Brasikona

Četla jsem knihu, o to víc jsem byla zvědavá, jak Gély naloží s dramatizací - některé zkratky mě překvapily, ale v dobrém, především co se Edith týče. Text je pro Violu více než vhodný a Radovan Lipus už u Hodiny diplomacie dokázal, že s těmito tématy (a Gélyho přístupem) pracovat umí. Nejinak je tomu i v případě Jana Šťastného, jemuž po Diplomacii sedla i tato role, a jsem obzvlášť nadšená z Apoleny Veldové, kterou jsem opět ráda viděla v něčem komornějším (a doteď vzpomínám na její Médeu v DJKT), s menší rolí si dobře poradila i Kateřina Seidlová. Hodina a půl výborného herectví a úzkostné atmosféry. Příjemná scéna, zdařilá občasná hudba.

Mé první setkání s režií Dana Špinara dopadlo dobře, ač jsem se ho trochu obávala. Vhod přišel fakt, že mám za sebou četbu a rozbor Bernhardova Divadelníka, takže jsem trochu tušila, do čeho jdu, alespoň z hlediska obsahu. Těžko říct, jak bych třeba vnímala bubeníka nebýt dramaturgického úvodu, ale musím uznat, že jde o vysvětlení vskutku zajímavé. Samotná hra má být pro tři mimořádné herce, což myslím, že je tady splněno. Velice snadno by se zde dalo sklouznout k přehrávání, ale dle mě všichni, především pak Saša Rašilov, obratně balancovali na hraně. Ale budu upřímná, konec mi trochu unikl.