Birter

Já jsem ten divák. Přesně ten divák, kvůli kterému musí Milostný skákat, Bílík tančit, Štrébl zpívat, Lupták se svlékat a Pechlát řezat dříví. Téma piklí na královském dvoře totiž nesnáším a jen díky scénografii a režii považuji Otíka za skvělé představení. Plus herci a hudba - to je fantazie. Nelze však nevidět vehementní snahu učinit Grillparzera aktuálním, a podle toho jak o tom mluvila na dramaturgickém úvodu paní Petrů, mi spíš přijde, že bylo přání otcem myšlenky. Proto je inscenace roztříštěna mezi několik zábavných, leč nesouvislých forem vyjádření.