Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.1.2015)
75% Není co dodat, vše už bylo řečeno...
(zadáno: 26.1.2015)
(zadáno: 26.1.2015)
Dojem z této inscenace, zvláštní nejednoznačnost a nejistota nad tím, co je vlastně skutečnost a co jen mystifikace, zůstane po zhlédnutí dlouho v hlavě. Značný podíl na tom má vynikající, vtipný a promyšlený text autorky hry a také invence režiséra, díky které literární hodnota textu i po jeho zinscenování stále vyniká. Herecky velmi zdařilé. Jen konstrukce paravánů na scéně mohla být řešena elegantněji. Před návštěvou doporučuji přečíst si rozhovor s Masłowskou, uveřejněný v programu. Mnohé napoví, ale celkový zážitek z představení i přesto hodně souvisí s pozorností a vnímavostí diváka.
(zadáno: 26.1.2015)
Téma násilí fyzického i psychického, páchaného ženami na mužích, se na jevišti neobjevuje často. Škoda, že ho tvůrci rozmělnili zbytečnou snahou o jeho zlehčování. Můj dojem je ovšem z první reprízy a je možné, že inscenace mezitím přece jen "zvážněla."
(zadáno: 26.1.2015)
Taneční muzikál své doby s důrazem na taneční provedení a choreografie bohužel působí klipovitě jako jedna velká diskotéka. Příjemný zážitek s obdivuhodnými pohybovými výkony, obsahově prázdný. Ani snaha o výraznější solidní hereckou akci (Roman Tomeš, Zbyněk Fric, Michaela Doubravová) nemůže dohnat chyby scénáře. Vynikající byl Přemysl Pálek v hlavní roli.
(zadáno: 26.1.2015)
Dílo dvou výjimečných autorů, které aspiruje na to, stát se jedním z předních českých muzikálů, pokud bude režie ctít vážnost tématu, což se v původní Balašově koncepci nedělo. Hudba Jiřího Škorpíka se vrací k opernímu formátu, promyšlené aranže by si zasloužily živé provedení. Viděno v hlavní roli s pěvecky jedinečnými Ivou Marešovou a Davidem Uličníkem a herecky výbornými Michalem Novotným, Dušanem Vitázkem a Vladimírem Markem. Projekcím by slušelo méně křiklavosti a historizujícím prvkům více patiny, i když jistý nevkus k "opeře pro chudé" - v dobrém smyslu slova - snad občas i patří.
(zadáno: 26.1.2015)
Tvůrcům se povedlo přenést poetiku, barvitost i sarkastické tóny románu Orlando na scénu, která zaujme už svou převrácenou perspektivou a výsostně anglickou atmosférou. Grotesknost, kterou podtrhuje hudba Jakuba Kudláče, se prolíná s tajemným světem Alenky v říši divů a genderovou alchymií, díky níž se jednotlivá představení mohou (s ohledem na reakce publika) trochu lišit. Hereckým výkonům kraluje heroičnost Anežky Kubátové v roli mladého Orlanda či rytíře, nebo přeměněný Orlando Miloslav König, spoutaný vlastním "ženstvím". Výjimečná záležitost na téma hledání identity.
(zadáno: 26.1.2015)
75% Spojení hravosti veršů Ivana M. Jirouse, vánoční nálady a reality rodiny, jejíž hlava je toho času ve vězení, je inscenací pro menší děti, která se svým undergroundovým a biografickým podtextem vymyká standardu. Podtext ovšem cílí na dospělé diváky, dětským divákům je interpretován okrajově, jako daná skutečnost.
(zadáno: 26.1.2015)
Neosobní civilizační peklo je peklem bez ohně, peklem betonové cely v zářivkovém světle. J.Prachař a L.Trmíková představují vnější masky rozvráceného páru ve středních letech. Jejich vnitřní hnutí, deformované touhy, zoufalství prázdnoty a nudu zachycuje čtveřice tanečníků v číslech místy hraničících s akrobacií. Na rozdíl od předchozího projektu Máj tady z  veršů Dantova Pekla zůstalo torzo, výstižně je naopak doplňuje báseň Bohuslava Reynka. Hudba Jana Šikla kombinuje elektroniku s živým doprovodem na klavír a umocňuje atmosféru nelidsky cynického prostředí s ozvěnou existenční prázdnoty.
(zadáno: 27.10.2014)
75% Typicky Morávkovská inscenace v tomto smyslu nasytí, vytváří velkolepé obrazy, kterým nechybí jemná ironie, ale nepřináší žádný bonus navíc, možná i proto, že se v mnohém až příliš blíží Formanově filmovému zpracování. Jeho vliv na herecké pojetí je patrný i u Miroslava a Martina Donutilových. Více originality předvedli Robert Mikluš v roli Josefa II. a Simona Zmrzlá jako Konstance.
(zadáno: 27.10.2014)
55% Řetězec absurdních situací s ironizujícími prvky je především divadelní interpretací Kafkovy osobnosti, jeho literárního stylu a smýšlení, ovlivněného Freudem a psychoanalýzou (k čemuž přispívá hluboký prostor hlediště, ve kterém se hraje). Jde tedy hlavně o atmosféru a esenci, příběh je vedlejší. Zvláštní bonus vidím v nenápadné konfrontaci židovství a křesťanství.
(zadáno: 1.6.2014)
65%
(zadáno: 1.6.2014)
viz recenze
(zadáno: 1.6.2014)
(zadáno: 1.6.2014)
(zadáno: 13.4.2014)
Taneční muzikály Libora Vaculíka nemají na českých jevištích obdoby a tedy ani srovnání, proto není snadné je ohodnotit (v případě taneční a baletní složky k tomu nejsem ani dostatečně kompetentní). Vždy ale vynikají profesionalitou, čistě uměleckým záměrem a zvýšenými nároky na divákovu vnímavost, kterými ho směrují k novým obzorům. Ostatní viz recenze.
(zadáno: 4.4.2014)
Klobouk dolů, za hodnotu vstupenky jsem dostala víc než jinde od některých profesionálů za přemrštěné ceny. Nápaditá choreografie a bezchybně zvládnutá taneční čísla, uhrančivý kabaretiér P.Šmíd, energická, herecky i pěvecky vyzrálá Sally M.Dancingerová, přesvědčivé A.Nesvadbová a S.Černodrinská. Drobné nedostatky, kterým se studentská představením nevyhnou, dohnali účinkující velkým nadšením. Promyšlené kostýmy a vtipně řešená scéna s patrem a prostorem v zadním plánu, kterou režisér L.Olšovský beze zbytku využil. Kvalitní nazvučení a sehraný orchestr. Doporučuji. Hodnoceno z reprízy 16.3.
(zadáno: 4.4.2014)
viz recenze
(zadáno: 23.3.2014)
Propletenec (nejen) karmické viny a trestu prokládá režisér Frič hororovou nadsázkou. Žhář má podobu kulhavého pekelníka, farář andělského blondýna s pronikavě modrýma očima vlka, svůdná paličova dcera tu chodí s tankovací pistolí. Obálky knih s duchovní tématikou zdobí kostry, stěny prokletého domu krvácejí. Na závěr přijde herecké sólo Miloslava Königa a takové psycho, že pocítíte vděčnost za veškeré předchozí vtípky, jakkoli třeba narušovaly vnímání textu.
(zadáno: 23.3.2014)
Bezohledná a slepá zamilovanost, naivita, krutost, vyhoření vztahu. Téma partnerského trojúhelníku se nese ve zdánlivě odlehčené, místy až neosobní formě, umocněné částečným převedením dialogů do SMS zpráv. Pod povrchem se ale daří udržovat napětí, které vrcholí v momentech, kdy jsou všechny tři postavy na scéně současně a lžou si po telefonu. Inscenace útočí na divákovo podvědomí silněji, než by se na první pohled zdálo.
(zadáno: 23.3.2014)
65% Herecky výborně podaná inscenace, ke které se nehledá klíč tak úplně snadno, přestože vám ho drží pod nosem. Viz recenze.