Rozhovor

Ředitel Těšínského divadla a umělecký šéf jeho České scény Petr Kracik v rozhovoru prozrazuje, jak koronavirová pandemie zasáhla do plánovaných oslav šedesátého výročí otevření budovy divadla a na co všechno se diváci mohou těšit v letních měsících, které by měly aspoň z divadelního hlediska vypadat jinak než v předchozích letech.

Chystáte nějaké oslavy k šedesátému výročí otevření budovy divadla?
Ano, ale nejdříve je třeba připomenout, že samotné Těšínské divadlo bylo založeno již před 76 lety. Jeho provoz se odehrával převážně na zájezdech nebo v nevhodných podmínkách v Českém Těšíně. Proto bylo rozhodnuto, že bude postavena nová budova. A jak to v těch budovatelských letech bylo zvykem, pro stavbu byla zvolena víceúčelová budova, kde vedle divadelního sálu fungovala a dodnes funguje městská knihovna, osvětová beseda a lidová hvězdárna. Celý komplex byl slavnostně otevřen 1. května 1961 a Těšínské divadlo v ní rozvíjí svou činnost dodnes.

Jak dalece do jejich příprav zasáhla pandemie?
Pandemie zasahuje v současné době do všeho. Proto jsme si zvykli pracovat s více variantami, což je i v tomto případě. Že by se v tento den odehrálo slavnostní představení za přítomnosti publika, snad nikdo ani nečeká. Zvažovali jsme i přímý přenos z premiéry bez publika na internetu, ale ani zde nám není přáno, protože se zkušební termíny připravovaných inscenací vlivem pandemických odstávek provozu prodloužily a jiné inscenace na šíření internetem nejsou vhodné vzhledem k autorským právům. Možná dojde na krátkou variantu: zpívané sbory z inscenace Prodaná nevěsta, a to na schodech před vstupem do divadla. Doufám, že si nás nikdo nesplete s májovými oslavami. V každém případě proběhnou vzpomínky na tyto pro divadlo šťastné události na internetu. V okolí divadla to již připomínají plakáty.

Šakalí léta (foto: archiv Těšínského divadla)

Jakou cestou si Těšínské divadlo od loňského března prošlo?
Paradoxně musím konstatovat, že se nám sezóna 2019/2020 na všech scénách Těšínského divadla umělecky i provozně velmi povedla, začalo se nám dařit jak v příjmech, tak v návštěvnosti. Vznikly velmi zdařilé inscenace: Mefisto, Prodaná nevěsta, Šakalí léta, Hobit. Navíc první tři měsíce roku 2020 byly oproti měsícům v předchozích letech v počtu představení i v tržbách velmi nadprůměrné – vše nasvědčovalo, že Těšínské divadlo je opět na vzestupu. A přišla pohroma. Tak musíme začít znova. Tak to někdy u divadla chodí i v dobách příznivých, že musí čelit krizi či provozním nesnázím. Navzdory všemu od ledna 2019 do září 2019 proběhla úspěšná závěrečná fáze stavební proměny prostoru bývalé kotelny na moderní komorní scénu, která nese hrdý název Malá scéna Těšínského divadla. Zde rozvíjí svou uměleckou činnost loutková scéna Bajka. Myslím si, že je to prostor přímo stvořený pro její činnost. Vynikající světelné a zvukové vybavení, horizontálně pohyblivé segmenty jevištní podlahy i proměnlivé hlediště, jsou přímo předpokladem pro rozvoj všech loutkářských technik. Těším se na nové premiéry v tomto prostoru. Bývalá provizorní scéna Bajky byla svépomocně přestavěna na zkušebnu a divadelní Studio B 52. Ten název se odvíjí od názvu budovy B a počtu diváků, kteří se do studia vejdou. Dále byl zcela zrekonstruován Divadelní klub, do Velikonoc bude ukončena rekonstrukce tanečního Studia C. A navíc jsme stačili ještě uklidit a vytřídit všechny sklady a archívy. Prostě jsme všechen čas, kdy jsme měli hrát, nahradili jinou prací.

Jaké jste přesto zvládli nastudovat inscenace a které z avizovaných se už svého uvedení nedočkají?
Až na jednu výjimku jsme dodrželi dramaturgické plány sezón 2019/2020 a 2020/2021 a nastudovali jsme všechny nasmlouvané inscenace. V této chvíli dokončujeme na všech scénách poslední: na České scéně Višňový sad, na Polské scéně Nasze miasto a na loutkové scéně Bajka Čerta a Káču. V této chvíli bychom potřebovali už začít hrát, protože nám do repertoáru přibylo velké množství neodehraných inscenací. Proto jsme trochu poupravili nastávající sezónu 2021/22 a to tak, abychom mohli odehrát pro naše milé a trpělivé předplatitele veškerý repertoár, který se nashromáždil v posledních dvou sezónách. Ale i na to jsme již speciálně připraveni, takže v příští sezóně představíme v pozvolném rytmu přes dvacet nových premiér. Důležité je, aby se vložená energie do již vytvořených inscenací neztratila a stala se základem pro další sezóny. Jediné světlo, které teď vidím je: pracovat a doufat…

Zatím poslední premiérou Těšínského divadla měl být před druhou uzávěrou divadel muzikál Šumař na střeše ve vaší režii. Jak probíhalo jeho zkoušení?
Bohužel tento společný projekt České a Polské scény, který jsme připravovali několik měsíců, byl sice nastudován, ale generální zkoušky a premiéry nemohly v září 2020 proběhnout, protože byl v rámci protiepidemického opatření vydán zákaz sborového zpěvu. A stejně jako ostatní nové inscenace byl projekt stále udržován četnými hereckými, pěveckými a choreografickými zkouškami. Dnes už opatření dovoluje zkoušet muzikálové inscenace bez omezení, takže se znovu vše chystá k premiérám, které proběhnou začátkem září tohoto roku. V podstatě jimi znovu zahájíme provoz na všech scénách Těšínského divadla. Samozřejmě za předpokladu, že budou moci přijít i diváci.

Na repertoáru máte také inscenaci Vražda v Orient Expresu. Jaký vztah máte k tomuto titulu?
Velmi osobní. Miluji totiž cestování vlakem a kdysi dávno jsem znal i jízdní řády zpaměti. To byl jeden z důvodů, proč jsem se mnoho let snažil uvést tento titul v Praze. Bohužel jsem od agentury zastupující Agatu Christie dostával zamítavé odpovědi. Teprve před třemi lety se objevila divadelní dramatizace této slavné detektivky a tím i možnost ji rychle uvést na jevišti Těšínského divadla. Když jsem hostujícímu režisérovi a šéfu činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěchu Štěpánkovi dával vybrat mezi tituly nové sezóny, neomylně ukázal právě na Vraždu v Orient Expresu. Pro mne jako režiséra to byl trochu šok, ale ve vteřině jsem to ustál a zachoval se jako šéf.

Vražda v Orient Expresu (foto: archiv Těšínského divadla)

Jste tedy spokojen s výsledkem inscenace?
Ano. Velmi moderně a invenčně pojatá inscenace si zachovala přísné principy legendární detektivky, a to mělo velký úspěch u diváků. Já jsem jako šéf chválil nejen režii, ale i herecké výkony celého souboru. Samozřejmě úžasný výkon podal Zdeněk Hrabal v roli Poirota. Nebál se srovnání se slavnými kolegy, šel si svou cestou, nikoliv cestou vnější exhibice, ale cestou vnitřní koncentrace na složité myšlení postavy. Má můj obdiv.

Za jakých podmínek je Těšínské divadlo připraveno zahájit provoz?
My jsme si nikdy nekladli ekonomické podmínky pro fungování divadla za pandemie. Vždy jsme pokládali a budeme pokládat naši činnost jako společenskou službu kraji. Proto veškeré naše aktivity během pandemie byly pro diváky zdarma, ať se jednalo o předpremiéry či streamovaná představení na internetu. Z provozních důvodů, které se netýkají tržebnosti, ale především organizace našich milých předplatitelských skupin, bychom uvítali možnost přivítat v  divadle alespoň 50 procent diváků.

Připravujete nějaký letní divadelní projekt?
Všichni správně předpokládají, že první svobodné divadelní činnosti začnou mimo prostory kamenných divadel. Loutková scéna Bajka začíná studovat zmíněnou hru na motivy Boženy Němcové Čert a Káča, půjde o plenérové představení vhodné pro uvedení na hradech, zámcích, kopcích, parcích a ulicích. Tato inscenace se také představí v poslední dekádě měsíce srpna v těšínském parku Adama Sikory, kde se uskuteční náš nový Divadelní festival nad řekou, který připravujeme spolu s městem Český Těšín. Uvedeme zde pod širým těšínským nebem osm inscenací Těšínského divadla, které přizpůsobíme danému prostoru. Vedle toho se budou hrát i polské inscenace na zámku v Cieszyně.

Máte už představu, jak budete koncipovat příští sezónu?
Příští sezóna je samozřejmě již naplánovaná. Jak jsem se zmínil, bude trochu jiná než sezóny v předešlých letech, protože se bude muset provozně přizpůsobit nenadálé situaci: a ta spočívá v tom, že kromě nastudování úplně nových titulů, z nichž mohu představit například inscenace: Rychlé šípy, Divá Bára, Balladyna, Betlejem polskie, Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, musíme odehrát ještě všechny premiéry, které jsme z provozních důvodů nemohli uvést v této končící sezóně. A to se týká slavného muzikálu Šumař na střeše, který budeme uvádět i v polštině, dále komedie Láska, sex a finančák, Prywatna klinika, Dom otwarty, a dramatické projekty Višňový sad, Vánoční koleda a Nasze miasto. Bude to velmi náročné na provoz. Z toho důvodu se musely i některé projekty, které jsme plánovali na příští sezónu, přesunout až do sezóny 2022/23. To se týká především legendárního muzikálu Cikáni jdou do nebe a dramatizace úspěšného románu Karin Lednické Šikmý kostel.

ze zkoušky inscenace Šumař na střeše (foto: archiv Těšínského divadla)

Jaký je váš názor na postcovidové fungování divadla?
Divák je nedílnou součástí každého představení. Bez něho žádné představení není. Obchodní provoz našeho divadla je především postaven na systému skupin předplatitelů, kteří buď formou svozů navštěvují naše představení hraná na mateřské scéně v Českém Těšíně, nebo v Havířově, Třinci, Karviné, Orlové, Frenštátě či Frýdku-Místku. A z těchto skupin téměř nikdo z nich své předplatné nevrátil, i když se přes rok na žádné představení nedostal. Je to o jejich velké důvěře a dobré pověsti Těšínského divadla. Na druhou stranu je nutné si připustit, že se některé životní priority změní, nebo už jsou dokonce změněny. Vzpomeňme si, jak se katastrofálně propadla návštěvnost divadel na začátku 90. let. Otevřený a svobodný svět najednou nabízel i jiné atraktivity a divadlo, které do té doby tvořilo politikum a bylo prostorem, kde se chvíli dalo svobodně dýchat, šlo trochu stranou. Bylo to chvílemi zcela beznadějné. Pak se vše společensky i kulturně uklidnilo a divák se postupně vrátil. Nevrátila ho jen kvalita inscenací, ale především touha po kontaktu a naději. A tak to snad bude i v dobách příštích. Protože nyní nejde jen o to odstranit pandemii a zmírnit její důsledky, ale odstranit především hluboké společenské příkopy vykopané mezi jednotlivými skupinami lidí ještě před pandemií, to je hlavní zabiják dneška: ta hluboká nesnášenlivost. A pak, já pandemii nevnímám a priori jen jako katastrofu, ale i jako dobu, která může přinést i příjemné změny, třeba uklidit si kolem sebe a také v sobě… a navzdory době nést v sobě nakažlivý optimismus… A to není málo.

Co byste chtěl během svého působení v Těšínském divadle ještě určitě stihnout?
U divadla jako takového nesmíte podlehnout mánii stihnout vše, o čem sníte, byť by se zdálo, že váš čas je jakkoliv omezený. To by mohlo být i příčinou rychlého krachu. Proto jsem vstoupil do Těšínského divadla s velmi jednoduchou, ale snad i účinnou myšlenkou: Čím mohu já jako ředitel a režisér tomuto divadlu prospět či posloužit. Z mého pohledu je pro každé divadlo velmi důležitá umělecká pospolitost spočívající v důrazné spoluúčasti na uměleckém programu divadla jako celku, v ansámblovém pojetí jednotlivých inscenací i v moderním pojetí jeho provozu. A samozřejmě hrdost, že jsem součástí právě Těšínského divadla. Z toho všeho se mohou urodit některé moje dávné divadelní sny. Nesmím také zapomenout, že Těšínské divadlo je specifické nejen místem svého působení a dvojjazyčností scén, ale i nezaměnitelnou mentalitou místního publika. To vše, jak doufám, zůstane jeho trvalou součástí i nadále. Ale jednu věc určitě stihnout chci. Rozpoznat včas, kdy je má mise u divadla u konce a potichu se vzdálit…

Na jaký okamžik se z blízké budoucnosti opravdu hodně těšíte?
Jsou to zdánlivé drobnosti. Až se konečně rozběhne opravdová sezóna, až dokončíme všechny rozdělané projekty, až začnou fungovat všechny nové obchodní systémy, až se konečně uvidím se svými blízkými, až si konečně dokoupím kalhoty a košile… Až si konečně sednu do vlaku a pojedu svobodně kamkoliv…
.