Redakce
Veronika Boušová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (277)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
Inscenaci bohužel chybělo tempo a herecké dvojici Sokol-Finger se příliš nedařilo - jejich postavy postrádaly plasticitu, vulgaritami špikovaný text připomínal estrádní lidový humor. Nejlépe si vedl v. Šanda.
Tipy (0)
Prozatím tento redaktor nezadal žádný tip.
Blogy (4)
Recenze (29)
Rozhovory (26)
Profil
Dotazník
Jak ses dostala k divadlu jako divák?
V hledišti jsem poprvé seděla ve svých necelých dvou letech. Bylo to na pohádce Kašpárek a zakletá princezna v Divadle Jiřího Wolkera (program z toho představení a rolničku od Kašpárka mám dodnes), kde hrávala moje teta Eva Foustková-Kemrová. Divadlo jsem si okamžitě zamilovala a celé dětství jsem intenzivně navštěvovala DJW, a to i po tetině smrti, kdy mě vzala pod křídla má nejoblíbenější „princezna“ a úžasný člověk, herečka Radka Malá. Díky strýci Josefovi jsem zase měla možnost vídat představení v Národním divadle. A z vlastní iniciativy nebo v rámci Klubu mladého diváka jsem samozřejmě chodila také jinam. Přečetla jsem spoustu divadelních her a prokousala se všemožnou dostupnou literaturou o divadle.
Pak můj zájem začal pozvolna upadat, téma bylo vyčerpáno. Do popředí se dostaly zájmy jiné. Velké probuzení se nečekaně dostavilo po zhlédnutí rockové opery Jesus Christ Superstar v Divadle Spirála, které jsem propadla duší stejně, jako moje rodina. Následovalo období návštěv muzikálů a bohužel častého zklamání a narůstajícího znechucení z jejich podbízivé komerční podoby. Nicméně mě to hledání zavedlo do divadla Ta Fantastika a k práci režisérů Jiřího Pokorného a Vladimíra Morávka, díky nimž jsem se, okouzlena jejich specifickým rukopisem, obloukem vrátila k činohře. Od té doby je pro mě jméno režiséra nejčastějším kritériem pro výběr představení. Ale samozřejmě mám také oblíbené herce, které na jejich profesní cestě s potěšením dlouhodobě sleduji.
Jak ses dostala k i-divadlu?
Přiznávám, že jsem o něm mnoho nevěděla, protože po internetu moc nebrouzdám. Hledala jsem možnost uplatnění jako recenzent. Šéfredaktor Michal Novák mi dal důvěru a já poznala partu skvělých, obětavých lidí, kteří jsou pro divadlo zapálení, nebojí se vyjádřit svůj názor a ctí rozdílné názory ostatních. A získala jsem další cenné zkušenosti, týkající se práce v redakci.
Čím, kromě divadla, trávíš svůj volný čas?
Příležitostnými překlady, psaním, četbou, malováním, cestováním, návštěvami výstav a koncertů, nezbytným pohybem, dalším sebevzděláváním… . Je to pestré a vždycky tomu tak u mě bylo. Také ráda trávím klidný čas s rodinou nebo v kruhu dobrých přátel či osobností, kterým nechybí vnitřní noblesa, která mi naopak obecně citelně chybí v současné společnosti.
Čím se zabýváš pracovně?
Podivné cestičky mě přes humanitní vzdělání zavedly až do bankovního sektoru k postu na finančním oddělení.
Jak hodnotíš uplynulých deset let působení i-di?
Šéfredaktor Michal Novák vybudoval s nezištnou pílí a za pomoci dalších dlouholetých členů redakce studnici informací pro všechny, kteří se v divadelním prostředí pohybují. Vznikl jedinečný nezávislý portál, který dosáhl velké popularity a kvalitní úrovně. Myslím, že i-di za těch deset let prokázalo naší kultuře velkou službu.
Co bys chtěl(a) popřát i-di a kolegům redaktorům do následujících let?
i-divadlu přeji stále více spokojených uživatelů a návštěvníků stránek, co nejlepší spolupráci s divadly, která je zárukou přesných a aktuálních informací pro čtenáře, oprávněné uznání, bystré úsudky a i nadále nezávislou pozici a názorovou pluralitu. Kolegům redaktorům samozřejmě navíc vše dobré a ať jim jejich nadšení vydrží.
ptala se Pavla Haflantová