Profil uživatele

Birter

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (59)
Jiří Koula: 11 % (24)
Kateřina Jírová: 12 % (20)
Michal Novák: 12 % (49)
Helena Grégrová: 13 % (59)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.2.2023)
Nápad koláže z náhodných meditativních textů zní moc hezky, ale výsledkem je kompoziční nestvůra. Inscenace nemá naprosto žádnou koherenci, ať už významovou, tematickou nebo jakoukoliv jinou, a tím znemožňuje prožití kteréhokoliv z textů. Poetičnost není podpořena ani scénografií. Vše působí čistě jako domýšlivá herecká etuda. Výjimkou je pouze mimický výkon Marie Poulové. Jediné pozitivum mého zhlédnutí bylo, že po rezignaci na napojení nebo interpretaci jsem si dobře odpočinul.
(zadáno: 28.6.2022)
Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.
(zadáno: 19.10.2021)
(zadáno: 29.11.2021)
(zadáno: 25.6.2022)
''Pro nás i Bůh musí být sexy symbol, abychom ho mohli akceptovat.'' Už ze záznamu pro mě byla inscenace zjevením, a na živo rovněž výjimečným zážitkem, ačkoliv se mi více líbili alternující Kubařová a Hádek. Hra Vzkříšení je balení velkých otázek svázané humorem a inovativními zápletkami. Pro inťoše jsou nastraženy literární reference a pro obecnější publikum i několik... no... laciných vtipů. Tam, kde by mohl být patos je ironie, a tam, kde se nabízí jednoduchý dialog je hloubka. Majling prostě píše skvěle, jak dokazuje i hra Vina?. Za mě velká spokojenost.
(zadáno: 1.10.2022)
(zadáno: 19.10.2021)
(zadáno: 11.11.2022)
Dejvické tváře jsou neokoukatelné a chemie mezi nimi přítomná v každém coulu. Jinak je ale Zásek zklamáním. Z námětu by se dala vykřesat sofistikovaná konverzačka, ale k té se to kostrbatě dostává přes docela lacinou situační komedii, v níž na sebe dialogy moc nenavazují, když se v ní nic neděje přidá se konflikt a občas nějaká postava (pro mě nepochopitelně) jednoslovně rozesměje celé publikum. Postavy byly sice zajímavé a oceňoval jsem náznaky, ale ani to nepomohlo k tomu, aby jinak skvěle napsaná kritika společnosti z jejich úst nevyšla značně nepřirozeně. Rozhodně se na to dalo bez potíží dívat, ale vybrousit by to chtělo.
(zadáno: 3.3.2022)
Jednou za pár let se objeví inscenace, která mi změní pohled na divadlo. Téhle se to podařilo. Po prvním zhlédnutí jsem si také říkal ''Jó, post-moderní slovíčkaření.'' ''Forma vítězí nad obsahem'' a podobné fráze, ale jak Handke tak Pařízek se mi v hlavě uhnízdili jako ta kukačka. Snad budete mít podobnou zkušenost, protože pak i pro vás bude Zdeněk Adamec i Sebeobviňování dokonalý zážitek. Poklona hlavně Jiřímu Černému a Martinu Pechlátovi. A samozřejmě Dušanu Pařízkovi.