PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Veronika Steffanová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (87)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.2.2014)
Hra se vine podél jednoho smutného příběhu a vedle toho je proložena několika nezávislými scénkami. Celkem věrně zobrazuje největší a nejznámější nešvary internetu a u mnoha scén jsem se smála nahlas. Také po vizuální stránce je velmi originální a vystihuje danou problematiku. Rozhodně nejlepší zpracování tohoto tématu, které jsem kdy viděla. Ale stále mi tu chybí nějaký nový objev. Něco, na co bych sama nepřišla, co už jsem jinde neslyšela.
(zadáno: 8.2.2014)
Moje první Buchty mě trochu zklamaly. Čekala jsem, že loutky budou vedeny bezchybně a že uvidím parodii na legendární film. Předvedené loutky sice byly různých typů a velikostí, ale kromě nápadu nenabízely i pěkné zacházení. Film Moucha se objevil pouze okrajově a celkově šlo spíše o krátké skeče na téma much, teleportu a vůbec. Nejvíc mě mrzelo, že výsledek byl zcela o ničem. Nemůžu ale nevyzdvihnout originální vtipy a nápady, kterým jen chybí trochu režijní přísnosti a dramaturgova dohledu. Navíc jde o podívanou v Čechách nevídanou.
(zadáno: 8.2.2014)
Myslím, že tvůrci moc nevyužili potenciál, který Havlovi básně nabízejí. Na plátně se objevuje hned několik pěkných obrazů, ale do tance a emocí na jevišti se příliš nepromítnou. Na druhou stranu po technické stránce jsou všechna vystoupení bezchybná a celková linie příběhu uspokojivá.
(zadáno: 5.2.2014)
Předsudek: Jako matfyzačka jsem nečekala, že by Damáci mohli na Stopařovi odvést dobrou práci. Chyba! Podle mě ho sehráli velmi dobře. Oceňuji, že tvůrci zvládli balancovat na hraně mezi snůškou vtipných hlášek a scének (kterými Stopař v zásadě je) a aspoň nějakou dějovou linií. Také se mi líbilo, že ze všech dílů vyzobali ty nejlepší kousky, které se podobně jako hlášky z Cimrmanů už vplížili do běžného jazyka. Po dlouhé době jsem v Disku viděla i skvělou scénu. Osobně vytýkám hlavně první část podle prvního dílu, která mě osobně tolik nebavila a ztrácela tempo. Pak už to ale nešlo zastavit.
(zadáno: 2.2.2014)
Co dělal skladatel při tvorbě inscenace je asi jasné a jeho práci nelze než ocenit. Zato dramaturga tahle inscenace snad ani neviděla. Písňová koláž střídá různé žánry a hlasitost, ale jednotlivá čísla jsou propojena jen velmi chabým způsobem a pro mě z nich nevyplynula jakákoliv spojitost s osobnostmi architektů či jejich prací. Padesátka je tedy jen za hudbu (chytlavé melodie i originální motivy) a celkem roztomilou postavu ČSR.
(zadáno: 2.2.2014)
Zajímavá hra ve skvělé interpretaci rodu Zindulků. Se zápletkou jsem neměla problém, zpracování nebylo nijak inovativní a bez skvělých hereckých výkonů by šlo o průměrnou inscenaci.
(zadáno: 31.1.2014)
Něco se muselo stát a tahle inscenace šla do háje. Hodinu a půl jsem se v podstatě nudila, až na pár světlých momentů. Přišlo mi to jako telenovela podle telefonního seznamu. Samozřejmě, že tu bylo spoustu hlubokých ("ruských") replik, ale jejich interpretace mě neoslovila a často jsem ztrácela pozornost. Oceňovaná scéna mi naopak nepřišla moc dobře využitá, pozdější přeskakování děr po odstraněných prknech vyloženě nepraktické. Občasná světlá místa nevyvážila zbytek, takže dohromady mi to vyšlo jako podprůměrné představení.
(zadáno: 30.1.2014)
Text mě příliš nezaujal, ale výkon Ondřeje Pavelky mě natolik oslnil, že přemýšlím o sedmdesátce. Také scéna a hudba se povedly. Bohužel při čekání na tramvaj mě opět trápila otázka, co tím chtěl asi básník říct. Například postava ředitelky ve srovnání s Molly Sweeney je úplně plochá a její slepota v podstatě zbytečná. Spoiler: Závěr byl nedostatečně vypointován, to, že učitel skončil ve vězení by se určitě dalo rozvést lépe. Ten člověk se skoro zachránil, přestával pít a najednou tohle. Taková událost přece nemůže přejít jen jako další nepovedený pokus v jeho životě.
(zadáno: 29.1.2014)
Rozhlasová hra na jevišti, lépe bych to nepopsala. Hra je to pěkná, herci vyrovnaní, oceňuji pěknou práci se světlem (a tmou). Bohužel chybí dynamika, akce, interakce mezi herci. Já chápu, že tak to autor napsal, ale tato strohá interpretace by se hodila více do rádia než na divadelní prkna.
(zadáno: 29.1.2014)
Jako snad všechny příběhy holocaustu i tento je plný smutku a naděje. Na začátku je také plný diváckých rozpaků místy až zoufalství (například z Klářiny paruky nebo gest při vlasteneckém projevu LukášE Masára), ale ty naštěstí přejezdem do Osvětimi končí a zbytek inscenace se odehraje bez větších hereckých či režijních přešlapů.
(zadáno: 17.1.2014)
Samotný text hry mě docela zaujal, je v něm vyslovena spousta problémů, které může mladý člověk cítit a neumí si s nimi poradit, neví, jak se k nim postavit. Zároveň nikde nenachází potřebnou pomoc. Nakonec ho okolí semele. Bohužel, zpracování ničím moc nevybočí a nezaujme. Herci jsou v zásadě dobří, ale nic, co by vyrazilo dech. Velmi mi chyběla pořádná scéna, někdy zůstává jeviště zcela prázdné, jindy dochází k neobratné manipulaci s jinak celkem funkčními prvky (např. postel nebo lampa). Také bych ocenila nějaký vklad samotných tvůrců, nejen dobré přehrání dobrého textu.
(zadáno: 16.1.2014)
Výborně odvedená práce, tleskám. Skvěle zvládnuté tempo, ve chvíli, kdy už to začíná nudit, přijde hlavní pointa a ze sálu člověk vychází plný otázek, na které jen těžko hledá správnou odpověď. Ta spousta vylitého piva mi sice trhala srdce, ale stálo to za to. Navíc doporučuji ke koupi program k představení.
(zadáno: 11.1.2014)
Propojení Kafky a holokaustu jsem z inscenace moc nepochopila a celý večer jsem si pak kladla otázku, co tou hrou chtěli tvůrci říct. Postava Dušičky mi do představení vůbec nezapadla, myslím, že by v této inscenaci nemusela být. Herecké výkony od nekoukatelných (Vilém Udatný jako otec, první polovina) k velmi dobrým (Jan Hoffman jako Kafka nebo Eva Lecchiová jako matka). Pěkná scéna a hudba mi nechyběla ani nerušila. Celkově neurazí, ale neosloví.
(zadáno: 4.1.2014)
Už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavila. Pomalý, skoro nudný začátek se nakonec přelije ve strhující jízdu plnou rychle se střídajících scén. Některé motivy jsou sice ohrané, ale nechybí i několik originálních obratů, ten o africké Ikei mě dostal nejvíc.
(zadáno: 16.11.2013)
První co mi přišlo na mysl bylo "zase ta kostka". Chápu, že je to geniální scénický prvek, ale viděla jsem ho už potřetí a přijde mi tak nějak ohraný. Samotná inscenace mě příjemně překvapila, byla celkem snadno stravitelná, vytáhla z Havlova textu stále aktuální "kecání o ničem, které vypadá že je o něčem, i když je o ničem" i zkomolené universální poučky. Měla jsem možná štěstí, že publikum dobře reagovalo i na Javorského snahu o zpříjemnění a zlidštění slavnosti. S tím spojená práce se světlem v sále mi přišla originální a nevtíravá. Přesto finální osobní zásah chyběl. Nevím ale proč...
(zadáno: 16.11.2013)
Na první pohled dobrá inscenace, výkon Vilišové i Vyorálka byl skvělý, hudba trefná a nápaditá. Ale mělo to pár much. Scéna stísněná, Kubátová a Lupták nepřesvědčiví a tím i celá druhá linie nudná. Z jedné mouchy si ale dovolím udělat velblouda, a to nepřítomnosti Ruska. Myslím, že jeho bezvýchodnost a uvěznění ve vztazích, tradici a společnosti je něco, co běžně nepotkáváme a to mi přijde škoda. Ale pro někoho, kdo nemá Rusko moc v lásce, je tohle ideální zpracování Kareniny.
(zadáno: 8.11.2013)
Slečna Jairová v ruce drží všechny triumfy obvyklé pro rukáv Divadla v Dlouhé, tedy výborné herce, skvělé hudební aranžmá a na koukání hezkou, přitom i funkční, scénu. I příběh se hodí do poetiky divadla, bohužel v druhé půlce se nechali tvůrci trochu unést a ve snaze předvést spousty masek, lamentací a dialogů zapomněli na tempo a druhá půlka se dosti vleče.
(zadáno: 8.11.2013)
Další skvělé představení od Lenky Vagnerové. Na rozdíl od Mah Hunt tentokrát zvolila jednodušší rekvizity a celek tak víc pasuje k sobě. Bohužel představení mi nenabídlo nic nového, co bych ještě neviděla, nic, kvůli čemu bych na něj měla další rok vzpomínat.
(zadáno: 18.10.2013)
Pro mě trošku zklamání, další hra s ne moc chytrou hlavní hrdinkou, která se snaží svůj život podřídit chlapům. Oproti třeba Parchantu Marylin, tady byli skvělí herci, zejména Pavla Beretová v hlavní roli, nápaditá režie a celkově vše v podstatě fungovalo. Přebývala ale hysterie a křik, který s obyčejné holky udělal nanynku.
(zadáno: 6.10.2013)
Velmi přímočaře, místy dokonce vtipně, zpracovaná extrakce deprese od Sarah Kane. Text je striktně rozdělen mezi psychiatričku a její pacientku, i když z jejich chování není vždy jasné, kdo je kdo. Obě herečky podávají fantastický výkon, ale inscenaci chybí dobrý konec a mrazivá atmosféra, která by k této hře měla patřit.
(zadáno: 4.10.2013)
Skvělé drama z neobvyklého prostředí. Všechny dámy hrají na výbornou a není jim co vytknout. Po přestávce se děj zrychlí, ale v porovnání s první polovinou i trochu zploští, problémy vyplouvají na povrch až příliš snadno a divák nakonec musí uznat, že všechny ženy si zaslouží úctu a chovali se správně. Ale všechny výtky jsou jen nípání neviditelného hnidu na velmi nadprůměrné inscenaci.
(zadáno: 18.5.2013)
Neuvěřitelně vtipné dětské představení, při kterém se baví děti i dospělí. Herci hrají s velkým nasazením a jejich schopnost vyrovnat se s všetečným dětským publikem je obdivuhodná.
(zadáno: 18.5.2013)
Dobrá pohybová inscenace, ve které je vždy naprosto jasné, co chtějí autorky v každém výstupu říci. Navíc dokázaly skloubit humor i vážné téma. Bohužel mně přišel příběh hrozně černobílý a s až kýčovitým happyendem. Chápu a respektuji, že tohle byl záměr autorek, nicméně s příběhy, které znám z reality, se to bohužel nedá srovnávat.
(zadáno: 29.4.2013)
Skvělá zábava v podání slovenské sekce Divadla v Dlouhé. Krátké scénky se střídají v rychlém sledu a všechny spojuje téma módních značek, bez kterých nemůže správný teenager žít. Většina scének je dobře vypointovaných a téměř každá je oceněna potleskem. Na druhou stranu třeba scénka s Thajkou, která šije v továrně značkové hadříky, nezapadá tolik mezi ostatní příběhy a našli by se i další podobné. Kromě tématu také chybí nějaké jednotné propojení mezi scénkami.
(zadáno: 28.4.2013)
Příjemná inscenace vyprávějící příběh pražského atentátu na Heidricha. Tajné odbojové organizace, český superhrdina i pověst skupiny Vosto5 slibovala neobyčejný zážitek, ale místo toho divák dostal v zásadě průměrnou komedii a skokanem, na jehož triky je jeviště malé. Chválím stylizaci postav a scény s jejich představováním vtipně doplněné o jejich siluety. Jinak ale představení originalitu postrádá a přemíra vtipu z ní dělá všední komedii na jeden večer.
