Denisa H.

Neznat mladoboleslavskou verzi, možná bych hodnotila výše. Takhle ale mám s čím porovnávat a Klicperák z toho vychází hůře... Zpracování mě tolik nezasáhlo, jako tomu bylo u verze z MB, nebylo tak intenzivní. Další velký rozdíl, který úzce souvisí s dříve uvedeným, je, že zatímco M. Ruml a P. Mikeska své postavy žijí, M. Anděl a J. Tvrdík je jen hráli. Sice velmi dobře, ale úplný prožitek tomu zkrátka, aspoň pro mě, chyběl. Ale líbil se mi "detail", že i když scéna skončila a potemněla, herci ještě svou úlohu dohráli a neprchali se hned schovat do zákulisí :-) P.S. Děkuji za růžičku :-)

Zejména začátek hry a projevy A. Talackové mě ještě víc navnadily zhlédnout film, který jsem, ano, stále ještě neviděla. Úplně jsem v jejím herectví poznávala J. Bohdalovou. Hra mě chytla, herci hráli intenzivně a jak tu již někteří psali, z agrese D. Bambase mi trochu běhal mráz po zádech... V projevech obou herců mi ale chyběla přirozenost a vzájemná jiskra. Chválím scénu!

To byl koncert!!! Ne herecký, ale pěvecký a hudební obecně teda rozhodně! M. Kluch je fakt fenomenální, ale i J. Korn, P. Pálek a R. Tomeš byli skvělí.
Dějová linka opravdu slouží spíš jako hrubý provázek pro navlékání jedné hudební perly vedle druhé, ale pokud s tímto "předsudkem" do divadla vyrazíte, zklamaní z návštěvy nebudete. I přesto, že herecky představení pokulhává, kostýmy a kulisy nejsou moc výrazné a ani choreografie není nijak objevná.
75 %
P.S.: Už si vyhlížím nějaký ten koncertík skupiny Queenie ;-)

75 %. Že za Deburau stojí stejný tvůrčí tým jako za Chaplinem, jde poznat. I v případě Deburaua se jedná o poctivé divadlo a tedy moc pěkné představení. Akorát ten Chaplin je prostě o něco lepší... Deburau jako představení mě nedokázalo zaujmout, přitom pohnutý život samotného mima je závratný, leč potenciál zůstal částečně nevyužit... Jak Chaplin, tak Deburau se mohou pyšnit skvělou trefou do herce v hlavní roli, i R. Madejovi výborně postava sedí. V hodnocení přede mnou vyzdvihuje jeho autorka pantomimickou výpověď u soudu, a já se připojuji - úplně nejlepší část inscenace!!!

Od rána mě bolela hlava, takže uznávám, že jsem nebyla v nejlepším naladění. Proto tak relativně nízké hodnocení, ač budu hlavně chválit.
Zas mě překvapilo, co je v USA možné... Herci to nicméně odehráli znamenitě, zejm. zde několikrát vychvalovaní J. Böhm a I. Machalová či P. Halíček. Herci se nemají kam schovat, nic nemůžou ošidit - diváci sedí totiž možná až nepříjemně blízko. O scénografii se zde nedá moc mluvit, na tu se nápady šetřilo. Vše se soustředí na ztvárnění celého příběhu v jen 80ti min. Povedlo se. I čas. prolínání dává smysl tak, že se divák neztrácí.

První zhruba dvě třetiny hry mě zaujaly jen výjimečně - jak po stránce textu, tak i po stránce herecké. Občas bylo vyprávění příliš neurčité, jindy se zbytečně dlouho točilo na místě. Závěrečná část byl ovšem uragán, jehož okem byl D. Krejčík jako Chlapec - předvedl strhující skloubení herectví a poselství textu! Nakonec se mi tedy dostalo silného zážitku a skoro i na slzy došlo - nedala bych dopustit na svého psa, a navíc si náš příbytek vzal za svůj i nalezený kocour..., a proto hra na mě měla i tento emocionální kontext :-)

Po Oněginovi nebo třeba Strýčku Váňovi MDP sáhlo nejen po další ruské klasice, ale opět ji uchopilo bez snahy ji mermomocí aktualizovat - zasadit do současnosti, nechat postavy mluvit jednoduchým jazykem nebo je obléknout do nějakých kostýmových úletů. Naopak, soustředili se spíš na obsah, protože ten je aktuální až až. Pro mě je tahle skutečnost určitě jedním z hlavních kladů inscenace. Dalšími jsou herecké výkony, zejména A. Bilíka a V. Dvořáka. I scéna je výborně a mnohaúčelně řešená. Moc pěkné a podařené představení!

Od Naháčů přistupuji k inscenacím Míru mírně skepticky, byť jsem s kazdou návštěvou a tedy hrou spokojenější. I tady jsem se sice těšila na herce, ale ze hry jsem měla mírné obavy. A nakonec mě to bavilo, asi i proto, že jsem neměla očekávání. Jakkoli je situace absurdní, její vývoj, bych řekla, ještě víc :-D Nechápu, že to dopadlo tak, jak dopadlo... A. Čuba a R. Ferro válí. Rušil mě V. Hofmann, tedy spíš jeho postava Rádia...

Něco mezi 60 a 70 %. K obsazení M. Dlouhého do takové role jsem byla mírně skeptická - bála jsem se jeho tendence přehrávat. Stejně tolik jsem ale byla i zvědavá. A obavy naštěstí byly liché - hrál výborně! Stejně tak ostatní herci. Zaujalo mě řešení scény - pár latí a co se dá z nich všechno vykouzlit :-) Největším minusem i pro mě byla válečná scéna.

Viděno u bývalého Stalinova pomníku a to dodalo monodramatu originální punc a atmosféru. M. Balcar byl výborný a s přehledem tenhle počin utáhl. Navíc skvěle reagoval na kolemjdoucí, ti se nestačili divit :-)

Viz hodnocení u Palace verze.

"Jsem sice novej, ale fakt nejsem úplně blbej!" Milovala jsem výstup L. Hampla :-). V podstatě jsem časem chodila (- viděla jsem totiž inscenaci minimálně 10x...) hlavně kvůli výše uvedené replice a roli 1. inspektora. Výborná ve své roli byla i K. Beranová. Líbil se mi zpěv N. Řehořové. Obdivovala jsem pana Ornesta a K. Beranovou za to množství někdy krkolomnějšího textu, který si zapamatovali a uměli zcela přirozeným způsobem přednést.

Paralela s končícím původním vedením byla zřejmá a vůbec ne ke škodě věci, naopak. S. Majer mě opět svým živelným projevem děsil, ale tentokrát v pozitivním slova smyslu. Moc mě bavila již zesnulá K. Beranová jako Charlotte :-) Zajímavou osobou byla postava Firse, které se ujala S. Tomšovská, inspicientka to DNz, a která byla další výraznou spojnicí mezi hrou a probíhající změnou ve vedení divadla... Modernější pojetí nevadilo, naopak pobavilo.

75 %. Nečekala jsem, že to bude zprvu taková legrace. 2. polovina tomu ovšem zatla ťipec. Donutila i přemýšlet, proč režisér z hl. postav učinil bezdomovce. Jistá paralela by tu byla, vždyť co je drží při životě? Co je jejich smyslem žití nebo spíš přežívání, když je kdekdo zbije, nemají co jíst, co pít, trápí je nemoce? K čemu se upínají? Na co oni čekají? Až je spasí nějaký God-ot?PERFEKTNÍ HERECKÉ VÝKONY!!! Herci na sebe skvěle reagovali, věděli, co si k sobě mohou dovolit-dokázali se špičkovat, ale i podržet.Chválím za připravené improvizace i za ty opravdu na jevišti "právě teď" vzniklé.

75 %. "Kabaret Kafka" mě opět donutil zamyslet se,jestli bych si předtím,než si téměř bezhlavě koupím lístek,neměla napřed o hře zjistit víc než jen obsazení.Protože když jsem před představením zhlédla videoukázky,zděsila jsem se, na co to večer jdu...
Nakonec jsem svého nákupu nelitovala. Nejednalo se o klasické představení,bylo tak trochu bláznivé,přestřelené až absurdní,podivné...Vážné.Ale pobavilo, aniž by uráželo nebo zůstalo nepochopeno.Na první pohled mohlo působit možná i parodicky,nicméně opak byl pravdou. Kafkův dopis otci o 45 str.byl přednášen maximálně citlivě a herci procítěně.

68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...

Záleží, jak moc člověk přijde na chuť specifickému humoru hraničícího u některých postav více či méně s trapností.
Představení by mělo být označeno titulkem "Inspirováno skutečnými událostmi", protože opravdu vychází z pracovního života. Situace jsou akorát zbaveny zbytečné kaše okolo a jdou přímo k jádru všemožných vzorců chování a typů zaměstnanců, které z našich zaměstnání známe.
Králem jeviště je pro mě J. Hána. Znám ho spíše jako uhlazeného elegána s vždy padnoucím oblekem či uniformou a ve tváři téměř s poker face. A najednou takový odvaz a takový slizoun!

Lepších 75 %. Zajímavá hra o zradě v dlouholetém přátelství...
Nejzajímavější ji ale asi činí to, že je vyprávěna odzadu. Většinu doby by ovšem představení fungovalo i vnímáno jako líčené chronologicky dopředu. Právě toto se mi na hře hodně líbilo.
I z důvodu provázanosti na skutečný a soukromý život protagonistů se jedná o pozoruhodné obsazení.
A konečně mohu říct, že se mi O. Sokol líbil herecky. Dokonce mě překvapil, jak si poradil s vypjatými scénami.
Vyšla mu opět skvěle i režie, je opravdu nápaditý. Jeho rukopis (a lze brát téměř doslova :-P) je v inscenaci rozhodně znát.

Veronika Kubařová byla Výborná! Ve "Rváčovi" a nyní i v "Důkazu" hravě strčila všechny ostatní herce do kapsy! Vtipná scéna, vypjatá, vážná, romantická, prostě jakákoliv a ona ji zvládla levou zadní. Baví mě a to jako že hodně! :-)

Ve hře byla spousta textu, vlastně nezavřeli herci pusu, ale vůůůbec mi to nevadilo - moc dobře odehrané, všemi. Navíc inscenace nepostrádala vtip, o který se nejvíce staral M. Písařík.

S Enronem to dobře nedopadlo. Ale se hrou o něm ano. Pěkné to bylo! David Matásek byl naprosto famózní!!!

75 %. Ubu se baví. A já se bavila s ním. Bylo to takové veselé neveselé představení. Mnohé hlášky mi způsobovaly silné otřesy bránice, ale to ostatně i některé situace. Ovšem ve výsledku z toho všeho poměrně mrazilo. Ne nadarmo byla jediným obsahem programu k inscenaci Listina základních práv a svobod...
I. Lupták v roli cestujícího do Nairobi byl pokaždé třešinkou na dortu, náramně se na něj dívalo!

Vlastně se dozvídáme spoustu verzí životního osudu "parchanta Olava". Ale která z nich je ta skutečná? Pravda je to, co vyprávíme my sami. Záleží tedy, zda říkáme opravdu fakta, nebo se rozhodneme zalhat. I jedna docela maličkatá lež může se vším pořádně zamíchat. A budeme to pak hlavně my, kdo se v tom nejvíc zamotá...
Herecky zvládnuto bravurně. Od koho jsem nemohla odpoutat oči, byla M. Krátká v roli Němé, která vše odehrála výrazem a postojem, až strčila ostatní do kapsy. Jen D. Punčochář v roli hospodského Andreje a M. Dlouhý jako Olav se výrazněji vzpouzeli.
Vynikající text!

(Viděno před 5 lety.)
Netuším, jak jsem k tomu přišla, ale myslela jsem (a šla s tím tehdy na představení), že Bůh masakru je silné vztahové drama. Jak jsem byla vyvedená z míry, když jsem se nepřestávala smát (i když jsem pořád čekala, kdy mi úsměv ztuhne...)!
Velmi zdařilý mix kvalitních hereckých výkonů, přirozené režie a textu ze života.

Sranda dobrá, divák se směje vesměs celou dobu. Ale možná je toho všeho až moc...

75 %. Trhlá inscenace, kterou si herci užívali, co to šlo. Bavil mě i I. Chmela v alternaci za J. Ornesta, nicméně na originál nedosáhl, pan Ornest byl jednička! Interakce s diváky vždy pobavila :-)