Birter

Přesně jak jsem očekával. Čapkův text na mě ve své původní podobě působil spíše rozpačitě, ale věděl jsem, že v bláznivém divadelním provedení jeho skvělé myšlenky daleko lépe vyniknou. K tomu ještě je představení vtipné a mrazivě aktuální. Klobouk dolů.

Určité pasáže jsou zapošité horkou jehlou, ale představení nepostrádá humor a zapojení diváků mi přišlo velice povedené.

Na jednu stranu chápu, že v porovnání s klasickým repertoárem Dlouhé může tato inscenace působit docela jako bulvár, ale u mě přesto vyhrává dojem perfektně sofistikované parodie na hry tohoto typu. Bez roucha sice má momenty, ve kterých se humor opírá o chabější základy (jako ona hra o sardinkách...) čemuž nepomáhá přehrávání některých herců, nicméně jsem si i tak procvičil bránici. Žasl jsem jak do sebe všechno zapadá a většina herců (zejména Marek Němec) z toho dokáže vytěžit co se dá.

Netradiční uchopení postavy Fjodora Karamazova. Místo ztělesněné chlípnosti a zla je to v Čičvákově režii spíše starý cynik hodný soucitu. Mezi nejlepší herce však i tak řadím Martina Fingera a Jana Hájka. Co se týče tématu, inscenace jako by nás nacházela ve světě již dávno neuvažujícím o Bohu a až postupně se pečlivě dopracovává k relevantnosti Dostojevského tázání po něm. Nicméně první polovina na mě působila značně absolventsky. Roztržité střihy a scénografie. Repliky nuceně odříkané, čímž bylo podlomeno vysvětlení komplikované zápletky. Až ve druhé části to do sebe začalo zapadat včetně humoru.

Asi se nenechte zmást tím, že se jedná o vlastní dramatizaci - od klasické verze Evalda Schorma se to liší opravdu jen v jednotlivostech. Nicméně inscenace je to zdařilá, hlavně ve druhé polovině, ačkoliv na mě neblaze působil toporný Dušan Urban jako Míťa, a Ivan Karamazov v pojetí Ondřeje Bretta fungoval jen ve vyhrocených scénách. Diametrálně lépe na tom byly všechny ženské představitelky. Takže... solidní zážitek to byl.