Briseis

Na Bílé Nemoci v ABC je vidět, jak moc je dílo nadčasové zrovna v této době a při některých pasážích se vám zajisté vybaví události posledních dvou let. Pojmout Galéna a Maršála jako dvojroli je úžasný nápad. Nicméně více než Donutil zaujme Milan Kačmarčík jako Sigelius a Matka. V zahraničí se běžně obsazují do mužských rolí ženy, ale rozhodně je nemaskují knírem, takže pokud tam je tento záměr, tak skutečně nechápu, proč se z Barona Krüga zkrátka neuděla Baronka Krügová. To je však jediná vada na kráse celé inscenace. ABC má další povedený kus.

Kalich málokdy zklame. Jako celek fantastické, pohodové. To, že je to naprosto dějově předvídatelné a postavy jsou jedno velké klišé, tomu velmi rychle odpustíte, protože ve vás nezůstane pachuť ve smyslu "co se to zase urodilo na české scéně za brak". Písničky jsou navíc velmi dobře vybrané a sednou do děje.Když si vzpomenu na podobné pokusy typu Čas růží nebo Kvítek mandragory, tak tohle je naprosto důstojná pocta pro jednu z legend českého popu. Obsazení skvělé, Adéla Hesová a Matěj Hezký v dětských rolích ovládli jeviště. Herecky a pěvecky mě překvapila D. Nesvačilová.

Je příjemné zjistit, že tu někdo dokáže napsat libreto, které nezní jako veršovánky z první třídy a hudbu, kterou jsme už slyšeli někde jinde. Některé písně mi v hlavě zůstaly ještě dlouho po představení a to se mi u původních děl často nestává. I tak by dílu prospělo krácení. Choreografie během povedených "Uherských koní" příšerná. A konec skutečně není tak emotivní, jak bych očekávala, dalo se z toho vytřískat více.
O. Studénka skvěle hraje, ale jeho zpěv je utrpení. Více než K. Daňhelová zaujala E.Juráčková jako Dívka, z mužů pak Jiří Mach. Kudlu hraje ne jako prvoplánového záporáka, ale muže s traumatem.

Zajímalo by mě, jaká byla původní hra, protože zde je uvedeno, že byla zkrácena a byly ubrány některé postavy. Nejsem si jistá, zda to není spíše na škodu, chvílemi se hra skutečně podivně rozpadá. Téma identity, trans* a queer rozhodně palčivé a aktuální, nicméně občas to hraničí se sebeparodií - viz drag výstupy, navíc jak zde někdo psal, herecké výkony slabší, snad se to zlepší s reprízami.
Martina Jindrová do role seděla více, než v Disku do Velké sestry, nicméně zde jí trochu válcoval Petr Jeništa jako král a Jiří Svoboda jako Tomy.

Konečně Vinohrady neuvádí trapnou rádoby veselohru, která není vtipná, ale servíruje skutečné, vymazlené drama, navíc naprosto skvěle obsazené. Třešničkou na dortu je violoncello, které zní živě přímo na monumentální scéně a podtrhuje naléhavost příběhu o zlu, které tvoříme my sami a je v každém z nás.
Vedle výborného Dastlíka září Marek Holý, který ukazuje, že nemá jen komediální talent, ale zvládne hrát i vážnější role. Nejlepší výkon ale podal Daniel Bambas coby páter Flóra.

Viděla jsem originál s Jodie Comer a měla jsem trochu obavy, jak to dopadne v Česku. Ano, česká inscenace si narozdíl od té zahraniční pomáhá rekvizitami, kostýmy, nemluvnou postavou, ale mnohdy to není na škodu a je to mnohem sugestivnější. Marie Štípková nikoho nekopíruje, její drásající herecký výkon je stejně naléhavý jako celá hra a její sdělení. Ne každý s tímto sdělením bude v našich končinách souhlasit, ale doporučila bych každému se zamyslet, případně stačí si užít toto dílo a herecký koncert Štípkové.

20% za Terezu Maškovou a 10% si mohou přidat ti, kteří muzikál neviděli v zahraničí. Čeští tvůrci mají schopnost téměř každý zahraniční muzikál degradovat. A zde to není jen kvůli překladu písní. Tristní choreografie, nulová režie. Dramatické scény vyznívají do ztracena a finále s velkým hitem také. Hynek Čermák je skvělý herec, ale pokud ho obsadíte do role, kde vypadá, že randí se svou dcerou a vzájemná chemie je nulová, představení to nezachrání. Ostatní vypadají, že se nudí. Vše pěvecky táhla na předpremiéře právě skvělá Mašková. Jen mi jí bylo líto, když si musela přes půl jeviště běžet pro "vášnivý" polibek na jehlových podpatcích.

Na velké scéně se 30. 1. 24 hrál Lakomec a divadlo bylo plné studentů. Spíše než na klasickou hru bych je nahnala na Ucho, aby si uvědomili, v jaké době žili jejich rodiče a prarodiče a nezapomněli na to. Velice sugestivní hra, kde graduje zoufalství, paranoia i domácí násilí až k dotazu "jsme ještě lidi?". Skvělá funkční scéna a především hlavní dvojice Talacková - Bambas. Talacková vystřídá několik hereckých poloh od uječené pipky po rozhodnou ženu. Bambas, ač má jemný vzhled, jde skutečně až na dřeň, hraje jako o život a při násilných scénách vám tuhne krev v žilách. Bravo!