Profil uživatele

Barka

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 14 % (48)
Lukáš Dubský: 14 % (69)
Helena Grégrová: 15 % (106)
Pavla Haflantová: 15 % (30)
Jan Pařízek: 16 % (88)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.11.2019)
Je pravda, že hra je dost předvídatelná a konec nepřekvapí. Ale je prostě zábavná a je strašně příjemné pozorovat herce, kteří jsou jednoduše skvělí! Nadšená jsem byla také z prostoru Klubovny a z velmi neformálního přístupu k divákům, kdy herci sami trhají lístky a obsluhují na baru. Moje první zkušenost s Klubovnou a rozhodně ne poslední :)
(zadáno: 19.5.2022)
V jeden den jsem si dala Pusťte Donnu k maturitě i Discoland, takže trochu přejonákováno :) Bylo ale zajímavé posuzovat, jak se s tématem Discolandu každé divadlo vypořádalo jinak.Obě inscenace jsou humorné, ale Na zábradlí se drnkne i na vážnější strunu. Byla to šílená doba a šílený podnik a přitom všichni zúčastnění na něj vzpomínají s láskou, z toho mě trochu mrazilo. No a co, že se tam scházelo podsvětí, no a co, že Jonák dal zavraždit vlastní ženu, hlavně že my jsme se měli dobře. Bohužel tohle uvažování vidím stále okolo sebe, devadesátky nikdy neskončily, jak trefně říká jedna z postav.
(zadáno: 3.1.2017)
75%. Já bych to snesla delší. Bavilo by mě větší rozebrání osudů dětí, rodinné příhody mi občas přišly zbytečně natahované. Ale jako celek fajn, je osvěžující vidět něco s vánoční tematikou, co nevyznívá nutně pozitivně a přeslazeně.
(zadáno: 23.1.2015)
Viděla jsem na festivalu Colours of Ostrava a byla jsem moc příjemně překvapena. Inscenace je milá, vtipná, upřímná a mezi Bolkem a Aničkou to krásně funguje, jak jinak :)
(zadáno: 8.12.2022)
75% Je fajn, že se na jeviště dostávají i témata, která byla donedávna tabu. Dnes večer ovuluji je otevřená zpověď ženy, která nemůže otěhotnět, ukazuje co všechno taková žena musí (a je ochotna) podstoupit a jaké to má dopady i na její psychiku. Myslím si, že by nebylo od věci, aby na takové představení zašli i muži, protože ti si většinou vůbec neuvědomují, jak je tahle cesta těžká. Iva Pazderková je v roli přirozená a uvěřitelná a dávám jí palec nahoru za to, že se nebála vystoupit s takhle osobním tématem. Jediné, co mě trochu iritovalo, byly časté audio vsuvky, logiku mají, ale na můj vkus jich bylo moc.
(zadáno: 8.9.2021)
Nehodnotím příliš vysoko, ne proto, že by se mi nelíbil herecký projev nebo režie, ale proto, že mi text přijde prostě slabý. V programu jsem se dočetla, že hra vyvolala po svém vydání naprosté nadšení v odborných kruzích, což nechápu. Pro mě byl text velmi nezajímavý, ukecaný, bez nějakých zvratů, změn nálady, překvapení. Jak psala paní níže, je to prostě hysterický dialog dvou žen, kde se nic moc nedozvíme, jen, že život je prostě hrozný, tak je lepší to zabalit. Paní Medvecká potí krev, ale časem už mi byl i její projev nepříjemný, a to ji miluju. Odcházela jsem bez nadšení, zato v depresi.
(zadáno: 23.3.2017)
Tak to ano! Nejdřív jsem se trochu obávala, že koukat dvě hodiny na prostou citaci mailů mě bude nudit, ale opak je pravdou. Myslím, že každý člověk má v sobě podvědomou a zvrácenou touhu číst cizí korespondenci. Proto jsou všechny ty romány formou dopisů tak zábavné a oblíbené. Tohle je zábavné taky... a navíc dojemné. Je to tak zábavné, že jsem si hned běžela koupit druhý díl knihy, abych věděla, jak to s Leem a Emmi dopadne :)
(zadáno: 8.9.2021)
Klobouk dolu před výkonem obou herců. Chtěla bych jít na představení ještě jednou, ale tentokrát zezadu, to totiž musí být neskutečný fičák :) Níže je kritizována postava Gunnara, mě naopak bavila ze všech nejvíc. Jeho nihilistické hlášky jsou nezapomenutelné, ať žije Bergmann :)
(zadáno: 14.3.2018)
Jedna z těch klasických situačních komedií. Není to úplně můj šálek kávy, ale ani mě to neuráželo.
(zadáno: 2.3.2018)
První půlka vtipná, vkusná a zábavná, druhá půlka už mnohem více sklouzla do bulváru a postava gaye byla opravdu přehnaná, neškodilo by trochu ubrat. Nicméně jako celek je to jedna z těch lepších komedií cílících na nenáročného diváka. V. Freimanová a V. Kratina byli skvělí a moc příjemně se na ně koukalo.
(zadáno: 21.6.2017)
Na můj vkus příliš slov, měla jsem velký problém s udržením pozornosti.
(zadáno: 3.7.2020)
Tahle hra je prostě napsaná pro Jitku Smutnou :) Ve své roli je naprosto skvělá, přirozená a úžasně vtipná. Volba T. Nekudové a R. Valenty do vedlejších rolí byla také trefou do černého. Děkuji za krásný zážitek v jinak těžké době.
(zadáno: 15.10.2018)
Představení, na které asi velmi rychle zapomenu, nijak zvlášť mě nezaujalo. Na druhou stranu musím ocenit, že děj na jevišti je držen v hranicích vkusu a nesklouzává k lacinosti a lascivnosti, jak tomu u žánrově podobných kusů bývá. Líbila se mi i celkem nápaditá výprava.
(zadáno: 23.3.2017)
Z mého pohledu inscenace pro starší publikum (což vzhledem k tomu, že ji koupilo divadlo U Valšů, je asi i záměr). Příběh není špatný, ale na mě má inscenace příliš pomalé tempo a málo zvratů (hlavní pointa je navíc předvídatelná). Největším zážitkem z inscenace pro mě tedy byla neskutečná krása a graciéznost Daniely Kolářové :)
(zadáno: 3.1.2017)
Nenáročná komedie, která si neklade za cíl nic jiného, než pobavit a to se jí myslím daří. Herecké výkony jsou celkem sympatické a uvěřitelné. Takže i když nemám tento žánr úplně v lásce, nebojím se hodnotit celkem vysoko :)
(zadáno: 13.2.2017)
Je velmi smutné, když hlavní herecká hvězda je právě ten nejslabší článek inscenace. Budu se opakovat, ale paní Stašová je na jevišti prostě nekoukatelná. Nemá jedinou přirozenou polohu, pitvoří se, šišlá, šilhá... proboha proč?! Myslím, že by jí to opravdu už měl někdo říct, tahle podívaná byla fakt smutná. Ostatní herci byli velmi dobří, především Helena Karochová, užívala jsem si každou chvilku kdy hrála ona a konečně bylo na co koukat.
(zadáno: 27.4.2018)
Zase velká paráda. Příběh je tentokrát jednodušší, jasnější a dokonce je i šance přijít tomu všemu na kloub :) Navíc v krásném prostředí Winternitzovy vily, posledního díla architekta Adolfa Loose. Velmi doporučuji!
(zadáno: 12.6.2017)
Miluji spojení Kolečko - Drábek. Dokonale ujetá záležitost, která ale baví od začátku do konce... pokud přistoupíte na jejich hru :) Herecké výkony všech skvělé, ale pro mě kraloval Václav Kopta... v podstatě doslova :D Tleskám!
(zadáno: 31.1.2020)
Kombo Drábek - Král opět nezklamalo. Když muzikál, tak takovýhle. Děkuju!
(zadáno: 16.12.2016)
Byla jsem na veřejné generálce a tam se herci tedy neodbourávali. Představení se mi moc líbilo, byla jsem opravdu mile překvapená. V rolích mi seděli oba hlavní představitelé, každý to pojal po svém, ale oba baví a dojímají. Neměla jsem problém ani se stopáží. Za mě opravdu příjemně strávený čas.
Po druhém zhlédnutí zvedám na 90%.
(zadáno: 25.10.2022)
(zadáno: 26.9.2022)
85% Zase neskutečnej úlet, kterej ale skvěle baví. Líbí se mi, že se mladí tvůrci dokáží zabývat i dobou, kterou si sami nemůžou pamatovat a přesto na ni mít jasný názor. Názor, který souzní s tím mým, o to je mi to celé sympatičtější :) Jen jsem čekala, že když už se hlavní postavy převtělily do akčních hrdinů, budou tam ty své akční schopnosti využívat víc, přišlo mi, že na tento fakt se v průběhu děje dost rezignovalo.
(zadáno: 3.7.2020)
Další z her, které k člověku promluví a ukáží mu vztyčený ukazováček. I já mám dvě babičky a uvědomuji si, že bych s nimi měla trávit více času, děkuji MDMB, že mi to připomnělo takhle hezkým způsobem. Dojemný příběh, velmi dobré herecké výkony, já jsem odcházela spokojená.
(zadáno: 21.5.2019)
Inteligentní skvěle napsaná komedie. Viděla jsem alternaci s Dianou Šoltýsovou, A. Jastrabanem a Ondřejem Volejníkem a musím říct, že mi do rolí tak seděli (hlavně. D. Šoltýsová), že si nedokážu představit druhou alternaci. Asi holt budu muset jít ještě jednou... a ráda :)
(zadáno: 25.1.2019)
Takové vytuněnější Umění braku on air. Nápad s binaurálním zvukem je skvělý, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Problém této inscenace však vidím v tom, že člověk se (pochopitelně) musí rozhodovat, zda mít oči zavřené a užít si zvuk, ale přijít o ta kouzla, kterými zvuk vzniká, nebo nechat oči otevřené a užívat si ruchaře v akci, ale přijít tím o plné vnímání virtuální reality o kterou tady nejvíc jde. To samé dilema jsem řešila přávě při umění braku. Řešením je jít na představení dvakrát... což je vlastně skvělý marketingový tah, jak si teď uvědomuji :)