Birter

Ačkoliv je zpracování mentality čtenářů Aeronetu... teda... ten už vlastně zakázali... Parlamentních listů působivé a všichni čtyři mušketýři jsou rovnoměrní showmani, inscenaci chybí výraznější pointa. Skvělý humor vyeskaluje hned na začátku a do konce představení se pak střídá s melancholií středního věku. Přesto stojí za zhlédnutí.

''Chtěl jsi svobodu, dostal jsi coca-colu.'' Naprostá pecka. Od atmosféry anekdoty (samozřejmě z Rádia Jerevan) k mrazivému realismu i frašce. To všechno s přirozenou glancí režiséra Vajdičky a vynikajících herců (zejména Poulové, Vondráčka, Neškudly...), kteří ze sebe opravdu dostávají maximum. Ta inspirace Čechovem je okatá skutečně hodně, jak už je koneckonců u Majlinga zvykem, který si vždycky rád připomenu.

Jednou za pár let se objeví inscenace, která mi změní pohled na divadlo. Téhle se to podařilo. Po prvním zhlédnutí jsem si také říkal ''Jó, post-moderní slovíčkaření.'' ''Forma vítězí nad obsahem'' a podobné fráze, ale jak Handke tak Pařízek se mi v hlavě uhnízdili jako ta kukačka. Snad budete mít podobnou zkušenost, protože pak i pro vás bude Zdeněk Adamec i Sebeobviňování dokonalý zážitek. Poklona hlavně Jiřímu Černému a Martinu Pechlátovi. A samozřejmě Dušanu Pařízkovi.

Paralely na současný svět na sebe nenechaly dlouho čekat a disidentské téma, o kterém by si člověk řekl, že se se zrežíruje samo, je Miroslavem Bambuškem uchopeno inovativně a vtipně. Zároveň inscenaci povyšují herecké výkony Stanislava Majera a Marka Pospíchala. Nicméně zásadní problém vidím v Patočkově textu samotném. Člověk by potřeboval, aby zvedl hlavu, koukal 5 vteřin do blba a pořádně se nad ním zamyslel. V tempu a hlasitosti představení je to ale nemožné a divák se chtě nechtě musí spokojit jen s hezky formulovanými ''pravdoláskařskými'' bonmoty.

Přesně jak jsem očekával. Čapkův text na mě ve své původní podobě působil spíše rozpačitě, ale věděl jsem, že v bláznivém divadelním provedení jeho skvělé myšlenky daleko lépe vyniknou. K tomu ještě je představení vtipné a mrazivě aktuální. Klobouk dolů.

Po všech stránkách pastva pro oči. Původní text, jeho svébytná dramatizace, inovativní nápadíčky i herecké výkony. Ve třetí čtvrtině jsem měl dojem, že tomu trochu dochází dech, což však vynahradil závěr představení, na který když si vzpomenu je mi pěkně úzko.