Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 26.1.2015)
viz recenze
(zadáno: 19.2.2014)
95% "Zřejmě se stalo to, co si myslím, že se u každého umění vlastně děje či má dít: totiž že dílo jaksi přesahuje svého autora, že je tak říkajíc "chytřejší než on" a že prostřednictvím autora - ať už vědomě sledoval jakýkoli záměr - se prodírá na povrch a projevuje nějaká hlubší pravda o jeho době."(Václav Havel) - Audience u Bezručů je projevem oné hlubší pravdy. Viz recenze
(zadáno: 16.12.2013)
Viděno v Praze na Hradčanském náměstí a na Baráčnické rychtě. Nejpůsobivější vánoční inscenace, jakou pamatuji. Poetický text, lidové prvky, koledy, svatá rodina, vévodkyně pekelných vojsk, tři králové jako mágové, černá dáma Smrt, okřídlené ovečky, spousta andělů, plujících těsně nad zemí, a Archanděl s plamenným mečem. Kouzlo Vánoc podle Vladimíra Morávka bere dech, budí dojetí a má sílu modlitby. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.9.2013)
Současný pohled na věčné téma kariérismu a citové závislosti podle Guy de Špinara. Odlehčené, téměř muzikálové tempo a vynikající timing, promyšlené detaily a skvělé herecké výkony (především A. Štréblové, T. Petříka a Z. Mixové), kterým kraluje Miláček Miloslav König - viz recenze.
(zadáno: 16.9.2012)
I tato inscenace o.p.s. Masopust se svým zpracováním blíží modernímu evropskému pojetí divadla, které na pražských scénách stále citelně chybí. Je pravdou, že milovník tradiční klasiky tu může zažít zásadní posun a nebo naopak malý šok. Na minimalistické scéně staví historickou hru a charaktery postav do současnosti, se kterou obojí nekompromisně koresponduje. Výkon Miloslava Königa v hlavní roli byl při premiéře strhující, někteří se naopak musí s Calderónovými verši ještě více sžít. Režijní pojetí nutí svou symbolikou diváka k přemýšlení a přemýšlivý divák se bude rád vracet (viz recenze)
(zadáno: 5.4.2012)
Po všech stránkách výborně zvládnutá inscenace přesně vystihuje charaktery osob, jak je známe z knižní předlohy, a současně je aktualizuje. Dovolím si osobní poznámku: obrazy, které vznikly v mé fantazii kdysi dávno při četbě románu E. Brontëové se během představení opět vynořily a splynuly s děním na jevišti. Opravdu nevšední zážitek.
(zadáno: 11.2.2012)
Zajímavé pojetí Čechova, ke kterému se stále ráda vracím. "Duše ruského člověka" je tu pojatá s komediální nadsázkou. Herecky výborné.
(zadáno: 4.2.2012)
Jedinečná záležitost, která vypovídá hodně nejen o V+W, ale i o naší novodobé historii. Pro mladé lidi by měla být povinná.
(zadáno: 29.4.2017)
Hodnotím samozřejmě s ohledem na cílovou skupinu - jedná se o představení pro mládež.
(zadáno: 29.4.2017)
Několik fragmentů deníkových zápisků malíře Paula Kleeho je inscenováno jako koláž myšlenek, utvářených podle určitých vzorců, které definují Kleeho tvorbu. Surrealistický sen, dadaistické textové koláže, přestavba scény v kubistických liniích, abstrakce jednoho vnitřního vesmíru atd. Jde o formu pohybového divadla na základě rytmizovaného textu. Komické situace vycházejí z úvah rozdvojené osobnosti, resp. dvou vnitřních hlasů. Interakce a synchronizace Ivany Uhlířové a Michala Kerna je perfektní a celek krásně zapadá do výtvarně-dramatické dramaturgické linie Studia Hrdinů.
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 29.4.2017)
So, what to say? Lekce angličtiny pro začátečníky, lekce ze Shakespeara pro pokročilé. Kódování textového obsahu do pohybové a mimické formy je precizní a precizní je i herecké provedení. Z parodické linky místy vyvstávají kvintesence archetypu s intenzitou a důrazem, hodným jednoho z nejvýznačnějších dramat. Hudba a scéna odkazují k psychedelickému westernu a z highlandera se stal kanadský rančer. Inscenace potvrzuje kvality a sehranost ansámblu, ale přinejmenším Miloslav König a Anežka Kubátová by excelovali i v klasickém nastudování. Proto bych uvítala pokračování - lekci 2, série classic.
(zadáno: 28.3.2016)
(zadáno: 12.12.2015)
(zadáno: 30.8.2015)
Inscenace, která ani po sedmi letech neztrácí na síle.
(zadáno: 17.5.2015)
85% Spojení Pavla Zajíčka, Miroslava Bambuška a DG307 je kombinace jako stvořená pro zachycení syrového obrazu undergroundu. Jako kdyby před vámi ožilo některé ze samizdatových čísel Revolver Revue (především v hudebních vstupech), jenže doplněné o Bambuškův punk a cit pro site-specific, který se projevil i v přístupu k prostoru velkého sálu Studia Hrdinů. Troufám si říct, že tak dobře si s ním doposud snad ještě nikdo neporadil. Pokud nepatříte mezi pamětníky, máte šanci dotknout se jednoho fenoménu - ovšem asi jen v případě, že se s tvorbou P. Zajíčka a DG307 důkladněji seznámíte předem.
(zadáno: 17.5.2015)
85% S takovou ryzí divadelností, jakou nabízí tato inscenace, se divák často nesetká. Vše už bylo řečeno níže, není co dodat - mohu jen doporučit.
(zadáno: 12.4.2015)
Nic není tak černobílé jako předsudky, naznačují šaškovy xenofobní vtipy. Díky jejich zakořeněnosti je spontaneita životu nebezpečná (viz Desdemona). Dřímající patologii osobnosti dokáže spustit jediná informace (viz Othello). Když čekáte zloducha, dostanete zloducha. Na to jste přišli, ne? (viz Jago). Špinar režíruje Othella částečně jako otřepané téma. S odstupem, nadhledem, mírnou ironií. Současně dává prostor skvělým hercům, aby postavy aktualizovali a rozvinuli. Je to zábavná jízda na syntetickém tygrovi z kolotoče zprofanované klasiky, kterému občas pohlédnete do sakramentsky živých očí.
(zadáno: 26.1.2015)
Tvůrcům se povedlo přenést poetiku, barvitost i sarkastické tóny románu Orlando na scénu, která zaujme už svou převrácenou perspektivou a výsostně anglickou atmosférou. Grotesknost, kterou podtrhuje hudba Jakuba Kudláče, se prolíná s tajemným světem Alenky v říši divů a genderovou alchymií, díky níž se jednotlivá představení mohou (s ohledem na reakce publika) trochu lišit. Hereckým výkonům kraluje heroičnost Anežky Kubátové v roli mladého Orlanda či rytíře, nebo přeměněný Orlando Miloslav König, spoutaný vlastním "ženstvím". Výjimečná záležitost na téma hledání identity.
(zadáno: 13.4.2014)
Taneční muzikály Libora Vaculíka nemají na českých jevištích obdoby a tedy ani srovnání, proto není snadné je ohodnotit (v případě taneční a baletní složky k tomu nejsem ani dostatečně kompetentní). Vždy ale vynikají profesionalitou, čistě uměleckým záměrem a zvýšenými nároky na divákovu vnímavost, kterými ho směrují k novým obzorům. Ostatní viz recenze.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>