Ba-jo

Jiřím Pokorným zručně vystavěná inscenace, která vychází z literární a nikoliv filmové předlohy. Tísnivou atmosféru umocňuje sklepní prostor, sporé osvětlení a černobílá kompozice. Miniaturní scéně však bezesporu dominují úchvatné herecké výkony! Největšími objevy pak pro mě jednoznačně bylo duo Matěj Nechvátal a Gabriela Pyšná.

Co více dodat, krásné představení nejen pro ty nejmenší diváky. Hravé, zábavné, nevlézavě výchovné, barevné, místy vtipné a herecky i scénograficky velmi dobře zvládnuté.

Ani po těch mnoha letech, ani po těch stovkách odehraných repríz, neztrácí "Růže" nic ze své síly. Představení stojí na výkonu Jana Potměšila a ten se své titulní role zhostil excelentně a dojemně uvěřitelně. Ani na 789. repríze nebyly patrny náznaky nějaké rutiny...věřím, že představení zažije ještě mnoho repríz. Nechť jsou tomu důkazem ty superlativy zaznívající ve foyer po předtsavení z úst mladičkých gymnaziálních studentů.

Velmi povedené, zábavné, nápadité, vtipné ...

Toto představení prknům ND vyloženě sluší! Z Nezvalových veršů bylo ponecháno tak akorát, vizuálně krásné, nápadité, citlivé a sem tam s drobnými vtípky (duo Yamaha?). Varhany skvěle dokreslovaly celkovou atmosféru. Herecky velmi, velmi chválím nejen titulní dvojici P.Štorkovou a P.Děrgela, ale také skvělého Radúze Máchu! Jsem zvědav na alternativní obsazení a jistě si ho nenechám ujít.

Ač se po obsahové stránce jedná o křížence Maryši a Gazdiny roby, pak divadelní provedení je již čistokrevně a jednoduše krásně provedené. Jednoduchá scéna si hraje pouze se světlem, židlemi a živým sborovým pěveckým podkresem. Eva i Maryša v podání Kamily Trnkové a Beáty Kaňokové jsou úchvatné ...

V roce 1989 mi bylo teprve 8 let, a já si z této přelomové doby a atmosféry pamatuji jen malé střípky. Jsem proto vděčný, že jsem se mohl do sametové noci přenést znovu prostřednictvím této povedené inscenace už v mnohem zralejším věku. Návrat to byl poněkud tísnivý a drsný, zbaven nánosu onoho sametového idealismu...chvilku jsem si říkal, že se koukám na takové pokračování legendárního Kachyňova Ucha po dvaceti letech...

Kdyby se za minulého režimu odehrávaly spartakiády v režii a choreografii Adély Stodolové, kdyby mezi cvičenci nechyběla čtveřice Vagnerová-Cina-Meduna-Vančura, kdyby se cvičilo na hudbu Queen...tak nevím,nevím, zda by minulý režim někdy padnul! Povedené a šťavnatě vtipné představení ...

Že je Miloslav Konig zdatný divadelní matador už vím dávno z Divadla Na zábradlí, což předvedl excelentně a uvěřitelně i zde v Rubínu. To, že je Nataša Mikulová velkým hereckým talentem jsem zjistil nedávno, a v Rubínu to jen a jen potvrdila. Velmi současná hra musí rezonovat hlavně v současné generaci třicátníků, kterým jsem i já..a rezonoval jsem rád.

Jsem vděčný, že se mým prvním divadelním Cyranem stal právě ten v Celetné s Martinem Hofmannem - ostatně jeho výkony na divadelních prknech mě zatím NIKDY nezklamaly! Velmi mile mě překvapila i Jitka Čvančarová, která se své Roxany zhostila s grácií a lehkostí zároveň. A i celkově skromná scéna a pouze hrstka dalších herců střídajících se v hned v několika různých postavách celkovému vyznění hry velmi prospěla. Vynikající představení.

Prvních několik minut jsem se cítil trochu ztracen, ale pak, po pár minutách hra rozkvetla do nádherné vizuálně-hudební podívané, která i přes škrtání v textu neztratila nic ze svého poselství. Herecky (bez zbytečného patosu a přehrávání) i režijně velmi nápaditá a do posledních detailů dovedená inscenace, která rozhodně patří na prkna Národního divadla 21. století.

Do Divadla na Vinohradech se v posledních letech bojím vstoupit. Studiová scéna mě však přesvědčila o tom, že nesmím na toto divadlo úplně zanevřít. A divadelní adaptace slavné filmové předlohy je myslím zrovna tím nejlepším důvodem. Potěšující je hlavně vlastní cesta, která stroze nekopíruje film. Kongeniálně zde funguje ústřední dvojice stavící na velmi sugestivním výkonu A.Talackové a D.Bambase, společně s velmi funkční scénografií. To vše utváří, stejně jako ve filmu, tíživou a komorní atmosféru hry. PS: Nesmím opomenout v roli krásně slizkého J. Maryška.

Toto představení mělo šťávu, tempo i vtip...a to ostrý jako břitva! Vřele doporučuju, nudit se rozhodně nebudete.

Velmi povedené představení. Divadelní detektivka se vším všudy. Herecky velmi vyrovnané a gradující. A ta nádherná, funkční a "nestatická" scénografie!!! Sledováno z první řady při pražské premiéře.

Stejně tak, jako zdánlivě "minimální" domeček na scéně, tak i vlastní hra postupně a neprvoplánovitě odhaluje svá tajemství a své další, na první pohled ukryté vrstvy. Tím drží diváka v pozornosti a i přes mnohdy komické situace ho donutí i hlouběji se zamyslet. A ačkoliv se celá hra točí kolem postavy malého diktátorka Ralfa v podání T. Kobra, nelze opomenout a přehlédnout výkony všech účastnících se herců, mnohdy ztvárňujících hned několik postav.

Do takovéto budoucnosti bych se nechtěl probudit! Další povedená inscenace dua Kosová - Svozil na prknech ústeckého Činoheráku se velmi vydařila a rozhodně stojí nejen za návštěvu, ale i za zamyšlení.

Přes počáteční mírné rozpaky, zda hra přeci jen není moc "odborná" a běžnému "nevědeckému" publiku vzdálená, přišlo uklidnění, které dalo nahlédnout i mimo fascinující svět velké vědy, a to do duše a srdce jedné neobyčejné ženy. Stalo se tak velmi elegantně a s grácií vynikající Evy Elsnerové, nic proti výkonům jejich mužských kolegů, ale byla to ona, kdo dokázal publikum strhnout a dojmout. Velmi doporučuji a po dlouhé době musím pochválit v DvC i povedenou scénu.PS:viděno s kamarádkou, která přednáší o DNA, dle jejích slov "to nejlepší co jsem kdy v divadle viděla", a v očích se jí zalesklo.

I přes značnou délku, mi představení nepřišlo zdlouhavé, mělo své tempo a provedlo diváka více jak padesáti lety naší historie a nastavilo jim / nám i dost nekompromisní zrcadlo. Jsem vděčný, že společným úsilím tvůrčího týmu a hereckého ansámblu ve Švandově divadle vzniklo toto až bolestivě pravdivé představení. Děkuji.

Vtipná, svižná a osobní one woman show Nataši Mikulové - úplně klidně bych jí vydržel poslouchat a sledovat mnohem, mnohem déle...a jistě bych v tom zaplněném sálku ve Švehlovce nebyl sám.

Radost pohledět i "poslyšet". Vřele doporučuji pro všechny věkové generace, gendery i národnosti :-)