Profil uživatele

Čiko

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (436)
Jiří Landa: 10 % (629)
Lukáš Dubský: 10 % (344)
Iva Bryndová: 11 % (288)
Jan Pařízek: 11 % (319)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.12.2023)
65%
Inscenace se mi celkem líbí herecky, režijně i vizuálně. Ale trochu na mě působí jako obal bez náplně. V Hamletovi je obvykle vypíchnuto (pokud není výrazně stylizován) jedno z ústředních témat, o kterém se hraje, ale tady vše jaksi pluje po povrchu. Myslím, že by inscenace mohla vzbuzovat v divákovi větší emoce. Navíc začátek (do příchodu Resencrantze, Guildensterna a norského krále) trochu postrádá rytmus.
Pavel Neškudla mi přišel málo výrazný a měl jsem pocit, že si měl na Hamleta ještě pár let počkat. I přes hlasový handicap se mi líbil Igor Orozovič.
Oceňuji scénu a kostýmy a pojetí postav R. a G.
(zadáno: 8.12.2023)
Zvláštní inscenace. Ve své době problematická Hugova hra Bitva o Hernaniho se prolíná s civilním hraním ve stylu "divadlo na divadle", ke kterému si soubor DD přizval právě končící absolventy DAMU. Asi dvoutřetinová stopáž celé inscenace je věnována původní hře, jejíž nastudování je (zřejmě záměrně) velmi těžkopádné, rigidní a ne příliš záživné. Zbytek času je věnován civilnímu zkoušení, odehrávajícím se v současnosti. Za sebe musím říct, že jakékoliv prolnutí tady ale prostě nefunguje. Kromě toho bych poměr hraní původní hry a civilnějších pasáží (které byly daleko zajímavější) otočil.
Zajímavý nápad s nejistým výsledkem.
(zadáno: 7.12.2023)
Pod hlavičkou Laterny Magiky uvádí NS Národního divadla Nezvalovu Valérii a týden divů. Pro mě dílo dosud neznámé. O to více mě překvapilo, že stejnou hru letos nasadilo i divadlo v Chebu. A pak také téma. Obdivuji Nezvalovu odvahu, popsat dospívání 17ti leté dívky.
Laterna se spojila (tak jako už několikrát) s činoherci ND a vznikla velmi originální inscenace. Zajímavá vizuálně, pohybově i herecky.
Nejvíce se mi líbila Eva Leinweberová. Hororově unikátní jsou Petr Stach a Filip Rajmont, Zdeněk Piškula se navíc dobře předvedl i v tanečních číslech.
Rozhodně stojí za vidění, i když laťka Laterny je ještě trochu výš.
(zadáno: 5.12.2023)
65%
Přiznám se, že kdybych neviděl v loňském roce Yermu v Rokoku, hodnotil bych asi výš. Vidím tam dva zásadní rozdíly. Kamila Janovičová hraje Yermu velmi sólově, spíše jako One woman show... což ale evidentně není její chyba, nicméně inscenaci to ubírá body. Johna, jejího manžela, hraje Michal Čapka. Je ale velmi nevýrazný, jeho projev je příliš monotónní a z jeho postavy se dá vytěžit mnohem více.
Proměna Yermy je sice celkem uvěřitelná, ale nedařilo se mi s ní jakkoliv soucítit.
Myslím, že mnohem zajímavěji šla vymyslet i scéna.
(zadáno: 4.12.2023)
35%
Nejsem si jist, jestli patří třeskutá fraška (ona to nutně třeskutá fraška být nemusí) takto zpracovaná na jeviště NDM, které by si mělo držet alespoň standartní úroveň. První dějství je rozhodně slušné a koukatelné. Druhé dějiství jsem sledoval s otevřenými ústy a měl jsem pocit, že o přestávce dostali včichni herci el.proudem. Zejména Robert Finta, jehož tlačení na pilu v podobě nonverbálních akrobacií bylo téměř k nepřečkání. Navíc Jiřího Sedláčka není absolutně slyšet ve scénách, kdy mluví do strany. Třetí dějství celkem ušlo.
Herecky se mi líbil pouze Josef Vohaník v roli režiséra.
(zadáno: 4.12.2023)
65%
Jediné s čím mám v této inscenaci problém, zato ale nemalý, je ztvárnění hlavní postavy Norbertem Lichým (kterého mám jinak velmi rád). Jeho uspěchaný a lakonický projev, konkrétně občasná smršť replik (pro člověka s Alzheimerovou chorobou vůbec ne charakteristická) prochází v průběhu děje minimální proměnou, typickou spíše pro krátký časový úsek takto nemocného člověka. A pro mě se to tím pádem stává celé těžko uvěřitelné. Nemohu to nesrovnat s výkonem J.Vlasáka ve Svojtkově inscenaci, kde byl právě na tento fakt kladen velký důraz.
Jinak je to téma bohužel stále velmi aktuální.
(zadáno: 4.12.2023)
75%
Přesto že je tato neslavnější Marberova hra (vzpomeňme třeba ještě Don Juan v Soho a Dealer´s Choice) neprávem opomíjena, Komorní scéna Aréna ji uvádí již podruhé. Možná i proto, že se zdá, že toto téma bude do budoucna čím dál aktuálnější. Dnes ještě může otevřenost a chování hereckého kvartetu někoho šokovat, ale za pár let...? V době kdy se o monogamii začíná v odborných kruzích diskutovat jako o nepřirozené nebo jako o přežitku? To ukáže čas.
Herecky mě nejvíce zaujal Vojtěch Lipina (asi nejlépe napsaná figura), za kterým ale nikdo nezaostával.
Tento kaleidoskop událostí pobaví a přinutí vás k zamyšlení.
(zadáno: 3.12.2023)
65%
Část první - Jidáš. Nejen proto, že jsem ateista, není Variace na Jidáše můj šálek kávy. Vlastně mě to docela bavilo sledovat (příjemná stopáž) a Robert Finta byl jistě dobrý, ale nijak mě to nezasáhlo.
Část druhá - S vyloučením veřejnosti. Toto posmrtné setkání třech bídných postav se mi líbilo. Každý hraje s kartami, které má, přičemž trumfy už dávno nejsou ve hře. Zajímavě rozehraný příběh - pro všechny možná ten definitivně poslední. Velmi mě zaujala hlavně Magdaléna Holcová.
(zadáno: 3.12.2023)
65%
Příjemné zpracování Nory, které mě nenudilo, spíše bavilo a měl bych k němu jen minimální výhrady.
Bavilo mě především sledovat Kamilu Janovičovou, pro kterou byla Nora první hlavní rolí v NDM. Její naivně-infantilní projev je přesně těmi místy, kdy je slyšet smích diváků a po celou dobu bavil i mě. Škoda jen, že její reinkarnace v manželku, která posouvá vztah do reality, byla tak zbytečně rychlá. Ve své roli se mi líbil také Petr Panzenberger a v menší roli Robert Finta.
Vydařené jsou také vtipné kostýmy R.Vyplašilové a svůj účel plní i funkcionalistická scéna M.Sýkory.
Pro mě je ostravská Nora příjemným překvapením.
(zadáno: 1.12.2023)
I přes celkově jen lehký nadprůměr patří Marie Antoinetta k tomu lepšímu, co jsem za poslední roky v NDM viděl. Nutno říci, že první polovina mi přijde poněkud slabší, než ta druhá. Trochu jsem si musel zvykat na připsané role T.Jirmana a A.Klimešové, ale zvlášť ve druhé polovině se mi podařilo na tento styl napojit. Určitě oceňuji pěkné kostýmy a zajímavou a funkční scénu, nicméně ten pelmel před přestávkou (po pauze je inscenace mnohem herecky "čistší" a umírněnější) mi celkový dojem trochu pokazil.
Nejde sice o žádný klenot, ale návštěvy divadla rozhodně nelituji.
(zadáno: 1.12.2023)
V mnoha směrech velmi zajímavá inscenace. Dobře poukazuje na bezmoc a beznaděj v absurdní situaci plné nepochopitelných průtahů. Mně se také líbil nejvíce začátek a konec, nicméně mě na rozdíl od několika jiných diváků prostřední část nenudila.
Černobílá barva (scéna a kostýmy) zde ve mně evokuje i barevnost daných situací. Bílá značí tu a tam naději a černá zase beznaději. Není nic mezi tím.
Inscenace je čitelná a srozumitelná, je v ní vidět jasná vize a rukopis režiséra J.Holce. Jáchym Kučera je jako pan K. výtečný.
Této dramatizaci dává punc výjimečnosti také výprava J.Tereby, expresivní líčení a zajímavá práce s kamerou.
(zadáno: 1.12.2023)
75%
Mám rád "divadlo na divadle" a Režisér je zatím nejlepší hra, kterou jsem na toto téma viděl. Autorovi Tomáši Vůjtkovi asi "pomáhala" ruka režiséra Josefa Janíka, k jehož poctě a výročí hra vznikla.
Přestože postavu režiséra sužuje těžká choroba s neveselou prognózou, nacházíme zde spoustu vtipných a komických situací (zejména rozhovor redaktorky s režisérem). Divák znalý divadelního prostředí se pak zřejmě bude bavit ještě o něco více.
Marek Cisovský podává v roli režiséra výborný herecký výkon a nejeden herec by se mohl zaleknout té reálnosti. Líbili se mi také Michal Čapka a Alena Sasínová-Polarczyk.
Rád doporučuji.
(zadáno: 1.12.2023)
Oním posledním zápasem je účast na semifinále tenisového turnaje US open, které se dá chápat i jako paralela k životním příběhům obou tenistů. Hraje se v podstatě v ringu, který je ze všech stran obklopen diváky. Bílé lajny na kurtu jsou podsvícené a často svítí jen v místech, kde zrovna probíhá děj.
Herecké výkony všech čtyř protagonistů jsou (jak už bývá v DPB zvykem) na výborné úrovni, dobře působí na většině míst i živé bicí.
Mě osobně ale nezasáhlo téma a nebudilo to ve mně žádné silnější emoce. Škoda také, že v programu se dočteme vše o grand slamu a US open, ale pramálo o autorce, o hře samotné dokonce vůbec nic.
(zadáno: 30.11.2023)
Nevzpomínám si, že bych kdy viděl v NDM takový průšvih. Je to spíše marná snaha, než Marná lásky snaha. Inscenace je neuvěřitelně nudná. Přehlídka všech klišé a stokrát ohraných postupů, které lze režijně využít. Hlavně tam nacpat všechny, ať si divák vybere.
Hraje se v předním prostoru hlubokého jeviště, což samo o sobě ubírá na zážitku. Inscenace se do DJM nehodí. Vše působí až amatérsky i díky tristní režii Romana Poláka.
Překvapily mě velmi slabé herecké výkony, jimž vévodil Jan Fišar. Jeho "noblesní" herectví je dávno za zenitem.
Přál bych činohře NDM, aby se konečně vymanila z té dlouholeté průměrnosti a méně podobných přešlapů.
(zadáno: 29.11.2023)
Umím si představit, jak těžké je zdramatizovat takovýto bestseller pro divadelní prkna a zároveň oceňuji odvahu jej uvést a to v délce 4,5 hodiny, což je v tomto připadě jen časový údaj. V MDP vznikla totiž velmi kvalitní inscenace, která stojí za vidění. Poutavý příběh dvou přítelkyň, jejichž osudy by vydaly na samotné literárnú dílo o každé z nich.
Herecky mě nejvíce zaujala Eva Salzmannová a Beáta Kaňoková, ale celý kolektiv působil velmi sehraně.
Velmi se mi líbila scéna (celá v zelené barvě, což je neobvyklé) a původní hudba Ivana Achera i ta převzatá (Come vorrei aj.)
Dopuručuji.
(zadáno: 29.11.2023)
65%
Prostředí Werichovy vily je nasáklé dobou, ve které v ní Jan Werich žil. Nastudovat činohru spojenou s tancem v jeho nevelkém prvním poschodí by mě nenapadlo, ale musím uznat, že to výborně funguje a to místo má své kouzlo. Přestože nevidíte vždy všechno, umělci si s prostorem dobře poradili.
Není to nijak výrazný umělecký počin (přesto se hodí spíše pro náročnějšího diváka), ale nápad kvituji. Příjemnější zakončení procházky na Kampě si lze těžko představit...
(zadáno: 29.11.2023)
Tato hra se T.Dianiškovi mimořádně povedla. Nevím, jestli se mi některá líbila víc, spíše ne. A když máte k dispozici dobrý herecký soubor, je skvělá inscenace na světě.
Opět vážné téma, ale opět s citem odlehčené. Když nejsi krásný, ale máš moc a konexe, můžeš manipulovat s tím, kdo je krásný, ale moc a konexe nemá. Poměrně banální myšlenka, z níž vzešla dvouhodinová hra (přiměřená stopáž).
Výborná Natálie Holíková, ale herecky je to celé velmi silné.
Vřele doporučuji.
(zadáno: 28.11.2023)
Téměř 100 let starý text a stále aktuální. Téma manipulace (mám na tyto hry teď obecně v divadle štěstí) je nevyčerpatelné. Trochu mi to připomnělo Návštěvu staré dámy, nebo v Besedě právě uváděnou Podobu věcí, která také stojí za návštěvu.
Viděno na derniéře.
(zadáno: 28.11.2023)
35%
Já mám trilogii Slunce, seno rád... Od tohoto muzikálu jsem nic neočekával, přesto jsem ho chtěl vidět. Říkal jsem si - co kdyby...
Činoherní pasáže byly koukatelné, ale songy naprosto zbytečné. Navíc Ondřeji Brzobohatému zřejmě docházejí nápady, neboť hudebně je to strašně nezajímavé.
Herecky se mi líbila pouze Iva Pazderková v roli Škopkové a farář Dennyho Ratajského. Naopak nepochopím, jak mohl být Pavel Kikinčuk obsazen do role Škopka. Zoufale se na něj nehodí. Navíc byl filmový Škopek spíše flegmouš, zatím co Kikinčuk na jevišti stále ječí...
Režisér Antonín Procházka se opět svezl po své průměrnosti.
(zadáno: 28.11.2023)
35%
Ono je méně někdy více a ku prospěchu této inscenace rozhodně není, že je tak "nabušená" nápady. A i když je to velmi humorné (občas dost prvoplánově), diváka to může časem omrzet. Já bych tomu ubral tak 20% energie a mohla by to být svižná a vtipná komedie, bez toliké třeskutosti. Navíc má Štěpán Kozub tendenci sklouzávat k nepartneření a má to nádech one man show.
(zadáno: 27.11.2023)
Mám rád hry Edwarda Albeeho, ale tuhle asi nejméně. (myslím, že je to jeho prvotina)
Ano, David Švehlík nasadí už na začátku vysokou laťku a úroveň si drží až do konce. Přesto mi to přijde velmi statické a ne příliš záživné. Navíc mi na tomto textu vadí fakt, že Jerrymu lze do úst vložit vlastně téměř cokoliv a stále by šlo (téměř) o ten samý příběh. Za mě celkově trochu nudné...
(zadáno: 27.11.2023)
55%
Mám tuto hru velmi rád a není to prví Virginie Woolfová, kterou jsem viděl, je to ale jedna z těch slabších. Přijde mi, že by to šlo udělat režijně i herecky zajímavější. TOP pro mě stále zůstává Svojtkova inscenace v Rokoku s V.Gajerovou v hlavní roli.
(zadáno: 27.11.2023)
75%
Za mě trochu zdlouhavý a uštěbetaný začátek, ale slouží následnému ději. Herecky zajímavější mi přišla druhá polovina, ve které je i více napětí.
Rozhodně se mi líbila Karolína Baranová v roli Antoinetty (výborně zvládá proměnu marnivé vládkyně ve vězenkyni v beznaději) a Ondřej Kolín v roli infantilního Ludvíka.
Krásné byly i okázalé kostýmy (v nichž si i skutečná Marie Antoinetta libovala) a scéna Davida Janoška. Kvituji také nápad s ovcemi.
Nádherně demonstrovaný pád z přepychu až na úplné dno. Skoro by se chtělo říct - karma.
(zadáno: 26.11.2023)
65%
Je až neuvěřitelné, kolik toho Jiří Orten stihl za svůj krátký život. Byl neobyčejně zajímavou osobností.
Ondřej Kolín se s vervou pouští na 70 minut do monodramatu plného dochované korespondence J.Ortena. Jeho projev je navíc plný pohybu a energie.
Jenom si myslím, že mohl být osud J.Ortena pojat trochu obšírněji...