Profil uživatele

Denisa H.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (148)
Pavla Haflantová: 10 % (46)
Lukáš Dubský: 11 % (122)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (156)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.11.2018)
Podrobněji na mém osobním blogu (prolink přes profil) v kategorii Po derniéře.
(zadáno: 24.11.2018)
(Viděno před 5 lety.)
Netuším, jak jsem k tomu přišla, ale myslela jsem (a šla s tím tehdy na představení), že Bůh masakru je silné vztahové drama. Jak jsem byla vyvedená z míry, když jsem se nepřestávala smát (i když jsem pořád čekala, kdy mi úsměv ztuhne...)!
Velmi zdařilý mix kvalitních hereckých výkonů, přirozené režie a textu ze života.
(zadáno: 24.11.2018)
Vlastně se dozvídáme spoustu verzí životního osudu "parchanta Olava". Ale která z nich je ta skutečná? Pravda je to, co vyprávíme my sami. Záleží tedy, zda říkáme opravdu fakta, nebo se rozhodneme zalhat. I jedna docela maličkatá lež může se vším pořádně zamíchat. A budeme to pak hlavně my, kdo se v tom nejvíc zamotá...
Herecky zvládnuto bravurně. Od koho jsem nemohla odpoutat oči, byla M. Krátká v roli Němé, která vše odehrála výrazem a postojem, až strčila ostatní do kapsy. Jen D. Punčochář v roli hospodského Andreje a M. Dlouhý jako Olav se výrazněji vzpouzeli.
Vynikající text!
(zadáno: 24.11.2018)
Rváč byl mojí první (novodobou) návštěvou divadla ABC... :-) Co se týče představení, nejlepší byly zpěvy kvarteta J. Schwarz, Z. Fric, J. Szymik a L. Jurek! Jak spustili na začátku, mohli odzpívat celou hru. Dále mě velice pozitivně zaujala V. Kubařová, kterou si dokonce troufám označit za hvězdu představení. Jinak zpracování chválím i scénografii, využívání prostoru.
Taková milá, náročnější "oddechovka", řekla bych. Líbilo se.
(zadáno: 24.11.2018)
75 %. Ubu se baví. A já se bavila s ním. Bylo to takové veselé neveselé představení. Mnohé hlášky mi způsobovaly silné otřesy bránice, ale to ostatně i některé situace. Ovšem ve výsledku z toho všeho poměrně mrazilo. Ne nadarmo byla jediným obsahem programu k inscenaci Listina základních práv a svobod...
I. Lupták v roli cestujícího do Nairobi byl pokaždé třešinkou na dortu, náramně se na něj dívalo!
(zadáno: 24.11.2018)
D. Prachař a L. Trmíková, velice lákavé obsazení, ovšem k návštěvě "Pekla" mě spíše přitáhla skupina 420PEOPLE. A po zhlédnutí inscenace bylo rozložení mého nadšení stejné - tanečníci byli opravdu skvělí! Až tak, že většinu pozornosti, kterou jsem měla vyhrazenou pro herce, jim ukradli. Zas o tolik ztížené to neměli - přednášenému textu bych hůř rozuměla, i kdybych si jej četla sama v klidu.
Byl to zajímavý zážitek, v netradičním prostoru NoD, ale komplexnost experimentu mi bohužel zůstala částečně skryta. Jakési "alternativní" divadlo opravdu nebude můj šálek čaje, ale holt občas neodolám...
(zadáno: 23.11.2018)
Bývalo to jedno z mých nejoblíbenějších představení na repertoáru DNz. Taky bylo jedno z nejkvalitnějších. I. Chmela a M. Spurná byli obrovskými tahouny inscenace. Ta "smyčka" byla výborný nápad a díky ní měla inscenace takový dopad na diváka...
(zadáno: 23.11.2018)
Geniální! :-D :-D Neposlušná mortadela :-D "Chodíme v ká!" "Do kuchyně si jezdi třeba metrem!" "Nechte tu hůl, Rosi!" A nahý Michal Dlouhý: "Já jsem tu kulturní vložka." :-D :-D
Nápadité (obzvlášť scéna v nemocnici), vtipné a především výborně odehrané - zejména duo Dlouhý + Štabrňák!
Michala Dlouhého ovšem musím vyzvednout samostatně - ten totiž exceloval!!! :-)
(zadáno: 23.11.2018)
Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).
(zadáno: 23.11.2018)
65 %. I abstinent, co nemá rád přes míru opilé lidi, si mohl tuhle hru více než oblíbit. Hlásím se jako jeden z exemplářů.
Ambrózie byla vůbec první hra, kterou jsem v DNz viděla - 23. února 2012. Díky ní jsem objevila nejen tohle divadélko, ale postupně i další - zjistila jsem, že divadla jsou prostě strašně bezva "věc" :-)

Jó ré, jó ré, tak tak to s námi končí -
jó ré, jó ré, my nesejdem' se víc.
(zadáno: 23.11.2018)
S Enronem to dobře nedopadlo. Ale se hrou o něm ano. Pěkné to bylo! David Matásek byl naprosto famózní!!!
(zadáno: 23.11.2018)
55 %. Tohle byl spíše film než divadlo. Možná mi tenhle dojem na celém představení nesedl za všeho nejvíc.
Svižné momenty (a zas tolik jich nebylo...) se střídaly s těmi "ukecanými", kdy tvůrci chtěli diváky zahltit až přespříliš informacemi. Hra přetékala spoustou narážek, ve kterých se dle mého ani nešlo zorientovat. Nehledě na to, že inscenace tak byla dlouhá. Naštěstí se mohla opřít o kvalitní herce jako J. Štěpničku, J. Dolanského, I. Bareše či M. Šplechtovou.
Rozhodně si nemyslím, že měla hra špatný scénář, byl v něm obrovský potenciál. Jen divadlo nebylo dle mého vhodné médium...
(zadáno: 23.11.2018)
Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.
(zadáno: 22.11.2018)
Veronika Kubařová byla Výborná! Ve "Rváčovi" a nyní i v "Důkazu" hravě strčila všechny ostatní herce do kapsy! Vtipná scéna, vypjatá, vážná, romantická, prostě jakákoliv a ona ji zvládla levou zadní. Baví mě a to jako že hodně! :-)

Ve hře byla spousta textu, vlastně nezavřeli herci pusu, ale vůůůbec mi to nevadilo - moc dobře odehrané, všemi. Navíc inscenace nepostrádala vtip, o který se nejvíce staral M. Písařík.
(zadáno: 22.11.2018)
Lepších 75 %. Zajímavá hra o zradě v dlouholetém přátelství...
Nejzajímavější ji ale asi činí to, že je vyprávěna odzadu. Většinu doby by ovšem představení fungovalo i vnímáno jako líčené chronologicky dopředu. Právě toto se mi na hře hodně líbilo.
I z důvodu provázanosti na skutečný a soukromý život protagonistů se jedná o pozoruhodné obsazení.
A konečně mohu říct, že se mi O. Sokol líbil herecky. Dokonce mě překvapil, jak si poradil s vypjatými scénami.
Vyšla mu opět skvěle i režie, je opravdu nápaditý. Jeho rukopis (a lze brát téměř doslova :-P) je v inscenaci rozhodně znát.
(zadáno: 21.11.2018)
Těžko se mi chce věřit,že za Ujetou rukou stojí stejní pánové jako za Osiřelým západem nebo Panem Polštářem...
Příběh je dostatečně absurdní až ujetý, ale styl vyprávění je značně rozvleklý. Potenciál černého humoru se utápí v moři nudy, které jen občas zbrázdí podařený vtip. Nejzábavnější postavou je recepční Mervyn M. Fingera, který jediný dokáže rozesmát a vytrhnout diváka z dřímot. S odstupem za sebou nechává i takové herecké eso, jakým je M. Taclík. O. Sokola jako herce nemám ráda, navíc jsem se předem obávala trapnosti jeho převleku a maskování za černocha, ale ani jedno se nevyplnilo.
(zadáno: 21.11.2018)
Záleží, jak moc člověk přijde na chuť specifickému humoru hraničícího u některých postav více či méně s trapností.
Představení by mělo být označeno titulkem "Inspirováno skutečnými událostmi", protože opravdu vychází z pracovního života. Situace jsou akorát zbaveny zbytečné kaše okolo a jdou přímo k jádru všemožných vzorců chování a typů zaměstnanců, které z našich zaměstnání známe.
Králem jeviště je pro mě J. Hána. Znám ho spíše jako uhlazeného elegána s vždy padnoucím oblekem či uniformou a ve tváři téměř s poker face. A najednou takový odvaz a takový slizoun!
(zadáno: 21.11.2018)
95 %. Herecký koncert všech zúčastněných. Nejen díky tomu to byl tak intenzivní zážitek, který se mi podařilo vidět víc než jednou (totiž dvakrát :-D).
(zadáno: 21.11.2018)
68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...
(zadáno: 21.11.2018)
Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.
(zadáno: 20.11.2018)
Ne vždy platí, že opakovaný vtip není vtipem. Ač se několikrát dokola omílal doslova jeden a ten samý "vtípek" nebo se tatáž myšlenka zpracovala pěti různými způsoby, pokaždé se hledištěm rozlehl smích obecenstva. Možná jednotlivé střípky postrádaly smysl a logiku, ovšem dohromady vytvářely ucelený obraz o stavu společnosti. Hra vynikala nápaditost - od kostýmů, paruk a účesů, přes účelové strohé kulisy, až k samotným stylům "vyprávění". Velmi často inscenace připomínala grotesku. Byť vizuálně vše působilo šedě a zašle, představení jako takové bylo živé.
(zadáno: 20.11.2018)
75 %. "Kabaret Kafka" mě opět donutil zamyslet se,jestli bych si předtím,než si téměř bezhlavě koupím lístek,neměla napřed o hře zjistit víc než jen obsazení.Protože když jsem před představením zhlédla videoukázky,zděsila jsem se, na co to večer jdu...
Nakonec jsem svého nákupu nelitovala. Nejednalo se o klasické představení,bylo tak trochu bláznivé,přestřelené až absurdní,podivné...Vážné.Ale pobavilo, aniž by uráželo nebo zůstalo nepochopeno.Na první pohled mohlo působit možná i parodicky,nicméně opak byl pravdou. Kafkův dopis otci o 45 str.byl přednášen maximálně citlivě a herci procítěně.
(zadáno: 20.11.2018)
Tento způsob repertoáru zdá se mi poněkud náročný... Před výkonem K.Dobrého skládám tu nejhlubší poklonu! Což o to,naučit se text napsaný sice ne jednoduchým jazykem, ale dokázat ho TAKHLE PRODAT?! Famózní! Běhal mi z něj mráz po zádech a chvílemi jsem se chtěla vyplížit ze svého místa a někam se před ním schovat.Ty jeho pohledy do řad diváků. Každého si snad minimálně 5x za večer prohlédl, zapíchl se mu očima do nejniternějšího nitra. A pak se začal běsivě smát. A náhle plakal... Neskutečné. K tomu ten neustálý strach, kdy z toho davu si opričník vybere třeba zrovna vás. Nebo člověka vedle...
(zadáno: 20.11.2018)
75 %. Nečekala jsem, že to bude zprvu taková legrace. 2. polovina tomu ovšem zatla ťipec. Donutila i přemýšlet, proč režisér z hl. postav učinil bezdomovce. Jistá paralela by tu byla, vždyť co je drží při životě? Co je jejich smyslem žití nebo spíš přežívání, když je kdekdo zbije, nemají co jíst, co pít, trápí je nemoce? K čemu se upínají? Na co oni čekají? Až je spasí nějaký God-ot?PERFEKTNÍ HERECKÉ VÝKONY!!! Herci na sebe skvěle reagovali, věděli, co si k sobě mohou dovolit-dokázali se špičkovat, ale i podržet.Chválím za připravené improvizace i za ty opravdu na jevišti "právě teď" vzniklé.
(zadáno: 20.11.2018)
Netradiční představení - hra víceméně beze slov. A přitom detektivní gangsterka, žánr film-noir... Ale bavilo mě to, experiment se vydařil. Navíc název nemohl být výstižnější, při sledování se honily hlavou myšlenky 'To jsem blázen, co to má znamenat?!...' a že musel režisér Havelka upadnout na hlavu a herci se svalili přes něj. Prostě šílené a absurdní :-D
A bláznivé to asi muselo být i v zákulisí, neboť herci se neustále objevovali v jiných kostýmech jako jiné postavy. Až mohlo být matoucí, jak málo se jich objevilo na děkovačce... :-)