PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Veronika Steffanová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (87)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 17.1.2014)
Samotný text hry mě docela zaujal, je v něm vyslovena spousta problémů, které může mladý člověk cítit a neumí si s nimi poradit, neví, jak se k nim postavit. Zároveň nikde nenachází potřebnou pomoc. Nakonec ho okolí semele. Bohužel, zpracování ničím moc nevybočí a nezaujme. Herci jsou v zásadě dobří, ale nic, co by vyrazilo dech. Velmi mi chyběla pořádná scéna, někdy zůstává jeviště zcela prázdné, jindy dochází k neobratné manipulaci s jinak celkem funkčními prvky (např. postel nebo lampa). Také bych ocenila nějaký vklad samotných tvůrců, nejen dobré přehrání dobrého textu.
(zadáno: 16.11.2013)
První co mi přišlo na mysl bylo "zase ta kostka". Chápu, že je to geniální scénický prvek, ale viděla jsem ho už potřetí a přijde mi tak nějak ohraný. Samotná inscenace mě příjemně překvapila, byla celkem snadno stravitelná, vytáhla z Havlova textu stále aktuální "kecání o ničem, které vypadá že je o něčem, i když je o ničem" i zkomolené universální poučky. Měla jsem možná štěstí, že publikum dobře reagovalo i na Javorského snahu o zpříjemnění a zlidštění slavnosti. S tím spojená práce se světlem v sále mi přišla originální a nevtíravá. Přesto finální osobní zásah chyběl. Nevím ale proč...
(zadáno: 16.11.2013)
Na první pohled dobrá inscenace, výkon Vilišové i Vyorálka byl skvělý, hudba trefná a nápaditá. Ale mělo to pár much. Scéna stísněná, Kubátová a Lupták nepřesvědčiví a tím i celá druhá linie nudná. Z jedné mouchy si ale dovolím udělat velblouda, a to nepřítomnosti Ruska. Myslím, že jeho bezvýchodnost a uvěznění ve vztazích, tradici a společnosti je něco, co běžně nepotkáváme a to mi přijde škoda. Ale pro někoho, kdo nemá Rusko moc v lásce, je tohle ideální zpracování Kareniny.
(zadáno: 18.10.2013)
Pro mě trošku zklamání, další hra s ne moc chytrou hlavní hrdinkou, která se snaží svůj život podřídit chlapům. Oproti třeba Parchantu Marylin, tady byli skvělí herci, zejména Pavla Beretová v hlavní roli, nápaditá režie a celkově vše v podstatě fungovalo. Přebývala ale hysterie a křik, který s obyčejné holky udělal nanynku.
(zadáno: 6.10.2013)
Velmi přímočaře, místy dokonce vtipně, zpracovaná extrakce deprese od Sarah Kane. Text je striktně rozdělen mezi psychiatričku a její pacientku, i když z jejich chování není vždy jasné, kdo je kdo. Obě herečky podávají fantastický výkon, ale inscenaci chybí dobrý konec a mrazivá atmosféra, která by k této hře měla patřit.
(zadáno: 18.5.2013)
Dobrá pohybová inscenace, ve které je vždy naprosto jasné, co chtějí autorky v každém výstupu říci. Navíc dokázaly skloubit humor i vážné téma. Bohužel mně přišel příběh hrozně černobílý a s až kýčovitým happyendem. Chápu a respektuji, že tohle byl záměr autorek, nicméně s příběhy, které znám z reality, se to bohužel nedá srovnávat.
(zadáno: 20.3.2013)
Stejně jako u Církve, i tady táhne celé představení výkon Karla Dobrého, který je nepřekonatelný. Jednotlivé scénky z života opričníka působí věrohodně a divákovi tuhne krev v žilách, ale dohromady celek nepůsobí uvěřitelně, chybí mu jasný vzkaz, že dnešní Rusko skutečně není od takové situace daleko, jak to vyplývá z předlohy. Myslím, že je způsobeno především nepřítomností jakéhokoli popisu prostředí, ve kterém opričník žije, mimo jeho pokřivený,a tím pádem pochybný, pohled.
(zadáno: 23.2.2013)
Představení na mě působilo roztříštěně, různá témata a nálady sice měl spojovat Kafkův Dopis otci, ale pod spoustou obrazů jeho smysl nevynikl. Kafkova tvorba je plná neštěstí a absurdity, která v jistém ohledu zasáhne každého. U Špinarovy inscenace zůstalo pouze toho neštěstí, ale bez zásahu. Herecky ovšem považuji inscenaci za velmi vydařenou.
(zadáno: 24.1.2013)
Výborná komedie, při které jsem se několikrát smála nahlas. Herecky dobré a vyvážené. Nicméně moje hodnocení zůstává relativně nízké, protože mi mnohokrát přišly vtipy povrchní a ohrané. I vztahy mezi jednotlivými postavami jsou hodně vykloubené a nerealistické. Pro mě bylo představení skvělou zábavou, ale ničím víc.
(zadáno: 19.1.2013)
Výborně zahrané drama o tom, jak si nechat zkazit život. Inscenace je plná symbolů a i přesto, že je složená v podstatě z monologů, tak díky jejich civilní formě nijak nenudí. Ale představení přesto něco chybí, nějaký originální, zapamatovatelný moment, kterým by vystoupilo ze zástupu jemu podobných dramat plných smutku a osobních tragédií.
(zadáno: 28.11.2012)
Program: "Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech ne proto, abych se blýskal slovy, ale z neschopnosti nalézt slova.(...)" Lenka Bartůňková a Michal Záhora sice předvedli nádherné obrazy, ale jen velmi těžko hledám významy, které k nim přísluší, vyjadřují nějaký pocit nebo se aspoň spojují do jednoho vyváženého celku. Právě poslední možnost mohla vyjít, ale místo vyváženosti mezi napětím a uvolněním se po celou dobu drží na jedné úrovni, nepřipravuje překvapení, změnu nálady, a tak po 50 minutách odchází divák pouze ukolébán spoustou technicky dokonalého tance ve skvělém světelném aranžmá.
(zadáno: 27.11.2012)
Dobrý příběh a slušní herci. Celkový dojem ale závisí na režii a ta se na mnoha místech krutě spletla, ať už jde o scénu, kostýmy nebo taneček patologů. Více recenze.
(zadáno: 24.11.2012)
Výborná komedie z oválné pracovny. Zápletka o milosti pro krocana a sňatku dvou lesbiček dokonale evokuje bláznivé problémy, kterými podle názoru mnohých Amerika trpí. Michal Isteník v roli poradce působí výborně a jeho gesta přesně vystihují jistou povýšenost druhého nejmocnějšího muže Ameriky. Další povedenou postavou je nastydlá lesbička s talentem pro psaní projevů v podání Kateřiny Dostálové. Zbytek herců se příliš nevyznamenal, ale ani neurazil. Z mého pohledu chybí hře akorát nějaký hlubší smysl nebo zdrcující pointa.
(zadáno: 10.10.2012)
Bezesporu aktuální zpracování, které je plné narážek na negativní jevy v současné společnosti. Dobře řešená scéna, slušní herci, přesto ve mně představení nevyvolalo žádný hluboký pocit, na který bych vzpomínala déle než pár dní. Nejvíce mi chyběl závěr, který po předchozí smršti myšlenek a narážek vyzněl jaksi naprázdno a dokonce mi chvíli trvalo, než jsem vůbec pochopila, že princ už svou úlohu dohrál.
(zadáno: 26.5.2012)
Poslední inscenace mě překvapila, v Komedii hráli komedii. Tedy spíše příjemnou vzpomínkovou hru, při které se člověk rád zasmál a připomněl si minulé úspěchy divadla. Na druhou stranu tahle inscenace se vedle svých námětů do historie pravděpodobně nezapíše.
(zadáno: 24.5.2012)
Příjemná inscenace, která se nesnaží předčit předlohu, pouze do ní přidává drobné vtípky a povedené písničky, jak je u Aqualungu divák zvyklý. Přesto zpěváci mají své rezervy, Zitě Morávkové chybí jiskra, která by její výkon posunula od přehrávané stylizace k hravé uvěřitelnosti, a častá změna rolí nedovolí jinak dobrým hercům příliš vyniknout.
(zadáno: 14.5.2014)
Ač musím ocenit výkon Jana Vondráčka, zajímavou scénu i kostýmy, dokonce i smyčku z Antikrista, ale celkově mi představení nevyznělo. Nejvíce mi vadila postava Rity, její charakter mi přišel nepravděpodobný a ani Lucie Trmíková na tom nic nezměnila, možná spíš naopak. Avizovaný horor ani ironie nepřišly. Škoda.
(zadáno: 13.4.2014)
Legrační hříčka plná energie a životního elánu. Ale i přesto se představení zadrhávalo a chvílemi to vypadalo, že holky jen vyplňují určený čas a už moc nevědí čím. Mnoho scén bylo příliš dlouhých (dlouhé monotónní zpívání i trhané taneční kreace), ale jiné se zase výjimečně povedly, například hned ta úvodní z modelingového mola. K dokonalosti zatím chybí mnoho, ale zároveň tuším, že to vše je jen slibný začátek.
(zadáno: 12.3.2014)
Představení se se mnou nějak nepotkalo. Většina postav, když chce něco říct, tak akorát řve. Jejich charaktery působí jako pouhé uřvané prázdné škeble. I přes vraždy a další kupu katastrof mi přišlo, že se hrálo jen o hromadě hnoje. Zachraňují to někteří dobří herci/herečky, sem tam chytlavá replika.
(zadáno: 8.2.2014)
Myslím, že tvůrci moc nevyužili potenciál, který Havlovi básně nabízejí. Na plátně se objevuje hned několik pěkných obrazů, ale do tance a emocí na jevišti se příliš nepromítnou. Na druhou stranu po technické stránce jsou všechna vystoupení bezchybná a celková linie příběhu uspokojivá.
(zadáno: 2.2.2014)
Co dělal skladatel při tvorbě inscenace je asi jasné a jeho práci nelze než ocenit. Zato dramaturga tahle inscenace snad ani neviděla. Písňová koláž střídá různé žánry a hlasitost, ale jednotlivá čísla jsou propojena jen velmi chabým způsobem a pro mě z nich nevyplynula jakákoliv spojitost s osobnostmi architektů či jejich prací. Padesátka je tedy jen za hudbu (chytlavé melodie i originální motivy) a celkem roztomilou postavu ČSR.
(zadáno: 11.1.2014)
Propojení Kafky a holokaustu jsem z inscenace moc nepochopila a celý večer jsem si pak kladla otázku, co tou hrou chtěli tvůrci říct. Postava Dušičky mi do představení vůbec nezapadla, myslím, že by v této inscenaci nemusela být. Herecké výkony od nekoukatelných (Vilém Udatný jako otec, první polovina) k velmi dobrým (Jan Hoffman jako Kafka nebo Eva Lecchiová jako matka). Pěkná scéna a hudba mi nechyběla ani nerušila. Celkově neurazí, ale neosloví.
(zadáno: 28.4.2013)
Příjemná inscenace vyprávějící příběh pražského atentátu na Heidricha. Tajné odbojové organizace, český superhrdina i pověst skupiny Vosto5 slibovala neobyčejný zážitek, ale místo toho divák dostal v zásadě průměrnou komedii a skokanem, na jehož triky je jeviště malé. Chválím stylizaci postav a scény s jejich představováním vtipně doplněné o jejich siluety. Jinak ale představení originalitu postrádá a přemíra vtipu z ní dělá všední komedii na jeden večer.
(zadáno: 22.4.2013)
Krásný, silný příběh o lásce a nešťastných vztazích v rodině ve dobrém podání herců z Divadla Petra Bezruče. Dojem ale nakonec kazí příliš mnoho věcí: umolousaná, vizuálně nezajímavá a trochu i nepraktická scéna, podivné kostýmy a zdlouhavý děj, který už půl hodiny před koncem zoufale žadoní o přestávku.
(zadáno: 23.2.2013)
Když jsem si před představením četla strčný Celinův životopis, říkala jsem si, proč o takovém fašounovi dneska někdo hraje. Odpovědi se mi nedostalo. Jeho příběh mi nepřijde příliš zajímavý, to že se vyjadřoval jako dlaždič a kvůli tomu se stal slavným je podle mě v zásadě jen shoda okolností. Scénky z jeho zbytečného života na útěku mě nedojaly, ale ani neznechutily. Ten člověk je mi zkrátka ukradený, a to i v podání Karla Dobrého.
