Denisa H.

Skvělé představení! Slovní hříčky neberou konce a přesto představení výborně funguje. Herci hrají naplno a nadšeně a tak velmi rychle studio opanuje smích a dobrá nálada. Přidávám se k tipu redakce a vřele doporučuji k návštěvě!

"Co. To. BYLO?!"honilo se mi po představení hlavou společně s písní Bongo Bong... Divoká absurdní jízda, které v KSA přeci jen dali (další) smysl, když z celé hry udělali velkou televizní frašku. Totiž právě tím, že jsme sledovali jednu TV (reality)show za druhou, ukázalo se, jaké absurdity jsme jako televizní diváci schopni konzumovat a přitom je považovat za něco smysluplného, obdobně jako duchaplně se tváří dialogy jednotlivých postav... Výborně jsem se bavila. Vyzdvihovat někoho z herců nejde, neboť všichni hráli se skvělým zápalem, ale výstupy A. Čuby asi jen tak z hlavy nedostanu... :-)

Nejhezčí pouliční představení, co jsem dosud viděla a vždy na něj ráda opakovaně chodím (i jeden výjezd máme na kontě... O:-)).

Hra možná nezaujala jazykem ani stylem vyprávění,ale zasáhla svým tématem.K max.přesvědčivosti obyčejného příběhu o neobyčejné cestě za životem však přispíval výkon I.Luptáka.Jeho projev byl velmi civilní a díky tomu,že s diváky udržoval téměř neustálý oční kontakt,byla Johanova zpověď o to osobnější.Vše umocnilo vyřešení scény,kdy i diváci jakoby tvořili mohutnou zeď,přes níž se Johan nemůže dostat.Ale je to jen on,kdo sám sebe vězní a kdo si tím upírá to nejcennější,co stále má-život.Symbolické vystoupení ze čtverce bílých dlaždic proto považuji za ten nejkrásnější a hlavně nejlepší konec.

Zcela souhlasím s Gimli35. I já se v druhé části poněkud ztratila, a tak nějak mi to pokazilo celkový dojem. Nicméně i když jsem se nechytala, měla inscenace po celou dobu mou plnou pozornost. I když měla hra pomalé tempo, nenudila, nevlekla se totiž...
Úžasná byla scéna, ta mě až fascinovala! Z herců jednoznačně vynikali J. Hájek a J. Žáček.

Byla jsem ten den hodně unavená, možná i proto mě hra nenadchla tolik, jako mé kolegyně (všechny shodně za 80 %). Popravdě si z představení ani příliš nepamatuji, moc mi v hlavě neutkvělo. První polovina je náročná na pozornost a hodně upovídaná, v druhé dojde i k nějaké té akci (což mě probralo). Scéna, pokud si dobře pamatuji, je jednoduchá, ale poměrně efektní. Herecký koncert H. Dvořákové. Někdy musím návštěvu zopakovat a konečně v lepším rozpoložení :-)

Představení, které ničím výrazně nezaujme a ani neutkví v paměti (však píši toto hodnocení skoro po čtvrt roce, tak vím, o čem mluvím...). Je v něm znát záměr jezdit s hrou po zájezdech, scéna i kostýmy jsou poněkud jednodušší, skoro až odbyté.
Z herců vyniká Jan Dolanský.

Jak se mi podobné variace "skečů" na určité téma z dílny DNz líbí (Požitkáři, Hamleti nebo Anamnéza), u Posedlosti je tomu naopak... Zkraje mě trochu zklamalo zaměření pouze na posedlost láskou, čekala jsem širší škálu různých posedlostí. Pár scének se vydařilo, význam jiných mi uniká doteď... Herci jsou výborní, utkví asi zejména J. Plodková nebo L. Noha. A nesmím zapomenout na jak jinak než výborné kulisy M. Cpina!

Královská zábava! Umím si představit, že by s touhle...záležitostí Spolek sešlých vystupoval pod širým nebem, třeba na pouličních festivalech. Pokud takové představení dosud neodehál a schovává se jen v kamenných divadlech, rozhodně bych ho vyhnala i ven - slušelo by mu to. Nepamatuji se, kdy bych se tolik nasmála. M.Daniel, P.Liška a T.Vilhelmová byli jednoznačnými tahouny! Co věta, to perla; výborná improvizace a ještě lepší bubnované části. Bomba! Procenta dolů dávám za krkanou část - přišla mi jednak laciná, jednak zbytečně prodlužovaná. Určitě zajděte, až Spolek zavítá do vašeho okolí ;-)

95 %. Hodně zajímavá hra, která sice má slabší rozjezd (úvodní monolog J. Žáčka je až příliš dlouhý), ale poté vás naprosto pohltí. Zcela nejlepší jsou "ťafky", které divákům hra uštědřuje. Ostatně - jako život sám... To se v jedné chvíli smějete (pozor, jedná se většinou o humor černý) a najednou prásk!, chce se vám brečet.
Nefungovalo by to však, pokud by herci neodvedli tak přesnou a výbornou práci! Jestli, tak vám v hlavě uvíznou vybrané výstupy, jednotlivé myšlenky.

Určitě doporučuji, ve všech ohledech hra stojí za zhlédnutí. A i za poslechnutí - živě na klavír doprovází M. König.

Okamžiky, kdy jsem se bavila a představení mě chytlo, sice asi převažovaly, i tak je ale můj celkový dojem jen mírně nadprůměrný. Nic moc se toho neděje, což převážně nevadí, neboť dialogy jsou úderné a svižné, jindy je ale inscenace hrozně rozvleklá.
Konec jsem, přiznám se, moc nepochopila a to už od chvíle příjezdu matky zpátky domů...
Ráda jsem po 4 letech zas viděla I. Chmelu, který stál v mých počátcích četných návštěv divadel. Pořád je to setsakra dobrý herec!

75 %. Vzpomněla jsem si způsobem vyprávění a atmosférou na inscenaci Howie a Rookie Lee (DJKT v Plzni). Prezydentovi ale chybí správná gradace a úplné vyvrcholení. Alespoň já jsem odcházela s pocitem, jako by se mi nedostalo kompletního příběhu, jako by hra byla utnuta před poslední kapitolou. Obsahově tam závěr, a dosti chladný,je, ovšem režijně a dramaturgicky bohužel ne zcela dobře zvládnutý, vypointovaný. Ne tak, abych po konci vydechla užaslé 'no páni' a aby mi vstávaly chlupy hrůzou. Místo toho jsem si říkala 'A jak to tedy úplně dopadlo?' Škoda, potenciál tam byl a herci skvělí!

Mám nějaký vnitřní problém s "kostýmovými" hrami v Dejvickém, prostě se mi tam nehodí...
Před lety jsem inscenaci viděla v kladenském divadle a pamatuji si, že jsem z toho byla docela zmatená, i si po té době spíš vybavím vizuál než to, o čem to vlastně bylo. Díky Dejvickému konečně vím i ten obsah :-D Je to dobrá předloha, ač možná příliš upovídaná, ale i tak nenudí. Herecky tradičně velmi dobré, ačkoli od chvíle, co se objevil na scéně, mi mezi ostatní V. Polívka moc (až hodně) nezapadal. Jak se ale blížil konec a zejm. poslední scéna, musím i před ním smeknout!

Haha, to mě bavilo! Po Pérákovi moje druhé setkání s Vosto5kou, pokud nepočítám pár improvizačních vystoupení, a opět originální kousek nejen tématem, ale i zpracováním. Líbilo se a moc! :-)

75 %. Bála jsem se, že se budu bát. Ale ne. Nicméně napínavé a především napjaté to bylo dost, chválím budování atmosféry. A taky musím vychválit D. Šoltýsovou, která byla vynikající! K mému menšímu překvapení mi trochu vadil výkon D. Bambase, přestože ho jinak "hodně můžu" - holt každé představení nemůže být posvícení... A když už je skoro řeč o tom svícení (po-svícení), dlouho mě při představení něco tak strašně neiritovalo, jako práce se světlem! Na to, že to měla být původně derniéra, mi to celé přišlo takové neohrabané, jako by spíš šlo o nějaké druhé či třetí uvedení po premiéře...

To, co dělá tuhle inscenaci tak dobrou, jsou podle mě především herecké výkony hlavních představitelů. Jinak by to byla spíš průměrná klasická komedie. A díky nim také celá hra lépe plyne, více diváka vtáhne, ač i tak si myslím, že je poněkud zdlouhavá. A afektovaná, moc ukřičená - jenže kdo v rozčilení není... :-)
Viděno ze záznamu.

NÁDHERA! Obzvlášť trefně toto slovo vystihuje scénické zpracování, které bylo opravdu uchvacující. Sdílet jedno jeviště divadla takového významu s takovými hereckými esy - to byla čest! Z herců bych vyzdvihla Táňu Medveckou, Lucii Žáčkovou a Jana Dolanského (jeho opravdové slzy na konci představení byly jen poslední perlou na šňůře jedinečných zážitků, kterou hra navlékala za své téměř tříhodinové trvání). Nicméně výkony všech herců byly jednoduše koncert. Program představení je vyveden ve zlaté barvě. A tato hra, v provedení činohry Národního divadla, je opravdovým klenotem!

V orientaci v pojetí klasiky SKUTRem mi hodně pomohla znalost nedosažitelné verze ve Stavovském divadle. Díky tomu jsem se mohla nechat unášet opět nenapodobitelným vizuálem jmenovaných tvůrců. První půlka připadala mému spoluosazenstvu zdlouhavá - já se kochala a ani chvilku nenudila. Mrzí mě ale závěr hry - nepřipadal mi tak úderný, nezasáhl. Holt to srovnání se SD... Zaujalo mě pojetí jednotlivých charakterů. Vynikající P. Tesař, takového jsem ho dosud na jevišti neznala, P. Neškudla, K. Sedláčková a P. Jeništa. Zkrátka verze, kdy je dobré znát předlohu a pak hru na sebe nechat působit...

Od Naháčů přistupuji k inscenacím Míru mírně skepticky, byť jsem s kazdou návštěvou a tedy hrou spokojenější. I tady jsem se sice těšila na herce, ale ze hry jsem měla mírné obavy. A nakonec mě to bavilo, asi i proto, že jsem neměla očekávání. Jakkoli je situace absurdní, její vývoj, bych řekla, ještě víc :-D Nechápu, že to dopadlo tak, jak dopadlo... A. Čuba a R. Ferro válí. Rušil mě V. Hofmann, tedy spíš jeho postava Rádia...

95 %. Nebýt uvolnění tempa někde zhruba po polovině, klidně dám i plných 100 %. Výborně jsem se bavila a to jsem dosud neměla M. Trnavského vůbec v oblibě, naopak. I jsem váhala, zda opravdu jít. Inu, risk je zisk a zde se to (skoro) 100% potvrdilo. Jeho suverénní projev byl to nejlepší, co mohl této inscenaci dát, obzvlášť v humoru se to vyjímalo a to i když přišlo na náhlé improvizace. Skvěle rapuje i zpívá, překvapil mě.
Chválím i pointu celého vyprávění - nečekala jsem takový konec :-)
Nesmím s pochvalou zapomenout na výborné dvě tanečnice! Že jsou to profesionálky, se hned poznalo.

Dá se říci, že jsem se celou dobu usmívala, za což představení děkuji. Hra včetně aktuálních narážek mě bavila, ač ke konci mi těch hrubých slov přišlo až nadbytek. Myslím, že by hře neuškodilo i krátit, někde se hra až příliš rozvlekla. Kulisy a kostýmy jsou dost okázalé, ovšem ne vždy mi to sedlo nebo aspoň nerušilo. Líbila se mi hudba. Z herců mě zaujali O. Brousek ml., J. Maryško a kdyby chvílemi nepřehrával, vynášela bych do nebes A. Procházku :-)

To představení ve mně muselo dozrát, po zhlédnutí jsem z něj byla spíš rozpačitá. Obsahuje ale tolik myšlenek a nápadů, že i kdyby asi člověk nechtěl, budou mu v hlavě šrotovat. A to je podle mě známka dobrého divadla. M. Cisovský je naprosto skvělý, byla jsem jeho herectvím úplně opojena! Delší dobu jsem jej neviděla (však bydlím v Praze a návštěva KSA se mi s občasnými výlety do Ostravy nepodařila dlouho spojit) a o to víc jsem si tak jeho výkon užívala. Nutno podotknout, že ostatní tam ale jen do počtu nebyli, i oni hráli výborně! Bavil mě humor.

Richard III. byl prostě ZÁŽITEK s velkým Z (a taky Á, Ž, I, T, E, K)! Druhá polovina představení mi brala dech a po zádech mi běhala husí kůže! Richard Krajčo byl FAMÓZNÍ!