PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Veronika Steffanová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (87)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 28.2.2014)
Text hry působí surově a mě osobně se velmi dotkl. Zpracování je po většinu času ucházející, líbilo se mi nasvícení dramatických scén zadními reflektory i závěrečné zpovědi ze židlí na forbíně. Herecké výkony byly vyrovnané, místy trochu nedoladěné, ale myslím, že to způsobila spíš horší režie než samotní herci. Nejvíce se mi protivil začátek, kde herci ani tak nehrají, jako spíš parodují malé žáky. Také některé přesuny na jevišti i mimo něj do stínu mě rušily. Bez tak silného příběhu by šlo je o průměrnou inscenaci.
(zadáno: 25.5.2014)
Skvělé drama v podání úžasných herců. Už samotný text je podle mého názoru velmi povedený a postupná gradace od náznaků po explicitní vyjádření konfliktu mezi homosexuálem a Židem dává divákovi mnoho prostoru, aby si sám udělal názor na postavy na jevišti. Závěrečný happyend je snad až příliš růžový, ale proč ne, jednou za čas. Na druhou stranu převedení textu na jeviště nepřináší žádné experimenty či nové pohledy. Mně nechyběly.
(zadáno: 10.11.2012)
Inscenace, která nejen baví, ale poskytuje i ne zcela běžný (ale zas ne tak docela originální) pohled na svět skrz surrealistický závoj. Úspěch představení tkví především v kompaktnosti souboru, ve kterém na sebe nikdo nestrhává pozornost víc, než kolik mu jí režisér předepsal. Na druhou stranu tentokrát chybí výraznější scénografie, na kterou jsme u dvojice Mikuláška a Cpina zvyklí, a nějaký nápad, který by divák ze surrealistických snímků už neznal.
(zadáno: 17.11.2012)
Oproti Nosorožci Na zábradlí mě tenhle moc neoslovil. Chybělo mi větší zdůraznění ohrožení nosorožectvím a případně nějaká paralela se současným společenským problémem. Představení se pro mě stalo jen lehkou sci-fi povídkou, ve které se celé lidstvo přemění v tlustokožce. Jediným, co se skutečně povedlo, byla scéna. Z herců mě zklamaly obě mladé herečky (v roli Daisy L. Žáčková, v roli číšnice N. Kouklová), hudba v některých místech docela chyběla, či byla relativně nevýrazná. Podle mého názoru mohla Nová scéna z této skvělé hry vytěžit pod vedením jiného režiséra a dramaturga daleko více.
(zadáno: 18.5.2013)
Neuvěřitelně vtipné dětské představení, při kterém se baví děti i dospělí. Herci hrají s velkým nasazením a jejich schopnost vyrovnat se s všetečným dětským publikem je obdivuhodná.
(zadáno: 28.11.2012)
Program: "Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech ne proto, abych se blýskal slovy, ale z neschopnosti nalézt slova.(...)" Lenka Bartůňková a Michal Záhora sice předvedli nádherné obrazy, ale jen velmi těžko hledám významy, které k nim přísluší, vyjadřují nějaký pocit nebo se aspoň spojují do jednoho vyváženého celku. Právě poslední možnost mohla vyjít, ale místo vyváženosti mezi napětím a uvolněním se po celou dobu drží na jedné úrovni, nepřipravuje překvapení, změnu nálady, a tak po 50 minutách odchází divák pouze ukolébán spoustou technicky dokonalého tance ve skvělém světelném aranžmá.
(zadáno: 13.4.2014)
Jako ročník 90 mě naštěstí strýček Jedlička zcela minul, Štěpánka byla pro mě pohádková babička a Dáda trochu střelená dáma s žížalou. Jejich příběhy ztvárněné na jevišti mě ale dojaly i tak a skutečné děti na jevišti byly kouzelné. Zároveň mi ale vadil nedokončený příběh vznikající televize i pro Husu typické uřvané scény především od Vladimíra Hausera a Tomáše Sýkory.
(zadáno: 10.11.2012)
Velké zklamání. Z geniální knihy o tragédii psychicky narušeného Žida zůstalo pouze vyprávění o životě za války s naprosto nejasným koncem. Jaroslav Achab Haidler sice výborně hraje, mění se v různé postavy z Mundstockova života, ale zásadně mu chybí dramaturgické vedení, které by ujasnilo smysl celého představení, který se nyní ztrácí v nevýrazných po sobě jdoucích scénkách.
(zadáno: 28.1.2013)
Inscenace dělá z Marilyn bezduchou blondýnu závislou na práškách bez špetky talentu. S tímto pohledem se nemůžu ztotožnit vzhledem k žádné lidské bytosti, takže hra pro mě byla spíše utrpením. Jinými chválený výkon Zuzany Onufrákové na mě příliš nezapůsobil, přehrávaná naivka podle mě není k sehrání nic tak těžkého. Její angličtina v písních není na úrovni Aničky Dajdou, ale nemá k ní zas tak daleko. Pochvalu si zaslouží řešení scény a herci ve vedlejších rolích, jejichž střídání převleků a výrazů je obdivuhodné.
(zadáno: 11.1.2014)
Propojení Kafky a holokaustu jsem z inscenace moc nepochopila a celý večer jsem si pak kladla otázku, co tou hrou chtěli tvůrci říct. Postava Dušičky mi do představení vůbec nezapadla, myslím, že by v této inscenaci nemusela být. Herecké výkony od nekoukatelných (Vilém Udatný jako otec, první polovina) k velmi dobrým (Jan Hoffman jako Kafka nebo Eva Lecchiová jako matka). Pěkná scéna a hudba mi nechyběla ani nerušila. Celkově neurazí, ale neosloví.
(zadáno: 22.4.2013)
Tragický příběh plný metafor i drsné reality nepřežil setkání s režisérkou Annou Petrželkovou. Navršila na sebe tolik metafor, vtipů, hudby, scének, že z toho dohromady vznikl akorát guláš. Když se člověk snažil hledat, tak sice nakonec našel, proč se to všechno odehrálo zrovna takhle, ale silný zážitek mu to nahradit nemohlo. Navíc stylizace postav hercům nedala moc prostoru k hraní.
(zadáno: 28.4.2013)
Příjemná inscenace vyprávějící příběh pražského atentátu na Heidricha. Tajné odbojové organizace, český superhrdina i pověst skupiny Vosto5 slibovala neobyčejný zážitek, ale místo toho divák dostal v zásadě průměrnou komedii a skokanem, na jehož triky je jeviště malé. Chválím stylizaci postav a scény s jejich představováním vtipně doplněné o jejich siluety. Jinak ale představení originalitu postrádá a přemíra vtipu z ní dělá všední komedii na jeden večer.
(zadáno: 24.3.2012)
Nic sdělující inscenace s příchutí mizerně nazvučeného muzikálu. Chytlavé melodie, místy vtipné dialogy ani dobří herci nezachrání představení bez jasné režijní koncepce - viz recenze.
(zadáno: 23.3.2014)
Nevím, jestli se mi někdy stalo, že jsem se smála 95 minut v kuse. Herecké výkony byly přesvědčivé, scéna i hudba poctivé a scénář geniální. Jen mě děsí, kam ještě hvězda Cabaretu Calembour vystoupá. Co když jí bude české nebe malé? Shrnutí: Všichni a povinně. Stop.
(zadáno: 6.10.2013)
Velmi přímočaře, místy dokonce vtipně, zpracovaná extrakce deprese od Sarah Kane. Text je striktně rozdělen mezi psychiatričku a její pacientku, i když z jejich chování není vždy jasné, kdo je kdo. Obě herečky podávají fantastický výkon, ale inscenaci chybí dobrý konec a mrazivá atmosféra, která by k této hře měla patřit.
(zadáno: 12.3.2014)
Představení se se mnou nějak nepotkalo. Většina postav, když chce něco říct, tak akorát řve. Jejich charaktery působí jako pouhé uřvané prázdné škeble. I přes vraždy a další kupu katastrof mi přišlo, že se hrálo jen o hromadě hnoje. Zachraňují to někteří dobří herci/herečky, sem tam chytlavá replika.
(zadáno: 28.2.2013)
Geniální dokudance. Na projektu je vidět, že ho autorka dlouho a důkladně připravovala. Použila příběhy skutečných lidí bez vymyšlených příkras, našla výbornou cestu, jak pomocí kontrastu baletu a streetdance ztvárnit rozpor mezi ženskou a mužskou podstatou. Díky komiksu, který celkem přímočaře vypráví příběh hlavní postavy, se divák nikdy neztratí v tom, co chce Miřenka Čechová na jevišti právě říct, a tak si může představení skutečně užít hned napoprvé.
(zadáno: 13.4.2014)
Mrazivý příběh uvedený v ponuré atmosféře, plný masek a přetvářky. Velmi dobře odehrané všechny role, z nichž žádná nebyla snadná. Bohužel tempo představení zvláště na záčátku před začátkem procesu bylo trochu uloudané a závěrečná scéna místo aby zasáhla tak spíše působila jako už tisíckrát obehrané klišé. A tak by podobné osudy neměly vypadat nikdy.
(zadáno: 30.4.2014)
Skvělé taneční představení, ve kterém jsou dobře ztvárněny všemožné situace ze života fyzicky postiženého člověka a jeho nejbližších. Velmi se mi líbil kontrast mezi komandující vozíčkářkou a jinou dívkou, která se chce se vším vyrovnat sama a bez pomoci.
(zadáno: 8.11.2013)
Slečna Jairová v ruce drží všechny triumfy obvyklé pro rukáv Divadla v Dlouhé, tedy výborné herce, skvělé hudební aranžmá a na koukání hezkou, přitom i funkční, scénu. I příběh se hodí do poetiky divadla, bohužel v druhé půlce se nechali tvůrci trochu unést a ve snaze předvést spousty masek, lamentací a dialogů zapomněli na tempo a druhá půlka se dosti vleče.
(zadáno: 23.4.2012)
Velmi sugestivní inscenace o rozkladu lidské osobnosti. Díky dobře využitým jevištním trikům (promítání, voda, hlasitá střelba...) zasáhne osud hrdiny diváka až do srdce. Velmi náročný text místy vyvolává touhu pustit si některou scénu znova, takže nezbývá než se do divadla vydat podruhé.
(zadáno: 5.2.2014)
Předsudek: Jako matfyzačka jsem nečekala, že by Damáci mohli na Stopařovi odvést dobrou práci. Chyba! Podle mě ho sehráli velmi dobře. Oceňuji, že tvůrci zvládli balancovat na hraně mezi snůškou vtipných hlášek a scének (kterými Stopař v zásadě je) a aspoň nějakou dějovou linií. Také se mi líbilo, že ze všech dílů vyzobali ty nejlepší kousky, které se podobně jako hlášky z Cimrmanů už vplížili do běžného jazyka. Po dlouhé době jsem v Disku viděla i skvělou scénu. Osobně vytýkám hlavně první část podle prvního dílu, která mě osobně tolik nebavila a ztrácela tempo. Pak už to ale nešlo zastavit.
(zadáno: 17.11.2012)
Letošní ročník alterny zatím vypadá slibně, překvapila mě jejich zdatnost v pohybu i zpěvu, stejně tak odvaha zhostit se rolí plných narážek i zcela explicitních sexuálních projevů. Bohužel, mě osobně rituální znásilnění uráželo a celé představení na mě působilo, jako že něco takového je naprosto v pořádku. Navíc, s ohledem na úvod a závěr, to vypadalo, že si tvůrci myslí, že je to normální i v jednadvacátém století, a s tím já prostě nemůžu souhlasit.
(zadáno: 17.11.2012)
Skvělá hra s dokonalými herci v hlavních rolí: Lucií Žáčkovou a Vladimírem Kratinou. I když je příběh plný už ohraných motivů (smrt, matka alkoholička, nevyhovující partner), přesto je vyprávěn s citem a tak, že jindy vyčpělá klišé opět vzbudí vlnu soucitu či pohrdání. Prolínání jednotlivých fragmentů je uděláno naprosto skvěle, vůbec neruší a překvapivě působí docela přirozeně.
(zadáno: 13.4.2014)
Legrační hříčka plná energie a životního elánu. Ale i přesto se představení zadrhávalo a chvílemi to vypadalo, že holky jen vyplňují určený čas a už moc nevědí čím. Mnoho scén bylo příliš dlouhých (dlouhé monotónní zpívání i trhané taneční kreace), ale jiné se zase výjimečně povedly, například hned ta úvodní z modelingového mola. K dokonalosti zatím chybí mnoho, ale zároveň tuším, že to vše je jen slibný začátek.
