Denisa H.

75 %. Trhlá inscenace, kterou si herci užívali, co to šlo. Bavil mě i I. Chmela v alternaci za J. Ornesta, nicméně na originál nedosáhl, pan Ornest byl jednička! Interakce s diváky vždy pobavila :-)

Začátek mě silně nebavil. Zlomilo se to až příchodem A. Antalové, kdy jsem si říkala, kéž by se takhle svižně prezentovaly i ostatní postavy. A mé přání se vyplnilo. Jako kdyby odšpuntovala vodotrysk -vtipů, improvizací, legrácek. Hodně jsem se nasmála. Akorát ve mně přetrvává pocit, že nebýt těchto blbůstek vedle, jednalo by se o průměrnou inscenaci. A tak velký dík patří jí, M. Isteníkovi a B. Polívkovi, jež se postarali o to největší veselí. Kvůli tomu na představení stojí jít,jinak si ovšem myslím, že původní tragédie (osobnost Lakomce přeci žalostná a smutná je, ne?...) se hodně ztrácí...

75 %. První hra od nového vedení, kterou jsem viděla, a rozdíl je znát. Nejen na ve scénografii, ale i v herectví, řekla bych. Do MDP chodím často, ale takhle jsem některé herce hrát ještě neviděla. Herecké výkony jsou opravdu parádní, všech, bez výjimky. Pokud jde o jednotlivé výjevy, je inscenace trochu nevyrovnaná. Některé scénky jsou zbytečně dlouhé, omílají se, schází jim hloubka. Za nejlepší naopak považuji scénu o lásce učitele k žáku či o manželském páru, kdy si ona nic nepamatuje (připomnělo mi to Otce...). Možná bych unesla přestávku, ač u takového typu představení, kam s ní...

Mít lepší výhled, možná bych hodnotila výš. Jelikož jsem ale tak půlku představení pořádně neviděla (židle stály v zákrytu...), nedokázala jsem se na hrané soustředit a vnímat. Navíc se jedná o téma, které je našim končinám NAŠTĚSTÍ zatím vzdálené. Nicméně i tak z toho mrazí, už jen z té představy a třeba i vědomí, že jsou země, kde se něco takového děje... Herecky přesvědčivé a velmi dobré!
Celé mi to připomínalo film Die Welle (Náš vůdce).

První "polovina" se pro mě stala poměrně brzy dost ubíjející a pocitově trvala minimálně 2 hodiny (ve skutečnosti 1h 40m). Část po přestávce mě již dokázala více vtáhnout, za což vděčím nejvíce lince s umírajícím Iljušou... Herecky mě nejvíce zaujal S. Jacques a postupem času/nakonec i J. Sklenář. Scéna, režie, hudba, všechno super, ač občas se to vše trochu tlouklo. Čekala jsem více, ale i docela ráda bych dala zpracování někdy druhou šanci...

Asi mi po sérii dlouhých představení (Bratři Karamazovi, Andělé v Americe...) chyběla nějaká ta minuta, kdy by se představení více zahloubalo do jednotlivých postav (nebo aspoň těch nejhlavnějších) a do příběhu. První polovina byla hrozný kalup a nedovolila mi se do hry ponořit. V druhé části jsem si asi na tempo už zvykla a i se místy nechala vtáhnout. Největší podíl na mém pozitivním hodnocení ale má scéna, hudba, projekce, kostýmy... I tak jsem se ale těšila na něco víc, než se mi nakonec dostalo a mrzí mě to :-(

Že by mě to bavilo, se úplně říct nedá. Ale určitě mi to přišlo velmi zajímavé. Pomalé tempo jsem poměrně záhy akceptovala jako umělecký záměr, vzhledem k "ději" hry. Vše se odehrává v moc pěkných kulisách a herecky je to též moc dobře zvládnuté - zejména mě bavili J. Svoboda a S. Pešková. Závěrečné promítané titulky jsem si asi vyložila jinak, než bylo záměrem, ale tak co už :-)

Dá se říci, že jsem se celou dobu usmívala, za což představení děkuji. Hra včetně aktuálních narážek mě bavila, ač ke konci mi těch hrubých slov přišlo až nadbytek. Myslím, že by hře neuškodilo i krátit, někde se hra až příliš rozvlekla. Kulisy a kostýmy jsou dost okázalé, ovšem ne vždy mi to sedlo nebo aspoň nerušilo. Líbila se mi hudba. Z herců mě zaujali O. Brousek ml., J. Maryško a kdyby chvílemi nepřehrával, vynášela bych do nebes A. Procházku :-)

Tak to byla jízda a především vynikajícího D. Buše. Za závěrečný kankán před ním smekám... Hra má zajímavý koncept a tempo. Rozhodně je odvážná - pojetím i některými scénami. Kolik tam zůstalo Dostojevského, těžko říct, případně to aspoň kompenzovalo opakování jeho jména. Líbila se mi scéna, hudba, herecké výkony a určitě ty různé režijní nápady.

Den předtím jsem viděla od stejného souboru představení Hráč a podle anotace Tichého Tarzana jsem čekala ještě divočejší jízdu, než nabídl právě Hráč... Moje chyba, že jsem život a osud fotografa Tichého neznala, ale i tak musím přiznat mírné zklamání. Rozhodně ale ne z výkonu I. Hloužkové, její proměna byla naprosto geniální! Všechny ty režijní nápady, smysl pro detail, humor, to vše mě moc bavilo. A pan Tichý byl určitě velmi zajímavý člověk a za toto zjištění inscenaci moc děkuji.

Zmatení, to byl můj největší problém. Začátek byl totiž dost uspíšen až skoro odbyt. Později mi některé zásadní momenty připadaly utopené v ne tolik důležitých událostech (zejména jak to bylo s Katzem). K mínusům bych také uvedla horší akustiku, kvůli níž jsem občas hůř rozuměla. K velkým pozitivům naopak řadím vysoké herecké nasazení, díky kterému se inscenaci povedlo poměrně dobře zvládnout i vleklejší druhou část. Líbilo se mi i to, že po celou dobu zůstávali spolužáci na scéně a sledovali osud své třídy.

75 %. Překvapením pro mě bylo, jak dobově (až na výjimky) byla hra pojata, hlavně co se kostýmů týká. Aktualizace v podobě některých rekvizit nebo písniček byly vtipné, akorát ke konci jich bylo až příliš. Nejlepší a nejvtipnější byla pantomima a její překlad mezi Valérem a Čiperou :-D

Myslela jsem, že budu moct dát více procent, ale nakonec mě inscenace nechytla tolik, jak jsem očekávala. Příčinu bych viděla v častých zatmívačkách, ačkoliv jejich použití rozumím. Jenže až takové rozkouskování osudu Wendy mi nedovolilo si k její postavě vytvořit hlubší vztah... Herecky je to bravurní představení a S. Babčáková opravdu válí! U J. Plesla mě mj. zaujalo, když hrál jakože na klavír - a opravdu měl prstoklad! Větší prostor, který rozhodně využili, měli ještě D. Novotný a V. Khek Kubařová.

Bylo to vtipné, ač někdy hodně přitlačené na pilu. Bylo to tak akorát dlouhé, ač některé scény byly zdlouhavé. Byl to herecký koncert, ač to občas skřípalo. Zkrátka neurazilo, ale ani výrazněji nenadchlo. Ale bylo to dobré a klidně bych si to příští rok zopakovala.

Slabších 70 %. Jestli to měla být komedie, tak tam toho k smíchu moc nebylo (a asi být mělo). Jestli to mělo být hlavně drama, tak se mě tedy příliš nedotklo. Celé mi to připadalo takové mírně nemastné neslané, ač potenciál ve hře cítit je. A je vidět i v hereckém nasazení, hlavně v M. Tkačíkové a V. Johaníkovi. Scéna též nebyla špatná, nebo hudba. Čekala jsem něco jiného, naléhavějšího.

V rámci Ostravy v Praze jsem na toto představení ani nechtěla původně jít, ale nakonec jsem se nechala přemluvit. No, kdybych nešla, nic by se nestalo, zas tak peckovní inscenace to není. Je to spíš taková oddychovka, na které je nejlepší to, jak si ji herci užívají (zejm. hlavní trojice). Dost mi hra připomínala také aréňacké Něco za něco, akorát bez toho plýskání (nepostrádala jsem ho). Krásná je scéna, ta určitě též zvedá mé hodnocení. Co se týká délky představení, tak to je jen tak tak, aby nezačalo být zdlouhavé.

Velmi specifické představení. Některé pasáže zaujmou více, jiné méně. Jedny připadají zdlouhavé, na další byste mohli koukat mnohem déle. Jednou vám sprosté slovo rve uši, podruhé nemohlo být zvoleno údernější. A nejhorší a nejlepší zároveň je, kolik se v těch nakecanejch sračkách skrývá pravdy...

Vůbec nevím, jak hodnotit. Viděla jsem i generálku, po které jsem i ždibec přemýšlela, že na konečnou verzi nepůjdu... Šla jsem a nelituji toho. Hlavně díky hudbě dostalo představení jiný šmrnc. Nepřipadalo mi tak utahané. Akorát co mi stále vadilo, byly nepřirozené herecké výkony. Domnívám se, že to je dost způsobeno i hrou samotnou a jejím textem... Za pochvalu stojí scéna a mnohé nápady, např. pochodující birnamský les a nebo kostel...

75 %. Bála jsem se, že se budu bát. Ale ne. Nicméně napínavé a především napjaté to bylo dost, chválím budování atmosféry. A taky musím vychválit D. Šoltýsovou, která byla vynikající! K mému menšímu překvapení mi trochu vadil výkon D. Bambase, přestože ho jinak "hodně můžu" - holt každé představení nemůže být posvícení... A když už je skoro řeč o tom svícení (po-svícení), dlouho mě při představení něco tak strašně neiritovalo, jako práce se světlem! Na to, že to měla být původně derniéra, mi to celé přišlo takové neohrabané, jako by spíš šlo o nějaké druhé či třetí uvedení po premiéře...

Obsazení: Gránský, Vojtková, Čekan, Hořínková, Korbel, Trapl, Kubík, Smička, Antonio. Zdařilé kostýmy, povedená scéna, výborné skloubení projekce s živou akcí (zejm. úvodní potopení lodi), dostatek akrobacie a gorilího hemžení! Ale taky horší zvuk, převážně nepřesvědčivé herectví, průměrné pěvecké výkony (k výšinám je dotahovali sboristé vzadu za scénou...). Nicméně za vidění to stojí. P.S. A nejlepší byl stejně malý Antonio!

Nejsem fanoušek natož znalec tvorby Davida Bowieho. Byla jsem prostě zvědavá. Hlavně jsem se těšila na I. Orozoviče, kterého se mi skutečně podařilo na repríze mít. Nicméně jakkoliv byl dobrý, tak L. Libjaková byla přímo excelentní! Neskutečně jí ta role sedla! Radost jsem měla též z N. Horákové, o které z jiných inscenací vím, že nádherně zpívá.
O hře samotné se vyjadřovat nebudu, neboť jsem akorát zjistila, že jsme si s Bowiem asi úplně nekáply do vkusu a noty, to je ovšem můj problém.
Vizuálně mě to asi moc nezaujalo. Bylo fajn, že i hudba (nejen zpěv) byla naživo.

Režiséry muzikálu jsem si přečetla až dodatečně a zjištění mě překvapilo. Vůbec jsem je v pojetí nepoznala a nejde mi to příliš ani zpětně. Snad jen ve slonu Háthí... Ohromně mě bavila taneční až akrobatická část. Pěvecky dobré, někdy výborné. Podobně vnímám texty, někdy nápadité, jindy mi přišly rýmy laciné... Z herectví v muzikálu moc nezůstalo, ale nevadí. Celkově pěkné, ovšem žádná pecka. (viděno ze záznamu - 2013)

Zhlédnuto ze záznamu.
Zajímavé, absurdní, silné. Ale taky trochu nudné a zdlouhavé. Podle mě je v představení příliš postav, být hra komorněji pojatá (včetně menší scény), vyzněla by možná lépe. Ústřední dvojice představitelů velmi dobrá, především J. Kotrbatá. Jejich společné tance byly třešničkou na dortu! Pak už mě více zaujal snad jen I. Bareš.

Viděno ze záznamu (při kterém jsem usla). Představení, které podle mě dost balancuje na hraně nudy a absurdní komedie. Občas ukročilo, ale spíše se drželo na straně zábavy. Na mě ovšem až moc dlouhé. Výkony herců byly tradičně výborné.

Mno, asi takhle - další hra, jejíž smysl mi s koncem unikl, nicméně do té doby to bylo dobré. A to především díky fenomenálnímu výkonu J. Gottwalda. Opravdu mě dostal, o to víc, že jsem od něj takový výkon nečekala. Chvilkami jsem z něj měla i trochu strach. Vtažení diváků do hry bylo zdařilé, takové podmaňující (nedokážu najít to správné slovo)...
Viděno na open air festivalu Za dveřmi.