Profil uživatele

Denisa H.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (52)
Jan Pařízek: 11 % (168)
Lukáš Dubský: 11 % (154)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (181)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.12.2017)
Hra, co mi kápla do noty i do nálady. Nenáročná, ztřeštěná a narozdíl od Naháčů uzavřená (čímž si u mě získává procenta navíc). Není objevná, ale díky hereckým výkonům přesto jedinečná - nejvíce mě bavili R. Ferro a A. Čuba. Výborná legrace, ke které i to občasné přehrávání prostě patřilo a nebylo na škodu, ba naopak.
Na předsilvestrovské repríze jsem měla dojem, že si představení hojně užívají i herci - byli uvolnění, asi i odpočatí a zkrátka plní energie, což se pozitivně odrazilo i v předvedených výkonech.
Skvěle jsem se bavila! :-)
(zadáno: 15.1.2018)
95 %. Toto představení mě hodně bavilo! Děj, hudba, zvuk, dramaturgie, dialogy (hlášky), choreografie, humor, vizuál... Všechno. Především kolik skvělých nápadů se ve hře objevilo!
Co na tom, že historickými fakty se docela šetří a spíš jde o velkou fikci na základě několika historických událostí. Od toho tu jsou jiné počiny, Vosto5 si hraje. Popis, že jde vlastně o komiks se superhrdinou, je více než trefný.
Kdo váhá, neváhejte a jděte! A vy ostatní taky! :-)
(zadáno: 26.1.2018)
P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!
(zadáno: 2.2.2018)
Výborná konverzačka v ještě lepším provedení! Ač jsem hru viděla podruhé, bavila jsem se jako při první návštěvě. A to hlavně i díky již naznačeným hereckým výkonům. Zejména J. Dolanský a P. Lněnička válí. A kdyby mi nevadilo častější šumlání R. Zacha a trochu uječenější projev J. Janěkové ml., zvedla bych hodnocení aspoň o 5 %. Za největší pochvalu ale beru asi to, že po představení mě oslovila moje máma, která kulturnímu vyžití obecně moc neholduje, slovy: "Dcero, asi s tebou občas do divadla vyrazím, to bylo výborný!"... :-)
(zadáno: 2.2.2018)
85 %. Tato hra si nezaslouží tak nízkou návštěvnost! Už jen (= především) výkon Z. Kaliny v hl. roli stojí za vaše zhlédnutí. August v jeho podání je ten nejkrásnější a duší nejčistší snílek, co snad svět poznal. V jak obrovském kontrastu je jeho naivita s okolním rozdivočelým a sobeckým světem... To se inscenaci daří pólovat i vloženými cirkusovými čísly nebo zuřivě barevnými maskami.
Kapitolou sama pro sebe je hraní si s českým jazykem, které vyloudí nejeden úsměv nebo zasmání.
Úžasné a nádherné představení, nebo lépe řečeno příběh jednoho neobyčejného klauna!... <3
(zadáno: 7.3.2018)
95 % inscenaci, ale 1000 (tisíc) % Matouši Rumlovi! Jako Chaplin je geniální a jeho napodobování Chaplina jsem se nemohla nabažit.
Z jeho kolegů na jevišti mě více zaujal ještě P. Bucháček jako Henry.
Tři hodiny zdají se sice být dlouhá stopáž, nicméně nudit jsem se nestihla. Snad jsem se jen přistihla při přemýšlení, zda bude přestávka nebo ne.
Inscenace je vtipná i smutná, veselá i vážná a její závěr krásný, že mi skoro slza ukápla. Moc ráda bych si představení někdy zopakovala, je úžasné! Doporučuji všemi 20!
(zadáno: 4.4.2018)
95 %. Vynikající zpracování klasiky! Dokonalá je hudba a P. Gajdošíková. Scéna je poměrně jednoduchá, o to ale lepší (znáte to - v jednoduchosti je krása a dokonalost). Jediné, co mi maličko vadilo, byly některé kostýmy.
(zadáno: 19.4.2018)
Emočně vypjaté představení s naprosto strhujícím K. Dobrým jako Van Goghem. Hodina a půl bez dechu, jak byl jeho výkon přesvědčivý. I herci v menších, ne však méně významných rolích byli výborní, zejména Fr. Němec. Z krasavce R. Máchy a P. Motlocha v úlohách zřízenců mi bylo skoro až na zvracení, z doktora Vernona zas téměř doslova odkapával sliz. Jen D. Matásek tentokrát maličko za ostatními zaostával. Velmi náročné, ale vynikající představení. Komedie jsou sice oblíbeným žánrem, ale dobře zpracované drama může někdy být více obohacujícím zážitkem - Ohlušující pach bílé toho byl důkazem.
(zadáno: 20.4.2018)
I když jsem představení viděla už před 4 lety na Jatkách, koukám, že jsem tu nehodnotila. A možná dobře, protože si pamatuji určitý pocit zklamání... Zato po dnešní pražské derniéře jsem nadšená! Byla správně nabušená! Nechápu (a obdivuji zároveň), že herci teď ke konci uvádění zvládnou takový maraton Klubu, jelikož jejich nasazení je ve hře obrovské! Zejména klobouk dolů před M. Němcem, který nesleze z jeviště. Hodně mě baví i J. Plouhar, postava Tylera mu skvěle padne! Výborná je hudba. A rvačky, fight club - ukázka zmiňovaného neskutečného nasazení! 85 %.
(zadáno: 24.4.2018)
95 %. Nebýt uvolnění tempa někde zhruba po polovině, klidně dám i plných 100 %. Výborně jsem se bavila a to jsem dosud neměla M. Trnavského vůbec v oblibě, naopak. I jsem váhala, zda opravdu jít. Inu, risk je zisk a zde se to (skoro) 100% potvrdilo. Jeho suverénní projev byl to nejlepší, co mohl této inscenaci dát, obzvlášť v humoru se to vyjímalo a to i když přišlo na náhlé improvizace. Skvěle rapuje i zpívá, překvapil mě.
Chválím i pointu celého vyprávění - nečekala jsem takový konec :-)
Nesmím s pochvalou zapomenout na výborné dvě tanečnice! Že jsou to profesionálky, se hned poznalo.
(zadáno: 2.5.2018)
Výborná zkušenost a divadelní zážitek! Mít možnost rozhodnout o vině či nevině obžalovaného a současně být vlastně vděčen za to, že "je to jen jako". I tak to ale asi málokdo nebere vážně a naopak ke svému rozhodnutí přistupuje s největší zodpovědností. Přesto - bylo to správné rozhodnutí? Na naší repríze 78 % nevinen. Ale o výsledek mi ani tak úplně nešlo, velmi se mi líbily argumentace, které mě jednou přikláněly k jedné, tu k druhé straně. I přes značnou únavu jsem vnímala každé slovo a o všem přemýšlela.
Herci všichni výborní - až na M. Kačmarčíka, s ním mám zkrátka obecně problém...
(zadáno: 15.6.2018)
Bála jsem se délky, ale nakonec mi vůbec nevadila. Nenudila jsem se. Akorát mě mrzelo, že jsem občas nerozuměla (horší akustika, příliš ruchů). Trolí výstup jsem zhlédla se zdviženým obočím, ale vlastně mi vůbec nevadilo takové vybočení. Nejsilnější scénou pro mě bylo umírání Perovy matky.
Vtipné hříčky ("...ty opice Moja", melodie z Titanicu...), úchvatná scéna, dobře zvolená hudba.
Naprosto skvělý a soustředěný výkon On. Brouska! Představení na něm stojí (stálo) a obsadit ho do hl. role byla perfektní volba! Výborný i J. Maryško jako Huhu nebo Hubený a A. Černá, D. Ratajský či Ot. Brousek.
(zadáno: 19.9.2018)
Emocionálně nejnáročnější bývají představení,která můžete vztáhnout k sebe sama."Otec" je skvěle napsaná hra,která na Alzheimerovu chorobu dává nahlédnout nejen z pohledu blízkých nemocných,ale i přímo prostřednictvím samotného pacienta. Velmi silně a znepokojivě tak působí vše,s čím si tvůrci při inscenaci pohrávají-různí herci jako tatáž postava,nenápadně přestavovaná scéna,časové smyčky...Simulace zmatení,které denně musí pacient zažívat,je tak dost působivá a děsivá.Společně s excelentním výkonem J.Vlasáka v hl.roli se tak jedná o velmi silné představení,kdy se slzám ubráníte jen stěží.
(zadáno: 20.9.2018)
Začátek mě moc neoslovil - říkala jsem si, že představení je to, milé, hezké, ale rozhodně ne taková pecka, jakou jsem z ohlasů čekala. Jenže pak nastoupil do všeobecného veselí jako voják Z. Vencl, tím uvedl začátek 2. sv. války, a inscenace mě od toho okamžiku měla lapenou a nepustila mě až do svého konce. V ději se dá snadno orientovat, scény na sebe plynule navazují či se prolínají, humorné výstupy střídají ty vážnější (bez ohledu na zobrazované období). Nápadité choreografie. Místy mi běhal mráz po zádech - proto musím vyzdvihnout N. Horákovou ;-) A též M. Vykuse, tahle inscenace mu sedí.
(zadáno: 10.11.2018)
Chvíli jsem uvažovala i o 100ce, ale kvůli delšímu konci snižuji o 5 %. Převážnou část inscenace jsem se musela usmívat - ne kvůli ději, ale ty scénografické, režijní a hudební/zvukové nápady mě neskutečně bavily! Dokonalé, stejně jako herecké nasazení všech, s M. Donutilem v čele. Sdělení (obsah) si budu muset přebrat později, teď zůstávám zmámena formou... Kéž by se mi naskytla příležitost si tento zážitek ještě někdy zopakovat... :-)
Pozor, hraje se bez přestávky ;-)
P.S.: Poštěstilo se a i podruhé to byl Zážitek!
(zadáno: 18.11.2018)
Hra možná nezaujala jazykem ani stylem vyprávění,ale zasáhla svým tématem.K max.přesvědčivosti obyčejného příběhu o neobyčejné cestě za životem však přispíval výkon I.Luptáka.Jeho projev byl velmi civilní a díky tomu,že s diváky udržoval téměř neustálý oční kontakt,byla Johanova zpověď o to osobnější.Vše umocnilo vyřešení scény,kdy i diváci jakoby tvořili mohutnou zeď,přes níž se Johan nemůže dostat.Ale je to jen on,kdo sám sebe vězní a kdo si tím upírá to nejcennější,co stále má-život.Symbolické vystoupení ze čtverce bílých dlaždic proto považuji za ten nejkrásnější a hlavně nejlepší konec.
(zadáno: 21.11.2018)
95 %. Herecký koncert všech zúčastněných. Nejen díky tomu to byl tak intenzivní zážitek, který se mi podařilo vidět víc než jednou (totiž dvakrát :-D).
(zadáno: 23.11.2018)
Geniální! :-D :-D Neposlušná mortadela :-D "Chodíme v ká!" "Do kuchyně si jezdi třeba metrem!" "Nechte tu hůl, Rosi!" A nahý Michal Dlouhý: "Já jsem tu kulturní vložka." :-D :-D
Nápadité (obzvlášť scéna v nemocnici), vtipné a především výborně odehrané - zejména duo Dlouhý + Štabrňák!
Michala Dlouhého ovšem musím vyzvednout samostatně - ten totiž exceloval!!! :-)
(zadáno: 16.2.2019)
Vynikající představení! Ucelené, se svižným tempem, ani vteřina zaváhání. Herecky bravurní, režijně taktéž - žádné experimentování, vše bylo přirozené, žádná křeč. Se závěrem se sice budu muset ještě chvíli pasovat (v něčem mi sedl, v něčem ne), ale na dojmu to nic nemění. Viděla jsem i verzi od 6-16 a mírovská mi připadala surovější, drsnější a tedy lepší. Výborně je vyřešená i scéna s dominujícím žralokem. Vlastně jsem měla trošku předem strach, zda zvládnou tvůrci využít tak velký prostor jeviště, a zvládli to zcela s přehledem a nenásilně. Ještě jednou - vynikající představení!
(zadáno: 10.3.2019)
Fascinace. To je hlavní dojem, který ve mně po zhlédnutí rezonuje. Fascinace tématem (neznám předlohu, jiné zpracování), fascinace scénou, fascinace hudbou a zvukovými efekty, fascinace hereckými výkony! Byl to pro mě obrovský divadelní zážitek, kterému bych vytkla jen závěrečnou třetinu, protože ztrácela tempo, nevygradovala.
Určitě chci vidět ještě jednou!
P.S.: Délky není třeba se vůbec bát - jednotlivé části mají každá zhruba 1 hodinu.
(zadáno: 26.3.2019)
Takové silné příběhy mám ráda. A tak i když mělo představení své mušky, nemohu hodnotit jinak. Scéna, hudba a nápad s chórem byly dokonalé a jedinečně hutnily atmosféru. Výkon M. Poulové by mohl být jednou z mušek hry, ovšem v závěru mě beztak dostala, byť předtím celou dobu hrála úplně stejně jako v jiných inscenacích... Citlivě zpracované představení, skvělá práce H. Burešové!
(zadáno: 27.3.2019)
Herecký koncert obou představitelů! A ještě v takové hře, která má spád, oplývá v rovnováze humorem i mrazivými situacemi, je v ty správné okamžiky vypointovaná, nemarní čas prázdnými frázemi... Velmi vysoký kulturní zážitek, který rušilo jen naprosto otřesné chování některých diváků (nepamatuji si zvonit během představení mobil tolikrát...).
P. S.: Tomu říkám entrée a zjednání si ticha v hledišti :-D
(zadáno: 30.4.2019)
Neznalá předlohy jsem netušila, že zlomový okamžik v ději nabere až takový spád. Dostalo mě to. A taky si mě představení získalo všemi hereckými výkony (nechci nikoho z herců a hereček vyzdvihovat nad ostatní). Líbila se mi jejich přirozenost, nasazení a oddanost roli. Za zmínku stojí určitě i scéna a padnoucí hudební podklad.
(zadáno: 19.11.2019)
Když vidíte jednu hru ztvárněnou více soubory, máte logicky tendenci porovnávat, načež vám vyjde jedna verze jako ta lepší. "Teď mě zabij" jsem viděla i od ostravského NDM a asi poprvé nemůžu říct, že by se mi jedno nebo druhé provedení líbilo víc. Obě verze disponují citlivou režií a dramaturgií, perfektními hereckými výkony, výborným výběrem hud. podkresu i zdařilou scénou. V NDM akorát hru hráli na malé scéně, nicméně v MDMB se inscenace stejně na velkém jevišti, ve velkém sále neztratila. Ten příběh prostě vtáhne pokaždé...
(zadáno: 10.12.2019)
Zvykám si, že v Míru se při potlesku vstává skoro pravidelně, bez ohledu na kvalitu hry. U Filipa mi to ale zas tolik nevadilo, protože to byla královská a chytrá zábava. Nejlepší ale byly všechny herecké výkony, dlouho jsem nebyla s celým obsazením tolik spokojená. Oceňuji též, že ač se herci několikrát během hry odbourali, nenechali představení padnout... Závěr, respektive většina 2. půlky mi připadala mírně natahovaná, každopádně díky skvělé pointizaci jednotlivých replik představení pořád bavilo.