Birter

Že jde Vajdička touto inscenací naproti divákům konzervám je možná trochu pravda, ale z jiného úhlu ''noetiky'' lze říct, že se publiku (kromě závěru) nepodbízí a zanechává sofistikovanou kontemplaci o relativitě pravdy ve své původní formě, která se rozhodně s nikým nemazlí. Možná až moc původní, kdy je Hordubal místy opravdu zdlouhavý a délka tří hodin neopodstatněná, ale najmout Čapka jako známého provokatéra se evidentně vyplácí i po sto letech a Smejkalové dramatizace tak zaplňuje prázdné místo v tomto tématu vedle explicitnějších satir, dnes tolik populárních. Nároďák touto inscenací nikam neklesl.

Paralely na současný svět na sebe nenechaly dlouho čekat a disidentské téma, o kterém by si člověk řekl, že se se zrežíruje samo, je Miroslavem Bambuškem uchopeno inovativně a vtipně. Zároveň inscenaci povyšují herecké výkony Stanislava Majera a Marka Pospíchala. Nicméně zásadní problém vidím v Patočkově textu samotném. Člověk by potřeboval, aby zvedl hlavu, koukal 5 vteřin do blba a pořádně se nad ním zamyslel. V tempu a hlasitosti představení je to ale nemožné a divák se chtě nechtě musí spokojit jen s hezky formulovanými ''pravdoláskařskými'' bonmoty.

''Chtěl jsi svobodu, dostal jsi coca-colu.'' Naprostá pecka. Od atmosféry anekdoty (samozřejmě z Rádia Jerevan) k mrazivému realismu i frašce. To všechno s přirozenou glancí režiséra Vajdičky a vynikajících herců (zejména Poulové, Vondráčka, Neškudly...), kteří ze sebe opravdu dostávají maximum. Ta inspirace Čechovem je okatá skutečně hodně, jak už je koneckonců u Majlinga zvykem, který si vždycky rád připomenu.

Na to jak jsem se obával, že bude představení zdlouhavé (navíc bez pauzy) jsem byl až překvapen, jak mě filozoficko-poetické myšlenky tolik chytly a že bych rýpání v nich v této formě absurdního dramatu i klidně prodloužil. Skvěle navíc fungoval i humor zejména v podání Ondřeje Pavelky. Děkuji panu Burajovi, že jsem v Gombrowiczovi našel nového zajímavého autora.