Alcha

Dlouho jsem se tak nepobavila. Ale taky jsem od Davida Drábka nečekala žádné klasické zpracování, čekala jsem něco jiného, originální a také to tak bylo. Tomáš Havlínek je pro mě po Andělech v Americe hereckým zjevením a vlastně mě v ani nepřekvapil, ale jen potvrdil, jak je skvělý herec. Skvělí byli také P. Tomicová, E. Leinweberová, R. Kalvoda a jako vždy V. Dvořák.

Jediné, co můžu hře vytknout je pro mě méně působivý konec než ten filmový, ale zase se hra více drží knižní předlohy. Dobré herecké výkony, vše dokonale promyšlené, každý pohyb má svůj význam, vše má své místo. Chvílemi jsem měla pocit, že se na scéně odehrává dokonalá choreografie. Jan Mikulášek dokazuje, jak je téma aktuální.

Zajímavý příběh o ženě, která si zaslouží pozornost a díky Evě Elsnerové, která je skvělá, ji i má. Jednoduše a efektně řešená scéna a text bez zbytečných slov, dobré herecké výkony (i když by pánové mohli někdy méně tlačit na pilu, kromě Jana Zadražila, který byl přirozený a nenucený) a zajímavé téma je to, co inscenaci dělá působivou a dojemnou.

Velmi působivé vystoupení, spojení tance a zpěvu, které působí na všechny smysly. Sice dosti temný příběh, ale o to působivější. Tanečnice i zpěvačka předvádějí až nelidský, zvířecí výkon a mě šel mráz po zádech. Choreografie Lenky Vagnerové jsou pro mě vždy zážitkem a ve spojí s hudbou Ivana Achera o to větším.

Velmi silné představení po všech stránkách - hodně textu, postav, hodně zaplněné jeviště. Někomu vadí kamion na jevišti Stavovského divadla, ale já to vnímala jako velmi nápadité řešení, díky kterému se divák vydává na faustovskou cestu do pekla nebo ke spasení. M. Pechlát i S. Rašilov podali skvělý výkon a jejich kolegové nezůstali pozadu. S. Rašilov od příchodu na jeviště nepolevil a to je při tak dlouhém představení obdivuhodné, Mefistofeles byl skutečným pokušitelem, chvíli ďábel, chvíli kašpárek jako z loutkového divadla. Jako vždy pro mě byla zjevením P. Štorková ve všech svých rolích.

Pro mě byla tato inscenace velký zážitek, režie D. Špinara mě nikdy nezklamala a tato hra nebyla výjimkou.
Herecké výkony byly dobré, až nadprůměrné. R. Mácha neslezl z jeviště skoro dvě hodiny a někde stále získával energii až do závěrečné scény. Byl skvělý a okouzlující. Ale co předvedla P. Štorková byl herecký koncert. Lepší Editu si snad člověk nemůže přát - miloučká panenka, která se během vteřiny promění v hysterického rozmazleného tyrana, nemluvě o náročnosti její role po fyzické stránce.
Díky krásným kostýmům a jednoduché scéně, která ale fungovala, byl zážitek ještě intenzivnější.

Tak takové představení pro děti nejde než doporučit. Marek Menšík si mě získal už svým úvodem s hrnečkem v ruce. A když vše skutečně začalo, na jevišti předvedl dokonalý výkon - jen pohyby, obličejem a hlasem vytvořil několik postav a moc možností vypnout neměl. Skákal, běhal, lezl na židli, brnkal na kytaru a vše s neuvěřitelnou energií. A na konci měl ještě energii si s dětmi povídat a hlavně poslouchat jejich reakce.
Takže já svůj širák neodhazuji v dál, ale smekám.

Moje první setkání s Diskem a spokojenost. Mnoho zkušenějších herců by to tak nedali. Inscenace je čistá klasika, žádná modernizace, řekla bych, že pro předmaturitní přípravu by toto představení bylo vhodné. Hodně mě zaujal výkon Elišky Zbrankové, ale tu už jsem viděla dříve, takže to nebylo překvapení, ale také Zuzany Černé v roli Varji, Kryštofa Dvořáčka jako Lopachina a Viktora Kuzníka v roli Péti. Jen konec bych chtěla prožít víc intenzivněji, abych odcházela ve větším zamyšlení a měla pocit, že na tohle dlouho nezapomenu.

Je to hra určená dětem, podle toho také moje hodnocení. Je tam vše - humor, ponaučení a krásný jazyk. Herci šli do všeho na maximum, hlavně Vasil Fridrich (jako jedno z dětí učitelových byl dokonalý), Jiří Hána, Lenka Zbranková a Hana Doulová (až mi jí bylo líto, co všechno musela v roli Barky zažít).
Tvůrci zachovali vše z knižní předlohy, byla tam prostě ta atmosféra a jen málo změn v textu. Děti nadšené a dospělí se bavili. Přesně to představení, na které může jít celá rodina.

Neuvěřitelný divadelní zážitek, skvělé herecké výkony (a to bez výjimky), zajímavě řešená scéna, kostýmy, světla i hudba. Skoro čtyři a půl hodiny uteklo jako běžné představení.

Okouzlující představení, při kterém se baví diváci napříč generacemi. Pro mnohé nostalgické, pro ty co četli knihy i pro ty, kteří v té době žili a hudba v představení jim byla více než povědomá. Martin Matejka je prostě Adrian. Obdivuji, jak jsou herci divadla i skvělí hudebníci a jak se svých rolí zhostili na jedničku.

Na prvním místě skvělí herci, kteří někdy tak přeháněli, že to právě bylo ono. Nejvíce se mi líbila dvojice J. Bidlas a P. Děrgel - pánové se nebojí. Celá inscenace je vlastně tak přehnaná, že už to není nevhodné. Ale po všem tom smíchu přichází menší rána mezi oči v postavě Barbary Ellen, pro mě to tedy byl smutný moment hry.
Můžu ale říct, že dlouho jsem se tak nezasmála na téma sexuální orientace.

S pohybovým divadlem nemám moc zkušeností, ale Amazonky vnímám jako objevení něčeho, co pro mě zůstávalo bohužel dlouho skryto. Nikdy by mě nenapadlo, že se dá tolik vyjádřit pohybem a také to, že lidské tělo dokáže něco takového. Amazonky jsou vskutku krvavým a hodně drsným příběhem, ze kterého až běhá mráz po zádech. V představení funguje vše - kromě úžasných tanečnic je propracovaná hudba i práce světel. Není to představení pro každého, to bylo cítit i z pár rozezlených diváků, ale já odcházela nadšená a s touho vidět další projekty Lenky Vagnerové.