Denisa H.

65 %. Hra s dlouhým názvem, kdy podobně dlouhá cesta vede i ke kýžené odpovědi, jak je to s peklem a nebem. Jde se totiž polopatě, čímž se ale inscenace stává takovou nemastnou, neslanou. To ale neznamená, že by byla nouze o vtipné scény. Jiří Hána, Lukáš Jurek a Hana Doulová jsou skvělými tahouny představení a křešou z něj, co se dá. Takže ve výsledku mě hra téměř o ničem bavila více, než lecjaká hra, ve které o něco jde... Naprosto nenáročná hra, u níž si příjemně odpočinete. Pokud ale chcete něco víc, něco hlubšího, návštěvu si možná rozmyslete.

65 %. Je to milé, vtipné, ale Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka to prostě není (srovnávání jsem se při sledování nemohla vyhnout)... :-) Mrzí mě, že Vasil Fridrich neměl tolik prostoru.

55 %

Když jsem tu tak četla ta negativní hodnocení, bála jsem se skoro nejhoršího. Nakonec to ale až na pro mě dost nesympatickou hereckou ústřední dvojici a rozvleklost nebylo zas tak špatné. Moc toho k vyzdvihnutí sice i tak nemám, ale třeba scéna je moc pěkná. Jsem moc zvědavá na verzi Divadla Na zábradlí...

Představení, které ničím výrazně nezaujme a ani neutkví v paměti (však píši toto hodnocení skoro po čtvrt roce, tak vím, o čem mluvím...). Je v něm znát záměr jezdit s hrou po zájezdech, scéna i kostýmy jsou poněkud jednodušší, skoro až odbyté.
Z herců vyniká Jan Dolanský.

65 %. Pojmout klasiku jako road movie není špatný nápad. Těch nápadů ostatně bylo ve hře víc, ale pohromadě příliš nedržely, dohromady netvořily jediný celek - působilo to celé poměrně nekompaktně. O. Veselý v hlavní roli... - není mi příliš sympatický, s čímž jsem se potýkala celou dobu a spíše neúspěšně a s negativním vlivem na celkový dojem z inscenace. Ačkoliv nutno uznat, že místy to bylo k dobru... Mnohem více mě zaujal R. Valenta jako jeho sluha. Nebo T. Dočkalová jako jedna z těch, co Don Juanovi podlehly...

Kdybych hodnotila hned po zhlédnutí, byla by procenta mnohem vyšší - pamatuji se, že jsem odcházela docela nadšená. S odstupem času ale euforie značně opadla. I tak je to ovšem poměrně kvalitní sonda mezi závislé na alkoholu a jejich okolí. Možná by se dalo z nastolených témat vydobýt víc, takhle po čase hra jako taková začne splývat, neboť neutkví ničím šokujícím,silným.
Zajímavá scéna, velmi dobré herecké výkony - i B. Pavlíkové, které jsem já zatím nepřišla na chuť, zde mě však zaujala.

65 %. Obvykle mám takový styl ráda, hlavně ve filmu, zde mě ovšem postupné propojování osudů jednotlivých postav moc nebavilo a nezaujalo. Možná proto, že partičky byly nevyvážené (mládenci loučící se se svobodou skvělí X manželské páry poněkud nuda), možná mě odradila hned první scéna. A možná vlastně skutečnost, že na opilých lidech neshledávám obecně nic moc vtipného a kolikrát ani zajímavého. Možná to na mě bylo až moc odlehčené a některá témata preferuji ve vážnějším ladění... Přesto se mi s odstupem času líbili Opilí víc než Závislosti navzdory, ač po zhlédnutí tomu bylo úplně naopak.

Nenadchlo, neurazilo. Ale zcela můj šálek kávy to tedy nebyl. Některé herecké projevy velmi dobré, jiné drhly, takže poněkud nevyvážené představení - protože to pak ovlivní celou hru...

Slabých 60 %. Tato hra mě příliš neoslovila, snad jen pár dobrých nápadů...

Byla jsem ten den hodně unavená, možná i proto mě hra nenadchla tolik, jako mé kolegyně (všechny shodně za 80 %). Popravdě si z představení ani příliš nepamatuji, moc mi v hlavě neutkvělo. První polovina je náročná na pozornost a hodně upovídaná, v druhé dojde i k nějaké té akci (což mě probralo). Scéna, pokud si dobře pamatuji, je jednoduchá, ale poměrně efektní. Herecký koncert H. Dvořákové. Někdy musím návštěvu zopakovat a konečně v lepším rozpoložení :-)

Na představení jsem šla na poslední chvíli jako záskok, nestihla jsem se tedy připravit, respektive naladit. A zřejmě se to podepsalo na mém zážitku, který "nebyl nic moc". Tato hra mě zkrátka příliš nezaujala, včetně výkonů herců. Vybavím si jen F. Čapku a T. Červinku, který mě po Domu bez Boha zas konečně bavil.

Sice ve hře byla spousta nápadů (maňásci, vypravěči...), které mě zaujaly, ale inscenace jako taková příliš ne. Navíc mi připadala dlouhá, rozhodně delší než sotva 80 minut.

65 - 68 %. V pozitivním slova smyslu mě překvapilo, že se jedná o hru českého autora. Líbila se mi jeho jazykohra i rozklíčovávání toho, co se stalo; proč je Eugen vyšetřován. Místy to na mě sice působilo účelově a vyumělkovaně, přesto převažuje pocit obdivu nad autorovou prací.
Herecké výkony jsou skvělé, ač ten I. Uhlířové je o kategorii výš.
Co podle mého nejvíce škodilo inscenaci, bylo roztáčení scény, které mě opravdu hodně rušilo,a často i hudební a zvukový podkres... Souhlasím s tím, že by hře slušela komornější scéna. A líbilo by se mi koukat na inscenaci shora...

65 %. Očekávání zůstala nenaplněna. Ale je to i má chyba, neboť z anotace mi utkvělo spojení "mistrovská komedie" a ještě jsem si ji smíchala s obsahem ostravské hry "Kdo je pan Schmitt?" Ne že by se divák nezasmál, ale na komedii docela málo - hra je dost vážná. A polovinu úsměvů, natož smíchu, si člověk následně skoro až vyčítá.
V komentářích jsou výtky ohledně věku postav oproti předloze... Já ji nečetla, ale to, že jedni Jonesovi jsou o generaci mladší než ti druzí, mi přišlo jako možnost sledovat v 1 chvíli 2 časové linie, vývoj oné "mezní situace"... A že pro ni na věku nezáleží.

Představení mi nesedlo. K postavám jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah. Byly i chvíle, kdy mě jednoduše nebavilo. T. Marečková byla dobrá, škoda že nezpívala více, protože z jejího zpěvu mi běhal mráz po zádech. Jinak mě ale nikdo více nenadchl. Není to vůbec špatné představení, akorát mně se do noty úplně netrefilo. Rukopis K. Tučkové je znát :-)

Monolog M. Hanuše byl tou zajímavější polovinou představení. Druhou jsem snad ani úplně nepochopila, rozhodně byla zdlouhavější :-D
P.S. Se mi skoro nechce až věřit, že "Back to Black" zpíval J. Vondráček - úplně skvělé to bylo! O.O O.O

Bavila jsem se, smála, ale jako nějaká velká a nadprůměrná "pecka" mi to nepřišlo. Příliš mě nezaujala postava, její charakter a hlavně obsah vypravování.
Zato hudební čísla byla ve většině super, ačkoliv bych si nevybrala, které mě zaujalo nějak víc než ostatní... Herci byli do jednoho výborní, především P. Tesař, J. Wohanka a E. Hacurová - panečku, ta má hlas jak zvon! Za to všechno přidávám ještě 10 %, ale jen tady v komentářích :-)

55 %. Trochu víc jsem se ztratila v poselství inscenace... Unikalo mi celou dobu... Kostýmy super, scéna jakbysmet (však Cpin...), nápad se vzpomínkami herců dobrý (a od nich i odvážné a milé, podělit se s diváky o své soukromí), ovšem celek výjimečně pro mě nic moc.
A opakovaný vtip (režijní nápad) přestává být vtipem (originálem) ;-)

Ne vždy platí, že opakovaný vtip není vtipem. Ač se několikrát dokola omílal doslova jeden a ten samý "vtípek" nebo se tatáž myšlenka zpracovala pěti různými způsoby, pokaždé se hledištěm rozlehl smích obecenstva. Možná jednotlivé střípky postrádaly smysl a logiku, ovšem dohromady vytvářely ucelený obraz o stavu společnosti. Hra vynikala nápaditost - od kostýmů, paruk a účesů, přes účelové strohé kulisy, až k samotným stylům "vyprávění". Velmi často inscenace připomínala grotesku. Byť vizuálně vše působilo šedě a zašle, představení jako takové bylo živé.

65 %. I abstinent, co nemá rád přes míru opilé lidi, si mohl tuhle hru více než oblíbit. Hlásím se jako jeden z exemplářů.
Ambrózie byla vůbec první hra, kterou jsem v DNz viděla - 23. února 2012. Díky ní jsem objevila nejen tohle divadélko, ale postupně i další - zjistila jsem, že divadla jsou prostě strašně bezva "věc" :-)

Jó ré, jó ré, tak tak to s námi končí -
jó ré, jó ré, my nesejdem' se víc.

Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).

D. Prachař a L. Trmíková, velice lákavé obsazení, ovšem k návštěvě "Pekla" mě spíše přitáhla skupina 420PEOPLE. A po zhlédnutí inscenace bylo rozložení mého nadšení stejné - tanečníci byli opravdu skvělí! Až tak, že většinu pozornosti, kterou jsem měla vyhrazenou pro herce, jim ukradli. Zas o tolik ztížené to neměli - přednášenému textu bych hůř rozuměla, i kdybych si jej četla sama v klidu.
Byl to zajímavý zážitek, v netradičním prostoru NoD, ale komplexnost experimentu mi bohužel zůstala částečně skryta. Jakési "alternativní" divadlo opravdu nebude můj šálek čaje, ale holt občas neodolám...

Rváč byl mojí první (novodobou) návštěvou divadla ABC... :-) Co se týče představení, nejlepší byly zpěvy kvarteta J. Schwarz, Z. Fric, J. Szymik a L. Jurek! Jak spustili na začátku, mohli odzpívat celou hru. Dále mě velice pozitivně zaujala V. Kubařová, kterou si dokonce troufám označit za hvězdu představení. Jinak zpracování chválím i scénografii, využívání prostoru.
Taková milá, náročnější "oddechovka", řekla bych. Líbilo se.

Nemělo cenu snažit se hru pochopit, stačilo se jen těmi všemi absurditami bavit. Kdo na to nepřistoupil, ten odcházel určitě zklamaný. My chodili opakovaně, a tak některé hlášky ze hry používáme dodnes :-)