Redakce

Veronika Steffanová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (87)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.2.2014)
Hra se vine podél jednoho smutného příběhu a vedle toho je proložena několika nezávislými scénkami. Celkem věrně zobrazuje největší a nejznámější nešvary internetu a u mnoha scén jsem se smála nahlas. Také po vizuální stránce je velmi originální a vystihuje danou problematiku. Rozhodně nejlepší zpracování tohoto tématu, které jsem kdy viděla. Ale stále mi tu chybí nějaký nový objev. Něco, na co bych sama nepřišla, co už jsem jinde neslyšela.
(zadáno: 22.3.2014)
Báječné představení plné humoru i melancholie. Nesmrtelné anděly už pomalu nudí jejich práce u nebeské brány, ze které není úniku. Fantazie dává inscenaci jiskru i nadhled nad situací, ve které se každý asi někdy nacházel. Výrazové prostředky obou hereček neznají hranic a po celou hodinu překvapují novými a novými výrazy a nápady. Na páteční popracovní večer ideální.
(zadáno: 16.11.2013)
Na první pohled dobrá inscenace, výkon Vilišové i Vyorálka byl skvělý, hudba trefná a nápaditá. Ale mělo to pár much. Scéna stísněná, Kubátová a Lupták nepřesvědčiví a tím i celá druhá linie nudná. Z jedné mouchy si ale dovolím udělat velblouda, a to nepřítomnosti Ruska. Myslím, že jeho bezvýchodnost a uvěznění ve vztazích, tradici a společnosti je něco, co běžně nepotkáváme a to mi přijde škoda. Ale pro někoho, kdo nemá Rusko moc v lásce, je tohle ideální zpracování Kareniny.
(zadáno: 8.2.2014)
Myslím, že tvůrci moc nevyužili potenciál, který Havlovi básně nabízejí. Na plátně se objevuje hned několik pěkných obrazů, ale do tance a emocí na jevišti se příliš nepromítnou. Na druhou stranu po technické stránce jsou všechna vystoupení bezchybná a celková linie příběhu uspokojivá.
(zadáno: 16.1.2014)
Výborně odvedená práce, tleskám. Skvěle zvládnuté tempo, ve chvíli, kdy už to začíná nudit, přijde hlavní pointa a ze sálu člověk vychází plný otázek, na které jen těžko hledá správnou odpověď. Ta spousta vylitého piva mi sice trhala srdce, ale stálo to za to. Navíc doporučuji ke koupi program k představení.
(zadáno: 18.5.2013)
Dobrá pohybová inscenace, ve které je vždy naprosto jasné, co chtějí autorky v každém výstupu říci. Navíc dokázaly skloubit humor i vážné téma. Bohužel mně přišel příběh hrozně černobílý a s až kýčovitým happyendem. Chápu a respektuji, že tohle byl záměr autorek, nicméně s příběhy, které znám z reality, se to bohužel nedá srovnávat.
(zadáno: 4.1.2014)
Už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavila. Pomalý, skoro nudný začátek se nakonec přelije ve strhující jízdu plnou rychle se střídajících scén. Některé motivy jsou sice ohrané, ale nechybí i několik originálních obratů, ten o africké Ikei mě dostal nejvíc.
(zadáno: 19.1.2013)
Výborně zahrané drama o tom, jak si nechat zkazit život. Inscenace je plná symbolů a i přesto, že je složená v podstatě z monologů, tak díky jejich civilní formě nijak nenudí. Ale představení přesto něco chybí, nějaký originální, zapamatovatelný moment, kterým by vystoupilo ze zástupu jemu podobných dramat plných smutku a osobních tragédií.
(zadáno: 3.4.2014)
Neumím si moc představit lepší inscenaci v civilním stylu pro "široké publikum". Oběma hercům je dán dostatek prostoru, aby odehráli své postavy bez příkras a zbytečných závojů režisérovy geniality. Text je plný filozofických názorů i hádek o ně, ale překvapivě svou hutností diváka neubije. Obdivuji nenápadné přechody mezi jednotlivými scénami, kdy po jedné zůstane tak hustá atmosféra, že to vypadá, že dál už nebude o čem hrát. A hle, zvuk nárazu několika latěk utne předchozí linku a nový obraz může začít. Nenápadné, ale nezbytné, aby mohla hra vůbec pokračovat.
(zadáno: 19.3.2014)
Alternace Moniky Zoubkové bohužel zcela rozbila asi jinak povedenou inscenaci. Kvůli tomu většina vtipů moc nezafungovala a jinak svižné tempo představení se při některých jejích výstupech (př. ředitelky školy) zakuckalo. Ve druhé části scházelo pevnější režijní vedení, které by odstranilo dupání po scéně při nesmyslných přesunech a možná by i trochu načernilo moc růžový konec. Na repríze 18.3. se také nedařilo osvětlovači, který navíc svým rozhovorem s režisérem neustále rušil těch pár diváků v desáté řadě, kde i bez toho není moc dobře slyšet. Jedna nepovedená repríza? Doufám, že ano...
(zadáno: 26.5.2014)
Chrobáci jako mrazivá komedie o stereotypu, na hranici absurdního dramatu. Magdalena Zimová i Martin Matejka hráli naprosto bravurně. Kvapky jsou více hravé, méně vážné, ale při tom také ukazují některé detaily a vykreslené karikatury z denních vztahů. Tři muži (dva v roli žen - geniální tah) a čmelák - skvělá kombinace na letní oddechovku.
(zadáno: 23.2.2013)
Když jsem si před představením četla strčný Celinův životopis, říkala jsem si, proč o takovém fašounovi dneska někdo hraje. Odpovědi se mi nedostalo. Jeho příběh mi nepřijde příliš zajímavý, to že se vyjadřoval jako dlaždič a kvůli tomu se stal slavným je podle mě v zásadě jen shoda okolností. Scénky z jeho zbytečného života na útěku mě nedojaly, ale ani neznechutily. Ten člověk je mi zkrátka ukradený, a to i v podání Karla Dobrého.
(zadáno: 20.3.2013)
Stejně jako u Církve, i tady táhne celé představení výkon Karla Dobrého, který je nepřekonatelný. Jednotlivé scénky z života opričníka působí věrohodně a divákovi tuhne krev v žilách, ale dohromady celek nepůsobí uvěřitelně, chybí mu jasný vzkaz, že dnešní Rusko skutečně není od takové situace daleko, jak to vyplývá z předlohy. Myslím, že je způsobeno především nepřítomností jakéhokoli popisu prostředí, ve kterém opričník žije, mimo jeho pokřivený,a tím pádem pochybný, pohled.
(zadáno: 2.2.2014)
Co dělal skladatel při tvorbě inscenace je asi jasné a jeho práci nelze než ocenit. Zato dramaturga tahle inscenace snad ani neviděla. Písňová koláž střídá různé žánry a hlasitost, ale jednotlivá čísla jsou propojena jen velmi chabým způsobem a pro mě z nich nevyplynula jakákoliv spojitost s osobnostmi architektů či jejich prací. Padesátka je tedy jen za hudbu (chytlavé melodie i originální motivy) a celkem roztomilou postavu ČSR.
(zadáno: 17.4.2012)
Adaptace jinak rozvleklé knihy se vydařila. Jan Mikulášek z ní vytáhl stále aktuální existenciální linku, kterou Petr Hromádka doplnil o geniální hudbu. Více recenze.
(zadáno: 21.2.2014)
Tahle inscenace se se mnou nepotkala. Ač nepopírám, že herečky byly dobré a pár vtipů snad také, větsinu času jsem se nudila a při všech hudebních číslech jsem trpěla. Příběh mi přišel nanicovatý a pointa přepjatá.
(zadáno: 17.1.2014)
Samotný text hry mě docela zaujal, je v něm vyslovena spousta problémů, které může mladý člověk cítit a neumí si s nimi poradit, neví, jak se k nim postavit. Zároveň nikde nenachází potřebnou pomoc. Nakonec ho okolí semele. Bohužel, zpracování ničím moc nevybočí a nezaujme. Herci jsou v zásadě dobří, ale nic, co by vyrazilo dech. Velmi mi chyběla pořádná scéna, někdy zůstává jeviště zcela prázdné, jindy dochází k neobratné manipulaci s jinak celkem funkčními prvky (např. postel nebo lampa). Také bych ocenila nějaký vklad samotných tvůrců, nejen dobré přehrání dobrého textu.
(zadáno: 10.10.2012)
Bezesporu aktuální zpracování, které je plné narážek na negativní jevy v současné společnosti. Dobře řešená scéna, slušní herci, přesto ve mně představení nevyvolalo žádný hluboký pocit, na který bych vzpomínala déle než pár dní. Nejvíce mi chyběl závěr, který po předchozí smršti myšlenek a narážek vyzněl jaksi naprázdno a dokonce mi chvíli trvalo, než jsem vůbec pochopila, že princ už svou úlohu dohrál.
(zadáno: 6.12.2012)
V Národní divadle neobvykle aktuální inscenace, ve které se příjemně snoubí vizuální stylizace se skvělými hereckými výkony bez zbytečného pitvoření. Každá replika či píseň přesně odpovídá dané situaci a často výborně paroduje situaci v penězi uvězněných Spojených státech. Jediným slabším okamžikem pro mě byl závěr, který vyzněl trochu do ztracena, ale jako celek působilo představení hodně nadprůměrně.
(zadáno: 24.11.2012)
Satira o práci v kanceláři od někoho, kdo v ní pravděpodobně nikdy nebyl. To nemohlo dopadnout dobře, a taky, že ne. Holky v IT se fakt nesnaží proměnit se na chlapi a ani tužky by nikdo nechtěl zakázat. Jedním z mála dobrých nápadů bylo, když všichni pracovníci zjistili, že vlastně nevědí, čím se jejich firma jako celek zabývá, protože pracují odděleně na věcech, ze kterých se to vůbec nedá odhadnout. Ani pár vtipných situací a celkem slušní herci nemohli tento propadák zachránit.
(zadáno: 18.3.2014)
Unikátní projekt v Disku, který po několika reprízách začal skvěle fungovat. Divák je uveden do nejistoty, co se stane v příští chvíli, jak daleko se herci ve strašení odváží zajít. Největší pochvalu si zaslouží intermezza, kdy se divák neukotvený v prostoru vydává napospas šíleným vrahům a čínským společnicím. Kdyby i jednotlivé aktovky byly tak zajímavé, jistě by se projekt zapsal do nejen do historie Disku.
(zadáno: 14.5.2014)
Ač musím ocenit výkon Jana Vondráčka, zajímavou scénu i kostýmy, dokonce i smyčku z Antikrista, ale celkově mi představení nevyznělo. Nejvíce mi vadila postava Rity, její charakter mi přišel nepravděpodobný a ani Lucie Trmíková na tom nic nezměnila, možná spíš naopak. Avizovaný horor ani ironie nepřišly. Škoda.
(zadáno: 27.11.2012)
Dobrý příběh a slušní herci. Celkový dojem ale závisí na režii a ta se na mnoha místech krutě spletla, ať už jde o scénu, kostýmy nebo taneček patologů. Více recenze.
(zadáno: 3.4.2014)
Výborné trochu modernizované pojetí Hamleta. Vše se odehrává v jakémsi bezčasí, ve kterém se divák může soustředit jen na postavy a jejich nálady a pohnutky. Trochu mě zklamala druhá půlka, ve které se už v podstatě nic nestane a závěrečné ztvárnění hory mrtvol mě příliš neoslovilo. Herci jsou velmi vyrovnaní, všichni zapadli do režisérovy stylizace, i když ta není tak výrazná, jak bývá jinak u Špinara zvykem.
(zadáno: 22.4.2013)
Poetické pásmo složené z básní a melodií se společným tématem Prahy rozhodně stojí za to navštívit. Jan Potměšil recituje s citem, i když je trochu škoda, že neumí texty z paměti a hodně je čte. I tak ale jeho hlas a gesta většinou přesně vystihnou náladu každého verše a dají mu tak větší sílu se rozeznít v srdci diváka, než když by je četl jen sám doma v posteli. K tomu hraje na klavír Karel Růžička vlastní melodie, které dokonale dokreslují atmosféru celého večera.