Alcha

S pohybovým divadlem nemám moc zkušeností, ale Amazonky vnímám jako objevení něčeho, co pro mě zůstávalo bohužel dlouho skryto. Nikdy by mě nenapadlo, že se dá tolik vyjádřit pohybem a také to, že lidské tělo dokáže něco takového. Amazonky jsou vskutku krvavým a hodně drsným příběhem, ze kterého až běhá mráz po zádech. V představení funguje vše - kromě úžasných tanečnic je propracovaná hudba i práce světel. Není to představení pro každého, to bylo cítit i z pár rozezlených diváků, ale já odcházela nadšená a s touho vidět další projekty Lenky Vagnerové.

Na prvním místě skvělí herci, kteří někdy tak přeháněli, že to právě bylo ono. Nejvíce se mi líbila dvojice J. Bidlas a P. Děrgel - pánové se nebojí. Celá inscenace je vlastně tak přehnaná, že už to není nevhodné. Ale po všem tom smíchu přichází menší rána mezi oči v postavě Barbary Ellen, pro mě to tedy byl smutný moment hry.
Můžu ale říct, že dlouho jsem se tak nezasmála na téma sexuální orientace.

Okouzlující představení, při kterém se baví diváci napříč generacemi. Pro mnohé nostalgické, pro ty co četli knihy i pro ty, kteří v té době žili a hudba v představení jim byla více než povědomá. Martin Matejka je prostě Adrian. Obdivuji, jak jsou herci divadla i skvělí hudebníci a jak se svých rolí zhostili na jedničku.

Tak takové představení pro děti nejde než doporučit. Marek Menšík si mě získal už svým úvodem s hrnečkem v ruce. A když vše skutečně začalo, na jevišti předvedl dokonalý výkon - jen pohyby, obličejem a hlasem vytvořil několik postav a moc možností vypnout neměl. Skákal, běhal, lezl na židli, brnkal na kytaru a vše s neuvěřitelnou energií. A na konci měl ještě energii si s dětmi povídat a hlavně poslouchat jejich reakce.
Takže já svůj širák neodhazuji v dál, ale smekám.

Velmi působivé vystoupení, spojení tance a zpěvu, které působí na všechny smysly. Sice dosti temný příběh, ale o to působivější. Tanečnice i zpěvačka předvádějí až nelidský, zvířecí výkon a mě šel mráz po zádech. Choreografie Lenky Vagnerové jsou pro mě vždy zážitkem a ve spojí s hudbou Ivana Achera o to větším.

Zajímavý příběh o ženě, která si zaslouží pozornost a díky Evě Elsnerové, která je skvělá, ji i má. Jednoduše a efektně řešená scéna a text bez zbytečných slov, dobré herecké výkony (i když by pánové mohli někdy méně tlačit na pilu, kromě Jana Zadražila, který byl přirozený a nenucený) a zajímavé téma je to, co inscenaci dělá působivou a dojemnou.

Dlouho jsem se tak nepobavila. Ale taky jsem od Davida Drábka nečekala žádné klasické zpracování, čekala jsem něco jiného, originální a také to tak bylo. Tomáš Havlínek je pro mě po Andělech v Americe hereckým zjevením a vlastně mě v ani nepřekvapil, ale jen potvrdil, jak je skvělý herec. Skvělí byli také P. Tomicová, E. Leinweberová, R. Kalvoda a jako vždy V. Dvořák.

Je to hravé a vtipné, na první pohled žádný děj, ale na konci vám to všechno dojte a někoho i mírně zamrazí. Tomáš Dianiška je bezesporu talent, který se ničeho nebojí. ještě dlouho mám o čem přemýšlet.

Kouzelná země mě okouzlila, četla jsem knižní předlohu a nemohla jsem uvěřit, jak se přede mnou jednotlivé části textu zhmotňují. Pro mě velký zážitek, hlavně vizuální, jelikož scéna byla dokonalá. Co se týče herců, velmi mě oslovila Jindřiška Dudziaková, Pavel Batěk a jako vždy Matyáš Řezníček, který je v každé své roli tak jiný, že se musím mnohdy ujišťovat, že je to on.

Modernější pojetí hry mi vůbec nevadilo, velmi se mi líbila scéna a vlastně celý "holý" styl, víc jsem si užila to napětí, které na scéna bezesporu bylo až do samého konce. A závěrečná scéna byla opravdu herecky zvládnutá skvěle. Co se týče hereckých výkonů, P. Beretová možná na začátku mohla působit až přehnaně pubertální, ale díky tomu vynikla proměna Maryši v manželství s Vávrou. D. Prachař zvládl svou roli myslím dobře, stejně jako ostatní herci. Francek M. Řezníčka je velký svůdce a o to víc je vidět Maryšina silná vůle, aby mu nepodlehla. Doporučuji tomu, kdo se nebojí klasiky jinak.

Tak tohle představení mě bavilo, vtipné a skvěle zmodernizované bez zničení textu či příběhu. Skvělá cesta k tomu, jak přiblížit klasiku mladému divákovi. Velmi mě překvapil Z. Piškula, jeho Romeo byl přirozený a když byl na jevišti, musela jsme se usmívat. M. Donutil mě už v Andělech v Americe přesvědčil, že umí a zde to jen potvrdil. T. Marečková nebyla špatná, ale působila spíš jako desetiletá holčička, což mě ze začátku hodně rušilo. Ostatní herci byli velmi dobří. Potěšilo mě, že roli královny Mab ztvárnila Fanny Barrouqu?re, která i sebemenším pohybem ukazuje, že je skvělá tanečnice.