B

mám z toho takovej rozpačitej pocit - na jednu stranu to mělo skoro všechno, co má dobrý představení mít - režijní i scénografický nápady, nadsázku, zvládnutou strukturu, obstojný herecký výkony atd., ale asi tak od půlky už to bylo dost předvídatelný a ztrácelo to rytmus a atmosféru, navíc rubín je maličkej a snadno se vydejchá, tak už sem se těšil, až to konečně skončí.. ale zase to skončilo docela brzo, nebylo to zbytečně natahovaný... a taky to byla premiéra, tak ty temporytmický problémy ještě třeba vychytaj.. no nevim. Doporučit to nemůžu, ale ani úplně neodrazuju. A soubor mi přišel schopnej, asi na ně zajdu ještě na něco jinýho.

Jaj,
podivnej slepenec všech možnejch havlovejch textů, každej herec hraje asi pět postav a někdy hrajou tři herci najednou jednu postavu, má to skoro tři hodiny a vůbec žádnej smysl, ale nějakym podivnym zázrakem to fakt celý fungovalo, šel sem s nima od začátku až do konce a těšil se na každej další obraz, s radostí rozpoznával starý známý hry a s potěšením se dozvídal o novejch.. Navíc je do toho místy nastříhanej gottland od Szczigiela, kterej tomu pomůže dát určitej náznak struktury a nevim jak kdo, ale já jsem se v tom představení poznával - tohle je česká národní identita, náš sebeobraz i podivnej smysl pro humor. Prostě úlet. Morávek je geniální magor. Doporučuju. (I když to asi neni úplně vstřícný ke každýmu divákovi.. někomu se to líbit nebude)

Mě to vůbec neoslovilo - nevěděl jsem, co se mi vlastně snaží sdělit, proč mi to sdělují, co tím myslí, proč by mě to mělo zajímat a přitom to vypadalo, že jediné, o co tomuhle představení jde, je právě sdělení - jinak tam totiž skoro nic nebylo: scéna nenápaditá, kostýmy neutrální, akce žádná, od začátku do konce jeden dlouhatánskej monolog, kterej se prakticky nijak nevyvíjel, když už se oběvila nějaká jiná postava, tak sem stejně byl tak vyčerpanej, že sem jí skoro nezvládal vnímat... Prostě nic.
Ale dramaturgovi, potažmo režisérovi musim přiznat, že by se tenhle text dal udělat i mnohem hůř - pořád ještě tam byl, i přes obrovskou monologičnost, aspoň náznak situací a vývoje temporytmu, takže jsem neodpad hned po deseti minutách, ale asi až po třištvrtě hodině..

nějak mě to nechytlo... vlastně to bylo skoro stejný jako všechno ostatní, co jsem v komedii viděl - černá, bílá a červená (i když, musim uznat, svítili si na to zelenym reflektorem, to je na jejich poměry skoro avantgarda..), uhlířová koulí očima, občas se někdo bezdůvodně svlíkne a jinak se tam všichni hodinu a půl topěj ve vlastní šťávě bez špetky smyslu pro humor, nadsázky nebo sebereflexe... scénická koncepce, která nebyla úplně nezajímavá, ale originální naposledy tak ve dvacátejch letech minulýho století (a to ještě jestli) a navíc použitá bez nějakýho hlubšího opodstatnění (nebo jsem ho aspoň nenašel a ne že bych nehledal)

ale roman zach se tvářil neskutečně drsně, to se mu musí nechat..

Obstojně zvládnutý Allen bez výraznějšího inscenačního nápadu a s místy krapet pokulhávajícími hereckými výkony. Pobaví, neurazí, ale zážitek k zapamatování to neni.

Velmi pěkně pojatá výpověď o dobách, o kterejch nic nevíme. Obávám se, že pro diváky, kteří se narodili před rokem osmdesát to asi moc nebude, ale mě to dost oslovilo, něco jako generační výpověď nebo generační přiznání neschopnosti vypovídat.. Nepatetická forma, inspirace fyzickym divadlem, hravost a upřímnost současně. Nedostatků bych vytknul jenom pár - ke konci už to ztrácelo šťávu a začínalo to bejt moc dlouhý, pohybový pasáže nebyly vždycky úplně zvládnutý (přecejenom to nejsou profesionální tanečníci), místy až trochu moc povrchní, na můj vkus, ale to je asi dost složitý hodnotit..
Pokuď máte rádi tyhle lidi a jim podobný (viz. John Sinclair, Titus Andronicus_Let mouchy, vzdáleně i Zlatý Diviš nebo v něčem Fucking Generation atd.), tak se vám bude líbit i Osobní anamnéza.

Pěkná inscenace, profesionální výkony, celá řada zapamatováníhodných nápadů, ale celkově vypadá vedle 100 Wounded Tears trošku jako odložiště nepoužitých scén - nemá v sobě zdaleka takovou pestrost a nekonečnost emocí, atmosféra je celkově jemnější, intimnější, ale také míň výrazná a hůř čitelná. Ale přesto určitě stojí za vidění.

Inscenace, která mě přesvědčila, že i taneční divadlo může bejt divadlo. Obrovskej zážitek, kterej si s sebou nesu už několik měsíců a pořád mě udivuje. Děkuju za tenhle počin.

Přestože můj první dojem z představení byl poněkud rozpačitej a měl jsem problém s uchopením celkovýho tématu, smyslu a záměru, i atmosféra se jim místy trochu rozpadala, s postupem času se mi to nějak rozleželo v hlavě a teď s dostatečnym odstupem to hodnotim jako nejlepší představení, kterou jsem viděl v sezóně 2008/09. Ač experimentální inscenace, nepostrádá děj a jasný postavy, takže myslim, že může bavit i konformnějš laděnýho diváka; scénografie, dramturgie i režie sršej nápadama na všechny strany a jestli Vás to nebude bavit, tak Vás to aspoň (zaručeně) inspiruje. Rozhodně doporučuju.

Jestli jste fanoušci nováckejch estrád, tohle vás asi rozseká...
ale jestli máte rádi divadlo, radši se tomu vyhněte bezpečnym obloukem.