Coward

(viděno v Aule Gong v areálu Dolních Vítkovic v rámci Colours of Ostrava 2023)
65% (díky dynamickým písním, pomalých bylo málo, písně obstojné i díky angličtině s titulky)
celkem zajímavá scéna, taková nadčasová s elegantně zakomponovanou kapelou
přišlo mi to spíše jako sled jednotlivých scének bez uceleného děje
celkově trochu zklamání (Bowieho neposlouchám, ale to nemá na hodnocení vliv)

(viděno v Aule Gong v areálu Dolních Vítkovic v rámci Colours of Ostrava 2023)
jednoduchá scéna s drobnými obměnami
Pavla Tomicová skoro neopouští jeviště a celý fiktivní děj se odehrává skoro jen kolem ní (ostatní herci ale zdárně dotvářejí její svět). Některé vtípky trochu na hraně, ale díky těm zbylým a celkově celkem dobře napsanému textu a precizní režii Davida Drábka jsem možná lehce (ale dost nepatrně) nadhodnotil - faktem je, že jsem se výborně bavil skoro celou hru. (D. Drábek si u mě výrazně napravil reputaci po nezdařilém pokračování Kanibalek).

(viděno na letní scéně Divadla Kalich)
Pravděpodobně moje první setkání s dramatikem Petrem Kolečkem. Ale režii Davida Drábka jsem viděl již 6x (z toho jednou na Dramoxu), ale kromě 1 vše během uplynulé sezóny. Původně jsem uvažoval o 70%. Ale vzhledem k až moc přehnanému konci a také, že jsem od toho čekal trochu větší komedii, jsem se rozhodl k nižšímu hodnocení. Přesto jsem se poměrně dobře bavil a spolu s některými dalšími diváky (a nebylo nás úplně málo) jsem tleskal i po jednotlivých scénkách. Režisér má podobný styl humoru jako můj kamarád, herec a úspěšný dramatik Tomáš Dianiška, který několik let působil v mém domovském Liberci.

Oproti výbornému prvnímu dílu (100%) mě pokračování skoro vůbec nezaujalo. Už to bylo moc přehnané. Ale i tak se někdy podívám na nějakou další tvorbu Davida Drábka.

65%

(viděno na hostování v Liberci)
O něco slabší než Caveman (proto jsem o 10 % snížil hodnocení). Ale pořád je to velmi vtipné (i když jsem to čekal ještě o něco vtipnější). Výborný herecký výkon Daniely Choděrové a také velmi dobrá komunikace s publikem. One (wo)man jsou zajímavá, ale také velmi náročná představení, protože člověk je na jevišti sám. Moc nechápu zdejší podprůměrné hodnocení.

(8. záznam na Dramoxu - zatím poslední během 1. předplaceného měsíce - pokračování bude třeba až za několik měsíců)

(7. záznam na Dramoxu)

(6. záznam na Dramoxu)

(5. záznam na Dramoxu)

(4. záznam na Dramoxu)

(3. záznam na Dramoxu)

(2. záznam na Dramoxu)

(1. záznam na Dramoxu)

(viděno na premiéře 27. ledna 2023)

recenze v blogu (více v článku na blogu)

(viděno na letní scéně 7/2022)

(viděno na letní scéně Divadla Kalich)

(viděno 22. 6. 22)
Trochu nečekaně jsem se na toto představení dostal. Je to dobrá one-woman show. Pro každého/každou herce/herečku je velká výzva stát sám/sama na jevišti. Tady to je čistého času přibližně 2 hod.! Bylo to vtipné. Hodnocení hodně sráží řečový projev Simony Stašové. A kulisáci si tady užijí pěknou přestavbu (zřejmě proto je přestávka 25 mn.). Willy Russell je pro mě známý především jako autor muzikálu Pokrevní bratři (těším se na verzi Divadla Kalich, opět v choreografii a režii Jána Ďurovčíka, který tento kus uvedl u nás v Liberci jako svůj 3. muzikál roku 2007, předtím nastudoval Malováno na skle (03) a Donaha!, 05).