Redakce

Veronika Steffanová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (87)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.2.2014)
Předsudek: Jako matfyzačka jsem nečekala, že by Damáci mohli na Stopařovi odvést dobrou práci. Chyba! Podle mě ho sehráli velmi dobře. Oceňuji, že tvůrci zvládli balancovat na hraně mezi snůškou vtipných hlášek a scének (kterými Stopař v zásadě je) a aspoň nějakou dějovou linií. Také se mi líbilo, že ze všech dílů vyzobali ty nejlepší kousky, které se podobně jako hlášky z Cimrmanů už vplížili do běžného jazyka. Po dlouhé době jsem v Disku viděla i skvělou scénu. Osobně vytýkám hlavně první část podle prvního dílu, která mě osobně tolik nebavila a ztrácela tempo. Pak už to ale nešlo zastavit.
(zadáno: 2.2.2014)
Zajímavá hra ve skvělé interpretaci rodu Zindulků. Se zápletkou jsem neměla problém, zpracování nebylo nijak inovativní a bez skvělých hereckých výkonů by šlo o průměrnou inscenaci.
(zadáno: 16.1.2014)
Výborně odvedená práce, tleskám. Skvěle zvládnuté tempo, ve chvíli, kdy už to začíná nudit, přijde hlavní pointa a ze sálu člověk vychází plný otázek, na které jen těžko hledá správnou odpověď. Ta spousta vylitého piva mi sice trhala srdce, ale stálo to za to. Navíc doporučuji ke koupi program k představení.
(zadáno: 4.1.2014)
Už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavila. Pomalý, skoro nudný začátek se nakonec přelije ve strhující jízdu plnou rychle se střídajících scén. Některé motivy jsou sice ohrané, ale nechybí i několik originálních obratů, ten o africké Ikei mě dostal nejvíc.
(zadáno: 8.11.2013)
Další skvělé představení od Lenky Vagnerové. Na rozdíl od Mah Hunt tentokrát zvolila jednodušší rekvizity a celek tak víc pasuje k sobě. Bohužel představení mi nenabídlo nic nového, co bych ještě neviděla, nic, kvůli čemu bych na něj měla další rok vzpomínat.
(zadáno: 8.11.2013)
Slečna Jairová v ruce drží všechny triumfy obvyklé pro rukáv Divadla v Dlouhé, tedy výborné herce, skvělé hudební aranžmá a na koukání hezkou, přitom i funkční, scénu. I příběh se hodí do poetiky divadla, bohužel v druhé půlce se nechali tvůrci trochu unést a ve snaze předvést spousty masek, lamentací a dialogů zapomněli na tempo a druhá půlka se dosti vleče.
(zadáno: 18.5.2013)
Neuvěřitelně vtipné dětské představení, při kterém se baví děti i dospělí. Herci hrají s velkým nasazením a jejich schopnost vyrovnat se s všetečným dětským publikem je obdivuhodná.
(zadáno: 29.4.2013)
Skvělá zábava v podání slovenské sekce Divadla v Dlouhé. Krátké scénky se střídají v rychlém sledu a všechny spojuje téma módních značek, bez kterých nemůže správný teenager žít. Většina scének je dobře vypointovaných a téměř každá je oceněna potleskem. Na druhou stranu třeba scénka s Thajkou, která šije v továrně značkové hadříky, nezapadá tolik mezi ostatní příběhy a našli by se i další podobné. Kromě tématu také chybí nějaké jednotné propojení mezi scénkami.
(zadáno: 22.4.2013)
Poetické pásmo složené z básní a melodií se společným tématem Prahy rozhodně stojí za to navštívit. Jan Potměšil recituje s citem, i když je trochu škoda, že neumí texty z paměti a hodně je čte. I tak ale jeho hlas a gesta většinou přesně vystihnou náladu každého verše a dají mu tak větší sílu se rozeznít v srdci diváka, než když by je četl jen sám doma v posteli. K tomu hraje na klavír Karel Růžička vlastní melodie, které dokonale dokreslují atmosféru celého večera.
(zadáno: 22.4.2013)
Inscenace složená z několika méně známých Čapkových povídek nechává na jevišti ožívat podivné postavičky z maloměsta z počátku století. Jednotlivé příběhy mají spád, ale občas jsou mezi ně vloženy filozofické úvahy o bytí a nebytí, které v kontrastu s přísně epickými celky vyznívají do ztracena. Zvlášť pokud do nich ňafe plyšový králíček nebo padají peníze z nebe. Speciální pochvalu si tentokrát zaslouží scéna.
(zadáno: 13.4.2013)
Podle mě fakt prima komedie, která stojí a padá na výkonu Pavly Tomicové. I když tu možná byl záměr vyjádřit se k dopingu, v návalu humoru se cokoliv dalšího ztrácí. Ve stoprocentním úspěchu brání také závěrečné vystoupení Petra Kotvalda v závěru (z počátku to vypadá jako vtip, ale pak se ukáže, že to všichni na jevišti berou smrtelně vážně).
(zadáno: 15.1.2013)
Výtvarná stránka inscenace výrazně převyšuje tu obsahovou, která zdůrazňuje především zbytečnost války a to, jak vleklý spor všechny postupně ničí. Herecké výkony se mi zdály bezchybné. Největší slabinou je podle mě povrchní vylíčení postav, v této hře není žádná ani dobrá, ani špatná, ale stejně většinou postrádají něco víc než ikonickou skořápku (senilního starce, vychytralého kariéristu, tvrdohlavého vládce...).
(zadáno: 3.12.2012)
Krásné písně, skvěle odrecitované básně a velice vtipné vstupy Miroslava Hanuše. Oceňuji také vsuvky ze hry Ubu se vrací, která vzbuzuje hnus, ale zároveň připomíná, že život není písnička a že není možné se stále jen bavit. Jinak ale trochu chybí propojení jednotlivých čísel, jakákoli gradace či změna tempa. Kabaret tak zůstává pouze velmi příjemným programem na jeden mrazivý večer.
(zadáno: 10.11.2012)
Inscenace, která nejen baví, ale poskytuje i ne zcela běžný (ale zas ne tak docela originální) pohled na svět skrz surrealistický závoj. Úspěch představení tkví především v kompaktnosti souboru, ve kterém na sebe nikdo nestrhává pozornost víc, než kolik mu jí režisér předepsal. Na druhou stranu tentokrát chybí výraznější scénografie, na kterou jsme u dvojice Mikuláška a Cpina zvyklí, a nějaký nápad, který by divák ze surrealistických snímků už neznal.
(zadáno: 17.4.2012)
Adaptace jinak rozvleklé knihy se vydařila. Jan Mikulášek z ní vytáhl stále aktuální existenciální linku, kterou Petr Hromádka doplnil o geniální hudbu. Více recenze.
(zadáno: 25.5.2014)
Představení 24. května se se mnou bohužel nepotkalo. Ač také musím ocenit výkony všech zúčastněných, především obou žen, celkově mě příběh nebavil, vulgarity mi nepřišly vulgární a vtipy vtipné. Až po přestávce se náboj představení změnil a mě konečně trochu zaujalo. Závěrečná scéna dala celému představení smysl a vytáhla jeho hodnocení aspoň k šedesátce.
(zadáno: 25.4.2014)
Hodnocení zvyšuje hudební stránka inscenace a výkon Miloslava Königa, který patří do kategorie "k sežrání". Bohužel po prvních dvaceti minutách jsem se začala ztrácet v tom, co se na jevišti děje, a představení se pro mě proměnilo v nekonečnou, nepřehlednou koláž.
(zadáno: 25.4.2014)
Tradiční drama v celkem tradičním jevištním kabátku. Moderně pojatá, téměř holá, scéna dává vyniknout výborným hereckým výkonům, mezi nimi ještě navíc vyčnívá výkon Eriky Stárkové. I přes obrovské nasazení všech zúčastněných se ale inscenace táhne, větší škrty v textu by neuškodily, zejména scéna v hospodě těsně před přestávkou je téměř k nepřečkání.
(zadáno: 13.4.2014)
Dobré téma a pěkná scéna nejsou všechno. V pohybovém divadle hledám především emoce, skryté významy a zážitek až na kost. Je zvláštní, že příběh plný umírajících dětí a zrazených dospělých ve mě tento zážitek nevzbudil, emoce měli z Filipín asi příliš dlouhou cestu.
(zadáno: 13.4.2014)
Jako ročník 90 mě naštěstí strýček Jedlička zcela minul, Štěpánka byla pro mě pohádková babička a Dáda trochu střelená dáma s žížalou. Jejich příběhy ztvárněné na jevišti mě ale dojaly i tak a skutečné děti na jevišti byly kouzelné. Zároveň mi ale vadil nedokončený příběh vznikající televize i pro Husu typické uřvané scény především od Vladimíra Hausera a Tomáše Sýkory.
(zadáno: 3.4.2014)
Pěkná inscenace plná vtipu, která hezky shrnuje názory a povahu Steva Jobse. Kromě dobrých herců vyniká i oku lahodící scénou. Zásadně mi ovšem vadila představa počítače jako sexuálního uspokojovače. Tvůrci počítačů se snaží vše usnadnit, zjednodušit a zákazníka uspokojit. Ale sex je myslím zcela mimo jejich záměr. A jako metafora shrnující ostatní touhy se mi nelíbí. To je můj zcela osobní, tedy neobjektivní, názor.
(zadáno: 8.2.2014)
Moje první Buchty mě trochu zklamaly. Čekala jsem, že loutky budou vedeny bezchybně a že uvidím parodii na legendární film. Předvedené loutky sice byly různých typů a velikostí, ale kromě nápadu nenabízely i pěkné zacházení. Film Moucha se objevil pouze okrajově a celkově šlo spíše o krátké skeče na téma much, teleportu a vůbec. Nejvíc mě mrzelo, že výsledek byl zcela o ničem. Nemůžu ale nevyzdvihnout originální vtipy a nápady, kterým jen chybí trochu režijní přísnosti a dramaturgova dohledu. Navíc jde o podívanou v Čechách nevídanou.
(zadáno: 30.1.2014)
Text mě příliš nezaujal, ale výkon Ondřeje Pavelky mě natolik oslnil, že přemýšlím o sedmdesátce. Také scéna a hudba se povedly. Bohužel při čekání na tramvaj mě opět trápila otázka, co tím chtěl asi básník říct. Například postava ředitelky ve srovnání s Molly Sweeney je úplně plochá a její slepota v podstatě zbytečná. Spoiler: Závěr byl nedostatečně vypointován, to, že učitel skončil ve vězení by se určitě dalo rozvést lépe. Ten člověk se skoro zachránil, přestával pít a najednou tohle. Taková událost přece nemůže přejít jen jako další nepovedený pokus v jeho životě.
(zadáno: 29.1.2014)
Rozhlasová hra na jevišti, lépe bych to nepopsala. Hra je to pěkná, herci vyrovnaní, oceňuji pěknou práci se světlem (a tmou). Bohužel chybí dynamika, akce, interakce mezi herci. Já chápu, že tak to autor napsal, ale tato strohá interpretace by se hodila více do rádia než na divadelní prkna.
(zadáno: 29.1.2014)
Jako snad všechny příběhy holocaustu i tento je plný smutku a naděje. Na začátku je také plný diváckých rozpaků místy až zoufalství (například z Klářiny paruky nebo gest při vlasteneckém projevu LukášE Masára), ale ty naštěstí přejezdem do Osvětimi končí a zbytek inscenace se odehraje bez větších hereckých či režijních přešlapů.