Redakce

Veronika Steffanová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (87)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.3.2013)
Skvělé, geniální, legendární jako osobnosti, o kterých inscenace je. I když už trochu ohraný, ale esteticky čistý styl výpravy Marka Cpina, bezchybné herecké výkony i dobře postavený text, to vše dává vzniknout nezapomenutelnému zážitku.
(zadáno: 28.2.2013)
Geniální dokudance. Na projektu je vidět, že ho autorka dlouho a důkladně připravovala. Použila příběhy skutečných lidí bez vymyšlených příkras, našla výbornou cestu, jak pomocí kontrastu baletu a streetdance ztvárnit rozpor mezi ženskou a mužskou podstatou. Díky komiksu, který celkem přímočaře vypráví příběh hlavní postavy, se divák nikdy neztratí v tom, co chce Miřenka Čechová na jevišti právě říct, a tak si může představení skutečně užít hned napoprvé.
(zadáno: 28.1.2013)
Dva silné příběhy odvyprávěné vedle sebe, ale přitom tvořící jednotný organismus překrásné inscenace. Isobel Pravda hraje svou babičku naprosto dokonale, ani v nejhorších chvílích se nevzdává herecké grácie, která k její postavě patří. Saul Reichlin pro změnu ztvárnil bodrého ragbistu, který nikdy neztrácí naději na lepší budoucnost a je v něm obrovská síla přežít. Scéna s ostnatým drátem a kolejemi, které rozdělují, ale i spojují oba osudy, je jednoduchá a přitom všeříkající. Na vylíčení zážitku mi nestačí superlativy, které znám, tohle prostě musíte vidět!
(zadáno: 27.11.2012)
Jen skutečně výjimečné inscenace si zaslouží stoprocentní hodnocení. Máj mezi ně patří. Dokonalé spojení romantické balady a moderního tance zajišťuje strhující zážitek. Jarmila vrhající se do hlubin jezera = Nataša Novotná rozervaná, Vilém čekající na popravu = Václav Kuneš trýzněný, bláznivá intermezza v podání všech tanečníků a nakonec zklidnění v podobě posledního vypravěčova zpěvu a skvělé recitace Jana Kačera.
(zadáno: 3.4.2014)
Neumím si moc představit lepší inscenaci v civilním stylu pro "široké publikum". Oběma hercům je dán dostatek prostoru, aby odehráli své postavy bez příkras a zbytečných závojů režisérovy geniality. Text je plný filozofických názorů i hádek o ně, ale překvapivě svou hutností diváka neubije. Obdivuji nenápadné přechody mezi jednotlivými scénami, kdy po jedné zůstane tak hustá atmosféra, že to vypadá, že dál už nebude o čem hrát. A hle, zvuk nárazu několika latěk utne předchozí linku a nový obraz může začít. Nenápadné, ale nezbytné, aby mohla hra vůbec pokračovat.
(zadáno: 23.3.2014)
Nevím, jestli se mi někdy stalo, že jsem se smála 95 minut v kuse. Herecké výkony byly přesvědčivé, scéna i hudba poctivé a scénář geniální. Jen mě děsí, kam ještě hvězda Cabaretu Calembour vystoupá. Co když jí bude české nebe malé? Shrnutí: Všichni a povinně. Stop.
(zadáno: 25.5.2014)
Skvělé drama v podání úžasných herců. Už samotný text je podle mého názoru velmi povedený a postupná gradace od náznaků po explicitní vyjádření konfliktu mezi homosexuálem a Židem dává divákovi mnoho prostoru, aby si sám udělal názor na postavy na jevišti. Závěrečný happyend je snad až příliš růžový, ale proč ne, jednou za čas. Na druhou stranu převedení textu na jeviště nepřináší žádné experimenty či nové pohledy. Mně nechyběly.
(zadáno: 30.4.2014)
Jen občas se člověk směje od začátku až do konce představení. A je to právě Med, který tento zážitek umožňuje. Banální příběh je oživen velkou improvizací a já měla štěstí, že zrovna 29. 4. všechno skvěle fungovalo a nachlazení Barbory Polákové dokonce vyvolalo spoustu nových zábavných situací. Neuvěřitelná souhra všech herců dělá z Medu nezapomenutelnou inscenaci.
(zadáno: 30.4.2014)
Výborně vystavěná hra. Její jádro je sice v celkem banálním a ohraném milostném trojúhelníku, ale díky retrospektivnímu postupu a spoustě nevyřčených citů se stává originální a zábavnou. Po herecké stránce nebylo co vytknout a scéna přesně odpovídala textu. Povedlo se i ztvárnění smskových konverzací. Výtku si zaslouží pouze dvě poslední scény, ve kterých se oproti ostatním už nic zásadního nestane. Chápu, že je potřeba celý příběh dohrát o konce, ale tady to bylo spíše do ztracena.
(zadáno: 22.3.2014)
Báječné představení plné humoru i melancholie. Nesmrtelné anděly už pomalu nudí jejich práce u nebeské brány, ze které není úniku. Fantazie dává inscenaci jiskru i nadhled nad situací, ve které se každý asi někdy nacházel. Výrazové prostředky obou hereček neznají hranic a po celou hodinu překvapují novými a novými výrazy a nápady. Na páteční popracovní večer ideální.
(zadáno: 15.3.2014)
Výborné pohybové představení s jasnou myšlenkou a ve skvělém tanečním provedení. Tempo je strhující a zážitek výjimečný. Málokdy se povede skloubit vtip i vážnou situaci, kterou každý zažívá, jen co ráno otevře oči.
(zadáno: 4.10.2013)
Skvělé drama z neobvyklého prostředí. Všechny dámy hrají na výbornou a není jim co vytknout. Po přestávce se děj zrychlí, ale v porovnání s první polovinou i trochu zploští, problémy vyplouvají na povrch až příliš snadno a divák nakonec musí uznat, že všechny ženy si zaslouží úctu a chovali se správně. Ale všechny výtky jsou jen nípání neviditelného hnidu na velmi nadprůměrné inscenaci.
(zadáno: 9.3.2013)
První část bez příkras vytváří obraz lidské bytosti za doprovodu nádherné hudby a syrového filmu. Druhá část naopak vyzdvihuje harmonii jak uvnitř člověka tak v interakci s okolím, to vše v podání skvělých tanečníků 420People a živé hudby orchestru Berg.
(zadáno: 6.12.2012)
V Národní divadle neobvykle aktuální inscenace, ve které se příjemně snoubí vizuální stylizace se skvělými hereckými výkony bez zbytečného pitvoření. Každá replika či píseň přesně odpovídá dané situaci a často výborně paroduje situaci v penězi uvězněných Spojených státech. Jediným slabším okamžikem pro mě byl závěr, který vyzněl trochu do ztracena, ale jako celek působilo představení hodně nadprůměrně.
(zadáno: 17.11.2012)
Skvělá hra s dokonalými herci v hlavních rolí: Lucií Žáčkovou a Vladimírem Kratinou. I když je příběh plný už ohraných motivů (smrt, matka alkoholička, nevyhovující partner), přesto je vyprávěn s citem a tak, že jindy vyčpělá klišé opět vzbudí vlnu soucitu či pohrdání. Prolínání jednotlivých fragmentů je uděláno naprosto skvěle, vůbec neruší a překvapivě působí docela přirozeně.
(zadáno: 28.4.2012)
Inscenace výborně propojila život na pavlači, The Beatles a Tři mušketýry. Jako poslání si zvolila ne odpovídat na otázky života, vesmíru a vůbec, ale zahřát u srdce a zavzpomínat na dětství. Svým charakterem se podobá inscenaci Oněgin byl Rusák a stejně jako ona věřím, že na repertoáru zůstane mnoho sezón.
(zadáno: 23.4.2012)
Velmi sugestivní inscenace o rozkladu lidské osobnosti. Díky dobře využitým jevištním trikům (promítání, voda, hlasitá střelba...) zasáhne osud hrdiny diváka až do srdce. Velmi náročný text místy vyvolává touhu pustit si některou scénu znova, takže nezbývá než se do divadla vydat podruhé.
(zadáno: 26.5.2014)
Chrobáci jako mrazivá komedie o stereotypu, na hranici absurdního dramatu. Magdalena Zimová i Martin Matejka hráli naprosto bravurně. Kvapky jsou více hravé, méně vážné, ale při tom také ukazují některé detaily a vykreslené karikatury z denních vztahů. Tři muži (dva v roli žen - geniální tah) a čmelák - skvělá kombinace na letní oddechovku.
(zadáno: 30.4.2014)
Skvělé taneční představení, ve kterém jsou dobře ztvárněny všemožné situace ze života fyzicky postiženého člověka a jeho nejbližších. Velmi se mi líbil kontrast mezi komandující vozíčkářkou a jinou dívkou, která se chce se vším vyrovnat sama a bez pomoci.
(zadáno: 13.4.2014)
Mrazivý příběh uvedený v ponuré atmosféře, plný masek a přetvářky. Velmi dobře odehrané všechny role, z nichž žádná nebyla snadná. Bohužel tempo představení zvláště na záčátku před začátkem procesu bylo trochu uloudané a závěrečná scéna místo aby zasáhla tak spíše působila jako už tisíckrát obehrané klišé. A tak by podobné osudy neměly vypadat nikdy.
(zadáno: 3.4.2014)
Výborné trochu modernizované pojetí Hamleta. Vše se odehrává v jakémsi bezčasí, ve kterém se divák může soustředit jen na postavy a jejich nálady a pohnutky. Trochu mě zklamala druhá půlka, ve které se už v podstatě nic nestane a závěrečné ztvárnění hory mrtvol mě příliš neoslovilo. Herci jsou velmi vyrovnaní, všichni zapadli do režisérovy stylizace, i když ta není tak výrazná, jak bývá jinak u Špinara zvykem.
(zadáno: 18.3.2014)
Unikátní projekt v Disku, který po několika reprízách začal skvěle fungovat. Divák je uveden do nejistoty, co se stane v příští chvíli, jak daleko se herci ve strašení odváží zajít. Největší pochvalu si zaslouží intermezza, kdy se divák neukotvený v prostoru vydává napospas šíleným vrahům a čínským společnicím. Kdyby i jednotlivé aktovky byly tak zajímavé, jistě by se projekt zapsal do nejen do historie Disku.
(zadáno: 15.3.2014)
Tanečně hudební pásmo Vojna čerpající z lidového folklóru a života minulých století se skládá ve srovnání s loňským Svěcením jara z více vrstev, takže si každý může najít něco, co se ho dotýká, a taneční výstupy jsou mnohem působivější. Prázdná scéna dává vyniknout velkým formacím masopustního reje i vojenského marše. Ale kromě pěkného pokoukání i poslechu je většina příběhu ztvárněna tak, že diváka nezasáhne. Tohle se dělo před sto lety, dnes už nás to neděsí(?)
(zadáno: 28.2.2014)
Text hry působí surově a mě osobně se velmi dotkl. Zpracování je po většinu času ucházející, líbilo se mi nasvícení dramatických scén zadními reflektory i závěrečné zpovědi ze židlí na forbíně. Herecké výkony byly vyrovnané, místy trochu nedoladěné, ale myslím, že to způsobila spíš horší režie než samotní herci. Nejvíce se mi protivil začátek, kde herci ani tak nehrají, jako spíš parodují malé žáky. Také některé přesuny na jevišti i mimo něj do stínu mě rušily. Bez tak silného příběhu by šlo je o průměrnou inscenaci.
(zadáno: 20.2.2014)
Hra se vine podél jednoho smutného příběhu a vedle toho je proložena několika nezávislými scénkami. Celkem věrně zobrazuje největší a nejznámější nešvary internetu a u mnoha scén jsem se smála nahlas. Také po vizuální stránce je velmi originální a vystihuje danou problematiku. Rozhodně nejlepší zpracování tohoto tématu, které jsem kdy viděla. Ale stále mi tu chybí nějaký nový objev. Něco, na co bych sama nepřišla, co už jsem jinde neslyšela.