)
(zadáno: 11.4.2015)
Po vizuální stránce velkolepá inscenace, bohužel s dosti nenaplněným obsahem. Ale to už v komentářích zaznělo.
(zadáno: 11.4.2015)
Premiérové představení jakoby se až příliš drželo anotace v tom smyslu, že se jedná o "souboj mezi zemitou barmankou a suchoprdským expertem na výtvarné umění". Text vybízí k tomu, aby sondy do tajů Pollockova uměleckého vyjadřování šly ruku v ruce se sondou do hlubin duší obou postav. Herecky má k tomuto modelu mnohem blíže Vilma Cibulková.
(zadáno: 11.4.2015)
75%
(zadáno: 11.4.2015)
(zadáno: 11.4.2015)
75% Zcela souhlasím s komentářem Pavla Širmera, celkem není co dodat. K dramaturgii, která brzdí tempo, mám výhrady, ale její nedostatky vyvažují herci. Taková přehlídka přesně vystižených charakterů ve vzájemné interakci je strhující zážitek.
(zadáno: 11.4.2015)
Netuším, kam se tato "improvizace" posunula, ale při premiéře se - navzdory slibnému začátku - jednalo o jakési neúměrně dlouhé bloudění danými tématy. Základní osnova se při nejlepší vůli dala vytušit až zpětně. Natália Drabiščáková a Magdaléna Sidonová byly herecky výborné, celek ovšem vyzněl do ztracena a ničím neobohatil.
(zadáno: 26.1.2015)
viz recenze
(zadáno: 26.1.2015)
Viděno na veřejné generálce. Po vlně populárního"Podivného případu se psem" se v Dejvicích divákovi nabízí vhled do vnímání ženy-autistky. Skrze obrazy přibližuje režie divákovi niterná rozpoložení a způsob uvažování hlavní hrdinky a v tomto duchu vytváří zatmívačkami pásmo kratších či delších scén, které jsou na jednu stranu dětsky hravé, fantazijní a úsměvné, a na druhou už se v nich rýsuje tragická zacyklenost jejího osudu.
(zadáno: 26.1.2015)
Petrželková jakoby variovala Mikuláškův režijní koncept, se kterým stále více rezonuje i za tím účelem sestavený herecký soubor. Pro někoho možná opakovaný vzorec, ale dle mého názoru jsou Báby včetně velmi promyšlené výpravy potvrzením cíleného směřování uměleckého vedení DNz. Charmsovy texty, ztvárněné a doprovázené groteskními scénami, připomínají svět domovních důvěrnic, drben a "černokronikářek", které se svou nebezpečnou hloupostí a maloměšťáctvím zosobňují český pavlačový bulvár 50. let minulého století. A úlisní, cyničtí kadeřníci s příjmeními Puškin a Gogol jim skvěle kontrují.