Birter

''Pro nás i Bůh musí být sexy symbol, abychom ho mohli akceptovat.'' Už ze záznamu pro mě byla inscenace zjevením, a na živo rovněž výjimečným zážitkem, ačkoliv se mi více líbili alternující Kubařová a Hádek. Hra Vzkříšení je balení velkých otázek svázané humorem a inovativními zápletkami. Pro inťoše jsou nastraženy literární reference a pro obecnější publikum i několik... no... laciných vtipů. Tam, kde by mohl být patos je ironie, a tam, kde se nabízí jednoduchý dialog je hloubka. Majling prostě píše skvěle, jak dokazuje i hra Vina?. Za mě velká spokojenost.

Uznávám, že téma jde poněkud mimo mě, ale ani jsem neměl čas pokusit se do duše slavné romantičky předminulého století vžít, a už mě začala iritovat podbízivá hudba s přehrávajícími hereckými výkony, které nedokázala zachránit ani líně zrežírovaná Denisa Barešová. Dokonce ani Cpin ze sebe tentokrát moc nevyplodil. Holt i mistr Františák se někdy utne.

Netflix - Strom - Smrt - Zvuk

Podmanivé psychodrama s několika vrstvami, jemuž perfektně dotváří atmosféru všudypřítomná Cat. Herci jdou na dřeň a režie nenechává diváka chladným. Zápletka je sice trochu klišé, ale snadno se na to zvykne. Jde o precizní divadlo.

Prostředí i stylizace jsou sugestivní a zejména Jana Kubátová ve své trojroli je výtečná. Inscenace je to dobrá, ale bohužel tahle SOUČASNÁ hra není ničím víc než variací na Dobří holubi se vracejí aj., je strašně předvídatelná, místy patetická (ikdyž na pár místech to působí dobře) a ve vývoji postav vyloženě líná. Tématicky nadnáší ještě dvě roviny - meta-divadelní (ta funguje dobře) a nábožensko-filozofickou, která je šíleně nevyužita, přitom se k tomu postava Jana Maléře úplně nabízí.

Já jsem ten divák. Přesně ten divák, kvůli kterému musí Milostný skákat, Bílík tančit, Štrébl zpívat, Lupták se svlékat a Pechlát řezat dříví. Téma piklí na královském dvoře totiž nesnáším a jen díky scénografii a režii považuji Otíka za skvělé představení. Plus herci a hudba - to je fantazie. Nelze však nevidět vehementní snahu učinit Grillparzera aktuálním, a podle toho jak o tom mluvila na dramaturgickém úvodu paní Petrů, mi spíš přijde, že bylo přání otcem myšlenky. Proto je inscenace roztříštěna mezi několik zábavných, leč nesouvislých forem vyjádření.

Galapágy nabízejí šíleně přeplácanou scénografii a narativní strategii. Zážitek to byl vskutku bizarní, ale díky ostrovtipnému pesimismu v podání skvělého Viktora Dvořáka nakonec nebyl zklamáním. Mějte však na paměti, že inscenace je opravdu pro otrlejší publikum.

To nebylo pozdní odpoledne. To bylo ráno těsně před rozbřeskem. Nádherná scénografie mi kromě tohoto dojmu pomohla i lépe se vžít do mě ne tolik blízkého tématu. Herci taktéž (hlavně Fridrich, Černý a König). Trochu mě mrzelo, že Jařab ve svém snění nešel hloubš do Freudových úvah, ale nechal motivy vykukovat ze tmy, aby si je divák domyslel sám, což se nicméně nakonec ukázalo jako rovněž efektní. Co bych vytkl jsou však hudební čísla, která ne že by se do inscenace nehodila, ale nepřišla mi ničím význačná ani zajímavá.

Určité pasáže jsou zapošité horkou jehlou, ale představení nepostrádá humor a zapojení diváků mi přišlo velice povedené.

I přes geniální stylizaci (nejvíce zaujme androgynní Josef Dobrovský) a herecké výkony (zejména Hanuš, Barešová), inscenace zanechá trochu rozpačitý dojem, neboť se opírá hlavně o významnost osobností Holana a Wericha a děsivé reálie komunistického režimu. Po navození tak skvělé atmosféry prostě divák potřebuje více než jen koláž. Možná mám ale akorát málo poetickou duši...

Zásadní problém inscenované novely je, že není vůbec divadelní. Pokud tedy nepovažujeme plno přímých řečí za divadlo. Frič a spol. na velmi obyčejný text něco sesmolili, ale mě tím minuli.

Asi se nenechte zmást tím, že se jedná o vlastní dramatizaci - od klasické verze Evalda Schorma se to liší opravdu jen v jednotlivostech. Nicméně inscenace je to zdařilá, hlavně ve druhé polovině, ačkoliv na mě neblaze působil toporný Dušan Urban jako Míťa, a Ivan Karamazov v pojetí Ondřeje Bretta fungoval jen ve vyhrocených scénách. Diametrálně lépe na tom byly všechny ženské představitelky. Takže... solidní zážitek to byl.