Profil uživatele

Cechoslovak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 8 % (15)
Lukáš Dubský: 11 % (35)
Helena Grégrová: 13 % (15)
Jiří Koula: 13 % (14)
Jiří Landa: 14 % (23)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.3.2015)
Vkusná, zábavná a originální inscenace. Svou hravostí připomíná povedenou studentskou parodii na nějaké středoškolské školní akademii (s herecky velmi nadanými studenty). Čekal jsem spíše shovívavost k oběma bratrům, ale jejich obraz je tu dost nemilosrdný, ze všeho nejvíc vzbuzuje soucit. Část scén asi vznikla na základě rešerší z bulvárních článků, krutá nadsázka pak ukazuje naivitu obou hlavních postav. Omluvou jim budiž absurdnost reality konzumní společnosti i změna poměrů po roce 1989. Nápaditá scéna, pěkný zpěv. Dal bych i 80%, ale chci ve srovnání více vyzdvihnout Jedlíky čokolády.
(zadáno: 4.5.2015)
Nelze srovnávat s kusy, které řeší velká témata (Cena facky apod.). Toto je banalita, hraničící s trapností. Ale je skvělé, že i takové divadlo se dnes hraje. Trapnost byla povýšena na roztomilou hravost se slovy díky souboru, který to vzal za své. Sympatický a nedoceněný David Vacke diváky skvěle naladí a ostatní pak udržují jejich pozornost. Pozor, kdo v ní poleví, přijde o jemné narážky a vtipy! Výborná originální hudba a texty. Připomíná to počátky divadla Semafor, ale je to ještě aspoň o stupeň zábavnější.
(zadáno: 26.9.2015)
Jestli toto vytvořila ženská část šatny divadla, musí být vedení divadla moc spokojené, jak má tvořivý a přemýšlivý ženský tým. Tyto dámy nežijí ve skleníku a vidí kolem sebe i příběhy a starosti obyčejných žen. Je to taky kritika různých pochybných projektů a produktů, které se nás snaží přesvědčit, že bez nich by náš život nebyl dokonalý (i když náš kouč tu dělá opravdu co může). Typy žen tu jsou zobrazeny s groteskní nadsázkou. Není to však žádná třeskutá crazy komedie, ale hra s docela vážnými tématy.
(zadáno: 11.10.2015)
Činoherní klub tradičně dokáže "vyhrabat" něco netradičního. Chorvatská dramatika u nás často uváděná není a to, že je tato inscenace na repertoáru tak dlouho, vypovídá evidentně o tom, že se chodí spíše na Nárožného a Vetchého než na Krležu. Rozhodně je ale autorova poetika zajímavá: děj se odehrává mimo jakékoli místní a historické souvislosti, jde tedy především o člověka v zajetí jeho pudů. I když v brilantních dialozích (skvělý je ten před přestávkou) se postavy představují jako duchaplní světáci, zůstávají mimo jakékoliv divákovy sympatie. Ale to tak asi mělo být.
(zadáno: 5.11.2015)
Hra vznikla téměř před sto lety v Německu, takže se těžko dá říct, že je to skvělá kritika současné společnosti. Ale trapnou společenskou "zábavu", kde si její účastníci moc nesednou, to připomenout může. Herci si udělají na začátku cvičení z pantomimy a pak nám každý z nich celkem úspěšně předvádí nějaký typ protivného burana. Viditelné těhotenství dvou hereček ještě umocňuje vulgaritu. Vše je prodchnuto esencí odpornosti a opravdu se nemůžete vžít do žádné postavy. I úsměv mrzne na rtech. Brecht se v poslední době moc neuvádí, tak díky za to.
(zadáno: 27.11.2015)
Uvádět Shakespeara s minimem dekorací, v kravatách a na téměř prázdném jevišti (jen nápisy na monitorech nás informují, kde jsme se octli), to chce odvahu. Režisér Stránský si něco podobného vyzkoušel kdysi na Richardu III. a herci ho opět podrželi. Tentokrát se mi ale zdály výkony trochu nevyrovnané. Nebo byl Tomáš Šulaj tak skvělý, že ostatní zastínil? Jeho monology jsou učebnicové. Působivé byly i výstupy "čarodějnic". Jejich tablety, stejně jako některé jiné rekvizity, sice nastolují otázky, jestli je vše účelné a jaký to má smysl, ale Shakespeare naštěstí zůstává Shakespearem.
(zadáno: 22.1.2016)
Tak toto je inscenace pro každého. V tom dobrém slova smyslu. Neznám blíže nikoho takto postiženého, ale Josefu Kubáníkovi absolutně věřím, že je to přesně tak, jak on to hraje. Díky němu i ostatním hercům je to velký emocionální zážitek. Každému, kdo se chce poučit a dojmout, doporučuji. Ale právě to poučování je někdy až příliš explicitní. Divadlo nemusí vodit diváka za ruku, chybí tu dramatický konflikt a divadelní stylizace. Sečteno a podtrženo: inscenace průměrná, přesto možná nezapomenutelná.
(zadáno: 22.2.2016)
Hezké podívání, ale jako drama se inscenace hodnotí těžko. Jde o dost nedramatický text, takže těžiště je hlavně v tanci. Začátečnické lekce působí trochu rozpačitě, křečovitě humorně, pak si ale téměř každá postava odtancuje něco pěkného. Věřím, že herce (a nakonec i diváky) hra baví. Emoce se do hry vkrádají jen zvolna a rozvinou se spíše až po přestávce. Atmosféra scény je působivá a celek docela připomene literární předlohu.
(zadáno: 21.10.2016)
Divácky vděčné představení, dramaturgicky sázka na jistotu. Oba hlavní protagonisté si své role střihli po delší době znovu. Oceňuji jejich schopnost vystihnout různé etapy lidského života. Pokud hrají děti, je to roztomilé a vtipné, v dospělosti tu ale přibývá patosu. Posuny v čase, které jsou často explicitně deklamovány ve zpívaných textech, ubírají inscenaci na poetičnosti a zcizují divákovi jednotlivé postavy. Ale tak je zřejmě celý muzikál napsaný-řeší se tu vážné téma a divák by měl zůstat stranou jako nezaujatý hodnotitel a soudce.
(zadáno: 10.12.2017)
Působivou (ale ne příjemnou) atmosféru vytváří obří zelený šváb jako z Kafkovy Proměny, drásavá hudba i stínohra pokoje umírajícího dědečka, do kterého nakonec vůbec nenahlédneme. Komické výstupy doktora jsou hodně kontroverzní, dělají z něho trochu zbytečnou postavu. Bez trochy humoru by ale zoufalost, které je tu nadbytek, byla možná k nevydržení. Postava Lee je také směšná, ale velmi lidská. Její představitelka, Dana Růžičková j. h., patří spolu s Davidem Macháčkem k pilířům inscenace.
(zadáno: 24.1.2018)
Slováckému divadlu nelze upřít snaha o repertoárovou pestrost. Francouzský klasicismus tu pár let (naštěstí?) chyběl. Tady nás nečekají rokokové kostýmy a paruky, ale vkusná stylizace s parodickými rysy. Postavy si sice přenášejí morálku 18. století, ale hra nás nenutí je nějak soudit. Pravda, zaráží nás drzé sebevědomí sluhů, kteří přerůstají své pány a příliš ani nevěříme lásce zamilovaných, ale to se snad nedalo brát vážně ani v době vzniku hry. Banální obsah vyvažuje krásný jazyk (překlad), slovní humor a vyrovnané herecké výkony.
(zadáno: 3.4.2018)
Zvláštní, ale zajímavá forma čtyř monologů vylučuje dramatický konflikt. Přesto se tu (vedle komických momentů) řeší vážná otázka svědomí národa a české malosti. Scéna, zpěv a ceremonie působí morbidně a absurdně, ale jsou dobrým doprovodem ke čtyřem brilantním hereckým výstupům. Autorka je uspořádala asi logicky, ale zajímavěji a zábavněji působí obě dámy před přestávkou.
(zadáno: 3.4.2018)
Poněkud neuspořádaná mozaika výjevů z československých dějin, kde některé scény působí možná až příliš didakticky, zatímco jiné dojdou divákovi třeba až po představení (a možná i vůbec). Inscenace se jmenuje Tančírna, ale tancuje se tu jen místy, více tu promlouvají masky, kostýmy, rekvizity. Naše moderní dějiny jsou tu vystaveny hodně deziluzivnímu pohledu. Kolektivní výkon hereckého souboru směřuje k závěrečnému uvědomění si sounáležitosti všech-diváků i herců. Závěrečná děkovačka tak pro mě byla nejsilnějším dojmem. Rozhodně je to projekt, který do regionálního divadla patří.
(zadáno: 20.2.2019)
Velké sólo pro Tomáše Šulaje. Ostatní herci se také v groteskní nadsázce skvěle prezentují jako postavy mizerů, darmošlapů nebo aspoň naivních hlupáků. Ústřední figura je ve své plnokrevnosti a opravdovosti zoufalá a dává to svému okolí najevo cynismem a hořkou životní rezignací. Pro diváka náročných a možná těžko stravitelných 200 minut. Režisér jako by jen nechával jednoduše herce hrát, režijní záměr se mi těžko dešifruje. Ale Čechov tu naštěstí zůstal.
(zadáno: 31.3.2019)
Inscenace si vystačila s jednoduchými režijními postupy a obešla se bez velkých scénických efektů. Výborné herecké výkony ji povyšují na silný divácký zážitek. Kdybych neznal film, dal bych i víc bodů. Pánové Hromádka a Majkus za svými filmovými vzory ale příliš nezaostali a i ostatní představitelé drželi inscenaci vysoko.
(zadáno: 4.6.2019)
Dovedu si tentýž příběh představit jako existenciální drama o rozpadu tradičního venkova, staré dobré Evropy a krizi rodinných a generačních vztahů. Místo toho o těchto vážných problémech vypovídá chytrá komedie, plná absurdnosti (bohužel často reálné), kde se smějete od začátku do konce a při odchodu z divadla si opakujete nejlepší hlášky. Postavy jsou všechny výrazné typy, nad všemi pak ční černý humor babičky. Inteligentní a zábavná hra by možná slušela spíše schopným ochotníkům, ale i v repertoáru ambiciózního Klicperova divadla bude asi zajímavým osvěžením.
(zadáno: 20.9.2019)
Poctivé precizní představení, kterému se nedá nic vytknout. Souhra souboru je bezvadná, takže hudební výstupy mají perfektní rytmizaci i choreografickou stránku. To, že mě některé písničky nudí a téma je pro mě trochu odtažité, je asi můj problém. Zároveň dobře chápu i aktualizaci a promlouvání k dnešku: lidé, kteří v životě nic nedokázali a zasloužili by spíše opovržení, se i dnes stávají celebritami. Nejpůsobivějším výstupem byla scéna popravy, i když s barokní reprodukovanou hudbou a pantomimou do inscenace příliš organicky nezapadla.
(zadáno: 9.10.2019)
Hra, ve které se zároveň řeší několik vážných témat - u jedné postavy frustrace z nenaplněné sexuální tužby, sklony k násilí a k manipulaci, na druhé straně povýšenectví, nedostatek tolerance a empatie. Navíc se ocitáme v protiatomovém krytu, takže je to trochu i o tom, co by mohlo být, kdyby... Jsou tu i místa pro zasmání (hraní společenských her). Dobrá hra, která má stupňující se tempo, strhující gradaci i pointu, i když asi od poloviny už tušíte, o co asi půjde. Dobrá příležitost pro dva herce, kteří jí využili beze zbytku.
(zadáno: 6.11.2019)
Vskutku povedená taškařice.
(zadáno: 12.1.2022)
Nic proti snaze zmodernizovat scénu přes sto let staré hry. Nemusí tu být fěrtúšky a pérečka za klobúčkem, pršipláště beru. Skleník je taky O.K., ale hlučící sekačka trochu ruší a natahování kabelu a hledání zásuvky herce i diváky rozptyluje od samotného textu. Upravená jazyková verze Hradišťšským nahrává. Ve slováckém nářečí jsou jako doma, vlastně doma. Herci jsou hodně expresívní, ale to u takového příběhu ani jinak nejde.
(zadáno: 1.11.2022)
Povedená inscenace, ale už jsem tuto hru viděl v provedení, kdy jsem padal smíchem ze židle. Tady bylo trochu vidět, že herci si dávají pozor, aby něco nepokazili. Legrace by měla být spontánnější, uvolněnější.
(zadáno: 14.12.2022)
Nějaké tradiční zpracování tohoto nesmrtelného dramatu ohromí a dojme, ale asi jen poprvé. S tím asi přistupoval režisér k inscenaci ve SD a chtěl ukázat drsný osud veronských milenců trochu jinak. Ohromení se tu částečně dostaví-tato inscenace drží dobře pohromadě zvláštní ponurou atmosférou, vytvořenou nemilosrdnými mezilidskými vztahy, vyjádřenými moderním strohým jazykem pro mě dosud neznámého překladu. Hezká je výprava a kostýmy, kdo má rád tradici, tady ji má. Krásný je živý hudební doprovod na cello. A dojetí? To tu střídá spíše naštvání. Ale ne na režiséra a herce. Na všechny, kteří jsou necitelní a lhostejní k osudům druhých.
(zadáno: 14.12.2022)
Znovu hluboká poklona Karlu Čapkovi. Jeho Matka je dramatem se vším všudy, s umělecky přesvědčivým prolnutím postav živých a mrtvých, výrazně odstíněnými charaktery, silným poselstvím. O mrazivé aktuálnosti ani nemluvím. Tvůrci inscenace přistoupili k Čapkově textu s velkým respektem. Za to dík, ale právě kvůli tomuto respektu působí hra jako celek poněkud sterilně. Herecké výkony jsou výborné, přičemž pánové záměrně a správně dávají vyniknout hlavní představitelce. Lehkým zklamáním byla závěrečná scéna. Jako by emoce už byly vyčerpány a závěr přišel nějak moc rychle.
(zadáno: 17.1.2024)
Také tady se vyplatí si předem něco zjistit o autorovi a hře samotné. Jinak se může stát, že divák je o přestávce zmatený absurdním dějem a zdánlivě nemotivovaným jednáním postav. Pro mě je grotesknost postav dost křečovitá a přehrávaná. Pokud tušíte nečekané rozuzlení po pauze, tušíte správně. I tady by se mohla zdát zápletka nepravděpodobná a překombinovaná, ale to odpovídá poetice slavného autora i době, kdy kus vznikl. Nabízí se samozřejmě i aktualizace a srovnání s dnešním světem, ale raději si to vychutnejte jako hru samu o sobě.
(zadáno: 8.2.2024)
Zábavná hra na vážné téma. Tři neuskutečněné scénáře pomnichovského vývoje (jeden "lepší" než druhý) a v jejich centru zoufalá postava prezidenta Beneše (přesvědčivý Pavel Hromádka). On a jeho žena (distingovaná a realistická Tereza Novotná) musí předvést něco ze svých charakterů, ostatním stačí karikatura (dobře zahraná). Na jevišti se představí několik komediálních žánrů, střídají se různé výstupy a je čemu se smát, hlavně po přestávce. Je třeba ocenit každou novou původní českou hru a tato má hlavu i patu, autor si pohrál i s jazykem. Regionální konotace a bufetářčin stand up jsou sice vtipné, ale vůči divákovi zbytečně podbízivé.