Ba-jo

Ubrat z délky představení tak 20 minut, tak bych v hodnocení možná i 20% přidal.

Mělo to energii, spád, šťávu, myšlenku i humor. Co více si přát. Mé letošní první představení alterny v DISKu a myslím, že trefa přímo do černého. A jak ta Nataša Mikulová krásně zpívá :-) PS: Tu mobilní aplikaci pro generování konverzací chceš!

Jsem vděčný, že se mým prvním divadelním Cyranem stal právě ten v Celetné s Martinem Hofmannem - ostatně jeho výkony na divadelních prknech mě zatím NIKDY nezklamaly! Velmi mile mě překvapila i Jitka Čvančarová, která se své Roxany zhostila s grácií a lehkostí zároveň. A i celkově skromná scéna a pouze hrstka dalších herců střídajících se v hned v několika různých postavách celkovému vyznění hry velmi prospěla. Vynikající představení.

Hře velmi prospělo přenesení do bytového divadla, kde jsem jí i měl možnost vidět.

Převést prověřenou literární klasiku (kde se to jen hemží mraky postav) na divadelní prkna, a to k tomu ve studiové podobě a tudíž s omezeným počtem aktérů, si zaslouží obdiv. Troufnu si říct, že to režisér J. Holec, za vydatné pomoci velmi podařené, efektní a plně funkční výpravy H. Čačka, zvládnul. Nevím zda se i divák neznalý knižní předlohy dokázal vždy dobře orientovat v retrospektivně vyprávěném příběhu...možná se to ještě časem usadí (viděna premiéra). Podstatné však je, že hlavní myšlenka o vině a předsudcích zůstala jasně zřetelná...

Že je Miloslav Konig zdatný divadelní matador už vím dávno z Divadla Na zábradlí, což předvedl excelentně a uvěřitelně i zde v Rubínu. To, že je Nataša Mikulová velkým hereckým talentem jsem zjistil nedávno, a v Rubínu to jen a jen potvrdila. Velmi současná hra musí rezonovat hlavně v současné generaci třicátníků, kterým jsem i já..a rezonoval jsem rád.

Kdyby se za minulého režimu odehrávaly spartakiády v režii a choreografii Adély Stodolové, kdyby mezi cvičenci nechyběla čtveřice Vagnerová-Cina-Meduna-Vančura, kdyby se cvičilo na hudbu Queen...tak nevím,nevím, zda by minulý režim někdy padnul! Povedené a šťavnatě vtipné představení ...

Převládla zde snad forma nad obsahem? Vizuálně a herecky obdivuhodné představení, ale obsahově se mi zdálo představení tak nějak kostrbatě "rozhárané" a nějak mě nedokázalo vtáhnout resp. hlouběji citově zasáhnout ...škoda.

V roce 1989 mi bylo teprve 8 let, a já si z této přelomové doby a atmosféry pamatuji jen malé střípky. Jsem proto vděčný, že jsem se mohl do sametové noci přenést znovu prostřednictvím této povedené inscenace už v mnohem zralejším věku. Návrat to byl poněkud tísnivý a drsný, zbaven nánosu onoho sametového idealismu...chvilku jsem si říkal, že se koukám na takové pokračování legendárního Kachyňova Ucha po dvaceti letech...

Jasná a srozumitelná interpretace ruské divadelní klasiky. Tento ročník studentů KČD mě opravdu hodně sedí. A to, že na poslední chvíli musel zaskočit v roli Veršinina profík T. Pavelka (velmi statečně), dodalo jinak celkově tíživé atmosféře hry i trošičku toho humoru...

Po herecké stránce precizní a nenašel bych slabého výkonu i v maličkatých rolích. Velmi povedená je i scénická hudba. Ale celkový dojem mi pokazila scénografie, která není ke všem divákům v sále (zejména k těm sedícím blízko jeviště a vlevo) spravedlivá a někteří diváci tak nemohou mít z představení plnohodnotný zážitek...

Herecký koncert téměř celého kašparovského spolku. Patnáct herců téměř po čtyry hodiny nesleze z jeviště a při tom předvádí vynikající výkony vrcholného díla F.M. Dostojevského. Hudba, "choreografie", scéna - to vše v dokonalém souladu, ale ústředním bodem jsou tu především herci a jejich postavy!

Ač mnohokrát nad scénou problikne nápis!SMÍCH!, Brechtův text není zrovna ke smíchu, ale je i dnes mrazivý a aktuální. Divadelní ztvárnění v Dlouhé mě nesmírně bavilo. Střídání komorních dialogů na "forbíně" a kabaretní show s živou hudbou skvěle fungovalo, představení utíkalo lehce a rychle jako voda...až mi to bylo skoro líto. Smekám před M.Hanušem nejen za inscenování, herecký výkon, ale i za úžasné "depkoidní" texty songů. Smekám před výkony všech herců, pěvců a hudebníků(exemplární příklad multitalentovaný J. Meduna). Smekám před světelným designem, kostýmy i jednoduchou a funkční scénou.

Ač se po obsahové stránce jedná o křížence Maryši a Gazdiny roby, pak divadelní provedení je již čistokrevně a jednoduše krásně provedené. Jednoduchá scéna si hraje pouze se světlem, židlemi a živým sborovým pěveckým podkresem. Eva i Maryša v podání Kamily Trnkové a Beáty Kaňokové jsou úchvatné ...

Toto představení prknům ND vyloženě sluší! Z Nezvalových veršů bylo ponecháno tak akorát, vizuálně krásné, nápadité, citlivé a sem tam s drobnými vtípky (duo Yamaha?). Varhany skvěle dokreslovaly celkovou atmosféru. Herecky velmi, velmi chválím nejen titulní dvojici P.Štorkovou a P.Děrgela, ale také skvělého Radúze Máchu! Jsem zvědav na alternativní obsazení a jistě si ho nenechám ujít.

Velmi povedené, zábavné, nápadité, vtipné ...

Od tvůrčího dua Mikulášek-Cpín jsem očekával opravdu hodně, od titulního Martina Pechláta rovněž. Bohužel má očekávání nebyla dostatečně naplněna a z představení jsem odcházel spíše zklamaný. Scénografie byla sice nádherná, ale pak už bych pochválil jen několik povedených momentů (například scéna se zabíjením kaprů anebo s oběšením Lakmé) a především dechberoucí finále. První polovina představení mě však spíš štvala a po nějakém vývoji a rozkladu osobnosti u Karla Kopfrkingla jsem jen marně toužil...

Ani po těch mnoha letech, ani po těch stovkách odehraných repríz, neztrácí "Růže" nic ze své síly. Představení stojí na výkonu Jana Potměšila a ten se své titulní role zhostil excelentně a dojemně uvěřitelně. Ani na 789. repríze nebyly patrny náznaky nějaké rutiny...věřím, že představení zažije ještě mnoho repríz. Nechť jsou tomu důkazem ty superlativy zaznívající ve foyer po předtsavení z úst mladičkých gymnaziálních studentů.

Co více dodat, krásné představení nejen pro ty nejmenší diváky. Hravé, zábavné, nevlézavě výchovné, barevné, místy vtipné a herecky i scénograficky velmi dobře zvládnuté.

Jiřím Pokorným zručně vystavěná inscenace, která vychází z literární a nikoliv filmové předlohy. Tísnivou atmosféru umocňuje sklepní prostor, sporé osvětlení a černobílá kompozice. Miniaturní scéně však bezesporu dominují úchvatné herecké výkony! Největšími objevy pak pro mě jednoznačně bylo duo Matěj Nechvátal a Gabriela Pyšná.

V titulku ke hře se praví: "Hra o životě, o lásce a o whisky", vše z toho tam i tak nějak je, i ta Afrika je tam tak nějak patrná...scéně dominující osvětlovací baterie a ventilátory jí nápaditě navozují. Herecké výkony jsou vyrovnané a vyvážené, jen hostující M. Mededa je spíše v pozadí, něž naopak, jak by se mohlo z plakátů zdát. Možná tím, že jsem v Africe několikrát byl, že mám rád africkou literaturu, jsem očekával od francouzské předlohy trochu více...těžko soudit zda se z ní podařilo M. Skočovskému v ČS vydolovat maximum, ale i tak doufám, že si v Ústí hra své diváky najde