Ba-jo

Ani tato adaptace divadelní klasiky v podání SKUTRu mě nepřesvědčila a vyznavačem Letních shakespearovských slavností se asi už nestanu. Prvních pár minut jsem dokonce rozpačitě uvažoval zda neodejít. Naštěstí se hra dále trošku usadila a některé pasáže byly až snově krásné, některé herecké výkony velmi povedené ....bohužel v obou případech pouze některé.

Není moc co dodávat. Po všech stránkách poctivě a citlivě provedené: režie, dramaturgie, scéna, hudba, světlo, délka, choreografie, tempo, herci - chór. Přeci je ale nutno jednu věc dodat a podtrhnout: skvěle do svých rolí pasující ústřední dvojice Poulová - Neškudla, jsou mimořádní!! Žádné citové vydírání, žádný zbytečný patos. Hluboce mě celé předvedení (i přes notoricky známou předlohu) dojalo. Kamarádku dokonce až tak, že jsme jí museli ještě půl hodiny po představení sušit od potoků slz...

Ale jo, i když je toto představení spíše takovým dodatkem, tak mě pobavilo. Lepší konec divadelní sezóny a vstup do letních prázdnin jsem si ani nepředstavoval. A to vše v takové příjemné "rodinné" atmosféře divadla v Celetné. O přestávce se stylovým občerstvením přímo na pódiu. A ten akvabelistický tanečně-hudební závěr neměl chybu!

Ani po těch mnoha letech, ani po těch stovkách odehraných repríz, neztrácí "Růže" nic ze své síly. Představení stojí na výkonu Jana Potměšila a ten se své titulní role zhostil excelentně a dojemně uvěřitelně. Ani na 789. repríze nebyly patrny náznaky nějaké rutiny...věřím, že představení zažije ještě mnoho repríz. Nechť jsou tomu důkazem ty superlativy zaznívající ve foyer po předtsavení z úst mladičkých gymnaziálních studentů.

V roce 1989 mi bylo teprve 8 let, a já si z této přelomové doby a atmosféry pamatuji jen malé střípky. Jsem proto vděčný, že jsem se mohl do sametové noci přenést znovu prostřednictvím této povedené inscenace už v mnohem zralejším věku. Návrat to byl poněkud tísnivý a drsný, zbaven nánosu onoho sametového idealismu...chvilku jsem si říkal, že se koukám na takové pokračování legendárního Kachyňova Ucha po dvaceti letech...

Představení jako na sinusoidě...nahoru, dolů ...z povedené scény, hereckého obsazení, hudby, ale hlavně z nestárnoucí předlohy šlo získat více. Taneční čísla povedeně pohádková, ostatní části nekonzistentní a rozpačité.

Nemohl jsem se ubránit srovnání s legendární filmovou předlohou, která mě i přes veškerou inscenační snahu a vkusné provedení přeci jen více zasáhla a dojala...

Nedokážu si představit tuto hru jinak než právě v bytovém divadle - velká scéna by jí určitě neslušela a hru potopila. Však se taky celý děj odehrává po celou dobu v jednom bytě a dobře je do hry zakomponován právě celý byt a nikoliv jen ústřední místnost bytového divadla, kde sedí diváci. Takto zvolený formát dodal hře na autentičnosti a umocnil tísnívou atmosféru celého představení s kterou se na maličkatém prostoru herci velmi dobře vypořádali. Pro diváka to není žádná oddychovka, ale představení rozhodně stojí za návštěvu, byl to silný a tak akorát dlouhý zážitek.

Dostal jsem se na toto představení až před rokem a nutně ho srovnával s TV záznamem...nějak mi přišlo, že živému představení po těch letech došla šťáva

Není třeba nic dodávat, je třeba vidět!

Krásné a voňavé "multismyslové" představení, které pohladí zejména oči, uši i čichové buňky. Skvěle do češtiny přebásněné texty ve strhujícím podání Jany Zenáhlíkové mi zůstaly dlouho v paměti. Rád bych si je poslechl znovu, a proto pevně věřím, že budu mít v Kladně ještě mnoho příležitostí si tento komorně-velkolepý zážitek zopakovat.

Přes počáteční mírné rozpaky, zda hra přeci jen není moc "odborná" a běžnému "nevědeckému" publiku vzdálená, přišlo uklidnění, které dalo nahlédnout i mimo fascinující svět velké vědy, a to do duše a srdce jedné neobyčejné ženy. Stalo se tak velmi elegantně a s grácií vynikající Evy Elsnerové, nic proti výkonům jejich mužských kolegů, ale byla to ona, kdo dokázal publikum strhnout a dojmout. Velmi doporučuji a po dlouhé době musím pochválit v DvC i povedenou scénu.PS:viděno s kamarádkou, která přednáší o DNA, dle jejích slov "to nejlepší co jsem kdy v divadle viděla", a v očích se jí zalesklo.

Tímto počinem u mě Radim Vizváry dokonale zbořil mé obavy a předsudky vůči pantomimě, jako divadelnímu žánru. Sólo jsem viděl už dvakrát (v úpravě pro studiovou scénu i pro velký sál) a pokaždé jsem viděl strhující divadelní podívanou. Nezažil jsem snad doposud představení, které by ve mně vyvolávalo v takové kadenci tak intenzivní a rozdílné emoce. Precizně a do nejmenšího detailu propracované - pohybově, hudebně, světelně, vizuálně a kostýmově. Vtipné i dojemné i děs budící. Dokonalé...

Od tvůrčího dua Mikulášek-Cpín jsem očekával opravdu hodně, od titulního Martina Pechláta rovněž. Bohužel má očekávání nebyla dostatečně naplněna a z představení jsem odcházel spíše zklamaný. Scénografie byla sice nádherná, ale pak už bych pochválil jen několik povedených momentů (například scéna se zabíjením kaprů anebo s oběšením Lakmé) a především dechberoucí finále. První polovina představení mě však spíš štvala a po nějakém vývoji a rozkladu osobnosti u Karla Kopfrkingla jsem jen marně toužil...

Silná literární předloha a skvělá filmová adaptace, to vše vyvolává veliká očekávání a zakládá na nelehký úkol pro divadelní adaptaci. V Ostravě se prali statečně, ale ani Norbert Lichý, který byl jistě nejlepší možná volba a podal vynikající výkon, ani zdatně mu sekundující zbytek souboru, ani např. nápadité scény s kontrabasy, ani to vše se nedokázalo dotáhnout na úroveň knihy či filmu, ani atmosférou, ani gradací. Spíš mi přišlo, že hře v druhé polovině dost docházel dech...uvidíme, jak se se stejným tématem popere Národní divadlo...

Musím zde s radostí oznámit, že mi bylo potěšením se konečně dočkat vkusného divadelního provedení Spalovače mrtvol. Nikoliv vidět kopii filmové předlohy nebo nabubřelé scénografické podívané, jaké jsem viděl u Bezručů nebo v Národním. V D21 je vše pojato komorně, intenzivně, ale i s douškou nadsázky a humoru. Střídání scén pomocí několika vrstev opon funguje skvěle a ve svěžím tempu. A uhrát v pěti hercích 22 postav je obdivuhodná záležitost! Dodat ještě rozhodně musím poklonu pro titulního Petra Pochopa.

Povedená a nejen vtipná "lesní" hříčka, kterou bych si dobře dokázal představit i na nějaké letní scéně. Natálii Drabiščákové seděla role nejlíp a bylo to znát!

Představení bylo pro mě zklamáním. Slabé herecké výkony korunoval přehráváním sebe sama J. Přeučil. Jedinou světlou chvilku, kdy jsem se upřímně zasmál byl nechtěný přeřek "Božky", která místo hernajs řekla hergot!